Jak se v naší zemi hospodaří s vodou

Zeptali jsme se kandidátů KSČM do Poslanecké sněmovny, jak se v okruhu jejich působnosti, v obcích či městech, v posledních desetiletích hospodařilo s vodou a jak vidí situaci dnes? Zajímalo nás samozřejmě také, co by případně doporučovali pro zlepšení stavu?

Například Emil Pernica, zastupitel Blanska a kandidát v Jihomoravském kraji, uvedl, že v  regionu je sdruženo 76 obcí do společnosti Svazek vodovodů a kanalizací okresu Blansko od roku 1993. »Jsou v něm sdruženy malé vesničky i města. Základním principem tohoto svazku je solidarita velkých s malými. Díky tomu obyvatelé vesnic, kteří nemají vlastní zdroje pitné vody, mají relativně přijatelnou cenu za vodu a jsou připojeni na veřejný vodovodní řad, což považuji za velmi důležité,« zdůraznil Pernica. Podle jeho slov v České republice totiž stále existují případy malých obcí, které nemají vlastní vodovod a obyvatelé si musí na svoje náklady kopat a udržovat vlastní studny, což ve 21. století považuje za ostudu státu.

»Důležité je, aby byla voda a infrastruktura ve vlastnictví měst a obcí popřípadě jimi zřízených společnostech. Nezbytné je také pečovat o vodovodní infrastrukturu jako řádný hospodář. Díky systému národních i evropských dotací to není takový problém,« uzavřel Pernica.

Jince to mají ve vlastní režii

»Vzhledem k tomu, že u nás sídlí vojenská posádka, městys od vojáků nakupoval vodu, protože její zdroje byly právě v bývalém vojenském prostoru a nebylo možné je převést,« uvedl starosta městyse Jince a kandidát ve Středočeském kraji Josef Hála s tím, že na oplátku vojákům městys čistil odpadní vody.

»Do roku 2009 jsme měli na čištění odpadních vod provozovatele, který zajišťoval i rozvod pitné vody po Jincích. Když nám končila s provozovatelem smlouva, rozhodli jsme se to provozovat sami. Navíc se nám podařilo získat dotaci na rekonstrukci čistírny odpadních vod a tak jsme se začali problematice více věnovat,« objasnil Hála. Protože to není jednoduchá záležitost a přibyli i noví zaměstnanci, zřídili příspěvkovou organizaci Služby městyse Jince.

»Tyto kroky se nám i spotřebitelům vyplatily, protože z vybraného stočného nám zbývají finanční prostředky i na velké rekonstrukce kanalizační sítě. To dříve nebylo možné, velké opravy musel financovat městys ze svého rozpočtu. Po zrušení vojenského výcvikového prostoru v Brdech jsme díky pochopení Armády ČR získali i zdroje a úpravnu vody, a tak si městys kompletně provozuje vodohospodářskou soustavu prakticky sám. Máme pouze nasmlouvanou takzvanou odbornou osobu, rozbory a některé vysoce odborné služby,« uvedl Hála. Městys v současné době zadal zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci úpravny vody, která je z roku 1950, ale i na rozšíření vodovodní i kanalizační sítě do dalších částí městyse a okolních osad.

»Cílem je, aby všichni obyvatelé městyse byli co nejdříve napojeni na vodovod a kanalizaci. Zdroje vody i její čištění projektujeme tak, aby bylo možné napojit i okolní obce. To vše je možné jen tehdy, když obec vlastní celou infrastrukturu a provozuje si ji sama. Víme, že veškeré finanční prostředky skončí v systému, nejsou z obce vyváděny. Tento model, i když je pro městys pracnější, doporučuji všem městům a obcím,« poradil Hála.

Investice se vyplatily

Zastupitelka obce Libina a kandidátka v Olomouckém kraji Tereza Lišková vysvětlila, že její obec se potýkala před rokem 2010 s četnými ztrátami na vodovodním řadu, jelikož se však investovalo do technologií na vyhledávání úniků a provedla se řada oprav, jsou v současnosti na přibližně dvacetiprocentních ztrátách, když republikový průměr se pohybuje kolem 30 %.

»Průběžně se provádí kontrola odběrů z vodojemů a kontrola průtoků, případné poruchy se operativně řeší. Zlepšení stavu je samozřejmě převážně otázkou výměny, každoročně se náklady na opravy zastaralých částí vodovodu pohybují kolem 300-400 tisíc korun. Pokud se jedná o tolik diskutovaný nedostatek vody, tak Libinu naštěstí zatím nic takového vyloženě netrápí, zdroje máme vydatné a i přes všechna ta vedra nebylo třeba hledat náhradní řešení,« řekla Lišková.

Doplnila také zajímavost, totiž že nový zdroj v Obědné, což je část Libiny, který byl budován před třemi lety, je natolik vydatný, že by mohl zásobovat i Libinu, což prý není technicky možné, ale jako zpráva o stavu podzemních vod to je podle Liškové určitě pozitivní zpráva.

Vrátit pitnou vodu Pražanům!

Pražský zastupitel a kandidát do sněmovny Ivan Hrůza (KSČM) připomněl, že loni spotřeboval každý obyvatel Prahy, a to v kategorii domácnost bez dalších odběratelů, v průměru 108 litrů pitné vody denně.

»Spotřeba pitné vody v Praze klesá, cena stoupá. Za 10 let se snížil odběr pitné vody řádově o 35 miliónů metrů krychlových, ale tržby provozovatele vodohospodářské infrastruktury v důsledku zvýšené ceny narostly přibližně o dvě miliardy korun, čistý zisk loni dosáhl kolem 532 milionů Kč. Až do konce roku 1990 činila v Praze cena za jednoho kubíku pitné vody 0,60 hal., a stočné 0,20 hal. Dnešní cena vodného je 46,43 Kč a stočného 38,99 Kč,« vyčíslil Hrůza. Podle něj tento extrémní růst ceny je důsledkem politických rozhodnutí vedení státu a Prahy po Listopadu 1989. Převážily v nich totiž pravicové koncepce hospodaření s vodou.

»Privatizací 66procentního podílu Pražských vodovodů a kanalizací, a.s. (PVK) inkasoval stát přes šest miliard a hlavní město Praha získalo prodejem 34 % akcií 880 mil. Kč. Praha dnes sice nadále vlastní vodohospodářskou infrastrukturu, ale tu na základě podnájemního vztahu užívá k podnikání firma PVK, kterou ovládá Veolia, a.s.,« upřesnil Hrůza.

Osobně považuje za skandální fakt, že faktické prodloužení smlouvy o 15 let až do roku 2028 nebylo spojeno s úplatou. »Znalecké posudky v ocenění 34 % akcií PVK totiž nezahrnovaly vliv prodloužení provozní nájemní smlouvy a tedy i předpokládané zisky za oněch 15 let. Malou útěchou je to, že se městu daří inkaso z podnájemného zvyšovat. Dříve uzavřené nevýhodné smlouvy s PVK umožňují této firmě ze skupiny Veolia odvádět velkou část zisků z provozování vodohospodářské infrastruktury do zahraničí. Praha přitom platí rozhodující část prostředků na opravu a rozvoj infrastruktury,« zdůraznil Hrůza s tím, že jen nová čistící linka, která je ve výstavbě, bude stát Prahu přibližně 12 mld. Kč.

K obnově stárnoucí infrastruktury se v Praze podle něj dlouhodobě vyčleňují nedostatečné prostředky. Hodnota vodohospodářského majetku města nyní dosahuje asi sto miliard korun, na obnovu je žádoucí vydávat dlouhodobě více jak 2,5 mld. Kč ročně.

»Zastupitelé KSČM v Praze považují současný model za nesprávný, a proto opakovaně vznášejí požadavky na ukončení smluvního vztahu s Veolii,« vysvětlil Hrůza s tím, že vrátit pitnou vodu Pražanům je vize, o jejíž naplnění bude i nadále usilovat.

Privatizace stav zhoršila

Michal Budlovský, zastupitel KSČM v Benešově a kandidát ve Středočeském kraji, zdůraznil, že za posledních deset let se v hospodaření s vodou nic nezměnilo. »V Benešově je celá infrastruktura vodovodů a kanalizace ve vlastnictví města a provoz zajišťuje soukromá společnost VHS Benešov. Zatímco do obnovy kanalizace se investuje ročně v řádech desítek milionů, do vodovodu, který je v podobné kondici, jenom zlomek této sumy. Veškeré ztráty, ke kterým na potrubí dochází, se samozřejmě promítne do celkové ceny vody, ještě navýšené o zisk pro provozovatelskou společnost,« uvedl Budlovský.

V devadesátých letech došlo podle jeho slov k privatizaci tehdejšího SVAK Benešov a veškeré vybavení, stroje a zařízení pro provoz vodovodu a kanalizace ve městě vlastnila soukromá společnost VHS Benešov. »Tu potom koupila zahraniční společnost, která na obchodu s vodou neúměrně vydělala, a zisky putovaly do zahraničí. Cena vodného byla před deseti lety 24 korun a stočného 21 Kč, takže již tehdy se lidé snažili šetřit s pitnou vodou. Při zalévání zahrádky by bylo dost neekonomické zalévat tak drahou vodou a ještě zaplatit stočné. V současné době činí vodné téměř 44 Kč a stočné 40 Kč, dohromady tedy 84 Kč,« upřesnil Budlovský a dodal, že cena vody každým rokem roste a vliv města na rozhodování o výši vodného a stočného je »díky« špatně nastavené koncesní smlouvě v současné době téměř nulový.

V některých menších městech se podle něj již snaží o jakousi deprivatizaci a uvažují o zpětném odkupu od současných vlastníků s tím, že provoz zajistí vlastními silami nebo pomocí technických služeb města. O tom se v Benešově prý zatím neuvažuje a na snížení spotřeby ani ceny by to za současného stavu stejně mělo jenom minimální vliv.

»Pro zlepšení stavu je především třeba si uvědomit, že lidé se snaží šetřit, kde se dá. Ve větší míře by se tím mělo zabývat město ve spolupráci s provozovatelem, což je VHS Benešov, a snažit se eliminovat neměřené úniky vody v celé síti. I když dnes není v módě dlouhodobější plánování, je v tomto případě nutné zpracovat jakýsi harmonogram výměny vodovodní sítě ve městě, a ne jenom opravovat poruchy. Dále je možné zlepšit hospodaření s dešťovými vodami, například dotační podporou, zrušením zpoplatnění srážkových vod a vazbou na územní plánování,« uzavřel Budlovský.

Maximálně využívají dešťovou vodu

Starostka obce Dolní Žandov a kandidátka v Karlovarském kraji Eliška Stránská byla stručná: »V naší obci jsme se v minulosti nezabývali hospodařením s vodou. Bylo na každém z nás, aby si uvědomil, že s vodou je zapotřebí šetřit. Většina našich občanů, kteří jsou majiteli rodinných domů, využívají maximálně dešťové vody, kdy ji zachytávají ze svých svodů do nádob a poté používají k zalévání svých zahrad. Studniční vody někteří požívají ve svých domácnostech pro technické účely, tedy splachování toalet,« uvedla Stránská.

Chybný je celý systém

Zemědělský odborník a kandidát v Královéhradeckém kraji Václav Ort uvedl, že je zděšen z toho, jak se dnes s vodou hospodaří. »Pamatuji si poměrně dost za svůj život a vím, že všechno začíná hospodařením s vodou na zemědělské půdě. To je alfa omega všeho a v dnešní době je půda velmi tvrdá, protože se neproorává. Voda se tedy nestačí nikam vsáknout a odtéká okamžitě pryč,« uvedl Ort. Dodal, že s vodou se neuvěřitelným způsobem plýtvá a navíc ji nedokážeme udržet v přírodě. »Ona se velmi rychle vypaří a je pryč. Pokud přijdou prudké deště, tak zkrátka odteče a bere s sebou navíc kvalitní ornou půdu,« upřesnil Ort.

Podle jeho slov jsme skladem Evropy, půda je zastavěná a voda se nemá kam vsáknout. »Tento stát se navíc zbavil vody jako takové, protože jsme byznys s vodou přihráli třeba Francouzům a my nemáme na nic vliv, jenom platíme,« zdůraznil Ort. Podle jeho slov je problém v celém systému, který je špatně nastavený.

»Chce to lépe hospodařit s vodou a stát si musí všechno dobře hlídat. Musí navíc donutit zemědělce, aby určitý způsobem orali a seli a pěstovali takové plodiny, které dokážou vodu udržet v přírodě,« uzavřel Ort.

(rad)

ILUSTRAČNÍ FOTO – Radovan RYBÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 15 hlasů.

(ici)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-09-15 19:22
Dožijeme se toho, že Ti co se na úkor občanů "napakovali"
při uzavírání nevýhodných smluv, budou chyceni pod krkem? A
pořádně zmáčknuti!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.