Prosím a děkuji

»Hop!« houkl na mě syn ráno na zastávce. »Co?« dělala jsem, že neslyším. »Mami, hop!« »Neslyším« »Prosím…« »Ještě jednou!?« »Maminko prosím, vezmeš mě hop?« - teprve po tomto požádání jsem vzala syna do náruče. A několik lidí se na nás usmálo. Člověk by si řekl, že to je normální, výchova ke slušnosti. Ale bohužel to tak normální není.

Nedávno jsem se opět setkala s jednou známou, jejíž dítko je, mírně řečeno, nezvladatelné. Slova prosím a děkuji ve své, jinak velmi slušné slovní zásobě nemá, nebo jsem je někdy neslyšela. Když jsem to po oné holčičce chtěla já, když chtěla zprovoznit na zahradě houpačku, byla jsem taktně upozorněna, že narušuji její osobní rozvoj. Obávám se, že rozvoj byl narušen, ale už někde jinde. Holčička se v pěti letech projevovala jako lakomá, pyšná a vzteklá. Ale čemu se divit, když společnost považuje pýchu za zdravé sebevědomí, lakomství za přirozený ekonomický přístup a vztek za zdravý projev osobního názoru.

Nějak mi ten volnomyšlenkářský přístup k výchově ale nesedí. Ono totiž, když to vezmeme kolem a kolem, tak se díky podobnému přístupu v dnešní společnosti hulvátství změnilo ve svobodu projevu, neúcta k tradici ve vítězství zdravého rozumu a likvidace pozitivních hodnot ve zbavení se předsudků. Zanedbaná výchova dětí je pak pyšně prosazována jako tvorba vlastního názoru potomstva. A všemu pak vévodí všudypřítomné okrádání, považované za svobodný trh.

Jenže společnost založená na pouhém »já«, bez slušnosti, úctě, schopnosti zdravé komunikace pak pojem svoboda překroutí na svévoli jednotlivce. To ale kupodivu nevede k chaosu a anarchii. Protože jsou děti od malinka masírovány úžasnou technikou a všudypřítomným internetem, který díky oblíbenosti a módnosti nenápadně povýšil korektnost informací v povinný názorový koridor. A díky tomu se pak snadno prosazuje určitý slušný prvek – tolerance. Jenže to není zdravá tolerance s přihlížením na vlastní bezpečí, ale zvrácená tolerance, která se změnila v ustupování zlu. A tím zdaleka nemyslím jen sluníčkářství. Tolerujeme cizí pýchu, lakomství, zlodějinu a mnohdy se přidáváme k hněvu a závisti, kterou měníme za svobodu projevu a právo na spravedlnost. Nebýt ovcí totiž znamená znát základní pojmy slušnosti a umět se orientovat mezi různými lidmi a různými názory.

A co s tím má společného prosím a děkuji? Doufám, že jednou zase bude mít svou váhu. A když ne, tak minimálně bude dítko do budoucna poučeno, že k lidem, kteří tato slova nepoužívají, je třeba přistupovat opatrně a s rezervou.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 27 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.