Obří fotovoltaický tunel je tu dodnes

Na začátku velkého českého nejen fotovoltaického tunelu byly tři špatné směrnice Evropské unie, které Česká republika jako vzorný žáček převzala, prý aby ji do EU vůbec přijali. Byly to směrnice o trhu s elektřinou, povinném přidávání biopaliv do pohonných hmot a podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Směrnicí o trhu s elektřinou rozvrací rozvoj elektroenergetiky jaderné i fosilní a ve spojení se směrnicí o podpoře výroby elektřiny z OZE vytváří parodii na trh s elektřinou.

Pokud si dobře vzpomínám, tak se směrnice o podpoře OZE (ČR u nich měla dosáhnout 13,5procentní podíl na výrobě elektřiny) a o povinném přidávání biopaliv do pohonných hmot v komisích životního prostředí KSČM i ČSSD probírala jako problematická. Nebylo divu. Byl připomínán z dob socialismu naštěstí nezrealizovaný návrh jistého odborníka teoretika »připustit každou připustitelnou jalovici«. Problém byl, jak poznat, která jalovice je a která není připustitelná, resp. podle býka je připustitelná každá jalovice. Podobně je tomu i v případě využívání OZE podle fanatiků – využijme všechno a maximálně (a za jakoukoliv cenu, což se ale neříká).

Já jsem se z dalšího působení v komisi životního prostředí ČSSD omluvil po podpoře bombardování svobodné Jugoslávie ze strany sociálně demokratické vlády krátce po 20. březnu 1999, takže další zprávy nemám přesné. Pod tlakem jejího tehdejšího předsedy a náměstka ministra životního prostředí pro ochranu přírody a krajiny Josefa Běleho (Ropák za nezákonnou výjimku pro dálnici D8 přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří) převážil názor podporovat využívání OZE maximálně.

Co mi vadilo

Z mé strany šla zásadní kritika třemi směry:

1. Odmítal jsem podporu těchto problematických druhů OZE:

- Nových vodních elektráren, kvůli nimž by se muselo stavět vodní dílo a devastovat příslušná nika vodního toku.

- Biomasy, zvláště pak té pěstované na orné půdě, neboť ji vážně poškozuje, v čele s nejerozivnější kukuřicí na bioplyn (slušností by bylo pěstovat na bioplyn místo kukuřice půdu zlepšující vojtěšku). Pěstování řepky olejky na výrobu biomasy nevychází energeticky, protože se na její výrobu v úhrnu spotřebuje zhruba tolik energie, kolik jí obsahuje a také vzhledem ke ztrátě potravinové soběstačnosti ČR po roce 1989. Pálení dřeva ve velkém ohrožuje dřevozpracující průmysl.

- Fotovoltaických a větrných elektráren, jednak pro jejich enormní náklady fotovoltaiky (přílišná nákladnost se ale týkala i podpory získávání elektřiny z dalších OZE), jednak pro nevyřešený problém recyklace dožilých fotovoltaických panelů, a také pro narušování krajinného rázu.

2. K velikosti využívaných OZE. Za neefektivní jsem považoval zejména velké zdroje spalování biomasy, vzhledem k jejich přílišné náročnosti na dopravu. Svoz biomasy z půlky republiky s ochranou životního prostředí příliš nekoresponduje.

3. K mechanismu podpory. Šlo jednak o povinnost vykupovat a přenášet veškerou elektřinu dodávanou z podporovaných OZE (riziko pro elektrizační soustavu nám později drasticky předvedly a předvádí německé větrné elektrárny na pobřeží Severního moře), jednak o povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot (poškozuje motory aut, o vysoké energetické náročnosti získávání bionafty nemluvě), a také o navrhovaný mechanismus dvojích cen, tj. velmi vysokých pro výrobce elektřiny z nových OZE (musí jim 15 let garantovat rentabilitu a zisk s tím, že vzniklé vícenáklady uhradí přes vyšší cenu elektřiny její spotřebitelé), což je hrubě antitržní a v zásadě i velice riskantní, protože situace se může vládě vymknout z ruky.

Tyto mé obavy nikdo nevyvrátil a celkem vzato, nikdo se je ani vyvrátit nepokoušel. Komise životního prostředí KSČM se s mými výše uvedenými obavami ztotožňovala. Je pravda, že podpora OZE byla ve všech státech EU drahá. Je též pravda, že pouze v ČR vznikl finanční, převážně fotovoltaický super tunel.

Založení super tunelu

S výjimkou odmítání rozvoje jaderné energetiky rozumný ministr životního prostředí Miloš Kužvart (ČSSD 1998-2002) byl po volbách v roce 2002 z funkce ministra životního prostředí odejit údajně proekologickým novým premiérem Vladimírem Špidlou (CSSD) a nahrazen mladým, ambiciózním ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem z KDU-ČSL. Ten si za hlavního energetického poradce zvolil neméně ambiciózního exministra životního prostředí Martina Bursíka. Ten mu pak v letech 2003-05 připravoval zákon o podpoře výroby elektřiny z OZE, takzvanou ekologickou daňovou reformu.

Návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z OZE byl připraven podle špatné představy podpořit všechny využitelné OZE za jakoukoliv cenu pomocí mechanismů povinného výkupu elektřiny jimi produkované a za vysoké až extrémně vysoké výkupní ceny elektřiny, tj. na účet spotřebitelů elektřiny, později též na účet státního rozpočtu. Stát měl garantovat vysoké výkupní ceny pro elektrárny na nové OZE 15 let s možností je snižovat z roku na rok maximálně o 10 procent. Mé výpočty zde ukazovaly možnost neefektivně zadotovat elektřinu z OZE úhrnně ve výši až 100 miliard korun.

Spřátelené úředníky ministerstva životního prostředí jsem na hrozící malér upozorňoval, ale bez výsledku. Priority ministra jsou priority a úředníci svého ministra poslouchají. Nepochodil jsem ani u nevládních ekologických organizací, zabývajících se využíváním OZE. Jejich hlavní prioritou byla likvidace jaderné energetiky. Potřeba razantních úspor paliv a energie byla pro ně druhořadá, heslem byla maximální podpora rozvoje v mnoha případech zjevně technickoekonomicky nezralých OZE prakticky za jakoukoliv cenu, ekonomickou i ekologickou. Brutálním prosazováním masového využívání biomasy a biopaliv v roce 2008 vážně degradovali i jediný polistopadový pokus o relativně slušnou státní energetickou koncepci obsažený ve zprávě takzvané Pačesovy komise.

Podařilo se zlanařit dostatečný počet poslanců. Protože neomalenost bojovníků za využívání OZE neznala mezí, poslaneckým návrh výrazně oslabil zjevně nedostatečné brzdy, podle zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře OZE se výkupní cena podporované elektřiny mohla snižovat jen o pět procent z roku na rok. Tím se samozřejmě zásadně zvyšovala částka  možné neefektivní dotace.

Tunel v provozu

V lednu 2007 získal výše uvedený scestný mechanismus podpory výroby elektřiny z OZE mocného ochránce – ministra životního prostředí a tehdejšího předsedu Strany zelených Martina Bursíka. V roce 2008 vývoj velmi podporovaných fotovoltaických elektráren (průměrná výkupní cena elektřiny v ČR činila asi 1 Kč/kWh, ale elektřina z nových fotovoltaických elektráren měla garantovánu cenu kolem 13 Kč/ kWh) nabral velmi nebezpečný směr. Ceny fotovoltaických panelů stále více dovážených z Číny rychle klesaly a jejich instalace v ČR začala nabízet obří zisky. Velmi slabou brzdu sice mohl změnit zákon, ale to nešlo prosadit, protože by Zelení shodili vládu. Vláda v březnu 2009 stejně padla, ale Zelení pokračovali ve vládě Jana Fischera a blokovali řešení narůstající pohromy.

Nešlo ale jen o nekompetentní »zelené« politiky. Zatáhnutí za brzdu bránila i skutečnost, že jistí otrlí podnikatelé zde vycítili možnost super zisků a využili jí. Situaci mohly změnit předčasné volby do sněmovny, ty ale tehdejší Ústavní soud svévolně zrušil, takže bezvládí trvalo až do léta 2010. Změna zákona o podpoře výroby elektřiny z OZE na podzim 2010 přišla příliš pozdě, o některých jejich bizarních prvcích nemluvě.

Výsledkem je dvojí velká tragédie:

1. Podle šetření Nejvyššího kontrolního úřadu nás podpora výroby elektřiny z OZE v úhrnu přijde na 400 miliard až bilion korun.

2. Nejde přitom z velké části o podporu výroby elektřiny z OZE, ale o financování super zisků solárních a dalších baronů a totální kompromitaci využívání energie z OZE, byť »zelení« energetici se i dnes v této souvislosti tváří jako »svatý na mostě«.

3. Boom fotovoltaických elektráren prakticky nepomohl ani venkovu, ač to bylo slibováno, protože se nestavěly malé střešní elektrárny, ale farmy velkých fotovoltaických panelů na polích a loukách, a protože super zisky z nich putovaly a putují často na anonymní konta. Krátkodobě se zvýšila zaměstnanost ve výrobě fotovoltaických panelů, nikoliv však v ČR, jak bylo slibováno, ale v Číně. Zato všem spotřebitelů v ČR výrazně zdražila elektřina.

Stíhání nevinných

Sebereflexe společnosti na velký, nejen fotovoltaický tunel je minimální. Hlavní tvůrci tohoto obřího tunelu do kapes spotřebitelů elektrické energie se zřejmě smějí v zákulisí, jak udělali ze společnosti i z mnohých málo znalých politiků pitomce. Snaha o nápravu je odmítána nejen solárními barony, ale i »ekology energetiky«. Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková se pokusila v rámci obřího tunelu škrtnout alespoň tunýlky nad úroveň legálního super tunelu, ale s malým efektem.

Stíháni přitom nejsou podvodníci tuneláři, ale paní Vitásková. Snažila se tento tunel omezit, jak jí ukládal zákon, ale to se v české »demokratické« společnosti nepromíjí. Byla zatím nepravomocně odsouzena k nepodmíněnému odnětí svobody na osm let za delikty, které se staly v době, kdy ještě nebyla předsedkyní ERÚ, ani na tomto úřadě nepracovala. Hodně je zřejmě pravdy na výroku tehdejší stínové ministryně spravedlnost za ČSSD (za předsedy Bohuslava Sobotky z ČSSD vyhnané) o »vládě justiční mafie«.

Pokud někdo čekal, že za vlády ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL bude tento obří tunel alespoň částečně napraven, byl hluboce zklamán.

Jan ZEMAN

ILUSTRAČNÍ FOTO – Haló noviny/Jiří ZIKMUND


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 45 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


kafrmi
2017-10-09 12:05
Na poslední větu se dá odpovědět, že to asi nikdo normální
nečekal, tam, kde má ČSSD hlavní slovo, jde málo co dělat,
nejednoduší je, je nevolit.
hajek.jiri51
2017-10-07 15:55
Tak jim do p*dele Ty jejich obří zisky zdaňte, když už nic jiného. Ty
daně se potom vytunelují jinak. Na tom by se asi muselo shodnout
parlamentně-vládní panstvo, ovšem který kapr si vypustí rybník, že.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.