Co neoseje zahradník, doseje příroda

Plevely patří k úhlavním nepřátelům každého zahradníka. Ochuzují kulturní rostliny o vláhu, živiny a často i o světlo (zastínění širokolistými plevely). Mnohé jsou hostiteli chorob a škůdců a umožňují jejich rozšíření na pěstované kulturní rostliny.

Například na hořčici polní nebo ohnici může žít houba působící na kořenech košťálovin nádorovitost. Na mnohých plevelech (např. na merlíku) byly zjištěny virové choroby, které jsou přenášeny hmyzem na rostliny kulturní.

Na křížokvětých plevelech se vyskytují dřepčík, blýskáček a bělásek zelný, kteří napadají košťáloviny. Plevely se proti pěstovaným plodinám vyznačují velkou životaschopností a houževnatostí. Mají zpravidla mohutně vyvinuté kořeny. Prvním předpokladem pro úspěšný boj s nimi je znalost jejich vlastností.

* * *

Všimneme-li si některého dobře zapojeného, hustého porostu kulturních plodin, zjistíme, že není vůbec zaplevelen, nebo jen velmi málo. Kulturní rostliny si vzájemně pomáhají a potlačují plevely. Proto je třeba připravit pro pěstovanou plodinu nejlepší podmínky. Rostlina pak sama vítězně bojuje s plevelem. Naopak prořídlý porost je cestou k zaplevelení. Pamatujme: Co neoseje člověk — oseje příroda sama!

Rozmnožovací schopnost plevelů je přímo úžasná. Smetanka (pampeliška) vytvoří až 5000 semen, pcháč 35 000, hořčice přes 21 000 a merlík bílý 100 000 semen z jedné rostliny. Mimoto se mnohé množí ještě oddenky (např. pcháč, pýr, svlačec apod.).

U některých druhů se setkáváme s podivuhodnou vynalézavostí, jak co nejvíce šířit vlastní semena.

* * *

Pod víčkem makovici vlčího máku jsou otvůrky, kterými při kývání rostliny větrem vypadávají seménka — jsou rozsévána do okolí. Lusky vikví po dozrání prudce pukají a vymršťují semena daleko od mateřské rostliny. Mnohá semena jsou ochmýřena (smetanka, pcháč), nebo mají široká postranní křidélka (šťovík kadeřavý) a jsou unášena větrem.

Jiné druhy (svízel přítula) mají na svém povrchu háčky, jimiž se zachycují na srst zvířat nebo na oděv člověka, a tak jsou odnášena na velké vzdálenosti. Kromě toho mohou semena mnoha druhů plevelů (merlík, penízek) projít zažívacím ústrojím živočichů bez ztráty klíčivosti. Klíčivost mnoha plevelů je často vyšší než 10 let. Uvádí se, že semena šťovíku nebo pcháče osetu (pokud nastanou vhodné podmínky) mohou vyklíčit i po 80 letech.

* * *

Šíření semen plevelů podporuje také někdy sám pěstitel. Použití zapleveleného kompostu, špatné zpracování půdy při výskytu oddénkatých plevelů napomáhá jejich šíření. Dalším zdrojem jsou zaplevelené meze, železniční náspy, příkopy a rumiště.

V boji proti plevelům velmi účinně pomáhá chemie - herbicidy působí odumřeni plevelů. Ovšem pozor. Tzv. totální herbicidy ničí všechny rostliny, selektivní zlikvidují jen určitý druh plevele a kulturní rostlině neublíží.

Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho pokračování přečíst na straně 9 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Připravil Jiří NUSSBERGER