Rozhovor s politologem profesorem Oskarem Krejčím

Situace, v níž jsme se po volbách ocitli, je přechodná

Volby. Ty letošní máme za sebou. Jaký z nich máte pocit?

Porážka tradiční levice. Ostudná porážka.

Proč, podle vás, Babišovo hnutí zvítězilo s takovým náskokem?

Andrej Babiš dokázal spojit do jednoho celku obraz úspěšného ministra a opozičního politika. Přestože je svým sociálním postavením představitelem establishmentu, získal na svoji stranu protestní hlasy. Po volbách roku 2013 demonstroval velkou schopnost učit se politickým hrátkám, zvládl techniku komunikace jak s médií, tak s veřejností. Vykazuje velkou otužilost při skandalizaci, zdá se, že ho tyto šarvátky dokonce baví. Až na pár výjimek udržel jednotu ve své družině. A měl dvě velké, tak trochu darované výhody. Především mu trvající ekonomická konjunktura v Evropské unii umožnila vypadat jako tvůrce hospodářského zázraku. V neposlední řadě neohrabané útoky sociálních demokratů proti němu z něj udělaly hrdinu.

Babiš je pragmatik, nerozlišuje levici a pravici, ani Západ a Východ – rozlišuje »má dáti/dal«. Bude-li mu užitečná rusofobie, bude rusofobní; kamarádit se s dalajlamou – to je pro něho otázka ceny; bude-li pro něho výhodná kritika migrační politiky Bruselu, bude euroskeptik. Nesmíme z něj ale dělat nějakou superstar: získal 17,9 % hlasů všech oprávněných voličů, z čehož až neúčast 39,2 % oprávněných voličů udělala oněch dráždivých 78 mandátů.  A hlavně: konečný účet zatím nebyl ani podtržen, natož uzavřen.

A proč zkolabovalo vše nalevo od středu – bereme-li sociální demokraty jako středolevou stranu – a proč najednou v zemi, která tradičně inklinovala doleva, má takovou sílu pravice?

Nezkolabovalo, pouze tradiční strany nezachytily nová levicová témata. V podmínkách konjunktury průměrný volič neslyší na tradiční sociální hesla. Důraz na přímou demokracii, který patřil k Okamurově výzbroji – to je přece levicové téma. Právě tak »pirátský« útok na autorský zákon či patentová práva nebo obhajoba svobody internetu – to patří k výzbroji globalistické části levice. Nemluvě o boji proti korupci, který si téměř zmonopolizovalo hnutí ANO. Na tom není nic pravicového.

Pravici zachránila Praha – téměř tradičně stála proti zbytku republiky. KSČM dostala v Praze pouze 4,6 % (celostátně 7,8 %, což je historicky nejhorší výsadek), zatímco ODS dostala v Praze 16,2 % (celostátně 11,3 %) a TOP 09 12,6 % (celostátně 5,3 %), což tuto stranu spasilo. Ani hnutí ANO nelámalo v Praze rekordy: v hlavním městě získalo 20,3 % hlasů, zatímco celostátně 29,6 %.

Co bylo pro tyto volby rozhodující?

Rozhodující bylo rozdělení voličů na tři skupiny: na protestní síly, hlasující pro establishment a na nevoliče. Protestní elektorát – to byla KSČM, Okamurova SPD, Piráti, ale i voliči ANO, přestože vedení hnutí ANO rozhodně k tomuto proudu nepatří. Protestní hlasy v součtu dávají téměř 58,8 % odevzdaných volebních lístků. Navíc protest byl motivací k volební pasivitě u mnoha z těch, kdo nepřišli k volebním urnám. V rámci stran establishmentu ODS představovala sázku na jistotu. KDUČSL je na hranici neúspěchu a sílu jí dává jen potřeba velkých stran nalézt koaliční partnery. TOP 09 si prodloužilo klinickou smrt a od úplného zániku jej chrání jen podpora mainstreamových sdělovacích prostředků, především České televize.

Myslíte, že razantní přístup levicových či levicově tvářících se stran by býval něco na výsledku změnil?

Byly to volby především o sociální demokracii, která zaparkovala mezi stranami establishmentu. Mít hlavní slovo ve vládě v době sociálně ekonomického růstu a takto prohrát volby – to je velké umění. Sociální demokracie má programové problémy v celé Evropě, v Česku zároveň i kádrové. Je to více federace okresních klubů než jednotná strana. Dlouhodobě byla v zajetí vnitřních konfliktů, ovšem pohřbilo ji vítězství úzké skupiny bez programu. Každá porážka někoho, kdo k této skupině nepatřil, byla spojena s okrojením volební základny. To platilo o vítězství nad Zdeňkem Škromachem, Michalem Haškem, Jeronýmem Tejcem, Jiřím Zimolou, ale i Jiřím Paroubkem. A hlavně hanebné »vítězství« nad Milošem Zemanem během prezidentské volby roku 2003, jehož následky se po volbě prezidenta v roce 2013 umocnily. A to nemluvím o mnohých postojích sociálnědemokratického ministra zahraničí, které jsou pro velkou část levice nepřijatelné. Po nástupu Bohuslava Sobotky do čela ČSSD v roce 2011 se v Česku konaly devatery volby. Mám na mysli volby od místních samospráv přes kraje, obě komory parlamentu až po volby do Evropského parlamentu. V osmi z nich sociální demokracie neuspěla, pokládámeli za neúspěch snížení počtu získaných mandátů. Přesto vedení ČSSD svoji politiku nezměnilo.

A proč takový nárůst nesystémových stran? Počítám totiž nejen Okamuru a jeho SPD i Piráty za nesystémové, ale i za populistické; jednu ve směru migrace a druhou pro její zdánlivou mladost a zaměření na mladé…

Nejsou nesystémové, jsou protestní. Jejich programy se nevejdou do tradičních liberálních šablon, ale to neznamená, že chtějí změnit systém. Nejsou ani radikálně pravicové v meziválečném smyslu. Nesmíme přijímat liberální účelové známkování.

Téměř všechna protestní uskupení, o nichž mluvíme – tedy i hnutí ANO – zvládla techniku moderní volební komunikace. Umějí používat formulace mimo zaběhlá mediální klišé, převzatá z liberálních propagandistických brožurek, jdou za hranice takzvané korektnosti. Tím se stávají zajímavá pro senzacechtivá média. Personifikují své úsilí, propagují jedno ústřední jméno člověka, který je dobrý řečník, je tak trochu bavič, herec. Sází na mediální agentury a Facebook více než na tradiční propagandu, ale jejich lídr umí jít na ulici. Začal s tím na konci 90. let Tony Blair, který postavil formu nad obsah, ale dnes to praktikují všichni překvapiví vítězové – od Donalda Trumpa v USA přes Emmanuela Macrona ve Francii po Sebastiana Kurze v Rakousku.

Naopak u nás na konci kampaně působil premiér jako zapíraná tvář antihrdiny ČSSD. Ovšem úspěšné subjekty jednoho muže, jako je Babišovo hnutí ANO či Okamurova SPD, mají své vlastní problémy v prostoru i v čase: těžko naleznou partnery v Evropě a nepřežijí politickou kariéru svého vůdce. Což ze všeho činí situaci velice přechodnou i bez ohledu na zásadní proměny hlavních proudů globalizace, které se valí přes Evropu.

To, co říkáte, je ale v rozporu s věcnou volební kampaní, která může být konfrontační, ale mělo by jít o spor programů, rozpočtových priorit a podobných konkrétních otázek…

Rozumím tomu, že tyto proměny volební propagandy se levicovým politikům nemusejí líbit. Autentická levice se vždy právem pyšnila tím, že sázela na rozum a vzdělání. Jenže volební chování je do značné míry davové chování. Reaguje na okamžité emotivní podněty. Akademický chlad nepatří do volební kampaně – a když, tak jen jako občasná ozdoba. Podívejte se, co udělala s výkyvem nerozhodnutých voličů kauza lithium - zastínila kauzu Čapí hnízdo v nejcitlivější části volební kampaně! Letité embargo, které praktikovala Česká televize na SPD, na konci kampaně doplnily nadějné volební prognózy a zákonná povinnost veřejnoprávních médií o SPD informovat – což z ukřivděného Tomia Okamury učinilo »skokana roku«. Oficiózní sdělovací prostředky nejen manipulují, ale dělají to hloupě. To, jak veřejnoprávní úředníci učinili z Miroslava Kalouska tvář České televize, jej málem zahubilo.

A zase se to s propagandou – pardon, s PR, s public relation - nesmí přehánět, principy zůstávají důležité. Veřejnoprávním médiím se podařilo v předvolební kampani zatlačit téma migrace do neviditelna, ale výsledky ukazují, že voliči si pamatovali, kdo na vrcholu sporu o migrační kvóty stál na straně Berlína a kdo na straně národních zájmů. To byl jeden z klíčových prvků dělení na protestní skupinu, zastánce establishmentu a na nevoliče. Závěr kampaně je ale hlavně pro nevyhraněné, váhající a přelétavé voliče. Ti mohou rozhodnout.

Dlužno dodat, že dělení na uvedené tři skupiny – protestní hlasy, voliči establishmentu a nevoliči - je dočasné. Jde o dělení podle aktuálního volebního chování, ne sociální charakteristiky. Teď bude zajímavé sledovat, jak daleko půjde například posun hnutí ANO a Pirátů směrem k pravici, k EU/NATO.

Myslíte si, že tyto posuny volebního chování nějak ovlivnily tradiční voliče KSČM?

Pocit jistoty u voličů KSČM, vyplývající z vidiny zaručené konstanty, kterou slibovaly výzkumy volebních preferencí, vedl pravděpodobně některé její tradiční příznivce k tomu, že »pomohli« jiným protestním subjektům. Zásadní ale je: KSČM nezvládla volební kampaň v novém střihu. Potřebuje nové tváře, nový styl vedení. Vedení jako celek musí zachovat věrnost víře v rozum, ale tvář kampaně musí respektovat zákonitosti moderní propagandy. Sázka na údržbu tradičních poslanců je sebevražedná. KSČM ustrnula, ustrašeně pěstuje svůj obraz konstruktivní opozice, nechá si krást hesla i radikální postupy. Měla by se naučit cirkulaci poslanců: dvě volební období a pak pauza, možná poté znova. Ať se kádry nezkazí parlamentním pohodlím a ať se rozšiřuje aktiv zkušených funkcionářů. Chápat poslanecký mandát jako doživotní rentu za dávno vyčpělé zásluhy je hrubá chyba. Vnímat jako vítězství strany, když se tvář nějakého poslance objeví na obrazovce České televize, je nesmysl – nejde přece o uspokojení ješitnosti jednotlivce, ale o sociální změnu. Navíc úspěch ve veřejnoprávním médiu je u levicového voliče stále více kontraproduktivní. Kdyby vše mělo pokračovat v nastoupeném trendu, ČSSD zemře na úbytě a z KSČM se stane podivná sociální demokracie. Šok je ale tak velký, že zatím není ani u ČSSD, ani u KSČM patrná dostatečná sebereflexe. Trochu času by měli vedoucí funkcionáři dostat, ale ne mnoho. Například sociální demokracie se dostává na hranici finančního bankrotu.

Je vůbec reálné za této situace vytvořit nějakou fungující vládu?

Žijeme v zemi neomezených možností. Alespoň pokud se parlamentních pletich týká. Nejpohodlnější pro ANO by byla opoziční smlouva s ODS v duchu té, jejíž dvacáté výročí si připomeneme příští rok. V tomto tandemu by mohly nabrat odvahu zatřást s veřejnoprávními sdělovacími prostředky, a zasloužit se tak významným způsobem o demokracii v této zemi.

Nehrozí nám vbrzku nové volby?

Předčasné volby hrozí vždy. Teď předčasné volby straší daleko více díky nejasnostem kolem vyšetřování Babišovy kauzy Čapího hnízda než proto, že by v Poslanecké sněmovně bylo málo zájemců o vstup do vlády. Obětavců, kteří by ochotně zasedli do ministerských křesel, se najde vždy dost.

Subjektů je ve sněmovně velmi mnoho, což situaci komplikuje. Peníze na nové volby mají ale jen ANO a ty subjekty, které si sahaly na výsledek nad 10 %. Strany, které se pohybují na sedmi a méně procentech, se potřebují nadechnout. Znovu ale opakuji: podstatné je, že situace, v níž jsme se po volbách ocitli, je přechodná. A pro autentickou levici je v tuto chvíli v zásadě nepodstatné, jestli potrvá půl roku, nebo roky čtyři.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 106 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


antal
2017-10-31 20:23
Jirichmelarcik, áno, konzervatívne KS budú mať už trvalé problémy s
existenciou. Hovoril som to už dávno, treba si vážiť svoju minulosť,
nehanbiť sa za ňu, budovať na nej. Len vďaka úspešnej existencii
socializmu sa civilizácia posunula ďalej a socializmus môže odovzdať
štafetu novému systému. Cieľom KS predsa nebol socializmus na
večnosť, ale cez socializmus ako poslednú formu triednej spoločnosti sa
posunúť k úplne novej civilizácii. Ak si pozrieme Lenivou prácu Štát
a revolúcia, priamo tam hovorí o tom, že cieľom je odstrániť triedy,
triednu spoločnosť a štát (teda aj socialistický) a vytvoriť
beztriednu spoločnosť. Klasické KS však s touto úlohou budú mať
problémy, niektoré sa zmenia na sociálno-demokratické, čím spadnú z
blata do kaluže - revolučnú úlohu prevezmú liberálno-demokratické
KS. Ktoré témy demokracie, liberalizmu, globalizácie, ľudských práv,
slobôd, ľudskej dôstojnosti, základného príjmu, ap. rozvinú na novej
civilizačnej úrovni. Pre triednu kap. spoločnosť nemysliteľnú - napr.
prácu v súlade so svojimi potrebami, 35 hodinový prac. týždeň,
dôchodok v 55, podmienený základný príjem pre každého. Žiadne tlaky
na človeka, aby sa správal podľa buržoáznej šablóny delenia ľudí
na smotánku, plebs, úspešných a neúspešpných, socky. Aby Diogenes
mohol bývať aj v sude bez označenia za socku. Vytvoriť pluralitnú
civilizáciu, v ktorej sa budú doma cítiť všetky spôsoby života. A
lety na Mesiac, Mars ap. ako rutinné. Civiĺizácia k tomu získala
potrebnú výrobno-technologickú úroveň, bráni tomu jedine stará kap.
spoločenská forma. Revolučné KS k tomu majú potenciál, len sa nebáť
ísť do týchto tém. A nevšímať si štekot psov, ísť svojou cestou.
Utvárať svoj spôsob života, tomu predsa zopár krikľúňov nerozumie,
takže je jedno, čo aj tu na stránkach HaNo vykrikujú.
halonoviny
2017-10-31 14:47
Kéž by měl Oskar Krejčí pravdu, ale taky se (za sebe) bojím, že
situace je trvalejší než přechodná... Když protestní voliči dostali
ideologicky zdánlivě nezávadnou alternativu, proč by volili něco, co
jim televize, internet i škola v drtivé většině prodává jako něco
zločinného? :( R. Janouch
men.pavel
2017-10-31 09:20
situace není přechodná,ale trvalá.jediné řešení je revoluce a
hrdinně padnout na barikádách včele se soudruhem Kojzarem.vaše éra
skončila jak v Rusku tak i jinde.jen si to nechcete připustit.
fronda
2017-10-31 00:20
Tenhle mudrlant radil Čalfovi, jak rozbíjet socialismus, tak teď má, co
chtěl.
jirichmelarcik
2017-10-30 18:15
KSČM uvízla v minulých ideologických půdkách a zela zbytečně.
Příklad Babiše ukazuje, že minulost nikoho nezajímá. Rozhodující je
reakce na přítomnost a schopnost vize.K minulosti se lze jen hrdě
hlásit a nádražní psy nechat kvílet.
josef.hb
2017-10-30 17:56
Rokytka také věděl kde je zásadní problém a to již 29.
4.: Zlikvidují Filip a Kováčik Komunistickou stranu Čech a
Moravy? http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Milan-Rokytka-21272/clanek/
Zlikviduji-Filip-a-Kovacik-Komunistickou-stranu-Cech-a-Moravy-77509
hajek.jiri51
2017-10-30 13:07
Blíží se to značně realitě, jen je to troch ušito podle
"střihu", který se dá vyjádřit slovy - já nic, já muzikant
nebo taky - mimo mne jsou všichni ostatní ... Např. Filip, Kováčik,
Skála i jiní z KSČM se mi jeví jako slušní vzdělaní lidé, což
ovšem zase o všech tvrdit nemůžu. Mně to ale, coby sympatizantovi,
stačí.
prehodny.clovek
2017-10-30 12:18
Chce to ještě maličkost, a to opakuji,funkcionáři i poslanci by měli
chodit mezi lid a ne sedět v PS nebo sekretariátech. Můžou chodit do
hospod, organizovat sportovní dění na sídlištích,zorganizovat
nějaké představení(nikoli slvnost HaNo.Lázek,Svojšice,apod.)Jistě
jsou členové KSČM ,kteří by měli nápadů,ale záleží na lenosti
nebo píli poslanců a funkcionářů.Rovněž by se nemělo sedět na dvou
židlích.
josef.hb
2017-10-30 11:57
Autor má pravdu, že: „Zásadní ale je: KSČM nezvládla volební
kampaň v novém střihu. Potřebuje nové tváře, nový styl
vedení“ Např. Kováčik se chová jako kdyby byly 70. léta. Kdo jej
sleduje, tak nebyl překvapen volebním „úspěchem“ KSČM. Např.
mé reakce na čl. v HaNo: 1. Již po vánocích 2016 jsem pod jeho čl.
napsal : „Kováčik o Vánocích shlédl Mrazíka, a tak se také
pochválil. Osobní odpovědnost za volební neúspěchy chybí.
Sebekritika je pro něho cizí pojem“ 2. K jeho čl. o másle:
„»Nebude-li pomoženo, může se stát, že máslo nebude pouze v
uvozovkách za padesát korun,« dodal Kováčik. A tím zase potvrdil své
diletantství, neboť za zvýšenou cenu másla mohou i sankce a následné
kompenzace za „nevýrobu „ mléka. Ještě také zamlčuje „svým“
voličům, že kompenzace za řepku a kukuřici „vyletí komínem“.
Kukuřice končí v bioplynkách a řepka ve vozidlech. Potom musí
„češsko“ dovážet obilniny (pšenice atd.) i když by je dokázalo
vypěstovat“ 3. K čl. o vol. potencionálu: „KSČM má i na 30% díky
svému programu, křiváctví „socanů“ a protilidovosti „české“
pravice, ale NÉ s „jedničkama“ jako je Kováčik apod“
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.