Rozhovor s náměstkem ministra zahraničních věcí Luhanské lidové republiky Andrejem Kočetovem

Kyjevský režim potírá slovanskou vzájemnost

Jak žijí obyvatelé Luhanské lidové republiky? Jaké jsou jejich všední dny?

Všední dny nejsou úplně nejlehčí. Nepřipravovali jsme se pochopitelně na situaci, kdy byly rozbity ekonomické, ale i jiné vztahy. Ukrajina proti nám zavedla všemožné druhy blokády - finanční, ekonomickou, politickou, informační, ale i čistě lidskou. Mj. to znamená, že průmyslové závody musejí hledat zcela nové dodavatele polotovarů a hlavně odbytiště. Všechna se nacházejí na teritoriu Ruské federace. Žádné jiné varianty bohužel v této chvíli nemáme.

Ale do budoucnosti se díváme s nadějí, doufáme, že nakonec převáží rozum, bude ukončena válka a na našem území zavládne mír.

Je v republice nezaměstnanost?

Otázku bych postavil jinak. Mnoho lidí nemá práci, protože nepracují továrny. Lidé většinou neodjíždějí, čekají na obnovení výroby v závodech. Lidé jednou v týdnu přijdou na svá pracovní místa, vyjadřují solidaritu se svou továrnou. Ekonomicky je situace těžká, lidé střední generace a starší zůstávají, mladí odcházejí do Ruska.

Z čeho lidé žijí, dostávají sociální dávky?

Ano, dostávají. Nejsou s tím příliš spokojeni, pro Donbas se nejedná o obvyklou situaci. Jde o průmyslový, rozvinutý region, kde lidé chtějí pracovat, mají potřebu práce. V Donbasu jsou doly, metalurgické a strojírenské závody. Nicméně vláda se o lidi stará alespoň sociálními dávkami, i když hlavní úsilí musí přikládat k obnově výroby, což není snadné. Dávky umožňují přežít, ale do normálního života to má daleko.

Naznačil jste ale, že vidíte naději na uklidnění situace?

Ano, vidím.

Jakou, přijde uklidnění takříkajíc samo od sebe, když čas otupí hrany, nebo se nejdřív musí změnit režim v Kyjevě?

To jsou dvě strany jednoho problému, režim prostě nemůže dopustit, aby byl klid, závisí na stále nových provokacích. Nejsou každodenní, ale časté. Řekl bych, že režim potírá slovanskou vzájemnost. Vnáší na Ukrajinu fašismus, který ale není pro Slovany příznačný. Takže upřímně doufáme, že se situace na Ukrajině změní. Avšak vidíme a stále se přesvědčujeme, že současný kyjevský režim prostě není schopen jakékoli dohody. V Minsku říkají a podepisují jedno, v praxi pak dělají něco zcela opačného. Proto je minský proces už tři roky zmražen.

Začíná se hovořit o americké nespokojenosti s prezidentem Petro Porošenkem, dokonce se povídá, že může být svržen. Pomohlo by to?

Čestně řečeno, vše závisí na tom, co Američané skutečně chtějí. Máme silný pocit, že chtějí prodloužit bojové operace na východní Ukrajině. Porošenko možná začíná chápat, že boj není výhodný, že lepší by bylo obchodovat. Takže jestli ho svrhnou a místo něj dosadí někoho »bojovného«, dá se čekat prudké zhoršení situace. Mohou dosadit třeba Saakašviliho (Michaila, bývalého gruzínského prezidenta, nyní vůdce dalšího Majdanu v Kyjevě - pozn. autora), který už dokázal, že umí vyvolat válku. Je to člověk bez svědomí a není Slovan. My všichni chápeme, že jsme pro něj cizí, prostě takový »materiál« pro válku. Takže buď si USA přejí mír, nebo další horké stádium války. Obávám se, že spíš to druhé.

A co modré přilby OSN?

Nejsme proti, chceme je na liniích dotyku, aby od sebe obě strany oddělily a tak vlastně začalo plnění minských dohod. Jenže Kyjev se domnívá, že jednotky OSN obsadí hranice s Ruskem. Pak by u nás začaly ukrajinské jednotky dělat pogromy. Takové »řešení« by kyjevské fašisty uspokojilo. Role mírotvorců OSN může být jen v oddělení bojujících stran, jiná představa není reálná.

Nakonec mír přijde, ale otázka zní kdy. Máte nějakou časovou představu? Jak dlouho bude třeba na mír čekat?

Těžká otázka a zároveň jednoduchá. Máme příklady z nedávné minulosti. Existují republiky Abcházie a Jižní Osetie, které Rusko dlouho oficiálně neuznalo. Jenže pak přišla gruzínská agrese proti Jižní Osetii, a Rusko uznalo obě republiky jako suverénní státy. Trvalo to 22 let... Je tu také příklad Podněstří. Tam je situace ještě složitější, protože nemá hranici s Ruskem - na jedné straně Rumunsko, které by chtělo Moldavsko anektovat, na druhé hranice s fašistickou Ukrajinou. A přece se drží, lidé žijí, pracují. My se musíme věnovat svým úkolům, postavit na nohy ekonomiku a na uznání čekat tak dlouho, jak bude potřeba.

(jo)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.3, celkem 67 hlasů.

(jo)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-11-08 14:14
Kyjevský fašistický režim uznává jen jedinou vzájemnost,
Ukrajinskou.A to tou nejpřehnanější formou. Jak to potom končívá -
doporučuji polský hraný dokument Volyň. Dá se stáhnout z Internetu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.