Téma

Ještě jednou o možném daru církvím od nás všech

Diskuse o vládní předloze zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi ve sněmovně pokračuje. Tentokrát přinášíme zkrácenou verzi vystoupení tří zástupců klubu KSČM.

Místopředsedkyně sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Milady Halíkové, odborníka na církevní problematiku Vladimíra Koníčka a místopředsedy sněmovního sociálního výboru Miroslava Opálky.

Milada Halíková: Lidé se obávají dalších nespravedlností

Názory k zákonu o tzv. církevních restitucích přicházejí od lidí věřících, příslušníků různých církví a náboženských společností, i od spoluobčanů bez vyznání. Výzvy k tomu, abychom hlasovali proti návrhu zákona v podobě, jak je předložen, doprovázejí různé názory.

Pro příklad jedno zdůvodnění, ve kterém autoři uvádějí: »Pokud sněmovna návrh zákona schválí v předložené podobě, bude to stát každého občana, včetně nemluvňat a důchodců, 160 000 Kč v době, kdy se nebývalým tempem zvyšují životní náklady, omezují sociální dávky, snižuje valorizace důchodů, narůstají náklady na zdravotnictví, na léky, na pobyt v nemocnici, uvažuje se o zavedení školného atd.«

* * *

Poslanci Moravskoslezského kraje, ze kterého pocházím, byli také upozorněni na skutečnost, že budou-li vydány i pozemky tak, jak je v návrhu zákona uvedeno, pak se dotknou tzv. restituce plochy představující 50 % rozlohy Beskyd a Jeseníků. Tento údaj je přímo od církevních kruhů, nikde jinde jsem ho nevyčetla, ani si ho nevymyslela.

Právě tyto obavy z nových nespravedlností a nových křivd vedou k přesvědčení na zamítnutí zákona.

Koalice se názoru veřejnosti bojí

Poslanci za KSČM byli několikrát okřiknuti, aby raději mlčeli, nebo se dokonce vzdali hlasování o tzv. církevních restitucích. Kolegové z ODS a TOP 09 to zdůrazňovali s poukazem na historii. Skutečnou příčinou takových výzev není historie, ale současnost.

Koalice ví, že většina občanů je proti takto pojatému daru církvím, především církvi katolické. Proto odmítá referendum, v němž by se občané mohli vyjádřit. Zřejmě ho předem považuje za prohrané. Nepodařilo se jí přesvědčit lidi, že tzv. vyrovnání s církvemi je připraveno spravedlivě.

Odmítavý postoj občanů je dán především pocitem nespravedlnosti, který nevyplývá pouze z dnešní ekonomické situace země, ale provázel by tento návrh i v době, kdy bychom se snad mohli radovat z růstu hospodářství a vyšší zaměstnanosti.

* * *

Především katolická církev chtěla získat velký majetek již delší dobu, a občané se proto opakovaně ptají: Proč jste nepřipravili jasné podklady - proč si je církev nepřipravila - pro to, co jí skutečně patřilo (nikoliv jen to, co spravovala) např. k datu 25. 2. 1948?

Jak to, že místo výčtu pozemků a budov s doloženým vlastnictvím, těch, které by bylo možné vydat, i těch, za něž se má poskytnout určitý způsob náhrady, se hovoří o jakémsi algoritmu vypočítávání celkové konečné částky? Jak to, že místo výčtu majetku byla zvolena jakási metoda, o jejíž výhodnosti lze s úspěchem pochybovat?

Lidé vědí, že nejde o restituce, ale o dar

Problém, s nímž se vláda potýká, není vystupování komunistů ve sněmovně, ale především většiny občanů, že nejde o restituce, ale o nespravedlivě nadhodnocený dar církvím, zejména církvi katolické.

I na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj zaznělo opakovaně, že za nespravedlivé považují lidé především nadhodnocení náhrad za zemědělskou a lesní půdu, která nebude vydána. Poukazovalo se i na to, že fyzickým osobám při restitucích nikdo nezohlednil, že nemohly na pozemcích po desetiletí samostatně hospodařit. Za spornou považují i mnozí odborníci uváděnou celkovou rozlohu těchto pozemků.

* * *

Na odmítavém postoji části občanů vůči návrhu se projevuje i obrovské a narůstající zklamání. Po r. 1989 v rozbouřené době změn a nejistoty někteří hledali jistotu novou. Kostely se tehdy zaplnily. V Praze na Letné kromě zvědavců vítaly papeže i tisíce lidí, kteří chtěli nalézt jakési morální zakotvení.

Brzy se ale dočkali rozčarování, už tehdy se začalo hovořit o tom, že především katolická církev chce hlavně majetky. Schválil se ale výčtový zákon, který, až na chybu v nové budově Národního divadla, veřejnost chápala jako zajištění prostor pro činnost. Rozladění vzbuzovaly zprávy o rušení třeba sociálních ústavů a o komerčním pronajímání vydaného majetku.

Po těchto zkušenostech se vláda ani nenamáhala vysvětlit, zda při jednáních zohledňovala, co církve pro svou činnost potřebují. Za další nespravedlnost se považuje, že na startovní čáře už čekají firmy i jednotlivci, kteří se těší na obchod s darovaným církevním majetkem.

Kdo křičí, ukazuje slabost

Hovoří-li se o nespravedlivém vyvlastnění majetku po r. 1948, nemělo by to být pro nás všechny spíše mementem, aby nedošlo k dalšímu nespravedlivému tentokrát obdarování zejména katolické církve? Nestojí vládě za to, aby rozptýlila pochybnosti o možném prolomení restituční hranice a trvala na doložení všech položek, které se mají vrátit či za něž má být vyplacena náhrada?

Jsem přesvědčena, že to lze udělat, že je to možné. Ale spěch, s nímž koalice tlačí na přijetí sporného zákona, jen posiluje v řadě lidí přesvědčení, že zdaleka vše není v pořádku. A tak se stále více objevují i hlasy, které poukazují na to, jak katolická církev historicky ke svému majetku přišla.

* * *

Nehovoří ze mě bezvěrectví nebo nepochopení pro potřeby věřících. Představitelé měst a obcí zvolení za KSČM mnohokrát prokázali ve svých návrzích i hlasováních, že mají respekt jak k nim, tak i k tradicím místa. Miliony z městských a obecních rozpočtů za uplynulé dvacetiletí šly za podpory zastupitelů za KSČM na opravy církevních památek, na nákup zvonů či projekty charitativních organizací.

Považuji prostředky státu vynakládané na zachování tohoto kulturního dědictví rovněž za účelně vynaložené. Nesetkala jsem se s protesty veřejnosti, v níž převažují občané bez vyznání, vůči takovému využívání veřejných prostředků.

Zato teď mě stále více spoluobčanů oslovuje s otázkou, na co obecně darované každoroční miliardy jdou ze státního rozpočtu, jak je a jak s nimi bude nakládáno. Na tuto a další otázky jsme zatím ve sněmovně odpovědi neslyšeli. Ten, kdo křičí, zpravidla ukazuje svou slabost. V tomto případě slabost argumentů, s nimiž vládní koalice obhajuje tuto podobu návrhu zákona.

Zajímají-li vás další odezvy k této »záležitosti«, můžete si vše přečíst na dvoustraně 4 a 5 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com, kde shledáte tyto články:

• Vladimír Koníček: O mlžení ministryně kultury - Když se podíváte na rozsah majetku, který je předmětem návrhu zákona, tak mě napadá rčení »celá kráva je do polévky moc«. A vláda připravuje církvím polévku z celého stáda. Jak jinak si vysvětlit, že v materiálu zveřejněném na webu ministerstva kultury je v evidenci původního zabraného církevního majetku celkem skoro 1,5 milionu hektarů?....

• Miroslav Opálka: Kolegové z koalice – nezapomeňte na slib poslance! - K vystoupení v rozpravě ve třetím čtení mě vyprovokovaly neustálé proklamace o krádeži církevního majetku komunisty, resp. že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Již několikrát jsem z tohoto místa poznamenal, že krádež si představuji zcela jinak. Třeba jako rozkradení ČR po r. 1989, když stát výrazně zchudl a v případě nápravy již nebude co vracet....

Připravila Marie KUDRNOVSKÁ