Z křtu Pohádkového světa. Zuza s Petrem Vondráčkem

Zuzu baví dětský svět

Roztomilá věčně mladá dáma s dětským obličejem a postavou tanečnice se vrací v čase. Slovenská herečka a zpěvačka Zuza Ďurdinová se po 19 letech rozhodla vrátit ke svému debutovému dětskému albu Pohádkový svět. Tucet krásných dětských písní dostal nový kabát i s maskotem - mamutem Zuzákem. Zuzanka si dala za úkol dostat se s ním do hračkářství, ale i do televize a na muzikálová prkna.

Seznámili jsme se spolu při uvádění třetího Svobodova muzikálu Monte Cristo, kde jste alternovala s Ivetou Bartošovou Haydée. A nová platonická láska (sic jednosměrná) byla na světě. Později umocněná Dželínou a Grizabellou v Cats, vaším působením v Divadle Broadway či rolí Carmen Girl v Hudebním divadle Karlín. Letos jsem vás viděl jako »Rocky Girl« v Kongresovém centru Praha, ale jinak už moc ne...?

To souhlasí. Mám teď takové období, kdy pošilhávám víc po činohře. Zatím hlavně jako divačka, ale rýsuje se i víc. Nicméně neznamená to, že bych s muzikálovými prkny vyloženě sekla. Hraju v Carmen, Rockyho, Mam'zelle Nitouche.

Na Rockyho bych určitě čtenáře ráda pozvala. Těší mě, že se tam můžu i ve svém tanečně pokročilejším věku alternovat s dvacetiletými děvčaty. To je hrozně příjemný pocit, že ještě nejsem tzv. za zenitem (smích).

Tak určitě. Kdo vás zná, ten tím, že na prknech létáte jak dvacítka, překvapen být nemůže... Ale stejně jste mi vyrazila dech. Nedá mi to se nezeptat - proč právě činohra? Ne že by to pro vás bylo pole neorané, ale i tak?

Mám zkrátka teď takový podnikatelský plán (úsměv). Krásný scénář činoherního představení, které bych chtěla produkovat i v něm hrát. Tak sonduju terén. Co se kde hraje, na co se chodí, jací jsou kde herci... Takže takhle mapuju situaci. Ale samozřejmě chodím i proto, že mě to baví - mám činohru prostě ráda! Tak jak chodí někdo třeba sportovat, já chodím do divadla (úsměv).

Stejně je to škoda - pro muzikálové fanoušky...

Nebráním se dalším hezkým příležitostem, budu-li oslovena, není to z mé strany nějaké pohrdání nebo tak něco (jak by se snad mohlo zdát), ale prostě jsem už přestala obrážet nové konkurzy - nějak mě psychicky začaly zatěžovat, tak jsem je vypustila. Navíc mám pocit, že už jsem v muzikálu dokázala, co jsem si předsevzala. Kočky, Cikáni, spousta titulních a hlavních rolí, no a hlavně My Fair Lady, role Elizy, což byl můj dětský sen..., tak jsem si řekla, že už mám tzv. splněno (smích). Na světě je přece tak strašně moc zajímavých věcí, že by byla škoda upnout se jen na jedno. A práce je zaplaťpánbůh i tak dost.

Konkrétně? Reklama, dabing, sbory?

Taky, taky, ano, ano, na všechno odpovídám »Ano, aj« (smích). »Reklamuji« a dabuji navíc ve slovenštině i v češtině, dělám, co můžu, abych nekazila ani jedno a doufám, že klienti jsou spokojení.

No a vokály jsou třešinka na dortu - ze studia jsem se dostala i na jeviště jako vokalistka, přes 10 let jsem stálý člen kapely Charlie Band Heleny Vondráčkové, která je mým vzorem životní síly a energie; pět let jsem byla v kapele Michala Davida až do loňska - a to byl taky zážitek. Zpívat pro 20 000 lidí v O2 areně, to jsem si fakt užila. Mimochodem, teď v lednu budeme mít O2 arenu i s Helenou Vondráčkovou. A s Luckou Bílou jedu vánoční turné (radostně).

Tak to jsou těžké váhy. S tím by měl co dělat i Rocky...

Tak nějak (smích). No rozhodně vokály neberu jako nějaké křoví, jak občas slýchám. Můžu srovnávat. Zpívám se skutečnýma kapelama, sólově, muzikálové koncerty, a tak zodpovědně říkám, že ty background vokály mě fakt baví skoro nejvíc! To je ta pravá muzika - kdy jste součástí kapely a dotváříte ten celek. A i jako absolventka popové skladby to umím docenit.

No jste skutečná univerzálka. Prosadila jste se ostatně i ve filmu a seriálech, přece ale nejste celebrita jako jiné vaše slovenské kolegyně, které si podmanily Prahu. Proč Zuza není mezi nimi? Po boku hvězd jako Táňa Pauhofová či Vica Kerekes - kde vznikl ten problém?

Já bych to neviděla jako problém. Moje povolání není celebrita, ale herečka a zpěvačka. Ale proč? Možná proto, že ačkoli to tak na jevišti leckdy nevypadá, jsem v životě spíš introvert. Určitě nejsem člověk, který by na sebe příliš upozorňoval. Beru to tak, že dokud stojím na jevišti a hraju, dokud ve studiích tvořím muziku a na koncertech zpívám, tak jsem vlastně spokojená. Ale jasně že bych si ráda zahrála velkou roli v nějakém celovečerním filmu. To je pořád můj velký sen.

No máte za sebou velkou roli v Hazardu a ve Van Helsingovi jste byla desátá v titulcích...

No jo, ale byla to pidirole (smích). To jen Amíci jsou takoví blázni a i ty pidirole si takhle vyšperkovávají. Jsem tam detailně fakt jen v jednom záběru, kdy se z operní divy měním v upírku. Lezou mi tam zuby, tak bacha na mě (smích). Dík Van Helsingovi jsem teď ve všech filmových databázích a tak...

A zabírá to?

Nezabírá (úsměv). Ale co. Co není, může být...

Doufejme. Přejděme ale k Zuzákovi, kvůli kterému jsme se letos sešli. Proč jeho návrat po bezmála dvaceti letech?

Protože mě práce s dětmi strašně baví. Ale pozor, zjistila jsem, že mě nebaví učit. Baví mě ten dětský svět jako takový. Asi jsem lehce infantilní člověk. Když si kupuju knížku, tak mám ráda, když jsou tam obrázky, miluju koukání se na pohádky - kreslené i hrané.

Vítejte v klubu...

(Úsměv). No a dětský svět proto, že děti jsou upřímné a otevřené. Jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Umí být občas pěkný potvory... Ale to je dobře, to mě na tom baví! Je škoda, že my dospěláci neumíme často být takhle bezprostřední a opravdoví. Věřím, že bysme byli daleko spokojenější a šťastnější.

To je fakt. Kdo umí být věčným dítětem, ten je fakt happy a trochu jinde...

A proč po dvaceti letech? Tenkrát jsem byla zpěvačka, která vymyslela nějaké písničky a běhala po jevišti. Teď jsem ten projekt pojala produkčně - dala tomu nový design, nový zvuk, celé jsem to přezpívala, je tam nový sboreček (zase ale Kühnův dětský sbor), navíc druhé CD s namluvenou pohádkou Jak jsem přišla k mamutovi, kterou jsem přepsala z dřívějška, aby měla hlavu a patu, a tu namluvil Vojta Kotek! K tomu nové ilustrace Péti Herolda, prostě to má šťávu.

A přibyla novinka - bonusová hitovka Zuzák mezi obry, na kterou jsem pyšná, protože jsem na ni získala práva na Paula McCartneyho. Tak jsem z toho udělala takovou Zuzákovu hymnu. Nahrál ji Orchestr Národního divadla v Praze...

Teda! A originál byl jaký?

Parádní - We All Stand Together. Našla jsem ji na desce The best of Paul McCartney.

Jak dlouho jste si hrála s celou reedicí? A kde se dá 2CD sehnat?

Tak čtyři roky. Od toho prvního nápadu až po křest, který proběhl v kavárně Anife Vyskočilové v první školní den. Moderoval ho Petr Vondráček a křtili Michal Nesvadba, za hudební složku známý skladatel Petr Malásek a za literární neméně známý spisovatel a historik Jan Bauer. Byla jsem ve fakt velmi dobré společnosti (úsměv).

A není to jen 2CD, ale i balíček s knihou a pak dárková krabička, kde je všechno plus ještě plyšák Zuzák. Sehnat se dá zatím jen na stránkách MamutZuzak.cz, ale snažíme se ji dostat i do obchodů a na divadelní prkna, kde v první verzi v kulisách vystupuju já i s živým mamutem.

Mamuti ale neexistují!?

No tenhle právě jo (smích). Je velkej, přímo obrovskej, o tři hlavy větší než já. A hrozně šikovnej - naučil se už i tančit... Můžete se o tom ostatně přesvědčit hned zítra, 12. listopadu, v dětském centru Sluníčko v Odolene Vodě. Ostatní termíny najdete zase na stránkách MamutZuzak.cz.

FOTO - Martin J. POLÁK (2) a Tomáš BERAN


Zuza vystudovala hudebně-dramatický obor na Konzervatoři v Bratislavě a obor pop-skladba na Státní konzervatoři v Praze. Svou divadelní praxi zahájila rolí Alenky v pohádce Alenka v říši divů, a pak následovaly hlavní role v muzikálech Umřít pro krásu (Manon Lescaut), Mirandolina nebo v činoherních představeních Letní den a Hodinový hoteliér Pavla Landovského. Hrála i v titulech Škola žen, Oskar a Dostanu tě na jahody... V Praze účinkovala v muzikálech Vlasy, Pomáda, Malá mořská víla, Monte Cristo, Dracula, West Side Story, Cikáni jdou do nebe, Cats, Carmen, Adéla ještě nevečeřela, Kladivo na čarodějnice, Ať žije rokenrol! a v operetě Mam'zelle Nitouche. Zahrála si i Elizu Doolitlovou v My Fair Lady, účinkovala v multimediálním projektu Leška Wronky Lewron, zpívala v kapele ABBA World Revival. V roce 1998 vydala sólové CD Pohádkový svět a v roce 1999 CD Výběr. Na obou se také uplatnila jako autorka hudby. Její písně se několikrát umístily ve finále autorské soutěže Dětská nota.

V celovečerním filmu Hazard vytvořila jednu z hlavních rolí, zahrála si v TV seriálech Policajti z předměstí, Bazén, Ordinace v růžové zahradě, Místo v životě 2, Vyprávěj, v celovečerním filmu Waterloo po česku či v americkém thrilleru Van Helsing.



Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 16 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.