Nástropní fresky v konventu.
TOULKY

Kancléři Metternichovi se v klášteře nelíbilo

Opat plaského cisterciáckého kláštera Celestin II. Werner před nedávnem utekl hrobníkovi z lopaty. Několik řeholníků se domluvilo a pokusilo se ho otrávit. Byli odhaleni a odsouzeni. Ovšem nemohl si být jistý, jestli se už někde nechystá jiné vražedné spiknutí.

Klášter řídil tvrdou rukou a nespokojenci nejspíš nebyli osamoceni. Díval se proto na mnicha, který před ním seděl a sotva popadal dech, se značnou nedůvěrou. Mohl to být nevinný žert nějakého novice. Ale zrovna tak způsob, jak ho vylákat ven a udeřit.

„Je to tak,“ zajíkal se řeholník. „Na studni sedí hastrman.“ Werner byl řádný křesťan a vodníky považoval za trestuhodné zbytky pohanských pověr. „Co chce?“ ušklíbl se proto. „Za pytlík hrachu prý poví velké tajemství. Ale jen opatovi.“ Ctihodný Celestin byl doma. Nu ovšem, nějaký bratr má hlad a vymyslel si tuto podivnou historku. Opat se zvedl. Půjde mu jak se patří vyčinit.

Vodníkův slib

Na okraji studny se hrbil zelený mužíček a kapalo mu ze šosů. „Tak co?“ vybafl na něho Werner. „Achich, achich,“ zaskřehotalo to vodní zjevení. „Zlé časy se blíží.“ Werner nebyl včerejší. Takové předpovědi mohl tahat z rukávu kdekdo. Pořád byly nějaké války, nemoci kosily lidi po stovkách a tisících, sucho ničilo úrodu. „Za to chceš hrách?“ otráveně si odfrkl. Už se otáčel, když ho hastrman zarazil: „Zlé časy pro tvůj klášter.“

Opat přistoupil k podivné postavě, v níž nikoho z konventu nepoznával. Pro jistotu zatahal vodníka za vlasy. Držely. Tedy žádný převlek. „Tak mluv!“ vyzval zelenáče. „Žiji tady už,“ začal vodník počítat na prstech staletí. Pak mávl rukou. „No, zkrátka dlouho. Zbyl jsem v kraji jediný. To vaše odvodňování bažin všechny vyhnalo.“

Opat netrpělivě přešlápl. „Dobrá, dobrá,“ hastrman setřásl vzpomínky. „Pořád mám ale kontakty!“ triumfálně vykřikl. Pak ztišil hlas. „Až ve Vídni. Odtud jsem se dozvěděl, že císař Josef II. chystá zrušení vašeho kláštera.“ Natáhl ruku pro hrách, ale Werner se odtáhl. Při vyšetřování vražedníků se něco přiučil. „Pokud se to potvrdí, tak své dostaneš,“ odtušil.

Barokní sýpka se středověkou Královskou kaplí.
Nechtělo se mu věřit  řečem pohanské pověry. Slavný klášter v Plasech, který založil už kníže Vladislav II. v roce 1144, přece nemůže jen tak někdo zavřít. Teď, kdy vyrostl do barokní nádhery vítězné katolické církve!? A přece vodníkovy mokré zdroje blízké císařskému dvoru nelhaly. V roce 1785 císař Josef II. rozhodl o zrušení nejen tohoto kláštera.

Werner seděl na okruží studny a u nohou mu ležel pytel s hrachem, který tak miloval hastrman. Ten se také po chvíli vynořil z vody. „Tak co?“ houkl pro změnu na opata. „Měl jsi pravdu,“ přiznal zdrcený Celestin. „Ale já se nevzdám. Pokusím se konvent obnovit!“ vybuchl.

Vodník potřásl hlavou. „Zkus to. Ale za to, že jsi uznal mou důvěryhodnost,  ti slibuji, že se usadím v základech kláštera a budu hlídat, aby se nezhroutil.“ Zdivo budovy bylo totiž vystavěno na dřevěném roštu ponořeném do vody, kde k němu nemohl vzduch a tak nehnilo. Milý hastrman netušil, jaká ho čeká honička.

Tady se dá ležet leda v hrobce

Opat Werner bydlel ve zrušeném klášteře ještě tři roky. Pak se přestěhoval do domku, který si zřejmě zakoupil za výslužné vyplacené státem. Ještě dvakrát se pokusil o obnovu konventu. Marně. Zemřel v roce 1813. Poslední bývalý plaský mnich byl pohřben v roce 1832. To už ale panství Plasy včetně kláštera patřilo kancléři Klementu Metternichovi, který ho koupil od náboženského fondu v roce 1826.

Než se do smlouvy vypsaly všech tituly a vyznamenání kancléře Metternicha, už se rodina rozhlížela po budoucím panství. Ze samotného kláštera nebyl nikdo zrovna nadšený.

Jeho syn Viktor napsal své sestře Leontině z návštěvy Plas v červenci 1826: „Z nádherného kláštera nebude nikdy příjemné obydlí, potřeby světa jsou jiné než ty, které mají dobří mnichové, a čím více je klášter klášterem, tím méně je zámkem a nemůže se jím stát.“

* * *

V dopise zveřejněném v brožuře Jana Kahudy Kancléř Metternich a Plasy ve světle soudobých dokumentů sám nový majitel kláštera poznamenal: „Budovy jsou obrovské a ve velmi dobrém stavu, což ale nebrání tomu, že si sotva dovedu představit hosta, kterého bych zde mohl ubytovat.“ Nakonec se zámek začalo říkat bývalé prelatuře, tedy opatství.

V klášteře pobývali hlavně úředníci, zatímco Metternichově rodině se víc líbilo na zámku v Kynžvartu, kde bydleli již dříve.

Nicméně jistý duch posvátnosti, který bývá spojován s klášterními areály, vedl zřejmě kancléře k tomu, aby zde nechal vybudovat hrobku v bývalém hřbitovním kostele svatého Václava. Svatostánek pocházel již ze středověku, ale kancléř ho dal přestavět podle svých představ. V srpnu roku 1828 probíhalo slavné nové vysvěcení.

* * *

Papež Lev XII. dokonce k této příležitosti věnoval Metternichovi ostatky svaté Valentiny. A nejen to, jak prozrazuje hymnus tepelského kanovníka Vojtěcha Sedláčka: „Všem těm, kdož s dobrým aumyslem chrám tento navštěvují, zbaveni hříchů, pokrmem se božským občerstvují. Skrz deset v každém roce dní, lze nám těch darů dojít, se s církví svatou aužeji, se s Kristem Pánem spojit.“ Deset dní v roce se zde tedy udělovaly plnomocné odpustky.

Poněkud ironicky vyznívá poznámka Klementa Metternicha v dopise dceři Leontině ze srpna 1829: „Opravdu jsem nemohl mít lepší volbu pro uložení tělesných pozůstatků členů naší rodiny k poslednímu odpočinku. Neboť žádný živý tady nechce bydlet a jediné okolnostmi vyměřené obydlí je to, které nás všechny čeká a které my s Boží pomocí odsunujeme na co nejpozdější dobu.“ Když se nikomu z rodiny v klášteře Plasy nelíbilo, proč ho vůbec kancléř kupoval?

* * *

Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho dokončení přečíst od mezititulku »Oheň jako v pekle« na straně 9 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 13 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama