Ilustrační FOTO - Pixabay

O financování zdravotnictví trochu jinak

Spor mezi Andrejem Babišem a dalšími ekonomy na jedné straně a ministry zdravotnictví na straně druhé ohledně nedostatku peněz ve zdravotnictví je letitý. Nedá se ale zodpovědět jednoznačně ve prospěch jedné či druhé strany. Proč?

Mluví-li se o pokračujícím odchodu části lékařů a zdravotních sester za vyššími platy do zahraničí a jejich rostoucím nedostatku v našem zdravotnictví, mají jistě pravdu zdravotníci. Mzdy ve zdravotnictví jsou v České republice proti vyspělým státům západní a severní Evropy nízké, zvláště pak při trvajícím velmi silně nevýhodném kursu koruny vůči euru, libře, franku a dolaru. Platí to ale až na výjimky pro všechny profese u nás.

Je také pravda, že zdravotnické přístroje rychle zastarávají a jejich živelná obnova v rámci konkurence s efektivností zas tak moc nesouvisí. Je též pravda, že ne všechny budovy nemocnic jsou v dobrém technickém stavu, o průšvihách se záchrannou zdravotnickou službou v důsledku dlouhodobé bezkoncepčnosti státu radši nemluvit.

U lékařů nejde zdaleka jen o platy. Lékaři si léta marně stěžují na zoufalé podmínky pro začínající doktory – získávat praxi odpovědnou prací téměř zadarmo je nedůstojné pro každého občana. Marně si stěžují i na byrokratický a neefektivní systém dalšího vzdělávání lékařů a sester.

Systém placení ve zdravotnictví podle výkonů stimuluje zjevně neefektivnost. V lepším případě jsou mnozí pacienti posíláni na zbytečná vyšetření, v horším jsou léčeni zbytečně drahými postupy, někdy i na úkor svého zdraví. Postihováni bývají lékaři, kteří v tomto podivném byznysu, kde lékařská přísaha pro některé neznamená nic, nejedou. Ale samotná možnost soudit se se zdravotnickým zařízením za špatné léčení zdravotnictví spíše dále destabilizuje. Vede lékaře pokud možno neriskovat, což může zhoršit způsob léčení pacientů.

Prevence je v žalostném stavu

Zdaleka nejhorší je hrubě zanedbaná prevence zdravotních problémů občanů. Chápu, že nelze zavést systém některých panovníků, kdy byl lékař placen, jen pokud byli panovník a jeho rodina zdraví. Leč zdaleka nejde jen o placení lékařů za dobrý zdravotní stav občanů.

Četné nebezpečné nemoci, které byly ještě za Masarykovy první republiky postrachem nejen chudých, se za socialismu podařilo téměř vyloučit povinným očkováním. Po roce 1989 v rámci svobod začalo být některými očkování zpochybňováno, stalo se nejednou reálně nepovinným, takže proočkovanost zejména dětí a mládeže klesá a epidemie již vymýcené se začínají vracet. Nejde zdaleka jen o nemoc nemytých rukou - žloutenku. Navíc při léčení některých nemocí začínají selhávat antibiotika pro rostoucí rezistenci bacilů.

Ptáme-li se, proč obrovský zdravotnický pokrok dosažený během 40 let socialismu, nepřinášel od 60. let dostatečný pokrok ve střední délce života a obecně zdraví, musíme připomenout zásadní nárůst sebepoškozujících aktivit mnohých jedinců. Jde zejména o kouření tabáku a konzumaci alkoholu (s výjimkou 80. let), viz první tabulka, o nárůst otylosti a po roce 1989 i o prudký, statistikou nepodchycený nárůst konzumace drog od hašiše až po heroin či perník. Vývoj spotřeby cigaret a alkoholu na obyvatele ukazují obě tabulky. Srovnání roku 1989 v obou tabulkách ukazuje, že zatímco u cigaret v Československu zvyšovali průměrnou spotřebu Češi, u alkoholu naopak Slováci. Mírně příznivý vývoj spotřeby cigaret a velmi mírně příznivý vývoj spotřeby alkoholu 80. let negoval další vzestup jejich spotřeby po roce 1989, viz druhá tabulka.

Zhoršení začalo nepsané heslo »Václav Havel, náš vzor« (připomínám jen jeho stupidní kampaň proti velmi užitečné kampani z dob socialismu »Šance pro 3,5 miliónu kuřáků«), pokračovalo přes svobodu podnikání (zdaleka nejde jen o »úspěšnou« privatizaci tabákového průmyslu) a končí to odmítáním zvyšování sazby spotřební daně za cigarety a alkohol na základě povinnosti harmonizovat je s Evropskou unií. Nedávná bitva o takzvaný protikuřácký zákon v parlamentu byla jen špičkou trapnosti. Tvrzení typu: »Stát zdražováním cigaret a alkoholu okrádá rodiny, neboť kuřák a piják stejně kouřit a chlastat nepřestane,« nesouvisí s realitou, ale se sobectvím. Pokud někdo tvrdí, že kouřením a chlastem bojoval proti socialistické společnosti (a i dnes to málokdo ocení), jen potvrzuje své hlupáctví. Důvody, proč chlastat, si ale pijáci vždy našli bez problémů a o nutnosti kouřit kuřáci zásadně nediskutují. Tedy, obvykle až do chvíle, kdy jim lékař najde ošklivou nemoc, kterou si »poctivě« vykouřili.

Kšeft je kšeft

Chápu, že ministři financí rádi doplňují nedostatečné příjmy státního rozpočtu rostoucím výnosem spotřebních daní, přičemž proti zdražování cigaret a alkoholu se argumentuje špatně. Vazba »nízké sazby spotřební daně – vysoká spotřeba« a obráceně byla prokázána, státy s vysokými sazbami spotřebních daní na cigarety a alkohol mají prokazatelně i nižší spotřebu cigaret a alkoholu na obyvatele a méně zdevastované veřejné zdraví a tím i nižší náklady na léčení nemocí způsobených kouřením tabáku a konzumací alkoholu.

Nechápu, že naše údajně svobodná demokratická humánní společnost není ochotna zakázat reklamu na cigarety a alkohol ve všech podobách. Firmy, které vyrábí, distribuují a prodávají tabák, by měly být z možnosti užívat reklamu ze zákona vyloučeny. Součástí by měla být možnost prodávat tabákové výrobky jen ve specializovaných prodejnách »Tabák« (kdysi existovalo) a alkohol ve specializovaných prodejnách »Alkohol«. Skutečnost, že významnou část regálů obchodů s potravinami vyplňují láhve s alkoholem a kartony cigaret, je jejich dost vážnou propagací. Slýcháme pak, že alkohol a cigarety patří k základním potřebám občanů.

ČR naopak umožnila reklamu na marihuanu (konopí) coby léčebný prostředek. I na billboardech, i v médiích. Přitom konopí neléčí, pouze zmírňuje bolesti. Ale byznys je prý byznys. Co však čekat ve společnosti, ve které některé politické strany či hnutí loví voliče slibem legalizovat marihuanu a usnadnit tak sebedestrukci závislých.

Podivné je, že četní politici bývají filmováni a fotografování s cigaretami. Prý to někdy jinak nejde. Je to ale velmi špatný vzor pro mládež. A což teprve sledovat pochod 6000 mladých za svobodné fetování (užívání drog) na státní svátek 8. května 2011 a dalších 6000 mladých ležících na Žižkově na Židovských pecích za zvuků ohlušujícího techna. To je velmi špatná perspektiva české společnosti.

Krutá bilance

V 80. letech se odhadovalo, že se kouření, alkohol a otylost (někdy nazývané s některými doprovodnými jevy typu nedostatek pohybu jako špatný způsob života) na nemocnosti a v případě úmrtnosti občanů se zpožděním 20 a více let podílí 60 procenty. Dalších 20 % mělo připadat na nedostatky zdravotnictví (mělo platit prakticky pro všechny vyspělé státy) a zbylých 20 % na vše ostatní včetně obětí »vnějších příčin« všeho druhu včetně dopravních nehod, pracovních úrazů, sebevražd či špatného životního prostředí.

Dnes jsou tyto podíly sice menší, ale jen proto, že se medici shodli na tom, že asi 15 % úmrtí a nemocí způsobují genetickými faktory, tj. po předcích zděděné defekty, což výše uvedené tři základní skupiny příčin úmrtí poněkud zmenšilo. Jistě, když vidíte na ulicích běžně kouřit nastávající maminky, jak maminky i tatínkové kouří svým ratolestem přímo před obličej atd., není se čemu divit.

Je pravda, že úmrtnost občanů se v uplynulých 25 letech snížila. Problém je, že snížení úmrtnosti a nemocnosti lze přičíst prakticky výlučně pokroku v metodách léčení (snížení vykazované nemocnosti u některých občanů způsobuje i strach být nemocný v obavě ze ztráty zaměstnání), rozhodně ne zdravějšímu způsobu života. O tom velmi dobře vypovídá změkčování požadavků na zdraví zájemců o práci v policii a armádě. Fyzicky zdatní a zdraví zájemci o tyto profese takřka vymizeli.

Naopak, k metlám tabáku a alkoholu přibyly v nemalém rozsahu tvrdé drogy včetně marihuany, velmi populární se stal hazard v mnoha podobách (krutě na něj nejednou doplácí i nezúčastnění), zdraví mnoha lidí těžce poškozuje nezaměstnanost a mnoho jiných lidí zase dvanáctihodinová pracovní doba (reálně), byť podle platných zákonů je pracovní doba osmihodinová. K destrukci zdraví velké části občanů nemálo přispívá takřka všudypřítomný stres. O předčasném umírání dnes asi 100 000 bezdomovců v ČR radši nemluvit.

Prodlužování střední délky života?

Střední délka života se u nás po roce 1989 prý zásadně prodloužila. Problém je, že nejde o střední délku života, ale o naději dožití při narození za předpokládané, zřejmě nereálné podmínky, že se životní podmínky budou zlepšovat a nikoliv zhoršovat. Také se rádo zapomíná, že významným faktorem prodlužování střední délky života je, že doznívá efekt velkého decimování zdraví našich občanů jatkami první světové války v letech 1914-18 a zejména nacistické okupace v letech 1939-45. Ostatní společenské otřesy byly proti výše uvedeným rokům selanka.

Kritici nedostatku peněz v našem zdravotnictví mají do určité míry pravdu. Nezaznamenal jsem ale, že by chtěli něco významnějšího podniknout pro zásadní posílení prevence zdravotních problémů včetně omezení zhoubných závislostí a prosazování zdravého životního způsobu. Vím, není to jednoduché. Ve společnosti, kde jde o peníze až na prvním místě, toto platí trojnásobně.

Jan ZEMAN

ILISTRAČNÍ FOTO – archiv Haló novin


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 18 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2017-11-15 00:18
Pozitivní obrat co se týče srdečně cévních chorob nastal ještě v
80. letech. Mohlo být ještě lépe, bohužel i na naši republiku po
privatizačním puči dopadl západní "anticholesterolový
průmysl", který se ukázal jako podvod.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.