Rozhovor se sociologem Janem Klánem, předsedou OV KSČM Kutná Hora

Sociologickým výzkumům můžeme věřit, ale musíme je brát také s nadhledem

V sobotu předminulého týdne jsem si přečetl vaši informaci o tom, že jste při seznámení se s posledním již nezveřejňovaným průzkumem zjistil, že volby dopadnou zcela jinak, než ukazovaly předchozí průzkumy. Jak vůbec mohlo k takovému posunu dojít?

Trochu svoji odpověď rozvedu. Výzkum, který se mi v den voleb dostal do ruky, probíhal v posledním týdnu před volbami. Nicméně tři dny před konáním voleb se již sociologické výzkumy nesmí ze zákona zveřejňovat. Z výzkumu bylo patrné, že ty výzkumy, které byly uveřejňovány v průběhu posledního roku, se zcela mýlí ohledně procent pro levici (zde budu chápat levici jako KSČM a ČSSD). Z výsledků bylo patrné, že vyhraje hnutí ANO. To ostatně bylo prezentováno ve všech výzkumech od všech agentur. Nicméně v posledním půl roce před volbami byl patrný odklon části voličů levice směrem k SPD a také hnutí ANO. To se ostatně ukázalo v již nezveřejněném výzkumu.

Ptáte se, jak je možné, že mohlo dojít k takovému posunu? Na to je jednoduchá odpověď: většina lidí se rozhodovala až na poslední chvíli. Je tedy patrné, že stabilní voličská jádra, což je asi dvacet procent lidí, byla rozhodnuta již dávno. Dalších dvacet procent lidí se rozhodovalo tak půl roku před konáním voleb a zbylých dvacet procent se rozhodlo, tipuji, tak tři dny před volbami. Otázkou však zůstává, kteří voliči - což je 40 procent, kteří nepřišli k volbám - zůstali doma? Osobně si myslím, že to byli právě přelétaví voliči a také voliči levice, případně voliči s tzv. protestním hlasem. Ti již neměli ke komu utéci, a proto raději zvolili formu protestu »nevolit«.

Další posun byl zaznamenán u prvovoličů a také mladých lidí do třiceti let. Musíme si uvědomit, že nyní již dospívá druhá generace lidí, kteří nepamatují ani dobu před rokem 1989, ani divoká devadesátá léta minulého století. Jsou to generace, které žijí ve společnosti nadbytku a zdánlivě fungujícího kapitalismu. Tyto dvě generace (což je myslím těch dvacet procent rozhodujících se na poslední chvíli) značně zamíchaly výsledky ve vztahu k Pirátům a případně pravicovým stranám.

Opět se ukazuje, že mladší generace, a poté ta nejstarší, je náchylná na manipulace z médií. V těchto volbách měly značný vliv sociální sítě, kde se pohybují mladí lidé. Na tuto věkovou kohortu působili právě Piráti. Když jsem viděl jejich video na jejich facebookovém profilu, tak jsem si říkal, že je to pěkná »vymejvárna«, abych použil výraz mladších lidí. Kdybych neznal realitu a nesledoval proměnu společnosti, tak bych obsahu i věřil. Na druhou stranu ale musím říci, že předvolební marketing měli právě Piráti na vysoké úrovni, a to se mladým lidem líbí. Nyní se tedy dostáváme k jádru odpovědi, jak došlo k takovému posunu v posledním měsíci? K volbám přišla mladá generace, která žije ve společnosti konzumu, dluhu, nadbytku a hlavně ve víru sociálních médií. Doma zůstali protestní voliči, protože si celou situaci vyhodnotili tak, že jejich hlas stejně nic nezmění, ale zmýlili se. Jejich protest »nevolit« bohužel vše změnil, a to rapidně.

Proč ale organizace, které průzkumy nabízejí, se mohly tak mýlit?

V našem prostředí působí mnoho sociologických agentur, které se zaměřují na výzkumy veřejného mínění. Doslova se z toho stal byznys. Každá agentura používá svoji metodiku vyhodnocování, stejně tak i počet respondentů. Záleží na tom, koho se zeptáte a také kdy a kde. Osobně mám vytipované tři agentury, které lze v našem prostředí považovat za relevantní z hlediska průzkumů, protože zde působí poměrně dlouhou dobu. Jedná se o STEM, CVVM a Median. Od těchto tří agentur lze vyčíst řadu postřehů o současné společnosti a jejím přerodu. Každý výzkum je ale jiný, dokonce i statistická odchylka již není v normě, protože se společnost vyvíjí značně rychle. Volební preference musíte brát často s rezervou. Spíš mně přijde, že se sociologické průzkumy volebních preferencí poslední dobou používají jako prostředek pro utváření reality. Sociologické výzkumy mají ale realitu postihovat a ukazovat na různé posuny. Vzpomeňte si, kolik bylo v posledním půlroce před volbami uveřejněno průzkumů volebních preferencí, od kolika to bylo agentur. Některé jsem ani neznal. Je tedy evidentní, že v našem prostředí dochází ke komercionalizaci sociologických výzkumů. Osobně tomu říkám »amerikanizace« průzkumů, protože výzkum si může objednat každý, virtuální realitu si rovněž může vytvořit každý na zakázku (to také dělali Piráti ve svém klipu na Facebooku, kde ukazovali volební model, kde jsou vysoko). Takže zde máte poměrně jasně danou manipulaci veřejného mínění pomocí statistiky.

Tímto problémem se již v šedesátých letech minulého století zabýval americký sociolog Ch. W. Mills, ale zemřel mlád, aniž by se dozvěděl, jakou měl pravdu. Do tohoto tématu se ještě hodí jeden slavný citát od sira Winstona Churchilla, který řekl, že nevěří žádné statistice, kterou sám nezfalšoval. Něco na tomto výroku bude pravdivého. Sedí přesně na dnešní dobu, kdy je vše postaveno na penězích.

Co způsobilo tyto změny? Přece to nemohlo být nějakou konkrétní akcí á la Kubiceho zpráva, i když nepodceňuji projednávání problému lithia ve sněmovně.

Začnu odzadu. Problém lithia byl ze strany KSČM výborný tah, ale bohužel nabil do laufu Andreji Babišovi, který to bleskově využil ve své mediální masáži. Lithium změnilo výsledky voleb maximálně o dvě procenta, která se od levice přesunula jinam. Osobně si myslím, že k Babišovi. Víte, dnešní lidé, jak jsem již řekl, se často rozhodují na poslední chvíli. Jak je společnost prodchnuta spotřebou, tak i lidé se podle toho rozhodují. Když přijdou do obchodu, tak se často dívají buď po hezky zabalených výrobcích a vůbec nekoukají, co je uvnitř, nebo sledují akční ceny. Když to převedeme do logiky voleb, tak akčními stranami jsou SPD a Piráti. Obě dvě strany nabízejí radikální změnu a ve své podstatě jsou na jedno použití. V příštích volbách se objeví nové strany, které budou rovněž představovány v médiích jako nějaká akční nabídka. Osobně tipuji, že jak Piráti, tak SPD se budou snažit jít do vlády, aby ukázaly, že nejsou právě stranami na jedno použití.

Pokud jde o druhou část, tak lidé dávají v poslední době důraz na krásno (hezkost, estetiku), a jelikož byl například obal hnutí ANO hezký, tak mu dali svůj hlas. Smutné na tom je, že lidé nečtou volební programy a posléze se diví, co se to vlastně děje. Takže k posunům dochází každým dnem, a na to je nutné reagovat. Pokud bych použil přirovnání od sociologa Zygmunta Baumana, tak jsme se ocitli v době tekuté modernity, a já k tomu dodávám - globálního rozbouřeného moře. Vše se rychle mění, lidé nestačí číst tolik informací a dost často se ani neorientují v tom, která informace je pravdivá a která je úplně mimo. Zmiňujete Kubiceho zprávu, která vyplula na povrch těsně před volbami v roce 2006, a znamenala patovou situaci po volbách. Ano, i takovéto zprávy těsně před volbami mohou ovlivnit vnímání veřejného mínění. Všimněte si jistého příměru s kauzou Čapí hnízdo. Andrej Babiš je stíhán v dotačním podvodu za 50 milionů, ale brilantně to dokázal využít ve svůj prospěch, protože řekl: proč bych já bral 50 milionů, když mám miliardy? To nedává přeci smysl. Tato kauza z něho udělala »mučedníka«, kdy se všichni spolčili proti němu.

Je vůbec možné průzkumům veřejného mínění ještě věřit?

Samozřejmě, že můžeme sociologickým výzkumům věřit, ale musíme je brát také s nadhledem. Spíš je dobré věřit nějakým názorovým posunům, kde se sociologové ptají například na náš vztah k Evropské unii. Poté třeba zjistíme, že lidé nedůvěřují EU, a to se celé určitě odrazí ve volbách do Evropského parlamentu. Poté lze odhadnout, že účast v těchto volbách bude nízká, protože EU každého štve. Pokud jde ovšem o výzkum volebních preferencí, tak zde je nutné být obezřetnější, a to zejména z důvodu komercionalizace těchto výzkumů. Určitě si vzpomenete, že o Pirátech neštěkl ani pes do doby, než se začali objevovat ve výzkumech, které si objednávala Česká televize do svých předvolebních debat. Takže pokud chtějí čtenáři mít dokonalý přehled o vývoji společnosti, tak musí sledovat tzv. vývojové trendy. Výzkum volebních preferencí je jen o tom, jak je v daný čas uspořádáno mínění společnosti, které je, jak už jsem řekl, hodně proměnlivé.

A jak byste v této souvislosti charakterizoval rozhodování českých voličů?

Lidé se rozhodují asi následovně: řada lidí, kteří tvoří »tvrdé voličské jádro«, je rozhodnuta od samého počátku, koho budou volit. Pak zde máte přelétavé voliče, kteří pokaždé volí někoho jiného a mohou volit jak pravici, tak levici, no a nakonec jsou zde protestní voliči, kteří na truc volí ty strany, které se vymezují proti tomu či onomu společenskému systému. Například KSČM neprospělo, že se na našem politickém spektru objevily další protestní strany. Tam můžeme počítat i hnutí ANO, které již v roce 2013 vystupovalo jako strana, která se vymezuje proti zaběhnutému systému, dále Piráti, kteří ve svém sloganu říkají: Pusťte nás na ně, a nakonec SPD Tomia Okamury. Ty také levici sebraly nejvíce hlasů. Voliči, kteří se rozhodují až těsně před volbami, se rozhodují zejména podle toho, jak vystupují představitelé té či oné strany v televizi, v kontaktní kampani atd. Tito lidé se v posledních letech čím dál více rozhodují na základě oné »hezkosti«. Musíme připustit, že kapitalistická společnost, která je provázána se spotřebou a marketingem, přenesla toto spojení i do politického soupeření.

Řeknou voličům něco dlouhé volební programy? Čtou je vůbec? Anebo je spíše osloví populistické téma hozené mezi lidi jako výkřik?

Voliče nezajímají dlouhé elaboráty. Ty si můžou najít například na internetu nebo si je vyžádat od politické strany. Z osobní zkušenosti vím, že lidé dávají dost často na heslo, které musí zaujmout, aby se na ten či onen leták podívali. Například heslo KSČM: Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma bylo vcelku dobré a každý s ním souhlasil, ale jako sociolog musím říci, že tím strana nikoho nezískala. Možná se ptáte proč? Tak mír chce přeci každá politická strana a neznám stranu, která by jej nechtěla. Spravedlnost a bezpečí chtějí také všichni. Ostatně jednou jsem položil otázku, jak chcete zabezpečit mír ve světě?

V dnešní době, která je spjata s migrační krizí, jsou populistická témata také velkým tahounem. Podívejte se například do Německa, kde dost hlasů získala Alternativa pro Německo (AfD) a svoji rétoriku postavila na tom samém, co u nás SPD. Je zajímavé, že SPD říká, že nás ochrání před islámem a uprchlíky, ale přes naše území nešla žádná migrační vlna. Máme zde několik desítek migrantů v detenčních zařízeních, ale jinak nic. Je tedy evidentní, že zde nastoupil faktor strachu z neznámého. Je tedy vidět, že i na strachu lze vyhrát volby. Za nárůstem populistů je však krize tradičních politických stran, které nenabízejí žádné kloudné řešení, a tak mají žně radikálové.

Osobně si myslím, že i toto odezní, tak jako Marián Kotleba na Slovensku. Dnes lidé myslí více zkratkovitě, protože v uspěchané době nemají moc času se zaobírat volebním programem. Bohatě jim stačí maximálně deset jasných bodů a ty pořád opakovat.

Jak by takový volební program měl, podle vás, vlastně vypadat, aby oslovil voliče?

Na to není jednoduchá odpověď, ale něco už jsem naznačil. Hlavně je nutné, aby byl stručný a dostával se mezi lidi všemi možnými prostředky. Internetem a sociálními sítěmi počínaje, přes televizi, až po klasické letáky konče. To je alfa a omega problému. Poté je nutné mít jasně definované heslo, které musí vycházet z priorit. Řeknu příklad, který by mohla KSČM do budoucna použít. Jako strana musíme být za spravedlnost, ale nikoli plošnou. Jsou totiž lidé, kteří spravedlnost zneužívají a ani ji nepotřebují. Znám mnoho příkladů, kdy si i bohatí chodí pro dávky. Rovněž bych do volebního programu zakomponoval zdanění kapitálových výnosů zahraničních firem. Tedy ne placení daní, ale to, co společnost zde u nás vydělá, tak bude zdaněno a zůstane u nás. Zbytek pak může společnost odvést, kam chce. Určitě stojí za zvážení větší ochrana záchranářů i hasičů. Děsí mě záběry, kdy nějaký opilec napadne člověka, který mu přijel právě na pomoc. Nesmí se zapomínat na navýšení mezd v odvětvích, kde je mizerné odměňování. Například v sociálních službách, dále jsou špatně odměňovány prodavačky, pokladní, doručovatelé atd. Řešení dvojí kvality potravin musí být také v našem programu – toto lze například navázat na dobu minulou, kdy jsme byli často soběstační v určitých plodinách. Do volebního programu bych klidně dal i zdanění hvězd a superhvězd. Položte si otázku, jak je možné, že některé superstar berou miliardy? Zde je tedy jasné, že by bylo vhodné zavést »miliardářskou daň« a opustit daň milionářskou. Když se na to totiž podíváte, tak dnes je milionář (byť často zadlužený) téměř každý. Mnoho lidí má byt či dům a hned to máte za několik milionů. Takže musíme opustit milionářskou daň a zavést miliardářskou.

Věcí, které se musí odrážet ve volebním programu, je mnoho. Zároveň musíme mít krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle. To také chybí straně jako celku. Musíme spousty věcí inovovat a modernizovat. Po staru žít nelze. To bychom jen přežívali.

Jaké heslo, podle vás, či programový cíl v těchto volbách nejvíce zabralo, nebo šlo především o razanci či líbivost nějakého stranického vůdce?

Prolínají se zde všechny faktory. Podívejte se na Babiše. Byl obětním beránkem ze strany ČSSD a stal se z něj mučedník. Ukázalo se, že Bohuslav Sobotka je technokrat a udržel vládu pohromadě, ale Babiš slíznul smetanu. Takže u Babiše zabralo opět klasické protestování proti systému, který už sám utvářel a na billboardech psal: makat a neblábolit, změnu dotáhneme. To bylo dobře zpracované. Zabrala i kampaň SPD, kde se pořád dokola omílali uprchlíci a přímá demokracie. Pokud jde o líbivost, tak asi nejlíbivějším stranickým vůdcem byl Tomio Okamura. Můžeme jej nazvat skvělým řečníkem, lidovým vypravěčem, demagogem a překrucovačem faktů. To celé se prolnulo, že to vypadalo tak, že má vlastně pravdu. Jeho kampaň se zakládala na polopravdách a částečných pravdách. Vše založeno na reálném základě, ale účelově pozměněno k jejich prospěchu a hlavně se všude prolínala obava z budoucnosti a strach z neznámého.

Proč ale přece jen nepůsobilo Babišovo obvinění, které naopak Babišovi pomohlo?

V tomto případě je nutné pochopit, jak funguje naše společnost. Všimněte si toho, že naše společnost má zkušenosti s dobou před rokem 1989 a také s divokou érou privatizace v devadesátých letech minulého století. V té době se vytvořilo mnoho privatizačních lumpáren a zločinů. Babišův problém s Čapím hnízdem a 50 miliony je jen slabým čajíčkem v přirovnání s privatizačními podvody. Z tohoto důvodu jeho obvinění nemohlo zabrat, ale naopak ho postavilo do role, že všichni kradou, a když všichni, tak všichni. Posléze se z něj stal mučedník, kdy obviňoval ČSSD, že se jedná o vykonstruovanou kauzu, protože se jej všichni chtějí zbavit.

Řekněme si na rovinu, že na tom něco bude. Nechci vytvářet konspirační teorie, ale když na začátku letošního roku pronesl ministr vnitra Milan Chovanec, že ČSSD začne metat granáty, tak to o něčem svědčí. Navíc Babišovi nahrál fakt, že se jej Sobotka nezbavil dříve, když o problémech věděl. Ostatně od samého počátku se vědělo, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Poslanecké sněmovně dlouho trvalo, než se s tím něco začalo dít. Když to celé převedeme do souvislostí, tak Babišovi by asi neublížila žádná kauza, protože je miliardář a v očích mnoha lidí »už má nakradeno«, a tak už víc nechce. Navíc se projevuje jako »sociální kapitalista«, který slibuje vše možné i nemožné. Andreji Babišovi by zlámala vaz jediná věc, a tou je, že by byl nějakým způsobem zakomponován na privatizačních podvodech. To se ale neprokázalo. Jediné, co je nemorální, ale bohužel právně v pořádku, že celou tu dobu, kdy fungoval systém, který dnes kritizuje, ho využíval ve svůj prospěch.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 30 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-11-15 09:03
Dobrá idea nezahyne. Voliči šli tam, kde si myslí, že jsou jejich
představy realizovatelné. Levice, tedy spíše "levicové"
vedení ČSSD deklarovalo veřejně, že nebude s komunisty spolupracovat.
Tím je ve spolupráci s pravicí, a k její radosti, odstavilo na
vedlejší kolej, kde si komunisté mohli a pořád ještě můžou
říkat co chtějí, ale dělat, prosadit, nemohou takřka nic. ČSSD tím
získalo dočasnou výhodu, kterou nevyužilo, a teď jsou tam taky.
Členstvo jim to, doufejme, vše dříve nebo později spočítá a
přivede je k rozumu. Tedy k spolupráci v rámci levice. Bez toho to
vzhůru nepůjde a levicová idea bude skomírat.
fronda
2017-11-13 20:58
Voliči že se zmýlili? Kdepak. Je to výsledek dlouhodobé
"práce" vedení KSČM. A voličům nezbývala jiná cesta, jak
dát najevo nespokojenost. Stejně to očividně nebylo nic platné, ti
hroši se tam drží furt.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.