Rozhovor Haló novin s ekonomkou docentkou Ilonou Švihlíkovou

Sankce jsou klacek o dvou koncích

Sankce – to je evergreen posledních desetiletí. My je nyní spíše spojujeme jen se sankcemi EU a USA proti Rusku, ale tento nástroj má širší využití, a delší dobu.

Ano, sankce můžeme brát jako nástroj »mezi diplomacií a použitím vojenské síly«. V případě Evropské unie, jež nedisponuje kolektivní vojenskou mocí, je to nástroj nejsilnější, který patří k restriktivním opatřením. Z globálního hlediska sankce nejvíce využívají Spojené státy.

Jak?

Mohou mít velké množství podob. Mohou být široké a komplexní jako v případě Kuby, která byla na sankčním seznamu USA od nástupu bratrů Castrových do čela Kubánské republiky (známe to jako embargo). Nebo mohou sankce cílit jen na určité sektory, skupiny, jednotlivce.

Jejich nasazení je velmi kreativní, mohou se týkat zákazu vycestování, může to být embargo na určité statky (zbraně, finance), zkrátka je to nástroj, který můžeme kalibrovat různým způsobem.

Nejdéle je sankcemi postižena Kuba. Ale USA sankcionují i jiné státy, například Venezuelu, Ruskou federaci, sankční programy se týkají Burundi, Středoafrické republiky, Íránu a mnoha dalších zemí. Americké ministerstvo financí má seznam, který je pravidelně aktualizován.

A proč sankcemi není postižen Stát Izrael za okupaci palestinských území nebo Španělsko za brutální represivní zásah proti svým občanům, kteří šli do volebních místností k referendu?

To je otázka spíše na americkou administrativu. Víme ale, že Izrael má v USA výjimečné postavení, což se projevuje nejen v zahraniční politice, ale i v objemu pomoci, kterou Izrael dostává, v přístupu k nejmodernějším zbraním atd.

Co se Španělska týká: násilí, které bylo použito proti občanům Katalánska, kteří se rozhodli vyjádřit v referendu, žádnou zásadní reakci nevzbudilo, a to ani v Evropské unii. Prostě se to považuje za vnitřní záležitost země. Ostatní členské země se očividně bojí k tomu cokoliv říct, často ze strachu, že by tím otevřely vlastní bolavé rány a tendence k separatismu.

Jaká je efektivita sankcí?

To je velikánské téma, a nejen budeme-li mluvit o Ruské federaci. Obecně platí teze, že je to klacek o dvou koncích. Vždy je postižen ten, kdo je uvaluje, i ten, na koho jsou uvaleny. Záleží na tom, jaká je koalice zemí, které sankce uvalují, jaká je možnost koalic proti nim a možnosti hledání náhrad, které doplní sankcemi ztracené kapacity. Každá situace je jiná. Sankce velmi často doprovázejí protiopatření, což je právě případ Ruska.

Které sankce jsou bolestivější z hlediska dopadu na sankcionovanou zemi?

Obecně můžeme říci, že finanční sankce mají větší dopad než obchodní, protože tyto se více obcházejí, jak to můžeme vidět v případě sankčně postiženého Íránu. Obecně platí, že sankce mají ekonomický dopad, ve většině případů vedou ke zchudnutí populace, mohou vést k technologickému zaostávání a ekonomickým problémům.

Nicméně jsou mnohem méně efektivní pro dosažení politických cílů. Změna chování nebo změna režimu, které jsou sankcemi sledovány, jsou méně pravděpodobné.

Mají sankce globální dopady?

Bezpochyby. Sankce se jako nástroj geopolitiky používají stále intenzivněji. Vedou k tomu, že se narušuje globalizace, tedy nastupuje proces deglobalizace, kdy se země více spoléhá na sebe, nuceně nebo dobrovolně, nebo si vytváří okruh svých přátel. Pro některé nadnárodní firmy to může znamenat ztrátu trhu nebo obtížnější pozici na něm.

Pak také platí, že když se dva hádají, třetí se směje. Ale objevují se různé další varianty - mezi těmi, kteří sankce uvalují, mohou nastat rozpory nebo naopak se mohou upevnit vztahy mezi postiženými zeměmi, což u Ruska také dobře vidíme.

Sankcionování Ruska je jeden z velkých konfliktů mezi velmocemi po roce 1990, sankcionují ho, když uvedu ty nejdůležitější země a uskupení, USA, EU, Kanada, Japonsko.

Oficiální cíl protiruských sankcí, jak byl prezentován, je změnit politiku Ruska ve věci Ukrajiny a »pustit okupovaný Krym«. V Rusku je tento tlak vnímán a interpretován jako tlak na změnu režimu.

Měla jste možnost seznámit se s ekonomickými analýzami dopadů sankcí?

Analýza dopadu sankcí je poměrně obtížná, protože neprobíhají v ekonomicky neutrálním prostředí a zároveň se děje velké množství dalších jevů. Analýza je komplikovaná poklesem cen ropy v daném období a dalšími jevy.

Ptáte-li se však na jasný rys, který z analýz plyne, pak je to asymetrie – dopady jsou větší na straně Evropské unie, protože její vazby s Ruskem jsou mnohem větší než americké. Obchod EU s Ruskem byl 13krát větší. To je také odpověď na otázku, v zájmu koho se sankce dějí – v zájmu USA.

Jaký je manévrovací prostor země stižené sankcemi?

Záleží země od země. Ruský manévrovací prostor v sankcích nebyl špatný, Rusko mělo a má relativně vysoké devizové rezervy, tedy není to země na hraně finanční a dluhové krize. Má nízké zahraniční dluhy, to je relativní výhoda v této situaci.

Druhá věc je, že uvalené sankce nejsou univerzální, ačkoli jsou tak prezentovány v mediálním mainstreamu. Západ není žádné »světové společenství«, to není žádná organizace, a Západ vůbec není celý svět! Rusko vyhledává intenzivně východní partnerství. Především vazba na Čínu je ještě intenzivnější právě v důsledku sankcí.

Hledání alternativ může být dokonce pro zemi z dlouhodobého hlediska prospěšné. Může usilovat o politiku importní substituce (tedy vyrábět si sám to, co jsem dříve dovážel). Skutečně nemůžeme dopředu říci, jak moc budou škodlivé z dlouhodobého hlediska.

Jsou země, které dokážou pracovat pod tlakem a naopak to vybudí jejich vnitřní potenciál. Pokud takovou zemí je Rusko, tak sankce naopak může poskytovat možnosti rozvoje. Tady bych řekla takovou malou poznámku – na oficiálním webu ruské vlády je motto v angličtině: »Dávejte si pozor na to, co si přejete…«

Můžete shrnout dynamiku protiruských sankcí Západu v uplynulých letech?

V březnu až dubnu roku 2014 uvalila Evropská unie zákazy vycestování určitých osob, poté byly sankce rozšířeny na významné firmy (např. Rosněft). V červenci 2014 už vidíme, že sankce dostaly širší charakter, který se týkal zbraní, ropného průmyslu a finančního kapitálu. Nastal obrat, kdy se Rusko při financování řady svých projektů začalo obracet na Čínu. Sankce byly opakovaně prodlužovány.

Upozorňuji na nový typ sankcí – extrateritoriální sankce, které schválil nedávno americký Senát. Prezident Trump je podepsal velmi neochotně, protože se stal do značné míry rukojmím sankcí. A tyto sankce míří i na neamerické subjekty, které by za jiných okolností s Ruskem určitým způsobem spolupracovaly. Tyto sankce míří na spolupráci zemí EU s Ruskem v oblasti energetiky (Nord Stream II.), a právě toto opatření vyvolalo drtivou kritiku z řad Evropské unie. Německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel řekl, že se jedná o bezprecedentní narušení vztahů EU–USA. Na projektu Nord Stream II. mají totiž některé země Evropy zájem, především Německo.

Američané tady ani neskrývají své motivy, řekli, že jejich zájmem je, aby co nejvíce zemí odebíralo jejich zkapalněný zemní plyn, proto by se jim hodilo projekt Nord Stream II. potopit.

Ruská federace však učinila na sankce odvetná opatření.

Ano, vydala seznam nežádoucích osob (např. McCain) a Rusko zakázalo dovoz zemědělských komodit ze zemí EU. Je potřeba říci, že vazba mezi trhem EU a Ruska v této oblasti byla velmi silná, pro Evropskou unii bylo Rusko druhým nejdůležitějším trhem, pro Rusko byla EU dokonce nejdůležitějším. Byl to významný zásah, který prozatím má pro Ruskou federaci spíše pozitivní dopady.

Z vývoje cen ropy Brent je zjevné, že měl větší dopady na ruskou ekonomiku než sankce. Nechci se pouštět do spekulací, do jaké míry byla politika Saúdské Arábie (navýšit těžbu ropy) motivována cílem »vyřídit si to« s Ruskem, ale v každém případě se jí to nepovedlo.  Vývoj cen ropy Brent se odráží na vývoji ruského rublu. Na grafu vývoje ruského hrubého domácího produktu je patrný propad daný kombinací těchto faktorů, a v závěru křivky je oživení z posledních měsíců. Ruská ekonomika si prošla poměrně silnou recesí. Ruské devizové rezervy poklesly od roku 2014 a teď se pomalu zvedají. I toto by byla indikace toho, že nejhorší časy už má Ruská federace za sebou.

Jak můžete vliv sankcí speciálně na ruskou ekonomiku vyhodnotit?

Jak už jsem řekla, ve sledované době od roku 2014 ruskou ekonomiku zasáhlo mnoho dalších jevů a je těžké odhalit, co z toho je dopad sankcí, co dopad devalvace rublu, co únik kapitálu ze země, co důsledek růstu cen ropy aj. Ruské analýzy říkají, že Západ ztratil v důsledku sankcí asi 100 mld. dolarů, Rusko polovinu. Základní vliv byly sankce, tedy »střelba do vlastní nohy«, jak to pojmenoval Orbán, nikoli ruská odvetná opatření. Dominantně byly postiženy země Evropské unie - to můžeme konstatovat. USA minimálně.

EU má také svou analýzu, ve které uvádí ztrátu pro EU. Tato analýza se zaměřovala pouze na obchod a říká, že obě strany si našly jiné trhy. Rusko jednak posiluje svou soběstačnost, a druhak se obrací na země jako Turecko, Jižní Amerika… Z hlediska obchodního dopadu je absolutně nejvíce postiženo Německo, což je dáno tím, že je to největší ekonomika. Relativně, vzhledem k velikosti ekonomiky a obchodu, je nejvíce sankcemi postiženo Řecko, Kypr a Chorvatsko. U nich má širší dopad.

Zmínila jste, že tlak sankcí přispěl k rozvoji vlastních kapacit Ruska.

Ano, takovým úspěšným příběhem je zemědělství. Dochází k velkému oživení tohoto sektoru. Není to tahoun ruské ekonomiky, ale ukazuje to přece jen na určité možnosti modernizace. Krátkodobě lze říci, že odvetná opatření Ruské federace měla negativní dopad na inflaci a snížení kupní síly obyvatel, ale nyní se projevuje politika hledání vlastních zdrojů a kapacit, zemědělství se daří, probíhá poměrně velká modernizace a nárůst soběstačnosti. Zajištění soběstačnosti patří k tradičním strategickým cílům.

Ruské zemědělství z hlediska exportu předběhlo vývoz zbraní a stalo se druhým největším sektorem exportu po vývozu ropy a zemního plynu. Rusko se může stát v sektoru zemědělsko-potravinářském světově důležitou zemí. Ovšem co se týče zpracovatelského průmyslu, tam přesvědčivá data nejsou.

Dopad sankcí na energetické projekty v Evropě je zajímavý v tom smyslu, že rozčílil některé představitele některých zemí EU…

Ano, je velmi zajímavé, že odpor proti sankcím je zřejmý tam, kde je velký ekonomický strategický zájem – viz Nord Stream. Konečně i »kapitánům průmyslu« dochází, že sankce jsou kontraproduktivní a jsou i proti jejich zájmům. Sankce porušují i pravidla Světové obchodní organizace a přispívají k tomu, že její pozice je oslabena.

Extrateritoriální sankce tyto energetické projekty nezastaví, ale mohou ztížit přístup k jejich financování. Dále poškozují vztahy mezi EU a USA, a to i v jiných oblastech. Proto logicky zaznívají hlasy, aby sankce byly zrušeny. Nejen z Řecka a Maďarska, i z ČR, ovšem německá kancléřka »drží linii sankcí« a je pro jejich neustálé obnovování.

Jenže sankce nejsou univerzální, proto jejich účinnost klesá, a Rusko spolupracuje s Čínou velmi intenzivně ve všem. Tato spolupráce je spojena i s iniciativou Jeden pás, jedna stezka, a samozřejmě se Rusové a Číňané vídají v mnoha organizacích (Šanghajská organizace spolupráce, BRICS). Sankce jsou také obcházeny, určité zboží se dostává do Ruska přes členy Euroasijské ekonomické unie, například Bělorusko.

Ekonomika Ruské federace se postupně vrací k růstu, sankce nabízejí určité možnosti, ale je otázkou, zdali se to povede, protože nedostatečné technologie a přetrvávající zaostávání v některých jiných oblastech je značné.

V ČR již otevřeně – navzdory neustálému zdůrazňování, že Rusko si sankce »zaslouží« – argumentují proti sankcím čeští podnikatelé, kteří ztratili příležitosti v Rusku, proti jsou Svaz průmyslu aj., prezident republiky, řada politiků. Ovšem ne ti z dosluhující vlády. Budou sankcemi všichni trpět?

Není jasné, kdy a jak mohou být sankce zrušeny, manévrovací prostor, například Trumpův, je omezený. Vypadá to, že situace je zabetonovaná, a když budete číst ruské zdroje, seznáte, že počítají s jejich dlouhým trváním. Také proto je zde silnější soustředění na východní linii a posílení vlastních produkčních kapacit. Jestli se to povede, je věc jiná.

Uvidíme, zda nová česká vláda bude schopna a ochotna přidat se k dalším zemím, které by si přály sankce zrušit.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 45 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2017-11-20 22:42
Vojáci snad nepotřebují jíst? KLDR postihly nebývalé přírodní
katastrofy i ztráta trhů. Jen co se vzpamatovala, přišly sankce. Naopak
jihokorejský režim si žije jak v bavlnce.
martin.harfa
2017-11-15 11:05
Nejhorší je, že nám západ v rámci sabotování výstavby socialismu
nedodával plnovodiče... Kdo má pamatováka v z čeho si pan Harfa
srandu, obávám se že pánové Fronda a Pleningeri to nejsou...
jaroslavprchal
2017-11-15 09:47
fronda - Při rozdělení Koreje měl sever lepší startovací pozici,
protože soustřeďoval většinu průmyslu. KLDR byla považována za
druhou nejindustrializovanější zemi v Asii po Japonsku. V době, kdy
začal hospodářský zázrak v jižní Koreji, postihovaly KLDR v
důsledku selhání řízené ekonomiky, ale i nepříznivého počasí,
opakovaně hladomory. O nějakých sankcích ještě nemohla být ani
řeč, naopak zlí Američané dodávali do KLDR potravinovou pomoc.
Skončili s tím, když zjistili, že jídlo místo dětí a
nejpotřebnějších dostávají vojáci. Dnešní sankce jsou jedinou
pákou na jaderné zbrojení vládce Kima.
jaroslavprchal
2017-11-15 08:48
pleningeri - Inzulín se v Československu vyrábí od roku 1926, penicilin
k nám po válce dodávala americká UNRRA, která nám dala i první
přístroje na jeho výrobu. Ta začala roku 1949 (ve světě 1940).
Historii tranzistorů a polovodičů neznám, ale když byl socialismus
nejlepší a sovětští vědci nejchytřejší, jak mě to učili ve
škole, měli si to asi vymyslet a udělat sami, ne?
fronda
2017-11-15 00:38
Také KLDR trpí sankcemi, v opačném případě by Jižní Koreu jistě
ekonomicky předehnala.
pleningeri
2017-11-14 17:25
Země RVHP "žily" pod americkými sankcemi až do rozpadu
socialistické soustavy. Zkraje nám Amíci odmítli prodávat inzulín,
penicilin, ... i tranzistory a další polovodiči, integrované obvody,
...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.