Ženy - bojovnice ve dnech Říjnové revoluce

V tomto článku, napsaném v roce 1927, autorka – revolucionářka, politička (mj. lidová komisařka sociálního zabezpečení) a pracovnice ženského hnutí Alexandra Michajlovna Kollontajová popsala vedoucí úlohu, kterou ženy hrály v Ruské revoluci roku 1917. Kollontajová (1872-1952) byla sovětskou diplomatkou, první diplomatkou v dějinách. Stala se jí 4. října 1922, když byla jmenována zplnomocněnou zástupkyní sovětské vlády v Norsku. Třicátého října 1930 se stala jako první žena v této funkci na světě velvyslankyní své země ve Švédském království. Zde v diplomatických službách vykonala mnoho pro zachování neutrality Švédska ve druhé světové válce, měla významný podíl na vystoupení Finska z hitlerovské Osy. Kollontajové článek přednesl 11. listopadu na brněnské konferenci Sto let Ruské revoluce Vladimír Sedláček, který jej také přeložil.

Kdo byly ženy, které se zúčastnily VŘSR? Izolovaní jednotlivci? Ne, byly jich spousty; deseti-, statisíce bezejmenných hrdinek, které pochodujíce bok po boku s dělníky a rolníky pod rudým praporem a heslem sovětů kráčely přes trosky carské teokracie do nové budoucnosti…

Když se ohlédnete do minulosti, uvidíte je, ty masy bezejmenných hrdinek, které Říjen našel v hladovějících městech, ve zbídačených vesnicích vypleněných válkou… se šálou na hlavě (zatím jen velmi zřídka s rudým šátkem), v obnošené sukni, záplatované zimní blůze. Mladé i staré, dělnice i ženy vojáků, rolnice i hospodyně z městské chudiny. Vzácněji, mnohem řidčeji v oněch dnech, dělnice na úřadech a odbornice, ženy vzdělané a kulturní. Ale mezi těmi, kdo nesli rudou vlajku k říjnovému vítězství, byly i ženy z řad inteligence - učitelky, zaměstnankyně úřadů, studentky vysokých škol a univerzit, doktorky. Pochodovaly s radostí, neúnavně, cílevědomě. Šly kamkoli, kam byly poslány. Na frontu? Nasadily vojenskou čapku a staly se bojovnicemi v Rudé armádě. Když si nasadily rudé pásky, spěchaly na stanice první pomoci, aby pomohly Rudé frontě proti Kerenskému v Gatčině. Pracovaly jako spojařky. S úsměvem, naplněny vírou, že se děje něco závažného, že každá z nich je zoubkem v soukolí revoluce. Na vesnicích rolnické ženy (jejich manželé byli posláni na frontu) odebraly půdu statkářům a vyhnaly aristokracii z hnízd, v nichž po staletí sídlila.

Když si připomenete říjnové události, nevidíte jednotlivé tváře, ale masy. Nespočetné, jako lidské vlny. Ale kamkoli se podíváte, vidíte muže - na schůzích, shromážděních, demonstracích... Stále si nejsou jisti, co chtějí, o co usilují, ale jedno vědí: už nebudou postaveni do války. Nechtějí ani statkáře a boháče... V roce 1917 se vzdouvá a vlní velký lidský oceán, a velkou část onoho oceánu tvoří ženy...

Jednou budou historici psát o činech těchto bezejmenných hrdinek revoluce, které zemřely na frontě, stříleli do nich »bílí«, a nesly nesčetná strádání prvních let po revoluci, ale nadále držely vztyčený rudý prapor sovětské moci a komunismu.

Jsou to právě tyhle bezejmenné hrdinky, kdo během VŘSR umíral za nový život pro pracující, ke komu se teď mladá republika sklání s uznáním, když její mladí lidé, veselí a nadšení, začínali budovat základy socialismu.

Nicméně z tohoto moře ženských hlav v šálách a obnošených čepicích nevyhnutelně vyčnívají postavy těch, kterým historik věnuje zvláštní pozornost, až bude za spoustu let psát o VŘSR a jejím vůdci Leninovi.

Alexandra Kollontajová

Pravá ruka Vladimira Iljiče

První, kdo bude vyčnívat, je Leninova věrná družka Naděžda Konstantinovna Krupská, ve svých prostých šedivých šatech a vždy ve snaze zůstat v pozadí. Snažila se vklouznout na schůze nepovšimnuta a schovávat se za sloupy, ale viděla a slyšela všechno a pozorovala veškeré dění, takže mohla potom Vladimiru Iljičovi referovat o všem, navíc se svými výstižnými komentáři, a všimla si každé rozumné, účelné a užitečné myšlenky.

V oněch dnech Naděžda Konstantinovna nepromlouvala na četných bouřlivých setkáních, na nichž se lidé přeli nad velkou otázkou: získají sověty moc, nebo ne? Ale neúnavně pracovala jako pravá ruka Vladimira Iljiče, občas se stručnou, ale výmluvnou poznámkou na stranických schůzích. V momentech největších potíží a nebezpečí, kdy mnoho silnějších soudruhů ztratilo srdce a podléhalo pochybnostem, Naděžda Konstantinovna zůstávala vždy stejná, naprosto přesvědčená o správnosti věci a o jistém vítězství. Vyzařovala neotřesitelnou víru, a tato neochvějnost ducha, ukrytá za vzácnou skromností, měla vždy povzbudivý účinek na každého, kdo přišel do styku s družkou velkého vůdce VŘSR.

Nestarala se o sebe, ale o věc

Objevuje se další postava - další věrná společnice Vladimira Iljiče, družka ve zbrani v těžkých dobách podzemní práce, tajemnice Ústředního výboru strany Jelena Dmitrijevna Stasovová. Jasné vysoké čelo, vzácná preciznost a výjimečná výkonnost v práci, vzácná schopnost postřehnout tu správnou osobu pro ten který úkol. Její vysokou, impozantní postavu bylo možné vidět nejprve v sovětu v Tavričeském paláci, potom v domě Křešiňských a nakonec ve Smolném. Se zápisníkem v rukou, když její tiskoví druzi z fronty, dělníci, rudí gardisté, dělnice, členové strany a sovětů hledají rychlou, jasnou odpověď či příkaz.

Jelena Stasovová zodpovídala za mnoho důležitých věcí, ale když soudruh potřeboval nebo se ocitl v nouzi v oněch bouřlivých dnech, vždy reagovala stručnou, zdánlivě strohou odpovědí, a sama udělala, co mohla. Byla zavalená prací, byla vždy na svém místě. Vždy na svém místě, ale nikdy se necpala do první řady, aby se zviditelnila. Nelíbilo se jí být středem pozornosti. Nestarala se o sebe, ale o věc. Pro vznešenou a hýčkanou věc komunismu, za niž trpěla ve vyhnanství a v carských vězeních, z nichž vyšla s podlomeným zdravím… Ve jménu věci byla jako záblesk, tvrdá jako ocel. Ale k utrpení druhů projevovala citlivost a zodpovědnost, jakou lze najít jen u ženy s horoucím a vznešeným srdcem.

Za sověty a emancipaci žen!

Klavdija Nikolajevová byla pracující žena velmi skromného původu. Přidala se k bolševikům už v roce 1908, v letech reakce, a přestála vyhnanství i věznění. V roce 1917 se vrátila do Petrohradu a stala se srdcem prvního časopisu pro pracující ženy Komunistka. Byla stále mladá, plná ohně a netrpělivosti. Ale prapor držela pevně a odvážně hlásala, že ženy-dělnice, manželky vojáků a rolnické ženy musí být vtažené do strany. Do práce, ženy! Na obranu sovětů a komunismu!

Promlouvala na shromážděních, pořád nervózní a nejistá, přesto zlákala ostatní k následování. Byla jednou z těch, které nesly na svých bedrech všechny obtíže přípravy cesty k širokému, masovému zapojení žen do revoluce, jednou z těch, které bojovaly na dvou frontách - za sověty a komunismus a zároveň za emancipaci žen.

Jména Klavdija Nikolajevová a Konkordija Samojlovová, která zemřela na svém revolučním stanovišti v roce 1921 na choleru, jsou nezrušitelně spjata s prvními a nejtěžšími kroky, jež učinilo hnutí pracujících žen, zvlášť v Petrohradu. Konkordija Samojlovová byla nevídaně obětavou stranickou pracovnicí, byla to vytříbená, metodická řečnice, která věděla, jak si získat srdce pracujících žen. Ty, které vedle ní pracovaly, si budou její jméno dlouho pamatovat. Byla prostého chování, prostě se oblékala, byla náročná při výkonech rozhodnutí, přísná na sebe i na ostatní.

Dodávaly odvahu váhajícím

Zvlášť působivá a okouzlující postava Inessy Armandové, která byla pověřena velice důležitou stranickou prací v přípravě Říjnové revoluce a potom přispěla mnoha tvůrčími myšlenkami k činnosti vedené mezi ženami. S veškerou svou ženskostí a jemným chováním byla Inessa Armandová neotřesitelná v přesvědčení a schopná bránit to, o čem byla přesvědčena, že je správné, dokonce i tváří v tvář hrozivým odpůrcům. Po revoluci se věnovala organizování širokého hnutí pracujících žen, a konference jejich zástupkyň je jejím dílem.

Obrovskou práci odvedla Varvara Nikolajevna Jakovlevová v těžkých a rozhodujících dnech Říjnové revoluce v Moskvě. V bojích na barikádách ukázala odhodlanost, hodnou předáka stranického řídicího střediska... Mnozí soudruzi tehdy říkali, že její rozhodnost a neotřesitelná odvaha dodávaly odvahu váhajícím a povzbuzovaly ty, kteří už odvahu ztráceli. »Kupředu!« - k vítězství.

Jak si člověk připomíná ženy, které se zúčastnily VŘSR, vyvstává na paměti jakoby kouzlem stále více jmen i tváří. Mohli bychom dnes vynechat poctu Věře Slucké, obětavě pracující na přípravách revoluce, zastřelené kozáky na první rudé frontě nedaleko Petrohradu?

Což bychom mohli zapomenout na Jevgeniji Boshovou s její vznětlivou povahou, vždycky dychtící po bitvě? Což bychom mohli vypustit zmínku o dvou jménech, těsně spjatých se životem a činností V. I. Lenina - jeho dvou sestrách a družkách ve zbrani Anně Iljiničně Jelizarovové a Marii Iljiničně Uljanovové?

A co soudružka Varja z železničních dílen v Moskvě, vždy živě, pořád ve spěchu? A Fjodorovová, textilní dělnice v Petrohradu, s její vlídnou, usměvavou tváří, nebojácná, když došlo na boje na barikádách?

Nelze je jmenovat všechny, a kolik jich zůstane bezejmenných? Hrdinek Říjnové revoluce byla celá armáda, a i když mohou být jejich jména zapomenuta, jejich obětavost žije dál v samém vítězství oné revoluce, ve všech ziscích a vymoženostech, z nichž se těší pracující ženy v Sovětském svazu.

Je zřejmým a nesporným faktem, že bez účasti žen by VŘSR nedonesla rudý prapor k vítězství. Sláva Říjnové revoluci, jež ženy osvobodila!

(sedl, mh)

FOTO – archiv

(Mezititulky redakce)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.2, celkem 30 hlasů.

(sedl, mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-11-21 23:48
Sympatický článek.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.