Oblékání žen je velmi ovlivněno náboženstvím

Před časem jsem vyzpovídala zajímavou mladou ženu, vědkyni, která v současné době rozšiřuje své znalosti na Ostravské univerzitě. Jmenuje se Ezgi ALTINISIKOVÁ a pochází z Turecka. Hlásí se k pokrokové levici, která v režimu prezidenta Recepa Erdogana nemá na růžích ustláno.

Do jaké míry náboženství a tradice ovlivňují odívání a případné zahalování Turkyň?

Všechno vychází z kultury. Nemyslím si, že ženy v Turecku budou muset někdy nosit například burky, protože burky prostě nikdy nebyly součástí turecké společnosti. I když stát se může cokoli…

Náboženství jinak velmi ovlivňuje oblékání žen. Ze svého dětství prožitého v Turecku si nevybavuji žádnou ženu, která by byla oblečena jinak než »evropsky«. Až do roku 2010 bylo zakázáno chodit na úřady, do armády či do škol všech stupňů s turbanem či šátkem na hlavě, vše bylo sekulární. Řada liberálů i levicových lidí tehdy říkala, že »zákaz nošení turbanu je fašismus«, že je to odporné, že to musí být dovoleno. Byly kvůli tomu pořádány mnohé demonstrace, organizovali je turečtí islámští fundamentalisté, a na tyto demonstrace chodili i liberálové a levicově smýšlející lidé. Muži si v průběhu demonstrací na protest zakrývali hlavy. Dodnes z toho existují fotky. Oni takto vlastně bojovali proti svobodě si hlavu nezakrývat, za kterou by mnohé ženy z okolních států daly cokoli. Říkali jsme, že takové oděvy zakrývají identitu ženy, potlačují její práva, ale jim to bylo jedno, pro ně to byla otázka svobody oblékání, že si každý může nosit, co chce.

První byly univerzity, kam byl vstup s turbanem poprvé dovolen v roce 2010. Letos vstoupila žena s turbanem do armády. Stávající režim v Turecku se snaží rozšířit islám po celé zemi a počet muslimů vzrůstá.

Ale šátek nebo turban, to přece není burka ani nikáb. Nosí-li žena cokoli, a má přitom odhalený obličej, tak by to nemělo vadit...

To vše vychází z kultury, na ní to silně závisí. V Turecku nebyl hidžáb (šátek k zahalení vlasů, krku a poprsí – pozn. aut.) nikdy moc populární. Existuje pár silně fundamentalistických organizací, sekt, jejichž členové nosí oblečení jako hidžáb, ale to je naprosto vzácné, většina žen i ze silně věřících rodin si kryje jenom vlasy, jako tomu bylo po staletí.

Ezgi, máte na sobě letní šaty bez rukávů s výstřihem, odhalená ramena (rozhovor vznikl v závěru srpna – pozn. aut.). Mohla byste v těchto letních šatech procestovat celé Turecko, včetně venkova?

Ano, samozřejmě. Zrovna v červenci jsem byla v Turecku. Měla jsem na sobě krátké kalhoty, triko, a kdyby mi někdo něco řekl, ohnala bych se. V tomto ohledu je to zatím dobré. V poslední době se sice objevily nějaké problémy, v jakémsi městě došlo k incidentu, kdy skupina lidí obtěžovala v autobuse jednu ženu v krátkých kalhotách. Pomohli jí ostatní pasažéři, a tato obtěžující skupina byla potrestána. Nicméně to v turecké společnosti vyvolalo vlnu diskusí o krátkých kalhotách. V současnosti tedy jsou ohledně žen oblečených do krátkých kalhot jakési místní drobné problémy, ale spíše u jednotlivců, a kdyby mě konkrétně někdo zastavil a chtěl mě napadnout, bránila bych se a dala mu přes ústa (smích).

Ale nyní vážně. Samozřejmě, v Turecku mohu cestovat, kam chci, a to i takto vyloženě letně a evropsky oblečená.

Ještě se vrátím k turbanům a šátkům, jejichž nošení u mužů i žen bylo dříve v turecké státní správě a školství zakázáno. Dnes, za prezidenta Recepa Erdogana, tedy již tento zákaz neplatí?

Učitelky mohou jít do školy, v čem chtějí. Víte, dnes existuje mnoho náboženských škol. Ubylo »normálních« škol, které byly přetransformovány do škol náboženských.

Co znamená tato transformace?

V náboženských školách nutí studentky nosit šátek. Opět jen na vlasech, protože zakrývání obličeje prostě není turecké. Takových náboženských škol vzniklo poměrně dost, nemohu však uvést přesné číslo, myslím tak kolem čtvrtiny všech škol. Naštěstí - ačkoli došlo k transformování mnoha škol - mnozí i silně věřící muslimové neposílají své děti do takových škol, protože jejich žáci nejsou úspěšní v dalším vzdělávání, což si rodiče nepřejí. Erdoganovi se tak nepodařilo naplnit určité kvóty, což je velmi dobré znamení, že se turecká společnost nenechá jen tak jednoduše přinutit ke konvertování k ortodoxnímu islámu. Je u nás mnoho muslimů, mnoho politických islamistů, ale stejně se každá taková rodina pořádně rozmyslí, než pošle své dítě do náboženské školy.

Bohužel potom ale existují i opačné případy, kdy jsou děti rodinou donuceny chodit do takové školy. V jednom městě, které jsem navštívila, dokonce postoupil magistrát tak daleko, že vzdělávací manažer města vydal příkaz pro všechny sekulární školy, že musí alespoň 35 % studentů poslat do náboženské školy, protože jinak by nebyly naplněny příkazy shora. Na jiných školách zase pozměnili vzdělávací plán a přestali vyučovat evoluci, proti čemuž jsme začali my, levice, okamžitě bojovat. Byli jsme relativně úspěšní, sice stále neříkají nic o evoluci, ale aspoň připouštějí přirozený výběr, existenci Darwina atd.

Víte, i na běžných státních školách se začaly objevovat a posilovat kurzy náboženství, kde se vyučuje džihád (dle Wikipedie náboženská povinnost muslimů a muslimek usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě – pozn. aut.) a dětem tam vykládají i různé vyložené pitomosti a hrůzy, které já řadím do středověku.

V náboženských školách je kladen příliš velký důraz na náboženství na úkor běžné výuky. Tedy ačkoli jsou rodiče praktikujícími muslimy, tak vědí, že děti vycházející z náboženských škol mají horší výsledky v přijímacích zkouškách na vyšší stupně škol. Takže své děti většinou dávají do běžných základních škol.

Jsou ve školách dohromady dívky a chlapci?

Dnes jsou stále ještě spolu, ale důležité je to slovo dnes. Nejsem si jista ohledně zmíněných náboženských škol, kde se obávám, že jsou pohlaví oddělena. Čas od času se objeví nějaký hloupý učitel či ředitel, který řekne, že spolu nemají chlapci a dívky sedět v lavici, ale to jsou ojedinělé případy. Žiji v ČR již dva roky, takže možná čas od času nějaké novinky ve své vlasti přehlédnu, ale jsem si jista, že na běžných školách mohou být kluci a děvčata spolu.

Monika HOŘENÍ, Vojtěch MICHAL

FOTO – archiv Ezgi ALTINISIKOVÉ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 11 hlasů.

Monika HOŘENÍ, Vojtěch MICHAL

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.