Podivný názor

Vyskytují se lecjaké názory. Jeden antibenešovský si lze, pokud už nebyl odstraněn, přečíst na YouTube mezi ohlasy na Vávrův film Dny zrady. Prý už od Versailles nám bylo známo, že odstoupení pohraničí je v souladu s jedním ze zde přijatých z článků, prý tzv. Benešův plán, s nímž jeho osobní vyslanec Jaromír Nečas jel do Paříže, vlastně dal zelenou Mnichovu. Beneš tedy zradil, proto narychlo odletěl ze země, aby náhodou nebyl pro zločin velezrady trestán.

Nevím, jak zmíněný autor četl všechny dokumenty o Mnichovu. Versailleská dohoda, začneme-li s ní, připouštěla do budoucna nejen vznik nových zemí, ale naopak připojení dalších k nějakému většímu státu, pokud se pro to obyvatelé rozhodnou. Pokud jde o vznikající Československo, v souladu s tehdejšími spojenci, a tedy i s jednáním ve Versailles, jsme obsadili po »sudetoněmecké« revoltě pohraniční kraje, které historicky patřily k českým zemím, a později dokonce pod velením francouzských generálů obsadili i Slovensko. Nárok na Slezsko či Kladsko nám bohužel nebyl přiznán, a tak hraniční střety především mezi námi a Polskem trvaly ještě několik let.

Ale přeskočme do období Mnichova. Od karlovarského sjezdu SdP se hromadily požadavky Němců. Je známo, že Hitler chtěl, aby byly pro nás, tedy i pro Beneše, nesplnitelné. Vzniklo několik plánů, které byly henleinovci okamžitě odmítány. Květnová mobilizace 1938 zabránila vojenskému řešení problému. Nacisté ustoupili, o to víc se ovšem snažili lhát o situaci v českém pohraničí a tak získat na svou stranu západní evropské mocnosti. Runcimanova mise je toho mimo jiné svědkem. Tlak na Beneše byl obrovský. Není pravdou, že květnová mobilizace byla akcí, která téměř vyvolala válku. To byl akt obrany, který válce dokonce zabránil.

Nečasova mise do Paříže byla sondáží. Prezident chtěl vědět, s čím může a nemůže počítat. Proto s »plánem«, s nímž Nečas do Paříže jel, vládu a pochopitelně ani parlament neseznámil. Mise Nečase v podstatě neměla žádný význam. Byl Berchtesgaden, Godesberg a Mnichované Chamberlain a Daladier. Smlouva s Francií byla roztrhána. To, co následovalo, známe, a že Beneš pod nátlakem především z hitlerovského Německa abdikoval, domnívaje se, že situace se jeho odchodem zklidní, což se ukázalo jako nepravda, je realita. Neměl na výběr. Bojovat jsme sice namísto odsouhlasení mnichovské dohody mohli – nevěděli jsme v té době ani o odporu německých generálů – ale nabízená pomoc Sovětského svazu, pokud bychom ji přijali a bylo to pravděpodobné, by nás postavila proti celému Západu. To také Beneš věděl. Domníval se však, že svou abdikací zachrání mnoho životů. Okupace však ukázala, že to pravda nebyla.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 89 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


janmakovicka
2017-12-23 23:05
Snahy o odtržení tzv. Sudet a jejich připojení k Rakousku nebo Německu
se zrodily za monarchie v osmdesátých letech předminulého století na
bázi Schonererova všeněmeckého hnutí, Tito všeněmci hlásali
přivtělení všech tzv. německých zemí jakožto spolkového státu
k Německu (tzv. Sudety z toho nevyjímaje). Na začátku Velké války
tyto snahy zesílily a vypadalo to tak, že je to otázka krátkého času,
kdy se tyto záměry uskuteční. Porážky rakouských armád na
bojištích světové války ale přinesly Rakousku zesílení
odstředivých tendencí nejen Čechů a způsobily odklad snah všeněmců
o odtržení od českých zemí. Pro ilustraci cituji rakouskou
historičku.B. Hamannovou o poměrech, které panovaly v Rakousku v
desetiletí před vypuknutím světové války: …Byl tu jak extrémně
vypjatý šovinismus sektářského ražení a fundamentální představa o
absolutní nadřazenosti němectví, nepříliš vzdálená koncepci
Herrenvolku, byl tu vyhráněný rasově podložený antisemitismus, zcela
vylučující všechny osoby židovského původu ze společnosti vůbec a
zásadně odmítající jejich občanskou asimilaci, zásadně
protislovanské zaměření, vypjatý princip neomylného vůdce, zásadní
odmítání demokracie, parlamentarismu a diskuse či konsensuálních
postupů vůbec (J. Valenta: Acta Universitatis Carolinae, Studia historica
3 - 1996) Na samém konci první světové války byl, ve snaze
zabránit vzniku Československa, učiněn dobře známý neúspěšný
pokus o připojení tzv. Sudet k Rakousku. Až Hitler na podzim 1938 v
Mnichově splnil mnoha Němcům jejich sen a zbavil je nenáviděného
Československa.
fronda
2017-12-23 22:58
Odsun vše dobře a humánně vyřešil.
jaroslavprchal
2017-12-22 23:23
Je všeobecně známo, že architekti uspořádání Evropy po první
světové válce uvažovali o přičlenění českých tzv. Sudet k
Německu a Rakousku. Touto myšlenkou se dokonce v určitém období
zabývali i přední čeští politici, protože tušili, že by se tím
mladá republika zbavila řady problémů. Sami Němci z českého
pohraničí se dovolávali práva na sebeurčení. Vítězné mocnosti
ovšem dospěly k logickému názoru, že poražené státy nemohou z
nového uspořádání kontinentu vyjít s územními zisky. Proto to
všechno dopadlo tak, jak to známe.
hajek.jiri51
2017-12-22 17:49
Ach ten Západ. Ten nám vždy přál ...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.