Ale já nemusím, už ho vidím

Tak jsou tu Vánoce a s tím souvisejí různé tradice a zvyky, které jsou tu už od nepaměti.

Pokud zavzpomínám, tak to je hlavně krájení jablíček, lití olova, lodičky ve formě skořápek se svíčkami, i když to je spíše výčet těch méně udržovaných, ale také samozřejmě asi ta nejčastější, zapalování svíček adventních věnců nebo pozorování zlatého prasátka po půstu.

U toho prasátka bych chvilinku zůstal s vaším dovolením.

Protože nevím, jak u vás, zlaté prasátko bychom měli vidět pouze a jenom 24. prosince, mně se jednou zjevilo v červenci. Moje první zaměstnání bylo spíše, jak se říká z nouze ctnost. Mimo můj vystudovaný obor, ale prostě práce, za kterou jsem dostal zaplaceno. No zaplaceno, byla to spíše almužna, ani ne na přežití. Prozradím vám svůj první plat, už nejsem vázán žádnou mlčenlivostí. Bylo to 1200 Kčs. Bydlel jsem u rodičů, a pokud vím, tak sousedovic kluk, který byl stejně starý, dával domů 500 Kčs přesto, že vydělával na tu dobu horentních 3500 Kčs. To ovšem nebyl argument pro mé rodiče, chtěli a trvali na tom, že budu do rodiny dávat 1000 Kčs, což byl můj čistý příjem. Nepomýšleje na zlaté prasátko jsem se striktně rozhodl, že se tedy budu živit sám, a tuto veskrze dobře myšlenou nabídku, jak jsem ocenil až po letech, odmítl.

Nebudu to déle prodlužovat a napínat vás. Rodiče odjeli na dovolenou, na celý měsíc. Doma prozíravě nenechali nic, co by se dalo pozřít a nepozvracet se. Jediné, co jsem ve špajzu našel, byli špagety a hořčice. Chtěl bych na okraj podotknout, že je to opravdu vražedná kombinace a konzumaci doporučuji pouze na WC. Co naplat, peníze jsem nějaké měl, ale ty k mému překvapení záhy a hlavně rychle došly. Za deset dní došlo na špagety s hořčicí, za dalších deset dní jsem poprvé ve svém životě viděl v červenci zlaté prasátko. Rád jsem potom přispíval na domácnost a snažil se peníze pro svou zábavu vydělat jinde. Rád jsem byl, ale až o několik let později, za tuto zkušenost. Už nechci vidět nikdy v životě zlaté prasátko jindy než v prosinci, ale skoro vždy si v červenci vzpomenu na reklamu s tou roztomilou holčičkou, kterou všichni známe. Ale já nemusím, já už ho vidím. Vám přeji, aby pohled na zlaté prasátko byl vázán jen a jen vánočním svátkem a ne v červenci.

Díky tati, díky mami.

Pavel JÁCHYM


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 51 hlasů.

Pavel JÁCHYM

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


kafrmi
2017-12-24 16:58
Tak nám tady mladý pán napsal hezkou pohádku. Při jeho věku byl asi
hodně línej, když dělal za 1200 Kč. Za to jsem nedělal nikdy a jsem o
hodně starší.
Pisatel66
2017-12-24 15:19
PF 2018 https://www.youtube.com/watch?v=il7kpVnX3Pg
hajek.jiri51
2017-12-23 14:55
Ten "Čert" je sympaťák. A měl "ďábelské"
rodiče. Já měl taky 1200 Kčs a za třípokojový byt jsem zaplatil 365
Kčs měsíčně. Dostal jsem ho zadarmo, teda za podepsání úvazku na 10
let firmě, jsem byl rád. Zůstal bych v ní až do konce, nebýt
"revoluce. Jak byla zprivatizována, odešel jsem. Teď, když si
přepočítám příjmy na spotřební košík, jsem na tom stejně jako na
začátku. A jsem spokojen. Možná i díky Zlatému prasátku. Rozhodně
ale ne teleti.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.