Reklama
Rozhovor Haló novin s jednatelem firmy KN LIFO, s.r.o. Slušovice, Karlem Nedbálkem

Ovocnářství je rizikový obor

Letošní sklizeň nebyla dobrá. Co je příčinou?

Letošní sklizeň, co se týká ovoce, byla velmi slabá. Hlavní příčinou neúrody byl jednoznačně mráz, ale také nedostatek vláhy. Vzhledem k tomu, že pěstujeme ekologické sady, nepoužíváme chemické přípravky. Ochrana proti mrazům je taky problematická, neekonomická a dalo by se diskutovat o ekologičnosti. Naše sady jsou specifické také tím, že se nacházejí v celém Zlínském kraji, v okresech Kroměříž, Uherské Hradiště, Zlín a Vsetín na 60 hektarech na asi 124 půdních blocích. Celkem máme asi 20 000 stromků.

Další tragédie, která nás postihla, bylo sucho, které mělo za následek uschnutí někde 40 - 50 procent i několikaletých stromků. Další problém, s kterým se potýkáme, je okus stromků lesní zvěří a v neposlední řadě krádež úrody, když už se něco urodí.

Které ovoce to postihlo nejvíce?

Týkalo se to takřka všeho ovoce – u nás především švestek a třešní, ale i jablek či hrušek. Na jižní Moravě pak především meruněk a broskví.

Budou se tedy zdražovat výrobky?

Pro zlínské spotřebitele je největší zármutek především ve velmi malé či žádné sklizni švestek. Naší klasické slivovice je letos málo, je to vidět i na hlášení pálenic, které letos pozdě začínaly a brzy končily. Jenom materiálové náklady včetně spotřební daně dosahují i přes 250 Kč za 50% podíl alkoholu na litr. Takže výsledná cena bude mezi 300-350 Kč za litr 50% slivovice.

Pokud by se použily náhražky ovoce, jak se to projeví na kvalitě?

Naše švestky se nahradit nedají, sice byly k dispozici dovozové, ale spotřebitelé poukazují na jiné chuťové vlastnosti dovezených švestek, neboť se jedná o plody z jiných odrůd slivoní a jiných lokalit.

Budou se muset dovážet suroviny odjinud?

Abychom ovoce nemuseli dovážet, přišli jsme asi před deseti lety s projektem obnovy trnkových sadů hlavně na Valašsku. Ročně se nám podařilo vysadit pět až šest hektarů švestek, chtěli jsme zacelit vzrůstající nedostatek švestek a jejich výrobků, sušených trnek a povidel. Avšak úrodě se u nás nedaří již delší dobu – je to cca druhým či třetím rokem, např. jablka patří mezi takřka dovozové ovoce, apod.

Je ovoce z dovozu konkurencí?

V současnosti při slabé úrodě a při zaměření Valašska či Zlínského kraje na slivovici nejsou konkurencí, ale v případě nadúrody to může hrozit. V zemích, odkud je ovoce dováženo, mají lepší podmínky ze strany státu a taky proexportní politiku.

Upřednostňuje český zákazník české ovoce, nebo jde spíše po ceně?

Místní samozřejmě na naše moravské švestky nedají dopustit. I kdyby ze zahraničí dováželi švestky za poloviční cenu, naši lidé dají přednost zdejším. U jablek je to již složitější, spousta lidí volí v první řadě cenu, a až poté odrůdu.

Dodáváte své produkty do zpracovatelských závodů, konzerváren nebo do obchodních řetězců?

Naše sklizeň v současné době postačuje pouze na prodej přímým zákazníkům – občanům. Pokud bychom dosáhli velkých sklizní, rádi bychom rozjeli projekt sušárny ovoce a vaření povidel.

Jaká sklizeň byla v loňském roce?

V loňském roce byla sklizeň švestek i jablek lepší než letos, ale žádný vrchol to nebyl, vzhledem k tomu, že máme mladé sady, nepřekročila průměrná úroda de facto kilogram z jednoho stromu. Pamatuji se na svoje mládí, kdy úroda z jednoho stromu dosahovala někdy až 200 kg.

Co se změnilo v ovocnářství ve Zlínském kraji?

Dle mého názoru především skladba ovocných stromů a samozřejmě odrůdy. Nyní je k dispozici spousta odrůd, které jsou sice pěstovány jako resistentní vůči chorobám či odolnější vůči mrazům, ale zase potom například ztrácejí svou kvalitu v chuti apod. Je již velmi obtížné vybrat a zasadit tu pravou odrůdu, možná i proto, že přesný výsledek znáte až poté, co vám strom začne rodit.

K jakým změnám došlo v posledních deseti letech v ovocnářství například změnou klimatu?

V současnosti máme za sebou několik špatných let, ale zda je to přímým důsledkem změny klimatu a tím následné změny počasí, nedokážu posoudit. Dochází však k byrokratické zátěži.

K byrokratické zátěži?

Ovocnáři musí bojovat především se státem, složitost všech dokumentů je enormní. Jen pro příklad – jako první je třeba zaevidovat půdu u Státního zemědělského intervenčního fondu do evidence půdy. To bývá někdy velmi obtížný souboj se státním aparátem, kdy důvodem zamítnutí může být takřka cokoliv. Úřad může vyhodnotit, že jste dostatečně nespecifikoval pozemek – např. nepřesný zákres mapy, či to, že jste nezaslali právní důvod užívání, přestože jste je poslali, apod.

Poté musíte projít kontrolou Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, že daný půdní blok splňuje požadavek sadu – že je tedy např. spon (vzdálenost, pozn. red.) výsadby stromů 6x3,5 m, že se v sadu nacházejí stromy uváděného druhu a odrůdy, že zde nejsou uhynulé atd. atd. A to je teprve začátek.

S čím musí ovocnáři ještě bojovat?

Pokud budete chtít dotace např. na ekologické zemědělství či na výnos, čeká vás další papírování. Po splnění podmínek na ekologické zemědělství najít soukromou společnost, která má oprávnění udělovat certifikáty, a tento získat. Pro dotaci na výnos hlásit tyto výnosy atd. Na vše máte krátké termíny, a pokud jste člověk, kterého to baví v sadu, ale nebaví ho papírování, tak nemůžete být zemědělec, protože nestíháte. A co potom, když neumíte pracovat s počítačem, jak si stěžují lékaři při zavádění elektronických receptů?

Vraťme se ke zmiňovanému počasí. Dá se vůbec připravit současně na sucho i na mráz?

Na mráz se dá připravit několika způsoby – zapalování ohně či nějaká forma vytápění v sadech, rozprašování mlžného oparu apod. Záleží na tom, zda jste schopný vše uhlídat. Pokud máte přes 60 hektarů sadů rozesetých na velkém území Zlínského kraje, je to samozřejmě náročné.

Závlahy jsou limitovány finančními prostředky a také je někde nedostatek vody. Záleží, zda máte zdroj vody a zda vám úřady povolí používat povrchovou či podzemní vodu na zavlažování. V minulých letech bylo takové sucho, že omezování spotřeby vody probíhalo na všech úrovních. Řešením by bylo vybudování zádržných nádrží, ale pro nějaký velký efekt by bylo třeba spolupráce a investice státu.

Bude se u nás pěstovat ovoce i za dvacet, třicet let?

Ovoce se u nás pěstuje tisíciletí, bude se pěstovat i po nás, pokud si to vlastní blbostí nějakým předpisem nezakážeme. Státní zemědělský intervenční fond dělá čím dál víc obstrukcí, registrace půdních bloků trvá někdy víc než dva, tři roky, za průtahy nenese žádnou zodpovědnost a vše jde ke škodě pěstitelů. Doufám, že nám zůstane selský rozum a nedojde k vážným klimatickým změnám. Stát ta problematika asi moc nezajímá, například od roku 1989 bylo vybudováno minimum přehrad a nádrží na vodu.

Ovocnářství se tedy řadí mezi nejrizikovější obory našeho zemědělství…

V okamžiku, kdy je obor navázán především na přírodu a rozmary počasí, se jedná zcela jistě o rizikový obor. Ale co není?

(zr)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 36 hlasů.

(zr)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.