Ilustrační FOTO - pixabay

Bez umělého sněhu se už lyžařská střediska neobejdou, ale má to háček

Česká lyžařská střediska praskají ve švech. Vlekaři, lanovkáři, hoteliéři i majitelé penzionů si mnou ruce. Zima je tady. Lyžařů a snowbordistů každoročně přibývá. Sjezdovky jsou stále plnější. Jezdit na lyže nebo na prkno totiž znamená být in.

Dnes už se nelyžuje jen na horách, ale pomalu na kdejakém kopečku, či svahu. Sněhová děla lze spatřit dokonce i v nížinách. Lyžařská sezona už zdaleka nezačíná, až když napadne sníh. Ten vůbec ani nemusí napadnout, stačí včas nastartovat děla. Technika je už dokonce tak daleko, že v případě těch nejnovějších k tomu ani není třeba, aby pár dní trochu mrzlo. A tak děla chrlí umělé sněhové vločky, které vlastně ani vločkami nejsou a česká krajina dostává pěkně zabrat.

Každý lyžař dá pochopitelně přednost sněhu přírodnímu, kterého si může právě v těchto dnech na horách pěkně užít, na čerstvém prašanu je to docela jiné polyžováníčko! Ale když nepadá, vezme zavděk i sněhem technickým, který však nemá s tím přírodním moc společného. Také lyžování na něm není úplně ono. Jde vlastně o ledovou tříšť, která je sice bílá, ale přece jen trochu jinak bílá. Připomíná naškrábaný led z namrzlého mrazáku. Zkrátka a dobře, každá náhražka zůstane náhražkou. Pravý přírodní sníh zcela nehradí, neopakovatelné sněhové vločky bychom v něm marně hledali. Umělý sníh člověka po tváři nepohladí, spíš popíchá, sněhuláka z něj nepostavíme... Něco také stojí a to, že sněžná děla v noci děsí lesní zvěř, je možná ještě to nejmenší.

Bez umělého sněhu si ovšem už neumějí naše skiareály, které v posledních letech vyrostly i v místech, kde se nikdy lyžovat nedalo, zimní sezonu vůbec představit. Ale dá se ještě vůbec mluvit o zimní sezoně? Přibylo lanovek i vleků, sjezdovky se prodlužují i rozšiřují, jejich kapacita stále nestačí, někdy připomínají spíš Václavák, úrazů na nich kvůli časté přeplněnosti, ale také neohleduplnosti některých adrenalistů, přibývá, a prohánět se po nich navíc není levný špás. Letos se 70 km na jih od Prahy, v lůně České Sibiře, v Monínci, zahajovalo už 26. října a ve značné části středisek dávno před vánočními svátky! V Monínci mají zařízení, které umí vyrábět sníh, i když je nad nulou. Jedná se o tzv. zařízení Snowfaktory, které dokáže vyrábět technický sníh při teplotě vzduchu až do + 15°C. Takto vyrobený sníh zároveň slouží jako kvalitní podklad pro další zasněžování klasickou technologií. Bílé pruhy sjezdovek a kolem tráva už dnes nejsou nic neobvyklého i v jiných místech. Nejlépe je to vidět na jaře, a to i na horách. Sluníčko pálí, kol dokola už kvetou sněženky, petrklíče, devětsil, a na sjezdovkách je pořád ještě dost plno...

U nás se v současnosti zasněžuje až 90 procent sjezdovek. A na to nejednou poukazují ochranáři. Umělý sníh totiž taje mnohem pomaleji než přírodní – na zemi vydrží o dva až šest týdnů déle, a na sjezdovkách zkracuje vegetační období zhruba o měsíc. Rostliny pod ním odcházejí, hynou i některé vzácné druhy, protože ten technický na rozdíl od pravého sněhu k nim nepropouští kyslík. A navíc někdy nejde pouze o čistou vodu, ale aby se mohlo zasněžovat i při vyšších teplotách, do vody se přidávají chemikálie. Možná i proto má, když na něj zasvítí slunce, jinou barvu. Takovou studeně, uměle namodralou, trochu možná i do tyrkysova.

Nedosněžujeme, ale zasněžujeme

Už dávno se nemluví o dosněžování, ale o zasněžování. A v době, kdy stále častěji zažíváme v i našem pásmu velká sucha a krajina trpí nedostatkem vody, české sjezdovky jí v zimě spolykají miliony kubíků.

Díky umělému sněhu se ovšem dnes lyžuje dokonce i na poušti, takovou atrakci, čtyřsetmetrovou trať, mají už deset let třeba v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. A kde se vůbec nápad vyrábět technický sníh zrodil? Se zasněžováním začali ve Spojených státech už někdy před sedmdesáti lety, ve větším a systematicky pak v roce 1952 v Catskill Mountains, horách vzdálených od New Yorku zhruba tolik, kolik to máme z Prahy do Krkonoš.

Vodu na umělý sníh odebírají skiareály v České republice z řek i říček zdarma, i když stát vyhlásil strategii boje se suchem. A spotřebují ji opravdu hodně. Asociace horských středisek sice tvrdí, že množství vody využité na technické zasněžování je minimální, ochránci přírody s tímto názorem ovšem nesouhlasí. Vždyť podle samotné asociace je na hektar sjezdovky potřeba 700 tisíc až 1,2 milionu litrů vody, ale na zavlažování trávníků se jí v létě spotřebuje prý pětkrát tolik.

»Z ročního průtoku odebereme naprosto mizivou část objemu vody. Ani ji nespotřebováváme, jen ji načas zadržíme a pak opět odteče do krajiny. Čili nejde o to, že by voda někde chyběla,« nechal se slyšet v médiích ředitel Asociace horských středisek Libor Knot. Ochranáři naopak poukazují na studii z Alp, která uvádí, že zhruba 40 procent vody použité pro výrobu umělého sněhu na sjezdovce vůbec neskončí - část se odpaří z nádrží, kde se shromažďuje pro sněhová děla, část ledových krystalků odnese vítr do okolního lesa. Studie uvádí, že v Alpách se na výrobu umělého sněhu odebere tolik vody, kolik jí za rok spotřebuje půlmilionové město.

To třeba u nás v Krkonoších zasněžování spolyká na 390 kubíků vody, zhruba tolik, kolik jí spotřebuje město Vrchlabí s necelými 13 tisíci stálými obyvateli za celý rok. Kolem deseti tisíc i více lidí zavítá v jeden víkendový den do Špindlu! Jen v Krkonoších v posledních deseti letech vzrostl počet skiareálů ze 16 na 68, které ročně spolykají 1,5 milionu kubíků vody na výrobu technického sněhu. V celých Krkonoších je na 550 sjezdovek!

Sněhová děla a technický sníh bereme jako samozřejmost, na životní prostředí mají negativní vliv. Při umělém zasněžování dochází nejen k plýtvání vodou, ale také ke zvukovému i světelnému znečištění, k velkým energetickým nákladům, erozi půdy.

Rušit lyžařské areály a zakazovat umělý sníh by však chtěl asi málokdo, mj. i proto, že pomáhá přinášet tisícovkám lidí z hor i z podhůří obživu. A zdaleka nejde jen o vlekaře a lanovkáře. Ti, kteří přijíždějí, musejí někde spát, jíst, někde se po večerech bavit, odpočívat, využívají zdejší půjčovny lyží, zaměstnají desítky lyžařských instruktorů. Faktem však také je, že to nemusí ani tak dlouho trvat a může přijít doba, kdy budeme muset pitnou vodou šetřit, protože jí budeme mít málo. Ostatně už dnes mnohá města a obce v období letního sucha zakazují zalévání a zavlažování pitnou vodou. A jen málokdo se nad tím pozastavuje. Možná není od věci si už nyní položit otázku, zda nám prodloužení lyžařské sezony skutečně stojí za všechna negativa, která plošné umělé zasněžování přináší.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 21 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pleningeri
2018-01-05 17:39
V dobách potravinové soběstačnosti byly na kopcích Polabské nížiny
nádrže na vodu pro závlahy polí se zeleninou. "Samet" oponou
trhnul, nádrže jsou suché, čerpadla ve šrotu a beton se zvolna
rozpadá. Zato máme borůvky z Chile, jahody z Francie, citróny ze
Španělska a zeleninu z Polska ...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.