Ruští komunisté kandidují na prezidenta "Rudého ředitele"

XVII. sjezd Komunistické strany Ruské federace (KPRF) se vloni uskutečnil ve dvou částech, první, programová, se konala v květnu, druhá v prosinci. Měla najít kandidáta strany na prezidenta země.

Už sám fakt, že jednání bylo rozděleno, signalizoval, že zřejmě dojde ke změně kandidáta. Dosud jím byl jen předseda strany Gennadij Zjuganov, kandidoval čtyřikrát. Do páté volební kampaně už se mu nechtělo. V roce 2014 oslavil sedmdesátku, prohlašoval, že by si »nechtěl nechat utéci skrz prsty dětství osmi vnoučat«, ale hlavně hledal nového kandidáta, který by stranickou práci pomohl oživit.

Našel ho až v prosinci a měl dost práce, aby delegáty sjezdu přemluvil, že navrhuje správného člověka. Trvalo to prý celý týden. Navrhl osobnost známou po celém Rusku – Pavla Nikolajeviče Grudinina – lidově zvaného »Rudý ředitel«. Grudinin je ovšem nestraník, který dříve kandidoval za vládní Jednotné Rusko a v roce 2000 dělal takzvaného volebního důvěrníka při prezidentských volbách Vladimiru Putinovi. Koketoval také s nacionalisty Vladimira Žirinovského. V roce 2011 kandidoval za KPRF ve volbách do moskevské oblastní dumy, ovšem strana ho z voleb odvolala kvůli »nepodařeným« rozhovorům pro média ohledně přistěhovalectví. Grudinin jako ekonom uznával, že země potřebuje migranty pro práci, ale nechtěl, aby do Ruska přijížděli natrvalo. To tehdy bylo v protikladu k oficiálnímu stranickému stanovisku, které migraci podporovalo. Od té doby se však v tomto ohledu mnohé změnilo, do Ruska začaly přicházet potoky migrantů z bývalých sovětských republik, objevily se problémy s nimi, občané protestovali a strana protesty zohlednila, o migraci nemluví.

Dobrý hospodář

Ve prospěch Grudinina mluví především jeho práce. Narodil se v roce 1960 v Moskvě, absolvoval zemědělský institut, stal se inženýrem. Začal pracovat v sovchoze pojmenovaném po Vladimiru Iljiči Leninovi. Pracovala tam i řada jeho příbuzných. Sovchoz se nachází hned za hranicemi velké Moskvy. Grudidin tam od roku 1982 dělal vedoucího sovchozních dílen, od roku 1989 pak byl zástupcem ředitele pro obchodní záležitosti. V roce 1995 se stal ředitelem sovchozu, který v té době už byl privatizován, rovné podíly získalo 526 sovchozníků. Dnes je »majitelů« čtyřicet, většina sovchozníků své podíly prodala. Ale zase jen sovchozníkům, nikdo »cizí« se mezi majitele nedostal. Sám Grudinin ovládá 40 % akcií.

Brzy si sovchoz, jemuž jméno Lenina zůstalo dodnes, získal mezi ekonomy reputaci »ostrůvku zdravého ekonomického myšlení«. Grudinin vsadil na své zaměstnance a na jahody, kterých nyní pěstuje třetinu veškeré ruské produkce.

Sovchozníci samozřejmě nestačí úrodu sklidit, ale řada Moskvanů se na sklizeň hlásí, protože desetinu ze sklizených jahod si mohou ponechat.

Většina úrody se zpracovává na místě, neprodává se surovina, ale hotový výrobek, třeba džem.

Sovchoz se nespecializuje jen na plody jahodníků, ve velkém také produkuje sadbu. Třetí komoditou sovchozu je mléko. Jen okrajově pěstuje brambory, zelí, červenou řepu a mrkev, které třikrát za zimu rozdává sovchozním penzistům.

Starost o lidi

Média na sovchozu oceňují řadu věcí. Třeba úpravnost a čistotu. Ulice jsou uklizené, domy vymalované, nikde se neválejí oharky či dokonce lahve od vodky. Na to je prý ředitel »ras«. Traktoristé tvrdí, že je nijak nekontroluje, ale nelituje každé ráno přijít na pole a podívat se, jestli orají rovnou brázdu. Pokud ne, je zle.

Práci vyžaduje výtečnou, ale také dává »neslýchané« výplaty. Průměrný plat činí v sovchozu 78 000 rublů (přes 31 000 korun), což je v ruském agrárním sektoru nevídané. K tomu bezplatná školka i škola a v nich teplá strava, bezplatné kroužky pro děti, léky ve vlastní poliklinice zdarma. Sovchoz disponuje také svou nemocnicí. Pracovníci mají i slevy na byty, které se ve vesnici stále staví. Grudinin bydlí v jednom z nich, podle médií v obyčejném bytě, za souseda na patře má traktoristu. Ze sovchozních peněz se financuje i vlastní amatérský divadelní soubor. Grudinin nechal zřídit špičkově vybavené fitness centrum, kam mají členové sovchozu přístup kdykoli a zdarma. Také nechal zřídit oddechovou zónu, tedy jezírko s rybičkami, kolem něj cestičky s lavičkami. Zóna je ovšem ohraničena plotem a vstup do ní mají jen členové sovchozu na členskou kartu. Jinak by se tu prý sjíždělo tolik Moskvanů, že by se místní nevešli. Ale Moskvané mohou do zábavního centra. Stojí na pozemcích sovchozu těsně u okružní dálnice, kde se půda nehodí pro zemědělskou výrobu, ale může vydělávat jinak. Grudinin tu nechal postavit veřejně přístupnou restauraci, kde se prodává i alkohol. Jako na jediném místě na sovchozních pozemcích.

Sovchoz má už pět let plný stav, lidé si pracovních míst váží, odkládají i odchod do důchodu. Když se přece místo uvolní, má sovchoz připravenu »čekací listinu«, kam se zájemci o místo mohou zapsat a zúčastnit se konkurzu.

List Komsomolskaja pravda o Grudininovi před dvěma týdny napsal, že »vytváří kapitalismus s lidskou tváří«.

(jo)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 47 hlasů.

(jo)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-01-10 09:49
Jestli tohle nejsou "Slušovice" na ruský způsob, tak nic
jiné. A Putin zjevně není vůl, jako jistý Venca R. Hopla alias Pepek
Vyskoč.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.