Rozhovor Haló novin s akademickým malířem Dimitrijem Kadrnožkou

Člověk nesmí přerušit dialog s životem

Jste nejenom známým akademickým malířem, ale prý máte rád i filozofii?

Ano. Filozofie je vlastně rozkvetlá zahrada, oplocená rozumem, tedy jistým egem. Většina lidí do té zahrady bohužel nechodí a ani nemá touhu se v ní procházet. V zahradě jsou rozkvetlé stromy, což jsou vlastně různé filozofické směry. Lidé, kteří ty stromy ošetřují a starají se o ně, to jsou filozofové. Výsledkem starání se o rozkvetlou zahradu je etika, protože stromy dávají chutné a šťavnaté ovoce.

Ke kterému filozofickému směru máte blízko?

Líbí se mi stoikové, protože jsou nad věcí a pro ně je maximem právě etika. Je totiž pravda, že etický člověk se nikdy nechoval nemravně. Vzpomeňme na život Seneky, ten byl etickým člověkem.

Proč je filozofie pro mnoho lidí nepraktická?

Protože nenese peníze. Ale přitom je člověk povinný svou existencí tvora nadaného myšlením, filozofii pěstovat a zdokonalovat svůj rozum. Snažit se o to, aby i ostatní lidé prosazovali ve svých životech a profesích etiku, jinak se nám nebude dobře a šťastně žít.

Víte, každý člověk chce žít šťastně, ale je vychováván mocnými tohoto světa a těm se to nikdy nebude líbit.

Proč se to mocným nebude líbit?

Mocní tohoto světa, boháči nebo politici, ti si nepřejí šťastného člověka, protože chtějí být jednoduše stále mocní! A aby byl člověk stále mocný, potřebuje k tomu protekci, lumpárny, korupci a podobně. Jinak by nemohl být mocný. A také falešnou rétoriku, kde účel světí prostředky, čímž se dehonestuje myšlení.

Vyskytnou se někdy lidé, kteří jsou mocní a takto nejednají?

Ano, ale výjimečně. To jsou slušní lidé, kteří v sobě našli odvahu stát se etickými. Většina lidí je však takzvaně krásných, jen když se před zrcadlem nalíčí, než jdou do práce nebo do společnosti. A když se večer odlíčí, jsou to padouši. Dokud tento trend bude trvat, nikam se společnost nedostane. Osobně si bohužel myslím, že to nebude nikdy, protože svět je plný pokrytců! Každý pokrytec bude mít bohužel v dnešní době úspěch.

Proč mají pokrytci úspěch?

Protože pokrytec slíbí lidem to, co nemůže dát, a moc dobře to ví. Ale slíbí to a stane se poté jejich nadřízeným. A bude si s lidmi mávat a vládnout, jak bude chtít. A to, co slíbil, lidem nakonec nedá, protože řekne, že to bohužel nevyšlo. A ještě to svede na obyčejné lidi.

Jakým způsobem bude argumentovat?

Vzkáže jim, že on je schopný, ale oni jsou neschopní mu pomoci. Protože je ješitný a nemá sebereflexi. Pokrytci totiž v sobě žádnou moudrost nemají, protože se s ní odmítli ztotožnit. Jsou to vlastně »mstiví domkáři«, kteří přes plot chodí močit na zahradu, aby sousedovi nerostla tráva, ale jemu ano. Z etiky tihle lidé nemají vůbec nic. Mají ale neuvěřitelné sebevědomí vedoucí až k obžerství, kterým se opíjejí. Mluvíme o našich politicích, pochopitelně.

Odbočme nyní k umění. Jak ho v současnosti vnímáte?

Víte, dneska je za umění mnohdy vydáváno to, co umění určitě není. Například někdo je takzvaně virtuálním umělcem, ale já nevím, co toto pojmenování vůbec znamená. Buď člověk něco umí, nebo neumí. Pokud je někdo truhlář, tak ohobluje prkno pořádně, anebo není truhlářem a zkazí to. Tak to prostě je. Jenže tenhle nýmand se hájí tím, že on není truhlář, aby hobloval prkna, ale aby na prkna dával třeba jenom ozdobný lak. Ale tím pádem to není truhlář. Je jenom mazaný a drzý. A bohužel drzých lidí je dneska hodně, protože se jim to dovolí. Protože jim lidé jejich výmysly, které umějí takzvaně prodat, konzumují, třeba u televize.

Proč jim to konzumují?

Protože jsou mnohdy líní přemýšlet. Raději si sednou a sledují nesmysly v televizi, než by si třeba vytáhli z knihovny Ovidia, četli si a přemýšleli. A třeba poté srovnávali jeho filozofii s dnešním světem. Přišli by na nespočet souvislostí, které by mohli aplikovat v dnešní době! Tohle jim televize nikdy nemůže dát!

Můžete uvést konkrétní příklad ze života, kdy člověk onu lež naopak takzvaně nekonzumuje?

Například si člověk vybere určitou politickou stranu, které věří. Ale zůstane jí věrný, jen dokud se ta strana chová tak, jak si člověk představuje. Pokud se ale zpronevěří svým ideálům a politici v ní budou zkorumpovaní a budou lidem bezostyšně lhát, klidně z ní může odejít! Protože ta politická strana neudělala to, k čemu se mravně zavázala. Udělala jen to, k čemu se zavázala morálně. A morálku, tu má i každý zloděj. Měl ji i Hitler a mluvil o ní Machiavelli.

Protože tou nadstavbou, bez níž to nejde, je právě ona etika, o které jsme již hovořili.

Vraťme se k malování. Máte rád syté barvy?

Samozřejmě, ale vyrostl jsem v Evropě. A někteří moji kantoři, například malíř Jan Bauch, mi říkali, že právě v malování jsou výrazné, syté barvy moc důležité. Argumentovali impresionisty a podobně. Ale pak dodali, že takové světlo, díky kterému bych maloval sytými barvami, ve střední Evropě prostě není. Pokud jsem chtěl malovat jinak a vidět odlišné světlo, musel bych jet jinam. Tam, kde nejsou šedivé mraky, které působí jako jakési filtry proti ostřejšímu světlu. Třeba v jižní Francii je samozřejmě lepší, ostřejší světlo, ale stále tam je ten filtr. Jasné světlo je totiž jen v tropech, připadá mi, jako by pronikalo křišťálem. Působí blahodárně na psychiku člověka.

Dostal jste se do tropů za jasným světlem?

Naštěstí ano. Shodou okolností jsem se v sedmdesátých letech dostal na Kubu, kde jsem na žádost Fidela Castra s kubánskými experty založil malířskou školu. Ostrov svobody byl pro mě pochopitelně něco úplně jiného než tehdejší Evropa. První, co mě na letišti v Havaně ohromilo, byla vůně vzduchu. A druhá věc, která mě jako malíře nadchla, bylo právě ono světlo a barvy. Měl jsem pocit, jako bych všechno viděl pod lupou, každý detail, který jsem v Evropě neměl šanci postřehnout. U nás se třeba říká blankytně modrému nebi »azúro«, ale to není ta modrá barva třeba kubánského moře nebo zmíněného nebe. Najednou jsem začal syté barvy chápat, a to prostřednictvím oněch ostrých paprsků slunce.

Začal jste poté malovat jinak?

Po čase ano, a to sytými barvami. Ale pokud bych začal sytou barvu míchat nyní třeba v Praze, tak to nebude ono, kvůli nedostatku světla. Prostě v tropech je úplně jiné světlo, které působí na každého a na malíře zvláště.

Jak nahlížíte na stáří?

Člověk, aby skončil jako člověk, musí tady něco zanechat. Nějakou kvalitní stopu. A když je člověk starší, tak ta stopa stále více zavazuje, proto dokud člověk může, musí něco dělat. A to platí pro každého, ať už je výtvarník nebo třeba úředník. A i v penzi má člověk povinnost pokračovat dál jako člověk! Nejenom zábavou po hospodách a pak si lehnout na kanape. Musí se žít a něco stále tvořit.

A pokud chce sám život skončit?

Pokud chce někdo spáchat sebevraždu, tak vlastně utíká z povinností, které má na tomto světě, a je vlastně zbabělec, protože ublíží nejbližším lidem, což je neetické.

Člověk nikdy nesmí přerušit vnitřní dialog se svým životem. Pořád se musí života ptát po smyslu a vymýšlet, co dál. Jak sám sebe zdokonalit. Když někdo hodí v životě flintu do žita, tak se nesmí divit, že je pak horší než zvíře.

Vzpomínám na básníka Jiřího Wolkera, který napsal: »Až umřu, nic se na tom světě nezmění, jen pár srdcí se zachvěje v rose«.

Radovan RYBÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 27 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.