Ilustrační FOTO - Pixabay

Žehlení není zábava, ale ani nuda…

Klasické žehličky se poprvé objevily až v 15. století. Byly litinové a tím pádem i velmi těžké. Používaly je kdysi i naše babičky, spíše prababičky, které se ještě před sto a více roky se oháněly »cihličkou« ohřívanou dřevěným uhlím zevnitř, nebo na rozpálené plotně. První elektrické žehličky, pokud mne paměť neklame, spatřily světlo světa až v roce 1882. Opravdu využívat je začaly naše prababičky až po první světové válce.

Nic z toho si samozřejmě nepamatuji, ale někde jsem to četl. Jen tu »cihličku«, kterou moje babička zahřívala na rozpálené plotně, si pamatuji. Měla dvě – jedna se zahřívala, druhou žehlila, pak »přecvakla« rukojeť, vzala tu horkou atd., pořád dokola. Časem také přešla na žehličku elektrickou, byť se té dnešní, moderní zdaleka nepodobala. Žehlení tehdy rozhodně nebyla žádná legrace, však se také žehlilo snad jen ložní prádlo a nějaká ta dědova košile, sem tak jeho kalhoty a babiččina blůzka nebo sukně.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Nejlepší je samozřejmě nežehlit vůbec. Ale to je rada dobrá tak pro lenochy. Babičky, ač měly spoustu jiné práce v domácnosti, žehlily v podstatě rády. Žehlicí prkno používaly v časech dávných, přesto ještě v našich vzpomínkách nezapomenutých, jen sporadicky. Obvykle jim stačil jídelní stůl, na něm byla položena starší silnější deka a přes ni lněné staré prostěradlo. Jakýmsi instinktem věděly, že mezi žehlící plochou a loktem ruky se žehličkou má být ne více než 30 centimetrů. Pokud vás bolí při každém žehlení ruka, není to hmotností žehličky, ale špatně nastavenou výškou žehlicí plochy.

Jak poznat správnou výšku žehlící plochy? Měli byste být schopni položit své dlaně na prkno, aniž byste museli ohýbat paže nebo záda. Pro žehlení si vyberte dobré místo. Dbejte na dostatek světla i vzduchu a vytvořte si prostor pro odkládání vyžehleného prádla.

Nebojte se těžší žehličky, ta vám práci ulehčí. Čím je žehlička těžší, tím více tlačí na látku sama a my tak vydáváme méně síly při práci. S litinovou cihličkou to nebyl problém, byla těžká již ve své podstatě. Naškrobené prostěradlo vyžadovalo notnou sílu, stejně jako dokonalé srovnání druhdy důsledně škrobených košil. Škrobené »věci« se dnes v moderní domácnosti »nenosí«. Ale pokud i dnes například lněná prostěradla škrobíte, žehlete je tak jako naše maminky a babičky, tedy jen po jedné straně. Pokud obecně fandíte lněnému oblečení, je dobré přidat do pračky před posledním mácháním tekutý škrob. Po uschnutí je žehlete po rubu, aby na povrchu nevznikla lesklá místa.

Prádlo určené k žehlení roztřiďte. Bábinky věděly (vy to víte určitě také!), že prádlo k žehlení třeba třídit podle teploty, kterou potřebuje. Zprvu »lehké« věci, které nepotřebují »horko«, poté další. Prádlo třiďte ne podle toho, jak se vám dobře žehlí (například nejdříve trička a nakonec košile, prostěradla, kapesníky, ubrusy…), ale podle teploty, která je k tomu třeba. Žehlička se totiž mnohem rychleji ohřívá, než chladne.

Blůzky a trička zdobené korálky a jinými »hloupůstkami«, které tak milují naše děti a především vnučky, žehlete přes vlhké postarší (tedy seprané) froté ručníky. Nepoškodíte »hloupůstky«, a neublížíte ani žehlící ploše žehličky. Obrázky potištěná trička a šaty raději žehlete tlakem studenější žehličky

Babičky a maminky věděly, že při žehlení svetrů, pokud je bylo třeba žehlit, je dobré nepoužívat kruhové pohyby, ale jen žehličku zlehka přikládat. Pozor si dejte zejména na záhyby. Nesmíte je pohybem žehličky napínat, aby nedošlo k vytahování oblečení. Raději žehličku přitlačujte a uvolňujte.

Existuje velké množství tkanin. Každá má také jiné vlastnosti a tedy i požadavky na žehlení. Bavlna (a také len) vyžaduje žehlení při vyšších teplotách. Pokud se jedná o tmavý a pevný materiál, raději žehlete na rubové straně. Předejdete vzniku lesklých ploch. Manšestr a samet je nejlepší žehlit naruby s pomocí silného ručníku, který položíte na žehlicí prkno. Výšivky a krajková zdobení žehlete přes sepraný froté ručník či jinou měkkou látku.

A tak by bylo možno ještě dlouho pokračovat. Babičky věděly jak na to, aniž měly k dispozici moderní napařovací žehličky. Když položíte prádlo na žehlicí prkno, nejdříve je uhlaďte a narovnejte. Pokud neumíte dobře vyžehlit ohyby, pořiďte si tzv. rukávník. Babičky ho také měly. Například když potřebovaly přežehlit rukávy zmačkaného saka. Jeden jsme měli roky doma, dostali jsme ho jako vánoční dárek ještě za mlada. Pořád jsem čekal na to, až ho někdy použijeme (tedy až ho použije moje manželka, protože žehlení nepatří mezi moje oblíbené koníčky). Nikdy se tak nestalo. To bez čeho se krejčí a švadleny neobejdou, zůstalo pro mne zahaleno tajemstvím. Ale babičky věděly co s tím, byly a jsou moudré, pořád se od nich máme co učit. I při žehlení prádla.

(jan)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 4 hlasy.

(jan)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.