Slušnost a demokracie

Tak už jsem zase v metru slyšela, že polovina národa má nasr… v hlavě, když volila Zemana. Když jsem sdílela na Facebooku článek o tom, že Drahoš chce přijímat uprchlíky, což je jeden z pro mne zásadních problémů, ozval se mi bývalý spolužák s tím, že mne již nebere za kamaráda, že nemám rozum a že mi přeje hodně štěstí v budoucím smutném životě…

A tak se ptám, proč by měl být smutný? Že mám jiný názor? Nebo že vyhraje »jeho« kandidát? Nebo ví, že vyhraje ten »můj«, a proto bude smutný?

Jediné, z čeho jsem opravdu smutná, je fakt, že v rámci předvolebních diskusí kamsi zmizela úcta, slušnost, právo člověka na jiný názor a respekt k názoru a volbě ostatních. Nesuď druhé, dokud jsi v jejich botách neušel alespoň kilometr… Můžu chápat jedny, kteří volí cokoli jiného než »starou polistopadovou garnituru«, protože se již nemohou koukat, jak z krajiny mizí továrny, pole a některým i práce, byty… Na druhou stranu můžu chápat druhé, kteří věří v podnikání, ve svobodný trh a v lepším případě chtějí se svým know-how si také ukousnout kousek pro sebe. O horším případě zisků na hraně zákona raději nemluvím…

Ti všichni jsou ale lidé, kteří sdílejí stejnou zem a mají stejné volební právo. A o tom je přeci demokracie. Lid si zvolí. A než si zvolí, má právo naslouchat, vstřebávat informace, ověřovat – dnes velmi důležité – a diskutovat. Bez urážek, prosím.

A jestli je smutné to, že jsem proti uprchlíkům? Jsem proti tomu přijímat a financovat hordy mladých zdravých chlapů vydávajících se za uprchlíky. Tihle hoši mají být doma a s puškou v ruce bránit svou vlast. Ráda přispěju na budování nemocnic, bezpečných táborů tam, kde jsou potřeba, na matky a hlavně děti, které válkou nevinně trpí. Ty jsem ale na lodích mezi uprchlíky viděla jen minimálně… jestli vůbec.

Navíc štěstí člověka je podle mého někde úplně jinde. Raději než deset uprchlíků přijmu na naši farmu psy pokousaného kozlíka, párek nechtěných morčat nebo zanedbané slípky. A i za cenu toho, že k nim musím denně vstávat, krmit, čistit, jsem šťastná, když se zvířátka mají dobře a dělají radost dětem z okolních škol a školek. Štěstí je totiž v srdci, v úsměvu, v bezpečí rodinného kruhu. Ne v peněžence nebo kavárně…

Helena KOČOVÁ

 


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 88 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


halonoviny
2018-01-18 17:00
Co se týče těch mladých zdravých chlapů. Ty vysílají právě ty
matky a děti, které nevinně trpí. Vysílají je jako své vyslance,
protože samy by cestu logicky nepřežily... A vysílají je nejen z
válečných oblastí, ale i z horkého pekla Afriky, kde není co pít, co
jíst, kde a jak pracovat. V důsledku globálního oteplování a změn
klimatu. Oni na tom jsou opravdu hůř než ta zvířátka (ve vší úctě
k nim)... Nezbývá než doufat, že na tom jednou nebudeme jako oni. Dík
za pochopení. R. Janouch
hajek.jiri51
2018-01-17 15:31
Obvyklé kydy, pánové, že ano.
jaroslavprchal
2018-01-17 15:29
V HaNo přežívá duch Rudého práva. Lžou všichni.
o.motl
2018-01-17 13:29
Drahoš žádní uprchlíky vítat nechce. Navíc prezident republiky nemá
pravomoc zasahovat do migrační politiky státu. To je soudružka Kočová
taková stračena, nebo normálně po bolševicku lže?
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.