Sušení kávy

Odkud vane vůně kávy. I z Peru

Šálek kávy. První věc, na kterou mnozí myslí hned po probuzení a ještě s napůl zalepenýma očima zvládnou svůj ranní kávový rituál. Další na kávu postaví, jakmile vstoupí do kanceláře, aniž by odložili kabát. A po příchodu z práce se scénář opakuje. Povzbuzení či klidné posezení se šálkem kávy a knihou. To jsou většinou asociace, které s kávou mají spojené lidé z rozvinutých zemí, kde se káva ve velkém množství konzumuje. Pro ty, kteří se věnují její produkci, káva znamená tvrdou práci, nástroj k zajištění rodiny, ale i vášeň a udržení tradice.

Já měla to štěstí strávit během svého pobytu v Peru týden v malé vesničce nacházející se v malebném údolí nedaleko městečka Santa Teresa s téměř tropickým klimatem a obklopené farmami, jejichž majitelé se věnují pěstování kávy. Santa Teresa je známá hlavně jako jedno z míst, jímž prochází Salkantay trek, vedoucí na Machu Picchu. Tak jsem ho prvně poznala i já, užila si horkou koupel v nedalekých termálních lázních, párty v kempu a druhý den zvýšila hladinu adrenalinu na zip lines, a pokračovala k Machu Picchu.

Kávové třešně

Nicméně po zhruba dvou týdnech jsem se do Santa Teresy vrátila v doprovodu mladého Američana Mathewa, Matea, jak mu tady říkali, který si založil firmu na dovoz peruánské kávy a dalších jihoamerických produktů do USA. Poznala jsem ho v kavárně The Three Monkeys Company v Cuscu, kde jsem trávila své volné chvíle a vychutnávala si peruánskou kávu. Káva mi chutnala vždy a už dlouho jsem se o ní chtěla dozvědět více. Když se Mateo zmínil o cestě na farmy, se kterými spolupracuje, chopila jsem se příležitosti a vydala se na cestu s ním. Tato zkušenost mi pohled na kávu změnila.

Gringa a quechua

Ve vesničce jsme byli jedinými cizinci, i mně říkali gringa, což je označení pro lidi pocházející ze Spojených států amerických, ale často se používá vlastně pro všechny bílé pleti. Vzhledem k tomu, že předchozí rok vesnici Mateo navštívil sám a nyní se mnou, tak mě s ním všichni »sezdali«. Vesnička má školu i kostel, žije poklidným životem téměř bez telefonního signálu, internetu a bez teplé vody. Její obyvatelé jsou velmi příjemní a se vším pomohou. Často nás zvali na jídlo nebo nám darovali ovoce. Jejich rodným jazykem je quechua, která našemu uchu zní dost prapodivně a porozumět je nemožné. Zajímavostí pro mě bylo, že už děti ve věku osm či 10 let pijí s rodiči kávu, u nás by tak dostali ochutnat maximálně pivo.

Vesnička se probouzí kolem páté hodiny ranní, neboť je třeba využít denního světla k práci na farmách. Typickou snídaní je yuca - rostlina, z níž se konzumují hlízy - s avokádem a kávou. Přiznám se, že za ten týden jsem snědla asi více avokáda než normálně za měsíc (nebo možná v Čechách za rok). Oběd se na farmách vaří a servíruje při přestávce v česání či jiné práci. Často se jedná o vydatnou polévku s masem, zeleninou, bramborami a rýží; či o nějaké maso s rýží a k pití se podává zkvašený nápoj chicha, připravovaný ze všeho možného, třeba z kukuřice, rýže, jahod, fazolí…. Večeře se pak podává až doma.

Vše musí být precizní

V okolí Santa Teresy se pěstuje nejen káva, ale i kukuřice, avokádo, brambory, salát, pomeranče a další plodiny. Farmy tak nejsou závislé pouze na příjmu z prodeje kávy a většina farmářů má kávu jen v malém množství. Podmínky zde mají kávové keře ideální, nicméně, kvalita vyprodukované kávy často klesá během sklizně či procesu jejího zpracování. Kvalitu kávy tak ovlivní nejen přírodní podmínky během jejího vegetačního období a živiny obsažené v půdě, ale i jednotlivé fáze jejího zpracovatelského procesu. Vše musí být precizní. Je třeba sbírat pouze zralé plody, pečlivě čistit stroje, aby v nich nezůstalo byť jen jediné zrnko z minulé várky. Pozornost je třeba věnovat i skladování, neboť káva absorbuje vůně z okolí. Proto i malé opomenutí dokáže znehodnotit celou várku nové kávy.

Ruční sklizeň

Káva se zde sklízí ručně, protože stroje by na místní svahy nevyjely. Ideální na práci jsou kalhoty s nohavicemi a tričko s dlouhým rukávem, protože komáři se vždy rádi přiživí na lidské krvi, a také se můžete snadno poškrábat o větve. Sbírat kávu je jako jít do lesa na borůvky – musíte česat po bobulkách, jen tedy nelezete po kolenou, ba naopak, často napínáte veškeré síly, abyste dosáhli na třešinky na vyšších větvích. Pro zaručení kvality je třeba sbírat pouze zralé plody, které v sobě mají dvě kávová zrna a sladkou šťávu. Načesané třešně ukládáte do kyblíků či do vaku přes rameno, a když máte plno, donesete je na sběrné místo.

Kila a kila…

Další postup pak závisí na zvoleném způsobu zpracování a taky na časových možnostech. Většinou se ještě týž den pomocí ručně poháněného stroje odstraní slupka a dužina. Pak se zrna buď suší i se zbytky dužiny, nebo se umyjí, nechají pár hodin pracovat s vodou, znovu umyjí a pak usuší. Takto to zní velmi jednoduše, ale když máte kila a kila kávy, pak už to tak jednoduché není. Při zpracování (a hlavně při přenosu pytlů) kávy vám tedy narostou svaly a důkladně procvičíte trpělivost.

Nejlepší odměna

A co může být lepší odměnou po dni plném práce než šálek kávy? Mnoho farmářů svou kávu nikdy neochutná připravenou tak, jak si ji připravujeme doma my nebo jak ji připravují v kavárnách. Peruánci jsou zvyklí na velmi tmavou kávu, do níž se při pražení přidává cukr, který pomáhá v získání tmavého odstínu. Na přípravu pak používají plechovou nádobku, která má dvě části a podobá se překapávači. Tímto způsobem získají silnou kávovou esenci, kterou poté ředí horkou vodou.

My jsme některým farmářům uvařili jimi vypěstovanou kávu po našem, i když s notnou dávkou improvizace, neboť na farmách nenajdete moderní přístroje na pražení a mletí kávy. Takže jsme pražili v nádobce z pálené hlíny na přímém ohni a mleli v mlýnku na maso nebo mezi kameny. Následně jsme ji připravili buď jejich tradičním způsobem nebo v našem konickém překapávači V60 s papírovým filtrem. Nezbývalo, než si ji vychutnat s pohledem do údolí a pak jít brzy spát, abychom měli sílu na další den.

Nová láska

Za ten týden jsem se toho o kávě dozvěděla více než za celý svůj dosavadní život a naprosto jí propadla. Také jsem si zamilovala místní obyvatele a už se těším, až se do vesničky jednou vrátím, abych opět přiložila ruku k dílu.

Na závěr bych ještě chtěla vzdát velký dík těm, kteří kávu pěstují a starají se o ni, abychom si my v pohodlí domova či příjemné atmosféře kavárny mohli dopřát šálek tohoto lahodného nápoje. A teď mě omluvte, nastala moje kávová přestávka…

Kateřina BARTOŠOVÁ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 4 hlasy.

Kateřina BARTOŠOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.