Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Ungermanem, makroekonomem ČMKOS

Objektivita ekonomiky se prosadí i přes vůli politiků

Přijmout euro, nepřijmout euro… Diskuse zastánců a odpůrců nemají konce. Jaký je váš názor?

Projekt eura je sice krásná myšlenka, ale v současné době bez hlubokých korekcí není životaschopný. Spojuje země, které jsou velmi rozdílně ekonomicky vyspělé. Rozdílně výkonné. Euro je spojuje pod jednu společnou měnu, a ony v tom okamžiku ztrácejí možnost samostatné měnové politiky. Svou měnovou politiku delegují na evropskou centrální banku, a to je věc, která se vždy po určité době stane jednou z brzd ekonomiky. Ze začátku to tak třeba nevypadá. Po deseti, patnácti letech najednou vidíte, že je společná měna určitým způsobem překážka. Třeba Itálie v posledních patnácti letech v podstatě neroste. Vezměte, jakým způsobem je zadluženo Španělsko. O Řecku ani nemluvím.

Všechno ukazuje, že Evropa ve své nynější podobě není homogenní měnovou oblastí, a tudíž projekt eura má celou řadu problémů a nedostatků. Zdá se mi, že pokud nepřijde určité radikální řešení, problémy se budou jen hromadit a zvětšovat. Mám pocit, že euro by bylo zajímavé jen pro ty nejvyspělejší země, ale ne pro státy, které jsou tak vzdálené jejich úrovni produktivity i životní úrovni.

Jak je na tom v této souvislosti naše republika?

Máme oproti Německu třetinové mzdy. Ani by nešlo, aby se zrychlil růst našich mezd, kdyby byla společná měna. Je to omezeno tím, že nesmí růst ani inflace, takže vy ani nemáte možnost nějak kontrolovat její růst atd. Totéž se bude týkat zemí v Pobaltí, kde vyšší inflace dnes už je. Společná měna je možná tam, kde jsou země poměrně stejně vyspělé.

Jaká je zkušenost ze Slovenska, kde jsou podmínky porovnatelné s našimi? Přesto tam euro přijali.

Jestli to bylo dobře, se ukáže až po nějakém čase. Nechci zpochybňovat možnosti slovenské ekonomiky, ale pravděpodobně těží ze své specifické situace. Do doby, než bylo přijato euro, byla ekonomikou spíše opomíjenou. Především z důvodů politických tam nešel kapitál. Když se situace stabilizovala, Slovensko vstoupilo do NATO a vytvořila se jednoznačně proevropská vláda, začal tam proudit kapitál a vytvořil dnešní ohromný automobilový průmysl. Došlo k vzestupu ekonomiky jako takové. Ale to neřeší stejný problém, jako máme my. Také jsou na třetinových mzdách. Tak uvidíme.

Problém je ještě jeden. Eurozóna a země, které v ní jsou, mají pomalejší dynamiku než země, které jsou mimo eurozónu. To je vážné. Původní představa byla, že eurozóna povede ke zrychlení ekonomického růstu, ale to se neděje. Země v eurozóně, kromě Německa, se rozvíjejí poměrně pomalu. Takže zaplaťpánbůh, že je na tom Slovensko lépe, ale nepodceňoval bych skutečnost, že zhruba desetina slovenského práceschopného obyvatelstva pracuje někde v zahraničí. Možná je jich ještě víc, nemám přesná čísla. Ale druhou největší skupinou cizinců v České republice jsou slovenští občané, kteří zde pracují. Kdyby bylo na Slovensku tak dobře, proč by pracovali u nás? Buď tam nejsou pracovní příležitosti, nebo tam není úroveň výdělků taková, jakou lidé očekávají, a proto jsou tady.

Bylo by euro v jiné situaci, pokud by nezahrnovalo velké jihoevropské země jako Španělsko, Itálii, Řecko a omezilo se na měnovou unii Německa, Francie, popř. zemí Beneluxu?

Asi ano. Třeba v Itálii žila ekonomika celou dobu z toho, že když potřebovali zvýšit výkonnost, export, tak devalvovali liru. To dnes nejde. Euro je svým způsobem krunýř. Jednotný kabát pro všechny. A to je to, o čem si myslím, že v situaci, kdy je výkonnost ekonomik tak rozdílná, nemůže být.

Může to vést třeba až k odchodu některých zemí z eurozóny?

Vznik eurozóny v té podobě, v jaké ji známe, je politický projekt. V projektu eura převážil politický aspekt nad ekonomickým, a současné potíže jsou důsledkem. Vždyť je známo, že Řecko, ať už vědomě či nevědomě, falšovalo statistiky, aby se do kritérií pro přijetí eura dostalo. Ale objektivita ekonomických procesů se prosadí i přes vůli politiků. To je jedno z velkých poučení z projektu eura.

Také u nás některé kruhy z politických a ideologických důvodů prosazují přijetí eura. I některé skupiny podnikatelů, ti mají spíše ekonomické důvody.

Podnikatelé mohou mít problém tehdy, když část nákladů mají v korunách a část inkas v eurech. Ti nemají obranu proti kurzovému pohybu eura, tomu rozumím. Ovšem dnes činí otevřenost ekonomiky směrem na západní Evropu 80 procent, 75 procent je náš export do eurozóny. Zároveň máme import z eurozóny. Nevidím problém s variabilitou kurzu u firem, které s eurozónou obchodují. Kurs se pohybuje na obou stranách, dovozu i vývozu.

Tam, kde mají náklady v korunách a inkasa v eurech, může pohyb kursu způsobovat problémy. Pokud jde o často zmiňované transakční náklady, kdy platby posílané v eurech jsou v českých bankách zatíženy poplatky, nebo konverzi měny, která je také zpoplatněna, to všechno firmy něco stojí. Stejně jako zajištění budoucího kurzu, tzv. hedging. Jsou to náklady, které se u nás odhadují na asi 30 miliard korun. Ale tato částka, to jsou zároveň příjmy českých bank. Když budeme v eurozóně, o 30 miliard, což je docela velká část jejich zisku, přijdou. Jaký je tam potom národohospodářský efekt? Skoro žádný.

Chápu, že podnikatelské veřejnosti připadá, že určitá nestabilita kurzu není výhodná. Ale nepřihlížejí k tomu, že máme volnost stanovení, tvorby kurzu. Kupodivu všichni mlčí o tom, že tři roky měli jistotu, že za euro dostanou 27 korun, když centrální banka udělala tu svou slavnou devalvaci, nazvanou kurzový závazek. To byla mimořádně velká jistota a můžeme se ptát, co z toho firmy zužitkovaly. Z hlediska podniku to byl velký dotační impuls, který mohl zvýšit jejich příjmy a především mohl jim umožnit investovat do nové techniky apod. A ptejme se, zda k tomu ve firmách skutečně došlo.

Pokud jde o národohospodářský efekt, musíme si uvědomit, že dnešní eurozóna je něco jiného než před deseti lety. V důsledku ekonomické krize se objevilo několik zajišťovacích mechanismů, které mají bránit krizím bank a chránit měnu. Pokud tam dnes chcete vstoupit, musíte se na řešení těchto krizových momentů, i toho známého řeckého dluhu, podílet. A to jsou podle některých odhadů desítky miliard korun, resp. více než 100 miliard korun, které by Česká republika musela vložit do záchranných mechanismů eurozóny. Přitom dnes ani nejsme schopni říci, že tohle je konečná cena.

Podívejme se na to z druhého konce. Jaké výhody nám přináší zachování koruny?

V této chvíli je největší výhodou, že máme možnost samostatné hospodářské politiky. I když nesporně respektujeme všechna hospodářská pravidla Evropské unie, máme možnost více zvyšovat výkonnost, než by to umožňovala společná politika, ten pomyslný deštník, kterým se přikrývá eurozóna.

Čili přijetí eura by bylo delegováním další části zbytku suverenity do Bruselu…

Můžete to tak nazvat, je to část politiky, kterou tam předáte. To je základní problém. V současné době vstupovat do instituce, která má takové problémy, kde vám automaticky vzniká závazek ručit za problémy, které vznikly, když jste tam ještě nebyl, ani jste je nemohl ovlivnit, není úplně rozumné.

Je tu ovšem ještě jeden velký problém, a to konverze. Přepočet mezi korunou a eurem. Jestli přepočteme platy 1:25, nebo 1:19 je velký rozdíl. Podle toho se také budou formovat vztahy mezi našimi a zahraničními zaměstnanci. Připomeňme si například tahanice kolem vysílání našich pracovníků do ciziny. Ve Francii, v Německu pracují ani ne za jejich minimální mzdu.

Kdyby v tuto chvíli bylo u nás euro přijato, co by to pro naše lidi znamenalo?

Především ty třetinové mzdy, které už tady jsou, ale nejsou tak »vidět«. Velký problém by to byl pro důchodce, pro lidi s pevnými příjmy. Ve vztahu ke svým vrstevníkům v eurozóně by na tom byli velmi špatně. Iluze o Evropské unii by rychle pominuly. Proto také velmi varuji před tím, abychom se do eura hrnuli. Je to problém, který si dnes neuvědomujeme, ale který existuje. Jakmile v současném kursu přepočtete tyto příjmy na eura, ukáže se, že chudoba u nás je ve vztahu k vyspělým zemím EU velká. Lidí, kterým se žije špatně, je mnohem víc, než uvádíme. Oficiálně jde o deset procent obyvatelstva, velké množství lidí je však na hranici chudoby, ale ještě nejsou pod ní.

Má vůbec smysl v Unii zůstávat?

Jiná cesta, než zůstat v Evropské unii, ale v jiné, než je ta současná, není. Evropa dnes zoufale hledá nějakou myšlenku, na jejímž základě by se rozvíjela. Vidíte absenci politických vůdců, ztrácí se hranice mezi pravicí a levicí. Není sjednocovací idea, která byla po válce jasná. Dnes jasná není, a v tom vidím základní problém. V posledních dvaceti letech tu není žádná myšlenka, která by lidi nadchla. Některé, které tu byly – viz euro – uvadají.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 42 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


libjara
2018-01-31 12:09
Pane, nekoukejte na Slovensko. Jen Němci obsadili Československo,
Slovensko se odtrhlo a táhlo s fašistickým Německem. Za II sv. války
to byl samostatný stát. Když Rudá armáda Němce a kolaborující
země hnala, už se Slováci lísali k Čechům. (Tento politický manévr
se ve školách nikdy neučil). Sotva nám tady Západ způsobil převrat v
roce 1989, už Slováci přemýšleli, jak získat samostatnost. Bylo to
jasné hned. A v roce 1993 to dokonali. Jenže jim zůstala
"koruna" jakožto měna připomínající společný stát.
"Slovenská koruna" to je nesmysl, viďte. Ta by být nemohla v
"Horních Uhrách". Prostě historicky neodůvodnitelná
věcička. Tak spěchali s Eurem. A mají klid. Lidi si přece zvyknou,
čím platí nákup. Tak to vidím já.
hajek.jiri51
2018-01-30 16:53
Dolar byl taky takový, ekonomický, propadák? Pro Američany?
joska.korinek
2018-01-30 10:41
Kdyby nám byl někdo před referendem o vstupu do EU „přepočítal“
naše příjmy na eura, tak by to nejspíš dopadlo jinak. Určitě líp.
janmakovicka
2018-01-29 00:26
Vynikající článek!Pokud vstoupíme do eurozóny jako chudí
příbuzní, nedopadneme dobře. Jistý český filosof v roce 2004 o
globalizaci napsal: „Strategickým cílem není a nemůže být princip
zisku…ale zajištění mezinárodně vyrovnané ekonomiky a životní
úrovně“. Toto ale nehrozí. Pan Drahoš chce přijmout euro za pět
let, jako vědec by měl vědět proč za pět a ne za deset let nebo
třeba za rok.
hajek.jiri51
2018-01-27 18:13
Nesmysly o euru běžte vykládat na Slovensko. Tam vám to vysvětlí.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.