Rozhovor Haló novin s místopředsedou ÚV KSČM Josefem Skálou

Stalingrad nastartoval obrat, jemuž vděčíme za osvobození

Vrátil jste se z oslav 75. výročí vítězství Rudé armády ve Stalingradské bitvě. Nejsilnější dojmy?

Prvním je sám gigantický výkon všech, kdo dokázali ustát tak brutální přesilovku a teror. Jen nálety 23. září 1942 pozabíjely víc lidí než jaderný útok na Hirošimu. Mamajevovu mohylu dnes zdobí legendární socha »Matky Vlasti«. V bojích o toto návrší nad městem padly celé divize. Vegetace tam začala znovu růst až roky po válce. Stalingrad je synonymem unikátního hrdinství. Nezdolné vůle lidí, kteří bránili zemi, o níž věděli, že patří jim všem.

Desítky z nich žijí dodnes. Nejmladšímu je 92. Slovo si berou s elánem, jaký jim může závidět i spousta teenagerů. Svědectvím z pekla, jímž prošli, varují před dnešními šílenci. Právě v tom zavládla shoda i napříč zahraničními hosty. Od primátorů partnerských měst – Coventry, Kolína nad Rýnem a Chemnitz, belgického Liége a mnoha dalších -, až po německého velvyslance. A samozřejmě i delegace levicových stran – německé Die Linke či KSČM, zastoupené i dvěma poslanci EP, Jardou Kohlíčkem a Jirkou Maštálkou, a Zdeňkem Ondráčkem z Poslanecké sněmovny.

Dominantami byly projev Vladimira Putina a vojenská přehlídka. Defilovaly tu jak historické zbraně, standarty a stejnokroje, tak ukázky dnešní špičkové výzbroje. Impozantní byl koncert Alexandrovců. Muzeum Stalingradské bitvy je nejen dokumentárně mimořádně bohaté, ale poutavě ztvárněné. Nic z toho není jen věcí »z moci úřední«. Poselství těch, kdo Hitlera na Volze zastavili a začali hnát zpátky – a jeho živé vyznění dnes - je krédem všech ruských generací. Vidět to zblízka je mimořádně povzbuzující.

Česká delegace však byla širší, a navíc jednou z nejpočetnějších…

Dohromady nás bylo skoro dvacet. Vedle nás, komunistů, to bylo od senátora Jardy Doubravy, předáků Českého svazu bojovníků za svobodu J. Vodičky a E. Kulfánka, až po poslance za SPD J. Holíka a jeho kolegu J. Pikala z vedení krajského úřadu v Ústí nad Labem, místopředsedu SPO a náměstka ústeckého hejtmana P. Šmída – a také dva aktivisty ODS. V tom, co nás do Stalingradu přivedlo, jsme byli zajedno. Hanobení těch, kdo nacismu srazili vaz, máme za nehoráznou sprosťárnu. A navíc tím nepřijatelnější, oč nebezpečnější politice slouží. To poznání sílí napříč celým racionálním, nezaprodaným spektrem. Tím víc šancí to dává i společné obraně ostatních národních zájmů, které jsou v sázce. Debatovali jsme o tom na místě, jež tomu dodává i symbolickou patinu. Byla to slibná diskuse.

Pojem Stalingrad padal v těchto dnech způsobem, jako by nešlo jen o historický název města…

To téma už vyvolalo i referendum. Skončilo příznačným kompromisem. Každého druhého února, v den Paulusovy kapitulace, si město říká Stalingrad i oficiálně. Stejně jako v ještě jeden další den s podobným pozadím. »Pravdoláskaře« – i jejich »levicový« kompars – asi naštvu i jiným zjištěním. Přímo u paty Mamajevovy mohyly je totiž i nevelké, o to však zajímavější Muzeum J. V. Stalina. Kariéristické »ode zdi ke zdi« sluší právě jen vrtichvostům, co umí jen slinit prst a honit kariéru. Sami mívají černé svědomí. Tirády o »stalinismu« nám to předvádějí už desítky let. Myjí ruce politickým nulám, jež mají na tom, co se naším jménem stát nemělo, samy lví podíl. Přizvukují dějinám »přepisovaným« k obrazu Hitlerových sponzorů a jaderných vyděračů. Rusko jich už má plné zuby. Jen pravdu - a ne demagogii v cizí loupežnické režii – chce i o svých vlastních dějinách.

Podle tzv. Evropských hodnot se česká delegace dopustila »kolaborace«…

Máte na mysli »superstar« homosexuálního »porna«? V honbě za honorářem dotovaném z našich daní nás ten gigant ducha »objevil« - až na Krymu (?!?). Tady mne skoro mrzí, že se mi role práskače hnusí. Jen proto s jeho bubáky »kolaborace« neseznámím primátory a velvyslance, kteří se zúčastnili stejných akcí jako my. Koho mrzí, že ve Stalingradu vyhrála Rudá armáda, a ne wehrmacht, měl by kápnout božskou - a ne se schovávat za udavačské bláboly. Pak by ho možná přestal dotovat i český stát.

Co dominovalo pohledu na bitvu před 75 lety a co jejímu aktuálnímu poselství?

Právě Stalingrad nastartoval obrat, jemuž vděčíme i za své osvobození. Právě ten znásobil i protifašistický odboj. A to jak v okupovaných zemích, tak v těch, jejichž »elity« se spřáhly s Hitlerem - Maďarsku, Rumunsku či slovenském klerofašistickém státu. Pevnější byla rázem i pouta spolupráce »Velké trojky« a celé antihitlerovské koalice. Většina americké pomoci Moskvě – jakkoli činila asi jen třetinu nákladů jaderného »projektu Manhattan« – připadá až na dobu po vítězství u Stalingradu. Jeho hrdiny tehdy pozdravil i sám Roosevelt: »Jménem lidu Spojených států amerických se obracím k městu Stalingrad na znamení našeho nadšení statečnými obránci, jejichž chrabrost, síla ducha a obětavost budou navěky inspirovat srdce všech svobodných lidí. Jejich slavné vítězství zastavilo vlnu vpádu a stalo se obratem ve válce spojeneckých národů proti silám agrese.«

Jasný vzkaz dostaly i síly, jimž se až dosud zdálo, že se vyplatí kolaborovat. Stalingrad dodal všem, kdo si jí neušpinili ruce, naděje tak jako ještě nic. To rozcestí je tu znovu, byť samozřejmě v úplně jiných kulisách. Washington vyhlásil »novou jadernou doktrínu« právě v době, kdy si svět připomíná Stalingrad. Rusko opřádá »obrazem nepřítele«, v němž ožívá lež mnichovanských kompliců. Z papouškování těch nesmyslů žije i spousta dnešních nicotných kariér. Rusům ta podobnost neuniká. Tím víc je třeba ocenit, jak důstojně na to dokážou reagovat. Právě to udělalo ten nesilnější dojem i na všechny účastníky akcí, z nichž jsme se vrátili. Právě to bylo i červenou nití jejich vystoupení. Hnát svět do konfrontace s Ruskem je to poslední, na čem máme v Evropě reálný zájem. Napříč celým politickým spektrem.

(za)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 127 hlasů.

(za)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-02-06 23:16
Hezké. Jestliže ctíme Churchilla jako jednoho z lídrů
protifašistické koalice, co vadí na Stalinovi? Ruce měli od krve oba,
to ale nesnižuje jejich zásluhy.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.