Staré »Ameriky« kubánských cest

Prastaré rozložité bouráky, které brázdí mnohdy velkoryse široké kubánské silnice, jezdí na plný plyn téměř 60 let pod americkým embargem – tedy bez náhradních dílů. Nezbývá, než se pohodlně uvelebit na širokém zadním sedadle, nejlépe u stále otevřeného okýnka, a nechat se »hýčkat« mocným pérováním unavených tlumičů, které vás dokonale proberou z melancholie, splínu nebo přemýšlení nad nesmrtelností chrousta. Kuba to je, pánové a dámy, akce tady a teď, jízda nahoru dolů, tam a zase zpět. Na bezpečnostní pásy zapomeňte a držte si sombrera, právě vyrážíme!

Obecně o korábech silnic

Jak známo, k Ostrovu svobody patří stará auta stejně tak jako nejkvalitnější doutníky, krásné ženy nebo skvělý kubánský rum.

Rozdováděné auťáky si mnohdy tančí v temperamentním latinskoamerickém rytmu na svých pérových tlumičích a turisté ze všech koutů světa se za nimi otáčejí s němým úžasem a touhou nechat se svézt. Na pestrobarevné fasády mohutných koloniálních paláců se jako ve stínovém divadle za romantických večerních soumraků promítají rozložité obrysy všech těch právě jedoucích prastarých fordů, chevroletů, cadillaků, pontiaků, ale i dávno neexistujících značek. Ať už se jedná o značku Studebaker, Nash, Rambler, Edsel nebo třeba Packard.

Pokud budete zrovna v Havaně, věřte, že ty nejvymazlenější a nejnaleštěnější automobilové klenoty s rodným listem z detroitské fabriky General Motors parkují například před kubánským Kapitolem, čekajíc na horkem a mojitem zmožené turisty.

Poetika každodennosti

Chromované mřížky chladičů se blýskavě třpytí do dálky a protáhlá křidélka na zádi vozů plechových dinosaurů – napomáhajíc stabilitě vozu - jako by na člověka mávala a ukazovala mu ten správný směr letu životem.

Nasednout je svůdné, jen pak člověk musí umět udržet směr a stabilitu, to když péra tlumičů začnou pod tíhou každodennosti skřípat a na cestě se objeví překážky, ať už nenápadný výmol na kraji kroutící se okresní cesty, nebo třeba neproniknutelná tma hluboké noci, tvářící se jako zeď, pnoucí se však do vzduchoprázdna. Stačí do ní jen fouknout modrý obláček silného tabáku z Viňáles a sama se složí tou lehkonohou karibskou legráckou.

Particular čili soukromé podnikání

Zmíněnými prostornými bouráky vozí Kubánci sami sebe, ale i stále rostoucí počet zahraničních turistů, především Američanů, kteří Ostrov svobody od nedávné návštěvy exprezidenta USA Baracka Obamy hojně navštěvují. Vždyť to mají třeba z ostrůvků z Key Westu pouhých 90 mil.

Prastará auta v osobním vlastnictví mají označení particular a musí mít samozřejmě licenci na dopravu turistů. Věřte tomu, že automobily prochází i pravidelnými technickými kontrolami a závady se z důvodu bezpečnosti provozu nepromíjí.

Pokud využijete služeb těchto soukromých kubánských taxikářů, zaplatíte – pokud nejste gringo – za cestu například od legendárního hotelu Havana Libre ve Vedadu do sousední Municipio Playa, které je vzdálené zhruba 15 kilometrů, 1 CUC, což je jedno euro.

Improvizaci se meze nekladou

O automobilové dědečky, jejichž vrstevníky všude jinde už kdysi dávno sešrotovali třeba do plechovek na sardinky, se musí pochopitelně pořádně a s láskou pečovat. Improvizaci a fantazii se na Kubě skutečně žádné meze nekladou.

Tak tedy - auta mají často dynama ze sovětských vozů Lada, převodovky z jiného, o pár let mladšího modelu a baterii například z menší rybářské lodi. Ta svými rozměry může připomínat objemné cestovní zavazadlo, ale v obrovském kufru třeba šestimetrového chevroletu se hravě schová. Z velkých chromovaných budíků na masivní palubní desce funguje zaručeně pouze měrka oleje a kontrolka značící, kolik je v nádrži benzínu. Jakou rychlostí vůz jede, není podstatné. Důležité je, že jede! Počet najetých kilometrů musí však být každopádně neuvěřitelný.

Americké embargo je cítit

Díky zmíněné absenci jakýchkoli náhradních dílů, kterou zapříčinilo americké obchodní embargo vyhlášené po Kubánské revoluci v roce 1959 a které je oprávněně považováno civilizovanou částí světa za genocidní, si musí majitelé těchto aut vypomáhat a improvizovat, jak to prostě jen jde.

Svoje čtyřkolé miláčky tak nesčetněkrát nejenom svařují, ale i svazují dráty, nejrůznějšími provazy a podobně. Někdy je drží pohromadě víc neuvěřitelná schopnost improvizace než zákony mechaniky.

Oldtimery nekončí

Když před několika lety zrušila kubánská vláda povinnost povolení při nákupu nového vozu, psalo se v zahraničních médiích o konci tohoto jedinečného kubánského muzea veteránů pod karibským nebem. Spekulovalo se například, že oldtimery z Kuby časem vykoupí bohatí sběratelé ze zahraničí a že s nově dováženými auty značek Lada, Peugot a Hyundai přijde Kuba o jednu ze svých charakteristických tváří. Nestalo se tak. Nákup moderního nového auta podléhá na Kubě velké dani s vysvětlením, že podstatná část této částky dotuje veřejnou dopravu.

Jen namátkou, třeba Peugot 508 vyjde na víc než pět milionů korun, malý hatchback 208 na dva miliony. Jde skutečně o velké částky a je zřejmé, že starým oldtimerům na Kubě z pochopitelných důvodů rozhodně nezvoní umíráček.

Kolik jich vlastně jezdí?

Podle amerických pramenů, uložených v kongresové knihovně ve Washingtonu, zůstalo na Ostrově svobody po znárodnění 482 550 aut. Podle současných odhadů jich po ostrově jezdí údajně jen šedesát tisíc. Podle mých skromných odhadů se ale bude jednat o poněkud vyšší číslo.

Jedinečnost láká a svádí

Ostrov svobody, lišící se od konzumního způsobu života, je skutečně impozantní a láká stále více turistů k jeho návštěvě. Z tisíce a jednoho důvodu, které je dále zbytečné vyjmenovávat.

Na závěr mě ale napadá i jeden pořádně neotřelý důvod k návštěvě Perly Karibiku. Znáte jiné místo na tomto konzumem posedlém světě, který hýří, plýtvá a neváží si přírody, kde dodnes nenajdete autobazary, natož pak vrakoviště?

Radovan RYBÁK

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.2, celkem 24 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Pisatel66
2018-02-09 21:34
Přes embargo po několik desetiletí si žijí po svém. Spokojeně.
Uměli bychom to my, uskrovnit se ve spotřebě luxusního šuntu, mít
zdarma školství, zdravotnictví, dopravu, bydlení? Pro zdejší harfy
připomínám že vím že i tam je opozice, stejně jako je v Rusku
Němcov, jako u nás byl Havel, jako v Polsku Walesa, jako v Sýrii
Islámský stát,jako an Ukrajině banderovci ...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.