Ilustrační FOTO - Pixabay

Surovinová politika ČR je katastrofální

Československá socialistická republika své nerostné bohatství ve velkém využívala pro potřeby své ekonomiky a jeho vlivem na životní prostředí se příliš nezabývala. Rozsáhlý, převážně těžký průmysl byl dosti náročný na suroviny a paliva a také dosti špinavý. Severočeského Podkrušnohoří tak měnila obří rypadla v krajinu ekologické katastrofy, která byla jen s velkým zpožděním, zvolna a za cenu vysokých nákladů rekultivována. Druhotné smrkové monokultury v Krušných horách zmizely, protože v záplavě průmyslových exhalací v kombinaci s drsným horským klimatem nebyly schopné přežít. Obnova lesů v Krušných horách je svízelná a plně vyhráno není ani dnes.

Po roce 1989 nerostné bohatství sice státu zůstalo, ale už 30. listopadu 1994 přijala vláda Václava Klause usnesení č. 672 k tezím vymezujícím právní povahu některých přírodních zdrojů, podle něhož při přípravě vodního zákona, horního zákona, zákona o ochraně přírodních léčivých zdrojů a souvisejících právních předpisů budou uplatněny teze: »Voda a nerostné zdroje a) nejsou předmětem vlastnictví s výjimkou vod, které neleží na toku a nejsou jeho pokračováním, jakož i vody ve studních, b) v rozsahu, v jakém nejsou předmětem vlastnictví, nejsou součástí pozemku«, v rozporu s platným zněním zákona č. 44/1988 Sb.

Již v roce 1991 umožnily státní instituce výsledky socialistického geologického průzkumu poskytovat zainteresovaným podnikatelům zdarma (podle zlých jazyků za úplatek) a praxi, že kdo zafinancoval geologický průzkum, měl automaticky přednostní právo těžby nerostů příslušného ložiska. Pojišťovala to možnost arbitráže vůči České republice. Z těžby se sice odvádí určité úhrady, ty ale zdaleka nepokrývají ani tu část škod způsobených těžbou, které těžař nehradí. Těžební firmy byly zčásti utlumeny, k velké radosti ekologů, z části byly zprivatizovány za hubičku a údajně i za všimné.

Surovinové politice se předseda vlády Václav Klaus bránil jako čert kříži, neboť »zaváněla komunismem«. Vlády vedené sociálními demokraty surovinové politiky vypracovávaly a schvalovaly, ale podle zásady, že Česká republika je kolonií nadnárodních těžařských firem.

Vývoj po roce 1989

Surovinová politika ČR po roce 1989 je poměrně zvláštní. Pozitivem bylo rychlé ukončení dotací cen uhlí, zemního plynu a centralizovaného tepla domácnostem (za 21 let 1970-90 činily dotace cen centralizovaného tepla celkem asi 3,3 miliardy tehdejších Kčs, dotace cen uhlí asi 52 mld. Kčs a dotace cen zemního plynu v letech 1980-90 asi 20 mld. Kč). V letech 1991-98 levnou energii kromě tolerance externalit podporovaly nepřímé křížové dotace cen elektřiny a zemního plynu domácnostem, placené reálně velkospotřebiteli.

V 90. letech se základem surovinové politiky ČR stalo zavírání tehdy ztrátových dolů. Na doly nelze pohlížet jen kritériem momentální ziskovosti či ztrátovosti. Jde o vysokou mnohaletou investici se zvýšeným rizikem zajištění odbytu za ekonomické ceny. Rudné hornictví v ČR skončilo do poloviny 90. let, uhelné hornictví po roce 2002 přežívá ve zmenšujícím se rozsahu jen v severozápadních Čechách a na Karvinsku, těžba uranu skončila v ČR v roce 2016 ukončením těžby v Dolní Rožínce. Úrazů v dolech a nemocí z povolání u horníků v důsledku zásadního snížení jejich počtu výrazně ubylo, zato nezaměstnanost se stala v regionech utlumené těžby vysoká a chronická.

Na podporu zavírání dolů stát vynaložil v letech 1993-2015 plných 75 mld. Kč. Část těchto peněz šla na technické zavírání dolů, část na sociální kompenzace všeho druhu. Nebývá zvykem, aby stát vynakládal desítky miliard korun na zavírání dolů s tím, že momentálně jejich těžba nemá na trhu uplatnění. Tím spíš, že dokument hodný názvu »energetická politika ČR« a »surovinová politika ČR« po roce 1989 chybí a o náhradu desetitisíců v hornictví zrušených pracovních míst se stát ani nepokoušel. I dnes, za vrcholné konjuktury roku 2017, patří mnohé regiony s utlumeným hornictvím mezi sociálně mimořádně problematické. Četná ghetta se koncentrují vesměs v severozápadních Čechách a na Ostravsku, největších oblastech útlumu těžby. Dalším velmi problematickým regionem je Jesenicko, kde byla utlumena těžby polymetalických rud. Trh koneckonců vždy něco ukáže. Může to být ale i totální bankrot státu, resp. společnosti.

Novela horního zákona ČR zavedla od 1. ledna 1993 též takzvané úhrady za těžbu nerostných surovin, jednak za zabranou plochu (jakási kompenzace těžebních škod pro příslušnou obec) a z tzv. objemu těžených surovin až do výše 10 procent tržní hodnoty těžených nerostů v příslušném roce. Vezmeme-li v úvahu, že některé státy zdaňují některé suroviny (nejčastěji ropu a zemní plyn) až 70 % (záleží ale na momentální ziskovosti příslušné těžby) a provozují těžbu nerostných surovin vlastními státními podniky, je českých »do 10 %« žalostné.

Výnos úhrad za těžbu nerostných surovin žádný rok nepřevýšil částku 700 mil. Kč. Za roky 1993-2015 šlo v úhrnu o 6,1 mld. Kč. Rozhodující část této částky je z objemu těžených nerostů. Zdaleka se tak nehradí ani ta část nákladů na rekultivace těžbou devastovaných území, kterou nehradí těžaři. To samozřejmě nebrání těžařům stěžovat si na údajné zabijácké podmínky těžby a odmítat placení i těchto úhrad. Další novely horní legislativy nic podstatnějšího nepřinesly.

Občané vedení ekology tak byli nuceni nejen v 90. letech svádět zoufalé boje proti snahám povolit těžbu zlata na Mokrsku u Slap a v podhůří Šumavy u kašperských Hor velmi riskantní metodou kyanidového loužení a ohrozit tak vodní zdroje aj. Nezvyklé bylo též, že na podporu geologického výzkumu a průzkumu nešla v 90. let prakticky ani koruna z veřejných rozpočtů, že stát nechal zdevastovat domácí geologický výzkum, hornické školství a mnohé další.

Specifikem byla privatizace neutlumovaných dolů a lomů často jen za symbolickou cenu. U privatizace OKD »za hubičku« následovalo její vytunelováním Zdeňkem Bakalou a spol. v rozsahu asi 140 mld. Kč včetně desítek tisíc hornických bytů. Věc dnes řeší soud. Těžba kromě běžného podnikatelského zisku (v závislosti na kolísání cen obvykle do 10 % těžebních nákladů) přináší větší či menší rentu. Nejen v tomto tunelu byla ve velkém do zahraničí odčerpávána zejména důlní renta, nadzisk přinášený přírodou, resp. ložisky. Zásluhy vlastníků a manažerů zde byly zanedbatelné. Podle výročních zpráv si z následnických firem bývalé Mostecké uhelné jen v letech 2009-12 jejich tři majitelé vyvedli na dividendách 17 mld. Kč, zatímco státu zaplatili za ony čtyři roky jen 400 mil. Kč (Žít nebo těžit, Greenpeace 2014), ač spravedlivé rozdělení by bylo zhruba v opačném poměru. Takových případů je víc.

Surovinová politika vlády ČR po roce 1989 má charakter politiky vlády kolonie podřízené cizí mocnosti. Touto cizí mocností není ani tak Německo či Evropská unie či Spojené státy, jako nadnárodní těžařské firmy, kde na národnosti zas tak moc nezáleží.

Lithiová aféra

ČR má údajně tři procenta světových těžitelných zásob lithia, zejména v ložisku Cínovec v Krušných horách, něco i nedaleko Horního Slavkova na Sokolovsku. Zatímco hlubinná těžba je velmi náročná, z odkališť na Cínovci a u Horního Slavkova se už dávno mohlo těžit. Už v roce 2005 na objednávku vlády vymysleli odborníci z VŠCHT technologii, jak oddělit lithné slídy od písku. Studii za několik miliónů korun ale nikdo nevyužil a stát pozemky, na nichž se odkaliště nacházejí, za směšnou částku prodal.

Ilustrační FOTO - Haló noviny

Čeští patrioti, rozmrzelí vleklou hlubokou sociálně ekonomickou krizí českého severozápadu, s nevolí zaznamenávali podivné aktivity státní těžařské správy a těžařských firem, zaštítěné ministerstvem průmyslu a obchodu. Postupně skládali stále divnější obraz s názvem »jak české burany připravit o velké zisky z těžby a zpracování lithia«. Obraceli se na své poslance. Vstříc jim vyšel jen poslanec KSČM Jaroslav Borka.

Varovným signálem byla další novela horního zákona. Úhrady za těžbu lithia, beztak velmi nízké, byly novým nařízením vlády ČR ještě sníženy z 10 % na v přepočtu 0,7 % průměrné tržní hodnoty lithia. Nad ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem se začaly stahovat mraky. Jako národohospodář byl podezřelý, že někomu vidí do karet. Za podivných okolností byl v únoru 2017 odvolán a nahrazen svým náměstkem Jaroslavem Havlíčkem. Mládek o tom raději mlčí. Prvním cílem nové surovinové politiky ČR bylo dokončení privatizace českého těžebního sektoru, a to Sobotkovou vládou ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL v roce 2017! Shrneme-li to, jde o plnou privatizaci zisků a plnou nacionalizaci ztrát!

Skandální byl podpis memoranda o porozumění se zahraniční firmou s utajenou vlastnickou strukturou ministrem Havlíčkem (ČSSD) začátkem října minulého roku, necelé tři týdny před volbami do sněmovny. V rozporu s právem ČR toto memorandum nebylo předem projednáno a schváleno ve vládě. S přihlédnutím na odkaz memoranda na mezinárodní arbitráž ho právem mnozí považují za obří tunel ve prospěch kmotrů. Aféru dále vyostřilo odmítnutí ministrů ČSSD a KDU-ČSL ve vládě memorandum zrušit, výzva většiny senátorů, aby poslanci KSČM, SPD a ANO 2011 nezneužívaly (tento obří podvod zvaný) lithium v předvolební kampani, odmítnutí svolat mimořádné jednání sněmovny ze strany řady poslanců (všech ODS a TOP 09, mnohých KDU-ČSL a ČSSD) a vyzvat vládu k okamžitému zrušení memoranda pro jeho zásadní nevýhodnost pro ČR. Mimořádné jednání sněmovny krátce před sněmovními volbami 16. října 2017 tuto výzvu přijalo hlasy poslanců KSČM, SPD, ANO 2011 a části ČSSD. Končící vláda Bohuslava Sobotky ji ale ignorovala.

Aféra lithium nesporně ovlivnila sněmovní volby. Podle významných politiků ČSSD je stála čtyři procentní body voličů. Nezískala je ale KSČM, která aféru odhalila a rozjela, ale mnohem větší mediální podporou disponující hnutí ANO 2011.

O jaké bohatství vlastně jde

Když se aféra s lithiem rozjela naplno, novináři nejčastěji uváděli hrozící škodu české společnosti ve výši asi tří biliónů korun. K této částce někdo mě neznámý dospěl tak, že odhadl velikost těžitelných zásob lithia, toto lithium ocenil odhadovanou budoucí cenou a vynásobil. Po zveřejnění mnozí další politici a novináři tuto částku po něm opakovali. Též sotva překvapí, že mnozí poslanci na mimořádné schůzi sněmovny svolané několik dní před volbami k aféře lithium blábolili kdeco, ve snaze se zviditelnit.

Zaměnit »hodnotu suroviny« se »ziskem z ní« je tristní. Snad i dnes se za takovou chybičku od zkoušky nejen na Vysoké škole ekonomické vyhazuje. Uvedený odhad má tyto problémy:

1. Nevíme, kolik efektivně těžitelného lithia se nachází v příslušných ložiscích, resp. ne všechny odhadované zásoby musí být efektivně těžitelné.

2. Nevíme, jak vysoké budou náklady na případnou těžbu a zpracování lithia. V každém případě snižují zisk.

3. Nevíme, jaká bude v budoucnu cena lithia. Uvažovanou budoucí cenu může sice zvýšit vysoká poptávka, ale může ji také srazit vysoká nabídka z efektivněji těžených ložisek mimo Evropu, případně nová nelithiová technologie výroby baterií.

4. Nevíme, jak vysoké externality budou provázet těžbu a zpracování lithia v ČR.

5. Ona ložiska mají nejen těžitelné lithium, ale také rubidium, cesium, wolfram, a další cenné kovy, jejich celkové bohatství může být mnohem větší.

Když to shrnu, škody způsobené obřím lithiovým tunelem mohou být pro českou společnost podstatně menší než uváděné tři biliony korun, viz body 1-4). Nelze ale vyloučit, že mohou být i větší, viz bod 5). Složitost a problematičnost výpočtu výše onoho tunelu zásadně zesiluje skutečnost, že může nastat situace:

a) kdy lithium a další kovy vytěží a zpracuje na území ČR státní firma a prodá pro potřeby podniků na našem území (pro zásadní rozvoj elektromobility aj.) a tyto podniky jej příslušně využijí,

b) kdy lithium a další kovy vytěží u nás a v zahraničí zpracuje a užije soukromá firma a podniky na území ČR z něj nebudou mít nic. Asi třetina hlavního ložiska lithia na Cínovci se nachází na území sousedního Saska, takže možnost ho bez větších dopravních nákladů zpracovávat v Sasku ve hře je.

Zástupce těžařů tvrdil, že těžař by z vytěženého lithia inkasoval jen asi jedno procento zisku, zatímco zpracovatel vytěžené lithné rudy asi 33 % a podniky využívající vytěžené lithium asi zbylých 66 %. V případě zpracování lithia a jeho užití v zahraničí by ČR z těžby lithia měla mít jen to jedno procento plus vzniklé externality z těžby (stačí uvážit, že obsah lithia v ložisku se pohybuje kolem 0,2 % a lithiová ruda by se měla zpracovávat snad u Kaznějova, tj. dost daleko od Cínovce či Slavkovského lesa, nejspíš za použití silných kyselin), takže by možná šlo o čistou ztrátu. Česko by bylo velmi silně poškozeno podvázáním výroby elektromobilů, na které zřejmě bude brzy silně záviset. Lze se důvodně domnívat, že v praxi by nastal stav někde mezi oběma krajními variantami, takže by ČR neodešla s čistou ztrátou, ale jen notně oškubaná.

Ekologové zaspali

Chápu, že aféra, v níž šlo hlavně o peníze ČR (paradoxně nejméně by životní prostředí ČR utrpělo, kdyby se lithné rudy zpracovávaly v zahraničí) ekology příliš nezajímala. Zřejmě až rozsah aféry je přiměl uspořádat panelovou diskusi 5. prosince minulého roku k problematice těžby lithia u nás a ke státní surovinové politice ČR. Diskuse byla sice poněkud opožděná, ale i tak užitečná. Přítomní státní geologové tvrdili, že o mnoho nejde, a podle zástupců těžařů se vzhledem ke značné rizikovosti této těžby a zpracování obětují. Těžař prý bude mít zisk jen jedno procento. Chtějí prý vytěžit jen malou část ložiska lithia na Cínovci. V ekonomice, kde jde o zisk až na prvním místě? Neplatí náhodou, že když ptáčka chytají, hezky mu zpívají? Dále že ho budou zpracovávat v ČR… Nicméně při platné horní legislativě nemůže Česká republika soukromý podnik nutit zpracovávat vytěženou surovinu na svém území, o využití lithia na území ČR nemluvě. Bude-li to pro soukromé těžaře ekonomicky výhodné, nemusí mít ČR z těžby na vlastním území žádné lithium ani žádné další těžené kovy.

Jan ZEMAN

(s využitím prezentace Ing. Josefa Sejáka, CSc.)

ILUSTRAČNÍ FOTO – Haló noviny/Jiří ZIKMUND, europeanlithium.com, OKD


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 31 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-02-14 12:45
No pro úroveň politiků je charakteristické, nacpat asi největší
surovinové bohatství ČR do chřtánu nějaké garážové firmě za
kterou navíc zřejmě vyčuhuje Bakalova tlama. Jednou, s uhlím, to asi
nestačilo a nahrabané miliardy na spokojený život některým mamlasům,
nestačí asi dost! Rozplést finanční toky, končící v daňových
rájích a personalizovat je, to by národ zíral. Ale i tak zírat bude,
až to všechno skončí, a lidu republiky české zůstanou kromě
ubohých zbytků jen oči pro pláč! A různí Sobotkové pokračují ve
svých "kariérách" bezostyšně a drze dál!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.