Ruslan Kocaba, tlumočník Milan Dvořák, Jevhenija Bilčenková, Jan Schneider, Jaroslav Bašta, Stanislav Novotný a Lubomír Zaorálek. FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

Na Ukrajině vládne neototalitarismus

Při besedě na téma »Ukrajina čtyři roky po Majdanu«, kterou ve středu 21. února v prostorách ČSVTS v Praze na Novotného lávce připravil organizátor Zdeněk Kratochvíl, došlo na ostrou výměnu názorů mezi dvěma ukrajinskými hosty Jevhenijí Bilčenkovou a Ruslanem Kocabou na jedné straně, a poslancem a bývalým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem na straně oponentní.

Dlužno dodat, že Zaorálek projevil ochotu a zájem jít o situaci na Ukrajině diskutovat a vyslechnout svědectví očitých aktérů Majdanu. Jak poznamenal moderátor diskuse, bezpečnostní analytik a komentátor Jan Schneider, ti, kteří mají příležitost o Ukrajině pravidelně hovořit v mainstreamových médiích, zřejmě z obavy účast odmítli. Pozvaný a avizovaný publicista Jefim Fištejn se omluvil pro nemoc. »Chytla ho zřejmě ideologická viróza,« zavtipkoval Schneider s tím, že odmítli i další, například pánové Romancov či Kocáb.

Jevhenija Bilčenková je mladá umělkyně, básnířka a spisovatelka, a také učitelka působící na pedagogické fakultě v Kyjevě, která prožila v ulicích hlavního města celou majdanskou revoluci, než pochopila, o co ve skutečnosti jde. Ruslan Kocaba pracuje jako reportér ukrajinského televizního kanálu News One. Ve své vlasti se vyslovil proti mobilizaci Ukrajinců na Donbas, neboť tamní konflikt považuje za občanskou válku, která se změnila v byznysový projekt, na němž »někdo« vydělává. Za tento postoj byl ukrajinským soudem odsouzen do vězení na 3,5 roku, propuštěn byl po 524 dnech v roce 2016. Amnesty International ho nazvala vězněm svědomí. Ukrajina se stala objektem geopolitických her, Porošenko je jen loutka v rukou Spojených států, řekl Kocaba.

Bratrovražedná občanská válka

Oba hosté ke své lítosti konstatovali, že slábne zájem evropské inteligence o Ukrajinu. Přitom se tam dějí věci, které nemají nic společného s demokracií ani rozvojem. Bilčenková prošla za uplynulá čtyři léta třemi životními údobími: od nacionálně-liberální účastnice Majdanu, kdy první stadium tohoto převratu používalo hesla o svobodě, boji proti korupci atd., než se »nacionalistické síly z pokynu amerických instruktorů a za mlčenlivosti Evropy zmocnily studentského povstání«. Ve druhé etapě se jako dobrovolnice vydala na Donbas na frontu, tam mluvila s místními lidmi i vojáky z obou frontových břehů. Podle svých svědectví, které doplnil i Kocaba, jenž ve válečné zóně působil jako zpravodaj, nebyla na Donbase ruská pravidelná armáda, nýbrž dobrovolníci, tedy vojáci v záloze a ruští nacionalisté. Probíhá tam bratrovražedná občanská válka, zdůraznili oba.

Třetí etapu své »majdanské evoluce« prožívá Bilčenková nyní. Je to etapa disidentská. Protože je rusky tvořící ukrajinskou literátkou, nachází se v hledáčku ukrajinské radikální ultrapravice, je jí vyhrožováno. V roce 2016 jí úřady uzavřely poslední možnost autorského vysílání v ukrajinském éteru. »Současná moc na Ukrajině je neototalitarismus. Země se stala předmětem totálního ovládání,« popsala realitu a mimoděk zmínila, že je to jen pár dnů, co vandalové zaútočili na ruské kulturní středisko v Kyjevě, přičemž policie odmítla incident vyšetřit a budovu chránit. Také zaútočili na kyjevské divadlo, které má na programu pacifistická představení v ruském jazyce.

Hledání agentů Kremlu

Každý, kdo na Ukrajině nevyznává »buď otevřený neonacismus s hákovými kříži, nebo státní pomyslně evropský patriotismus, jenž však využívá radikály pro další vybičování situace, je nepřítel«. Všude se hledají agenti Kremlu. Bilčenková však odmítá tento nůž na krku ve stylu »peníze, nebo život«, protože se pohybuje, i díky své profesi, mezi Ukrajinou a Ruskem a má přátele v obou slovanských zemích.

Kocaba se pražskému publiku pochlubil, že jeho předci přišli v 19. století na Volyň z Čech. Ocenil, že v Praze může svobodně říci to, co mu na Ukrajině zakazují – tam svoboda slova neexistuje. Jako novinář byl také na Majdanu, a poté, co se tam začalo 18. a 19. února 2014 střílet (jednalo se o provokaci sil, které potřebovaly změnit nekrvavý průběh převratu na krvavý; lidé byli stříleni i zezadu, celkem 100 obětí), pochopil, že dřívější Ukrajina je pryč. Svou »práci« v rozeštvání společnosti odvádějí nadace a fondy živené ze Západu, o čemž je přesvědčen. Za dvojí metr označil stav, kdy násilníci a střelci z Majdanu, ale i z dobrovolnických vojenských oddílů, mají status hrdinů, jsou do konce života nedotknutelní a jsou jim prominuty všechny zločiny (!), zato lidé z Doněcku a Luhansku jsou separatisty a teroristy…

J. Bilčenková, J. Schneider a J. Bašta

Zaorálek v defenzívě

Po úvodních slovech obou zahraničních hostů pokračovala živá diskuse, místy velmi bouřlivá, do níž se zapojili i bývalý diplomat Jaroslav Bašta, předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný a Zaorálek. Ten prý ještě jako ministr vyčinil někdejšímu eurokomisaři Štefanu Fülemu, že EU i v jeho osobě napomohla neblahé situaci vyvoláváním nezdravých očekávání, jež nebylo možné splnit. Prý mu tuto kritiku měl exkomisař Füle vyčíst, neboť k ní došlo veřejně. Válku však Zaorálek nepovažuje za občanskou, a voličská podpora neonacistů je podle něho zanedbatelná. Bilčenková však namítla, že je nejnebezpečnější chybou domnívat se, že se nacistické násilnické projevy omezují jen na nacistické organizace. Jsou prostě přítomny ve společnosti, varovala.

Podle Bašty i Novotného se na jihovýchodě země jedná o občanskou válku »nad vší pochybnost«. Kdy to kyjevská garnitura pochopí, aby se na nějakém základě začalo jednat o budoucím mírovém uspořádání? položil Bašta řečnickou otázku.

Defašizace a deamerikanizace

Bilčenková vnímá jako nebezpečné, že se na Ukrajině záměrně šíří silná rusofobie, v Rusku je pěstován obraz fanatických Ukrajinců a v USA a EU se z Ruska dělá čert. Kdo nás chce rozdělit dle principu Rozděl a panuj? nechala se slyšet. Řešení vidí v usmíření mezi všemi, mezi Donbasem a Ukrajinou, Ukrajinou a Ruskem, Ruskem a Evropou. »Mírového procesu se nesmí chopit USA,« zdůraznila. Podle Kocaby je válka hrozná v každé podobě a »ještě za našeho života bude stávající ukrajinská vláda souzena v Haagu za to, že použila zbraně proti vlastnímu neozbrojenému obyvatelstvu«. A dlouho to prý nevydrží, neboť činnost »ukrajinských bossů začíná rozčilovat i jejich pány za oceánem«.

»Pro Ukrajinu je nutná defašizace – ne dekomunizace – a deamerikanizace. Nechci, aby byl slovanský svět veden k rozštěpení,« vyjádřila na závěr přání ukrajinská umělkyně a vysokoškolská pedagožka.

(mh)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 54 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.