Matyáš Hložek: Kéž by na mě rodiče byli pyšní!

Matyáš Hložek. Syn slavného otce. Interpreta nejprodávanější písně v historii české pop music – Holky z naší školky. Ale dnes je již neméně tak známý a populární jako tatínek. Vždyť loni v Náchodě vyhrál titul Muž roku 2017. S tímto triumfem se mu otevřela celá škála možností ve světě showbyznysu, ale zároveň poznal i odvrácenou stranu slávy. Chcete se dozvědět více? Pak vzhůru do čtení následujících řádků…

S počátkem března odstartovaly castingy pro již devatenáctý ročník soutěže Muž roku. Matyáši, jaké to pro vás bylo, když jste tentokrát seděl v porotě? Tedy na druhé straně než loni…

Cením si toho, že jsem měl možnost koukat na všechno z pohledu druhé strany, tedy porotce. Mám výhodu, že přesně vím, jak se kluci cítí. Uvědomuji si, jaké to je, když sedíte v čekárně, než přijdete na řadu, i to, co znamená sedět před porotou. Když se vás ptají na různé otázky. Beru na to teď, při castinzích, ohled a sám za sebe říkám, že je fajn srovnat pozice z obou stran.

Vzpomenete si na ty chvíle z loňského castingu? Byl jste nervózní?

To víte, že když sedíte v porotě, proběhnou vám v hlavě i tyhle momenty. Ano, byl jsem tehdy hodně nervózní. Ale shodli jsme se s ostatníma klukama, že jakmile člověk přijde před porotu, absolutně to z něj spadne. Nejhorší je doba, kdy čekáte, až konečně přijdete na řadu.

Co pro vás bylo tím nejtvrdším oříškem, který jste musel v soutěži rozlousknout, počínaje castingem až po vítězné srpnové finále v náchodském divadle?

Vzpomínám si, jak jsem se dozvěděl, že jsem se dostal do finálové dvanáctky, a poté jsem měl jen přibližně tři týdny na to, abych se dostal do formy. Abych nějak vypadal. A náročné bylo i soustředění, kde se nacvičovala řada věcí. Psychicky to v závěrečné fázi nebylo vůbec jednoduché, ale to jsou přesně ty věci, které k tomu všemu patří a bez nichž by to v žádném případě nešlo.

Bylo podle vás ve finále výhodou to, že jste synem známého otce, nebo to vnímáte právě naopak?

Před finále jsem to bral jako jednoznačnou nevýhodu. V podstatě jsem do něj šel s tím, že když se jmenuju Hložek, tak nemůžu vyhrát. O to větší to pak bylo překvapení…

Musím se vám přiznat, že následující otázku považuji za jednu z nejtrapnějších, co může novinář položit. Protože se i nejvíce opakuje. Přesto bych se vás na ni rád zeptal – co vám vítězství v soutěži Muž roku 2017 především dalo, a co vám naopak vzalo?

Všechno má své plusy i minusy. Stanete se mediálně známou osobností, dostáváte nabídky na přehlídky, ale i třeba na moderování. Jste zvaný do pořadů a lidé vás poznávají na ulicích. To je všechno fajn a moc si toho vážím. Ale nejsou tu jen lidé, co vám to přejí. Funguje i závist a ta je v tomhle směru opravdu mocná. A právě závist vám to dokáže někdy i pořádně zkomplikovat.

Hodně se toho napsalo o vašem vztahu s přítelkyní Kateřinou Hadašovou. Jak jste na tom momentálně?

Chvilku po finále jsme se rozešli, a pak se k sobě zase načas vrátili. No a momentálně je to tak, že spolu nejsme. Zkusili jsme to, bohužel to nevyšlo. Ale život jde dál.

Co myslíte, došlo by k vašemu rozchodu i nebýt vaší účasti v soutěži Muž roku?

K tomu těžko říci něco více. Nemůžu odhadovat, co by se stalo, kdyby… Musím si vážit toho, že jsem v soutěži uspěl, a všechno ostatní by byla jen spekulace.

Prozraďte, absolvoval jste nějaký mediální rozhovor, ve kterém by nepadla řeč na vašeho otce?

Budete se divit, ale ano. Samozřejmě je to časté téma, ale rozhodně se mě na tátu neptali v úplně všech rozhovorech, které jsem dělal. Sem tam jo, ale občas i ne. Řekl bych, že je to tak nějak vyvážené.

Kdybyste měl uvést své silné stránky, a naopak slabiny, co byste zmínil? Jaké jsou klady a zápory Matyáše Hložka?

Klady? Asi hlavně to, že mám silnou vůli, a když něco opravdu chci, tak si za tím cílevědomě jdu. Ale s tím bohužel souvisí i záporná část. Mám hrozně rád jídlo, včetně sladkého, a je kolikrát hodně těžké se udržet. Kdyby se mi to dařilo dlouhodobě, bylo by to fajn. Snažím se…

A jaké vlastnosti oproti tomu obdivujete na ženách? Co musí mít žena, aby byla dle vašeho gusta?

Musí být zajímavá, mít charisma a umět se chovat. A když k tomu ještě navíc dobře vypadá, tak je to jednoznačně plus. Ale v dnešní době je těžké narazit na někoho, kdo je, dejme tomu, normální a nezkažený. Myšleno v uvozovkách…

Mohl byste to trochu rozebrat?

Dnes je taková doba, kdy především díky sociálním sítím je těžké najít člověka, kterému můžete opravdu věřit. Je ale hlavní, aby byla slečna slušně vychovaná a hodná.

Obraťme tudíž list. Jak se připravujete na dubnovou mezinárodní soutěž krásy Mister International v Myanmaru?

Nezadržitelně se to blíží, už mám jen necelé dva měsíce (úsměv). Jasně že intenzita tréninků je teď větší, hlídám si stravu a již brzy se začnu připravovat také, co se týče sebeprezentace a mluvení.

Jak jste na tom v angličtině?

Myslím, že anglicky mluvím dobře. Jazyky mi jdou!

A ta intenzita tréninků? Co to znamená? Každý den dvoufázově?

Každý den úplně ne. Ale třikrát nebo čtyřikrát v týdnu jsou dva tréninky denně potřeba…

Co vás vlastně vedlo k tomu, že vás před časem začalo bavit fitness? Lákalo vás to odreagování se a vyplavení endorfinů, nebo jste především chtěl dobře vypadat fyzicky?

Myslím, že platí obojí. Protože vyplavení endorfinů je důležité pro to, aby člověk byl v pohodě a odreagoval se. Aby si zkrátka vyčistil hlavu. To, že navíc může i dobře vypadat a formuje si postavu, je další plus navíc.

Váš otec na únorovém slavnostním plesu v Náchodě prozradil, že jste v poslední době neměl zrovna šťastné období kvůli zlodějům…

Ano, nejprve se mi vloupali do bytu a vzali vše, co měli po ruce, a pak za pár měsíců mi někdo vykradl i auto, kde jsem nechal ležet notebook s rozepsanou bakalářskou prací. Bohužel jsem ji neměl nikde zálohovanou, což je moje chyba, ale stejně se musím pozastavit právě nad tím, co jste se ptal na začátku. Totiž na stinné stránky vítězství v Muži roku. Jsem za něj vděčný, včetně toho, že jsem dostal auto od Autostylu Trutnov. Je to všechno skvělé, ale zároveň jste opravdu více vidět. Auto mám polepené nálepkami Muž roku, a to na sebe bohužel poutá i náležitou pozornost. S tím je však třeba počítat. S bakalářkou jsem musel začít nanovo, teď už ji naštěstí mám hotovou k odevzdání…

Dovolte otázku na závěr. A takovou ryze spekulativní. Kdybych měl teď v ruce křišťálovou kouli a mohl v ní vidět Matyáše Hložka za deset let a ukázat vám ho, co byste chtěl spatřit?

Sídlo někde v teple na pláži u moře (smích). Asi bych chtěl být především finančně zabezpečený, mít zdravou, harmonickou rodinu – vždyť to už mi bude 34 let. Zkrátka abych se mohl zpětně podívat a říci si za ta léta, že se jsem něco dokázal, a abych se nemusel stydět nebo si vyčítat, co jsem měl třeba udělat jinak. A samozřejmě, aby na mne rodiče mohli být pyšní…

Petr KOJZAR

FOTO – autor (1) a Muž roku


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 10 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.