Jiří Maštálka předává dárek hrdinovi Velké vlastenecké války Maximu Zagorulkovi. FOTO – archiv autora
Rozhovor Haló novin s poslancem Evropského parlamentu Jiřím Maštálkou (KSČM)

Od Stalingradu do Prahy

Byl jste mezi politiky, kteří byli počátkem února pozváni do Volgogradu na oslavy 75. výročí vítězství ve Stalingradské bitvě. Nehledě na oficiální rámec a stěžejní akce těchto oslav - co byste mohl uvést zajímavého k jejich průběhu?

Rád bych se třeba pochlubil tím, že jako jediný ze zahraničních hostů jsem byl pozván do Muzea Stalingradské bitvy na prezentaci dvou mimořádně zajímavých knih, které se však k českému čtenáři asi hned tak nedostanou. Jednou z nich byla kniha Hrdinové Stalingradské bitvy, pojednávající o vojevůdcích Jeremenkovi, Čujkovovi, Šumilovovi, Rodimcevovi, Ljudnikovovi a Pavlovovi, ale také o světoznámém odstřelovači Zajcevovi. Druhou knihou byla biografie Maxima Zagorulka, velmi známé osobnosti nejen Volgogradu.

To jméno většině českých čtenářů a čtenářek asi mnoho neřekne oproti výše uvedeným jménům…

Čtyřiadevadesátiletý Maxim Zagorulko byl na prezentaci osobně přítomen, a to v plné duševní síle. Byl jsem tomu nesmírně rád, protože profesor Zagorulko byl rektorem Volgogradské státní univerzity v době, kdy jsem studoval na její lékařské fakultě. Je to mimořádná osobnost, člověk, v jehož životním běhu se odrážely jak triumfy, tak tragédie někdejšího Sovětského svazu.

Maxim Zagorulko pochází z rodiny, jejíž otec byl v roce 1930, tedy v době »čistek«, označen za takzvaného nepřítele lidu a uvězněn. Když Maxim Zagorulko studoval na střední škole, došlo k napadení Sovětského svazu nacisty, a celý jeho ročník musel rovnou ze školních lavic odejít na frontu. Zagorulko bojoval nejprve ve Stalingradu, kde byl poprvé zraněn. Pak se stal velitelem samohybného děla a dojel s ním až do Budapešti. Jeho stroj byl během bojové cesty pětkrát zapálen. Zagorulkova rodina dokonce jednou dostala oznámení, že Maxim je po smrti… Po válce vystudoval ekonomii a stal se renomovaným vědcem. Funkci rektora Volgogradské univerzity vykonával až do roku 1995.

K Muzeu Stalingradské bitvy prý máte bližší vztah…

Před několika lety jsem společně s touto institucí připravil scénář putovní výstavy fotografií Od Stalingradu do Prahy, kterou bylo možné zhlédnout v České republice, na Slovensku, v Německu či ve Štrasburku, v sídle Evropského parlamentu. Připravujeme její prezentaci – v modifikované verzi – ve Francii, Belgii, Itálii, Slovinsku a opět v Německu, konkrétně v Kolíně nad Rýnem, který je partnerským městem Volgogradu. Výstava také patří do stálé expozice Muzea Stalingradské bitvy. Já pokládám »evropské putování« této výstavy jako součást takzvané lidové diplomacie, k níž vycházejí právě z Volgogradu silné impulzy.

V jakém smyslu?

Oslav výročí Stalingradské bitvy se zúčastnily stovky zahraničních hostů včetně představitelů partnerských měst Volgogradu – Coventry, Kolína nad Rýnem a dalších. Všichni se shodli v tom, že když spolu »nemluví« vrcholní politikové, musí spolu mluvit prostí občané, poznávat se, snažit si porozumět. Že namísto různých sankcí je třeba dělat něco pro to, aby se lidé sbližovali, a partnerství měst je jednou z forem této lidové diplomacie. A já bych chtěl pro tuto diplomacii ještě hodně udělat.

Emil HRUŠKA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 57 hlasů.

Emil HRUŠKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.