Jaderná elektrárna Dukovany. FOTO - Haló noviny

Nad sporem o jadernou energetiku u nás

Nad sporem o jadernou energetiku u nás

Připravovat a realizovat státní energetickou politiku (SEK) či koncepci státu nebylo nikdy jednoduché. Relativně snadné to bylo do 50. let 20. století, kdy energetická politika stála a padala s uhlím. Pak přišla rozporuplná léta levné ropy a rozvoj mírového využívání jaderné energie, v roce 1973 první ropný šok, ekologická krize, snaha o snížení spotřeby paliv a energie. Ještě později snaha o masové využívání energie z takzvaných obnovitelných zdrojů (OZE).

Energetiku ČR zle postihla rozporuplná transformace z 90. let. Obrazoborci smetli projekt výstavby horkovodu z Jaderné elektrárny Dukovany do Brna a zpozdili realizaci řady dalších projektů. Čtyři roky zpoždění získala dostavba horkovodu z Elektrárny Mělník do Prahy, osm let zpoždění dostavba prvních dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín a druhé dva jsou v nedohlednu. Privatizace spjatých podniků různým majitelům vedla k zrezavění rozestavěného parovodu z Elektrárny Chvaletice do Kolína, k nevyužívání tepla Temelína k vytápění Českých Budějovic, Písku a dalších jihočeských měst (radnice v Českých Budějovicích preferuje vlastní, byť dražší teplárnu)… Problematické dědictví takzvané transformace řešíme dodnes.

K velkým úspěchům socializace Československa patří postavení a zprovoznění jaderných elektráren v Jaslovských Bohunicích a v Dukovanech a rozestavění jaderných elektráren Mochovce a Temelín. Podle socialistických plánů měly zajišťovat jak předpokládaný přírůstek spotřeby elektřiny v Československu, tak nahrazování špinavého uhlí. Data ukazují, že jaderná energetika významně přispívá ke snižování ekologických negativ energetiky, zejména emisí, znečišťujících ovzduší.

Některá rizika nelze převést na společného jmenovatele. Proti externalitám těžby a zpracování uranu a thoria stojí externality těžby, dopravy a zpracování fosilních paliv včetně miliónů zabitých v různých válkách o ropu, zemní plyn a uhlí, proti problému vyhořelého jaderného paliva stojí rozvrat klimatu, hrozící zničit lidstvo na Zemi. Emise hlavních skleníkových plynů oxidu uhličitého a metanu jsou zásadně spojeny s fosilními palivy.

Životaschopná náhrada není

Po roce 1989 se i jaderná energetika v Československu stala terčem protijaderných aktivistů. Zřejmě jim příliš nevadí hrozba světové jaderné války ani používání ochuzeného uranu v bombách letectvem USA. Energicky bojují jen proti mírovému využívání jaderné energie, přestože za ni není životaschopná náhrada. Fakta ukazují, že k omezování fosilních paliv v ČR a tím i emisí skleníkových plynů po roce 1989 nejvíc přispělo právě zprovoznění dvou bloků jaderné elektrárny Temelín.

Protijaderní aktivisté tvrdí, že alternativa k jádru je, leč praxe ukazuje něco jiného. Nedaří se prosazovat razantní úspory paliv a energie, které jsou jedinou reálnou alternativou útlumu velké konvenční a jaderné energetiky. Těžko tomu může být jinak v kapitalistické společnosti, která neustále vytváří množství pseudopotřeb, v dopravě maximalizuje dopravní potřeby a prosazuje energeticky náročnou silniční a leteckou dopravu na úkor energeticky a environmentálně šetrné a bezpečné dopravy kolejové, zejména železniční.

Mnoho problémů, včetně obřího, převážně fotovoltaického tunelu, přinesla snaha ve velkém využívat OZE. Za tento obří tunel (podle NKÚ v úhrnném rozsahu 400 až 1000 miliard korun) se dodnes nikdo z jeho aktérů neomluvil. Těžce kompromituje rozvoj využívání OZE v ČR. Představa Martina Bursíka, Strany zelených, ekologů energetiků a také mimo realitu stojících vládců EU maximálně využít všechny myslitelné OZE je velice nebezpečná nejen pro ekonomiku a životní úroveň zejména chudších vrstev obyvatel, ale i pro životní prostředí.

Zplundrovanost vodních toků mimo jiné potřebami vodních elektráren je vysoká. Vodní toky, jeden z klíčových prvků ekologické stability krajiny, je tak těžce narušen. Je zde ale podporována další devastace. Podpora výroby biopaliv na orné půdě vede k jejímu vážnému poškozování, o ztrátě potravinové soběstačnosti ČR po roce 1989 nemluvě. Nejhorší je podpora pěstování nejerozivnější kukuřice pro výrobu bioplynu, kontroverzní je i podpora pěstování řepky olejky na výrobu bionafty. Palivo dřevo ve velkém poškozuje dřevozpracující průmysl. Větrné elektrárny »jen« hyzdí krajinu.

Zásadní problém je praktická neskladovatelnost elektřiny a nepřipravenost elektrizační sítě na rozsáhlé dodávky elektřiny z nepravidelně pracujících větrných a fotovoltaických elektráren. Řešení tohoto problému stojí velké peníze a přináší nemalá rizika.

Problematická Energiewende

Vzorem pro ČR i svět je prý německá politika »Energiewende«. Otázkou je, zda nejde o vzor odstrašující. I protijaderný aktivista Jan Rovenský konstatuje tu strašnou chybu, že se v Německu v rámci populistické reakce na havárii v japonské Fukušimě přednostně zavírají jaderné elektrárny, takže místo poklesu roste výroba elektřiny z fosilních paliv, a to i při masivním růstu kapacit větrných a fotovoltaických elektráren.

Zatímco havárie jaderné elektrárny Three Mile Island v USA v roce 1979 a v Černobylu na Ukrajině v roce 1986 způsobila hrubá nekázeň pracovníků obsluhy, havárii ve Fukušimě způsobila vlna tsunami, vyvolaná velmi silným zemětřesením. Přelila nízkou ochrannou hráz elektrárny (měla být asi o šest metrů vyšší) a vyřadila z činnosti náhradní výrobu elektřiny. Příslušné kompresory byly riskantně umístěné »na dně« elektrárny, takže je mořská voda vyřadila z provozu spolu s jadernými bloky, které se následně přehřály a roztavily. Projekt pracovníků Fukušimy přemístit tyto kompresory podstatně výše za tři milióny dolarů soukromý vlastník elektrárny nepovolil, aby si nesnížil zisk. Prostě, v zájmu zisku se 41 let úspěšně hazardovalo s bezpečností, až 11. března 2011 došlo k předvídatelné katastrofě za mnoho miliard dolarů pro firmu a ještě mnohem dráž pro Japonsko. Poučením z Fukušimy mimo jiné je, že podniky typu jaderných elektráren by ze zákona neměly být v soukromém vlastnictví, protože jejich bezpečný provoz je prvním požadavkem každé rozumné společnosti.

Mnohaletým hitem je absence elektrického vedení velmi vysokého napětí mezi severním Německem (hlavní větrné elektrárny jsou na pobřeží Severního moře) a jihem Německa, kde jsou hlavní deficity ve spotřebě elektřiny.

Němci své přebytky elektřiny z větru posílají bezohledně přes ČR do přečerpávacích vodních elektráren v Rakousku. V době deficitu tyto přebytky putují zpět do Německa. V prvním případě ohrožují stabilitu elektrizační sítě ČR (tyto obří přetoky elektřiny několikrát málem způsobily kolaps distribuce elektřiny v ČR – blackout) a vážně narušují výrobu elektřiny v ČR. Vznikající škody Němci nehradí. Instalace zařízení na ochranu elektrizační sítě ČR na českoněmeckých hranicích za 2,5 mld. Kč má garantovat jen to, že v ČR nedojde ke kolapsu, vyvolaném německými větrnými elektrárnami.

Méně viditelná je enormní nákladnost přebudovávání elektrizační sítě. Moc se o ní nehovoří. Výsledkem je vysoká cena elektřiny v Německu, zostření problému chudoby (navzdory příznivým ekonomickým výsledkům německé ekonomiky v tradičním slova smyslu), další deindustrializace Německa ad. Budování protijadernými ekology hojně propagovaných chytrých sítí (smart grid) postupuje mnohem pomaleji, než se předpokládalo.

Zásadním problémem je skladování prakticky neskladovatelné elektřiny. Průmyslově jsou zvládnuty jen přečerpávací vodní elektrárny, které ale nemohou zdaleka stačit. Baterie jsou jistě užitečné, ale je rozdíl mezi malými bateriemi pro jízdní kolo, auto, vlak či počítač a potřebou skladovat elektřinu ve velkém. Zde je lidstvo teprve na začátku a nejistoty jsou velké.

Dvě základní alternativy ČR

Podle ing. Pavla Šolce, jednoho z autorů energetické koncepce, má ČR jen dvě reálné alternativy rozvoje energetiky – 35 až 55 % klíčového základního elektrárenského výkonu může v budoucnu uspokojit buď ze zemního plynu, nebo z jaderných elektráren. Rozsáhlý rozvoj výroby elektřiny z OZE, zejména fotovoltaických elektráren, proběhne tak jako tak, zásadní zlevnění fotovoltaických panelů k tomu vytváří příznivé předpoklady.

Možnosti dovozu elektřiny ze zahraničí jsou problematické. Významnými vývozci elektřiny v Evropě zůstávají jen Francie (z jaderných elektráren), Německo (z nepravidelně pracujících větrných elektráren) a Polsko (z uhelných elektráren). Většina států EU jsou dovozci elektřiny, závislými zejména na Francii. Spoléhat na kolabující vyděračskou Ukrajinu či Rusko, proti kterému vede EU v područí USA svatou válku, dost dobře nelze.

Výkonová bilance elektřiny v ČR by měla být vyrovnaná nebo mírně přebytková. Zaručuje dodávku energie i v hodinách, kdy nebude odkud dovézt. Bilance elektřiny by měla být v rozpětí 95-115 % národní spotřeby. Více je neekonomické, méně je riskantní, zvlášť pro ekonomiku orientovanou na průmysl. ČR potřebuje dostatečně propustnou přenosovou soustavu, která zajistí mezinárodní výměnu ve výši 20 až 30 % národního zatížení. Nutná je také přiměřená diverzifikace zdrojů.

Postupná eroze výrobních zdrojů vlivem odstavování uhelných elektráren v ČR obnáší 3500 MWe do roku 2025. V OZE u nás dominují a budou dominovat různé druhy biomasy a fotovoltaika. Bilance elektřiny do roku 2025 bude vyrovnaná s dovozem elektřiny v zimním období. Spotřeba elektřiny zřejmě mírně poroste. Základní struktura spotřeby elektřiny v ČR do roku 2050 se zřejmě měnit nebude. Optimalizovaný scénář SEK stojí na domácích zdrojích. Obnáší zejména pokles těžby a spotřeby uhlí a růst využívání OZE. Domácí a quazidomácí zdroje obnáší rozsáhlou jadernou energetiku. Odstavení jaderné elektrárny Dukovany bez nového jaderného zdroje vytváří vysoký deficit elektřiny.

Hierarchie zdrojového mixu dle (A)SEK

1. Využití potenciálu OZE v ČR

2. Využití nerecyklovatelných spalitelných odpadů

3. Efektivní využití zbytkového uhlí (přednostně teplárny, dožívající kondenzační elektrárny)

4. Jádro (využití stávajících lokalit)

5. Zemní plyn (decentrální teplo, mikro a malá kogenerace)

6. Kapalná paliva (postupná záměna za alternativní paliva v rámci čisté mobility)

7. Dovoz/vývoz elektřiny (pouze doplňkově)

Potenciál OZE v ČR může pokrýt očekávanou spotřebu elektřiny v rozsahu okolo 25 % bez zásadního využití zemědělské půdy pro fotovoltaické elektrárny (budovy, brownfieldy). Až 45procentní podíl fotovoltaických elektráren by si vyžádalo rozsáhlý zábor zemědělské půdy přibližně 1,3 až 1,5 milionu hektarů půdy a nároky na skladování elektřiny. Dodávám, zjevně neefektivní druhy OZE není žádoucí využívat.

S výrobou elektřiny z uhlí nelze po roce 2050 počítat. Dovoz elektřiny může z důvodů propustnosti sítí pokrýt maximálně 20 % národní spotřeby, pomineme-li potenciální riziko nedostatku i v sousedních zemích. Takže 35 až 55 % spotřebovávané elektřiny bude muset ČR zajistit ze zemního plynu nebo jádra.

Jaderná varianta obnáší rozvoj OZE, výstavbu postupně čtyř bloků jaderných elektráren se státní garancí při neprodleném zahájení přípravy. Plynová varianta obnáší státní garanci (tendr) na výstavbu plynových zdrojů po roce 2022/25, paroplynové zdroje o výkonu 1000 MW (později až 4000 MW). Plochá nákladová křivka generuje nízké ceny, nepokrývající kapitálové náklady, je typická pro téměř všechny nízkoemisní zdroje včetně jádra. Současný tržní model založený na marginálních cenách elektřiny neodpovídá novému stavu, pokud nepřipustíme extrémní výkyvy cen (až 20 000 EUR/MWh). Srozumitelně řečeno, s velkou slávou a s okřikováním kritiků zaváděný trh s elektřinou přináší zásadní problémy a bude nutno od něj ustoupit. Funguje mimořádně rozporuplně.

Jak stavět nový jaderný blok

Podle ing. Františka Hezoučkého je výstavba dalších bloků jaderných elektráren v ČR velkou příležitostí pro český průmysl. Problémem, který se prý řeší, je složitá legislativa. Nejekonomičtější je prodlužovat životnost Jaderné elektrárny Dukovany. Stavba nového jaderného bloku musí nahradit především uhelné elektrárny.

Kritéria: bezpečnost, objem práce pro český a slovenský průmysl za celou životnost, transfer know how, cena. Bloky musí být shodné. Výstavba ve dvou lokalitách po jednom bloku znamená zdražení asi o 40 mld. Kč. Je nutné koupit projekt nejlepšího jaderného ostrova, vytvořit český projekt konvenční části elektrárny (Škoda Power Doosan ve spolupráci s EGP Praha), integraci projektů jaderné a konvenční části (EGP Praha). Nejlepší je projekt VVER 2006 petrohradského AEP. Nikdo o jeho koupi ale dosud nejednal, nutno začít jednat hned. Obvyklá cena projektu celého jaderného bloku a projektového inženýrství činí sedm procent jeho celkových nákladů.

Organizace výstavby by měla být v rukou českého subjektu. Škoda Praha bohužel není v dobré kondici. Nutno jí podstatně posílit. Odkoupit ji státem od ČEZ. Případy Ledvice, Prunéřov a Mochovce jsou ale spíše ukázkou selhání celého investorsko-dodavatelského řetězce, v němž hlavní roli nese majitel. V případě Mochovců hrál negativní roli i nezájem jeho dřívějšího italského vlastníka.

Velkou část zařízení jaderné elektrárny umí český průmysl vyrobit. Financování je problém – malí akcionáři protestují, neb jim jde o krátkodobé zisky a dlouhodobé jsou jim lhostejné. Jejich námitky jsou liché. Nutné je obnovit především investorskou dovednost a schopnost řídit velké stavby formou generálního dodavatele. Zde vzniká velká přidaná hodnota. Vhodnou platformou může být Škoda Praha. Aliance pro českou energetiku nenašla pozitivní odezvu ani u svých členů, ani u svých potenciálních zákazníků. Výstavba jaderné elektrárny převážně vlastními silami přinese kvalifikovanou práci našim lidem. Bez práce, bez nového zadání, to umět nebudeme.

Jan ZEMAN

(s využitím diskuse na semináři k jaderné energetice družstva Fontes Rerum 15. 3. 2018)7


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 26 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.