Bohyně Bastet navštívila Liberec

Velikonoční víkend v Liberci strávila kočičí i bohyně Bastet.  Babylonem se neslo mňoukání hrdých společníků člověka, kočičáků. Chlupaté potěšení pořádalo Sdružení chovatelů koček z Hradce Králové, které je členem FIFE – tj. Světové organizace chovatelů koček. Počet návštěvníků byl nad očekávání veliký, čekala je dlouhá až třičtvrtěhodinová fronta od Rajské zahrady do Kongresového sálu, v níž se neslo, že Liberec musí být město milovníků koček.

Na mezinárodní výstavě koček se zúčastnilo téměř 200 vystavovatelů nejen od nás, ale i ze Slovenska, Polska, Německa, Dánska... Téměř 400 koček, koťat a kocourů se ucházelo o 8 různých titulů a to zvlášť pro plemena dlouhosrstá, polodlouhosrstá, siamská a orientální a nejlepší kočka domácí. V každé barevné třídě pak i o titul variety. Nejvyšším evropským oceněním je titul »evropský šampion«. Těchto korunovaných krasavců bylo v Liberci dvanáct. V I. kategorii pro hrdé kočky perské a exotické, ve II. kategorii pak kočky polodlouhosrsté jako mohutné kočky mainské mývalí, norské lesní, turecké angory a vanky, ragdolky a sibiřské kočky. Ve III. kategorii soupeřily kočky krátkostrsté a somálky. Pozornost v této kategorii budily různě zbarvené habešanky, divočinu připomínající vzácné bengálky a kočky barmské, rozmanitost variet britek, koček ruských a evropských vanek, něžnost burmill, ocicatů  a egypských mau, ladnost koratů, barmských a kartouzkých koček. Rozpaky některých návštěvníků pak budily kočky devon rex či bezsrsté sphynxi. Ve IV. Kategorii oslovily siamky, orientální krátkosrsté, balinéské a orientální dlouhosrsté kočičí krasavice.

Mezi rarity patřili i jedinci nově uznaného plemene Něvská maškaráda vyšlechtěné křížením sibiřských a thajských koček. Plemeno má své aristokraty, jméno získala dle oblasti šlechtění – povodí Něvy. Díky nim se mohou něvské maškarní kočky zjednodušeně nazývat »sibiřani« se siamským zbarvením, kolor-point. Jsou to neobvykle nádherné a silné sibiřské kočky. Mají přepychový kožíšek a hrdé, modré oči.

Nejmohutnější kočičáci jsou tradičně z polských chovů. Fronty se tvořili zejména u klecí mainských mývalích, což je největší plemeno polodlouhosrstých koček. Norské lesní kočky jsou zajímavé tím, že se jim nesmáčí srst a voda po ní sjede.

Norské kočky dlouho čekaly na své zasloužené místo na výsluní, až v roce 1977 došlo k jejich předběžnému uznání FIFE, chov byl výlučnou záležitostí Norska a následně Švédska a USA. Od roku 1990 již nejsou v Norsku přijímáni do chovného programu žádní »novicové«, neboť tou dobou bylo registrováno tolik norských lesních koček, že genetická výbava plemene byla již dostatečně široká na to, aby je bylo možno dále zdravě rozvíjet. Ostatní země k tomuto přikročily později.

Nejen dětští návštěvníci a pyšní chovatelé mohli na kočičácích oči nechat. Mohutní kocouři z kategorie mainů působili skutku majestátně, neb kocouří kastráti dosahají váhy až téměř 18 kg.

Odcházející milovník koček polemizoval se sebou samým. Nadšení a úcta dávaly tušit, že každý kočičák očekává, že bude zbožňován, milován dle jeho vlastních kritérií. Kočičáci nás přitahují, protože jsou všechno, co mi nejsme – sebevědomé, elegantní ve všem, co dělají, uvolněné a drzé. Nejen Bastet byla spokojená.

Dana LYSÁKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 12 hlasů.

Dana LYSÁKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.