Rozhovor Haló novin s bývalým rozhlasovým moderátorem Petrem Burdou

Žádné rádio nemůže být ziskové

Mnoho let jste pracoval jako rozhlasový redaktor, poté moderátor. Jaké vlastnosti musí mít podle vás člověk, ucházející se o práci v rádiu?

Moderátor musí být v prvé řadě ke svému okolí pravdomluvný, protože jinak by si musel pamatovat několik verzí toho kterého příběhu. Vždycky je ale dobré si pamatovat událost tak, jak se skutečně udála. Aby pak nemusel říkat každému něco jiného.

Kdokoliv tuto profesi chce dělat pořádně, musí mít nejenom všeobecný přehled, co se kolem něj ve společnosti děje, ale i touhu a zájem se vzdělávat a mít palec na tepu dějin. To nikoho v žádné škole samozřejmě nenaučí. Nic jej nesmí překvapit, s řadou věcí je nutno počítat, musí být pohotový, a pokud nemá zpětnou vazbu, měl by raději odejít do jiné části české ekonomiky.

Jaký ještě moderátor musí být?

Musí být pochopitelně po celou dobu v rádiu naprosto střízlivý, protože stačí jedno pivo v létě a posluchač jednoduše pozná, že je moderátor pod vlivem. Poněvadž se lidé soustředí jen na moderátorův hlas, nikoliv třeba vizáž.

Moderátor musí být také absolutně soustředěný, a to bez jakýchkoliv podpůrných prostředků, a připravený na všechno, třeba na zvídavého posluchače, který mu může záměrně hodit nějakou udičku, aby ukázal, že je chytřejší než on.

Jaká je další moderátorská zásada?

Pokud moderátor nemá stejnou informaci ze dvou nebo ze tří zdrojů, tak ji prostě do éteru nesmí pustit. Moderátor musí také pečovat o své zdraví, zejména hlas. Každý sice nemá to štěstí, aby měl hlas jako herec a dabér Miroslav Moravec, ale obecně platí, že hlas moderátora nesmí po první minutě posluchače odrazovat. Moderátor musí mít v sobě ale i pokoru, to znamená, že se nesmí za mikrofonem chovat jako herec, protože v tom okamžiku začne prodávat sám sebe, a to, o čem chce mluvit, zatlačí do pozadí, protože on exhibuje! A to téma, které chce posluchačům přiblížit a třeba je jím i nadchnout, je až v druhém plánu, protože v prvním je on, což je nesmysl.

Kde jste jako moderátor začínal?

Moje moderátorská dráha, tedy vysílání naživo, začala v Českém rozhlase, a to asi čtrnáct dní po 17. listopadu 1989. Byl jsem prvním regionálním moderátorem, který vysílal naživo. Vysvětlím proč. Český rozhlas měl několik pořadů, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, které se vysílaly živě. Například to bylo Mikrofórum nebo Pozor, zákruta. Všechny regionální rozhlasové pořady se předtáčely. Bylo to i z toho důvodu, že když nějaký pořad vypadl, mohla se dát repríza. Koncem listopadu 1989 jsme si v rádiu říkali, že nebudeme všechny pořady předtáčet, když se již dá vysílat živě. Moderátor si může pozvat vhodného hosta do studia a podobně.

Jaká byla tehdy praxe v regionálních rádiích?

Byla taková, a to si dnešní novináři už ani nedokážou představit, že se vysílaly den staré zprávy tehdy Československé, dnes České tiskové kanceláře (ČTK). Tohle jsme po roce 1989 odbourali a dobré bylo i to, že i samotné kolegy moderátory jsem mohl pozvat do živého vysílání a oni mohli vyjádřit svůj názor v živém vysílání.

Jaké máte zkušenosti s cenzurou před rokem 1989?

Cenzura byla v letech 1988 až 1989 až následná, otupená, prakticky podle mého názoru neexistovala. Navíc já jsem se v době, kdy se doba a politická situace zahušťovala, věnoval jako rozhlasový redaktor Českého rozhlasu především ekonomice a předtím zajímavostem ze života spisovatelů, kteří měli vztah ke středočeskému regionu. Byl to třeba Bohumil Hrabal nebo Ota Pavel.

Nicméně svoboda slova se má bránit..

Samozřejmě. A svoboda chytrého slova se má bránit dvojnásobně. Pokud se vrátím do začátků devadesátých let, to už se moderovalo naživo a najednou se zjistilo, že pro moderátora to znamená pochopitelně daleko vyšší psychické vypětí, moderovat naživo, než v době, kdy mohl říct v rádiu dvě věty a požádat kolegu, aby zastavil nahrávání, protože se přeřekl.

Co si žádá od moderátorů přímé vysílání do éteru?

Vyžaduje to pochopitelně mnohem více, než když se pořad předtáčí. Nejenom že ve studiu svítí červené světlo, ale moderátor musí říci pokud možno něco chytrého. A teď si představte dobu právě začátkem devadesátých let, kdy ještě neexistovaly soukromé stanice, takže třeba středočeské rozhlasové regionální vysílání bylo slyšitelné odněkud od Ústí nad Labem až po Brno. A moderátor věděl, že ho v moment živého vysílání poslouchá zhruba milion posluchačů, což je dneska naprosto nepředstavitelné.

Proč?

Dnes je posluchačská obec rozředěna mezi asi osmdesát rádií. Tehdy to bylo o tom, že vysílalo pět rozhlasových okruhů pro celé Československo a přilehlé pohraniční hvozdy.

Jak se se zmíněným tlakem moderátoři vypořádávali?

Řada moderátorů tehdy opustila svou práci. Argumentovali především tím, že nemají na zmíněné psychické vypětí jednoduše nervy a ani jejich mzdy nebyly nic moc.

Pojďme nyní k výhodám práce moderátora v rádiu.

Rozhlasový moderátor má jednu výhodu, na rozdíl od televizního, že pokud přijde do hospody, může říkat, že je třeba popelář, protože neprodává svůj obličej, ale »jen« svůj hlas. Ale je to velmi ošemetné. V televizi člověk musí mít pochopitelně také vizáž, kdežto v rozhlase posluchači silně vnímají jen a pouze hlas moderátora a neprominou mu tedy sebemenší slovní zaškobrtnutí, přeřeknutí se a podobně.

Televizní obrazovka paradoxně skrývá řadu prohřešků?

Ano, a to mnohdy právě ty, které právě mikrofon tvrdě ukáže. Protože televizní divák je rozptýlen, musí sledovat obraz a současně poslouchat hlas. Což u poslouchání rozhlasu nehrozí.

Měl jste své rozhlasové vzory?

Samozřejmě. Bral jsem si pro svou práci příklad od dvou rozhlasáků. Tím byli Karel Kyncl a Jiří Dienstbier starší. Může se stát, že rozhlasák citelně ráčkuje, jako tomu bylo v případě Jirky Dienstbiera staršího. Ale nevadí to, protože posluchači jsou zvědaví, co se dozvědí, protože právě Dienstbier měl to štěstí, že viděl Atlantik z obou stran. Měl životní zkušenosti, jednou byl dlouhou dobu na Dálném východě, poté v Americe a dokázal tyto cenné zkušenosti dát dohromady. Karel Kyncl působil celý život profesionálně v Londýně.

Na jaký autorský pořad v rozhlase jste hrdý?

Já například vymyslel rozhlasový pořad Hyde park, kdy posluchači volali do rádia a říkali v něm v podstatě, co chtěli. Pak jsme zjistili, že do rádia volají stále stejní lidé se stejnými problémy a rozhlas postupně ztrácel svůj originální punc. Bylo to způsobeno tím, že vznikala soukromá rádia a někteří z chytrých lidí na soukromých rozhlasových stanicích moderátory přeplatili. Český Rozhlas byl tehdy vlastně jako firma Siemens, totiž výukovým střediskem pro moderátory, kteří časem jednoduše odešli za takzvaně lepším. Naučili se práci a šli tam, kde jim nabídli víc, myslím finančně.

Jak jste bojoval s cenzurou?

Ať už se psal rok 1987, 1989 nebo rok 1999, tak podle mého názoru nebyl problém říct v rozhlase na mikrofon svůj vlastní názor, a to v živém vstupu.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Jistě. Například když jsem v roce 1987 mluvil v rozhlase o Buštěhradské haldě, což bylo celkem výbušné téma, neboť Poldi Kladno tehdy všechny jedy vyvážela právě tam, a dokonce jim za to v Poldovce platili jako zlepšovací návrh. To mi prozradil tehdejší soudruh ředitel Poldovky, který se jmenoval shodou náhod Dlouhý. Ekologové tvrdili, že v Buštěhradě tiká jakási ekologická bomba a měli i v něčem pravdu. Já o tom na živý vstup vysílal, i přímo z té haldy.

Jak to bylo dál?

Jednou jsem zjistil, že Buštěhradská halda je vzdálená od Pražského hradu jen asi 17 kilometrů vzdušnou čarou. Tato blízkost některé lidi vyprovokovala k reakci. A že se s tím musí něco dělat. Tohle je konkrétní příklad z roku 1987.

Jak vnímá moderátor hodnotu času?

Každý dobrý rozhlasák ví, jak cenná je hodnota času. Pokud novinář odevzdá v novinách svůj článek o pár minut později, tak se nic moc neděje, pokud však v rozhlasovém proudovém vysílání měl moderátor vystoupit v 15 hodin a přišel by byť o pár minut později, je to průšvih. Protože jeho čas pominul. Takže rozhlasák je vždy a všude alespoň o deset minut dříve. Což byla i moje zásada. Zbývá i čas zkontrolovat nedostatky technického rázu.

Může být rádio ziskové?

Základ je ten, že se ještě nikomu nepodařilo vydělat na žádném rádiu peníze. Protože pokud měl majitel rozhlasové stanice nějaký zisk, tak ho měl na úkor toho, že buď neobměňoval techniku, nebo neodměňoval dobře své zaměstnance. Pokud existuje špičková technika a spokojení, dobře zaplacení lidé, není zisk možný.

Reklamní trh je na Českou republiku až příliš malý, takže majitel musí brát zdroje odněkud odjinud, tudíž to musí doplácet a dotovat. Rádia si na sebe nevydělají.

Prozraďte našim čtenářům ještě poměr mluveného slova a hudby v rádiu. Jak to správně namíchat?

Ve všední dny je základem 60 procent mluveného slova a 40 procent hudby, a mluvím o jakémkoliv rádiu, které chce být úspěšné. Ještě úspěšnější rádio bude, když bude ten poměr ve všední dny 50 na 50.

O víkendu to musí být ale jinak. Posluchači jsou naladěni jinak, to znamená na odpočinek, a chtějí více muziky. Pokud tomu tak nebude, začne moderátor dostávat dopisy v tom smyslu, že pracuje v »ukecaném« rádiu.

A na závěr. Kdy musí být moderátor nejvíce ve střehu?

Asi pořád. Ale zejména ráno moderátor musí být poněkud průraznější, každé tři minuty musí ohlásit přesný čas, to je základ. Pokud jsou v rádiu dva moderátoři najednou, je skvělé, pokud se začnou takzvaně intelektuálně přebíjet. Tím začnou posluchače více vtahovat do vysílání. Touto nenásilnou formou se dá lidi k rádiu opravdu přitáhnout. Jsou ale rádia, která na to nemají peníze, a tudíž mají na mikrofonu jen jednoho moderátora. Ale jde i o celkovou připravenost moderátora. Roli hraje jeho všeobecný rozhled, aktuální vhled do politiky a jiných oborů, v jakém prostředí se pohybuje ve volném čase a podobně. To vše lze za mikrofonem zúročit.

Radovan RYBÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 14 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.