Pravnuk Ludvíka Svobody Miroslav Klusák, primátor Svidníku Ján Holodňák, dcera Ludvíka Svobody Zoe Klusáková Svobodová a Josef Skála během konference

Svoboda byl velkou osobností se silou charakteru

Za účasti čestné předsedkyně Společnosti Ludvíka Svobody (SLS) profesorky Zoe Klusákové Svobodové, primátora Svidníku Jána Holodňáka a dalších osobností uspořádaly v Praze SLS, ČsOL, ČSBS, Vojenské historické ústavy (VHÚ) Praha a Bratislava ad. konferenci »Bachmač – Sokolovo - Ludvík Svoboda v stoleté historii Československa«. Vodítkem bylo 100. výročí vzniku ČSR a výročí obou bitev.

Bitva u Bachmače a bitva u Sokolova proběhly v březnu, ovšem dělí je od sebe čtvrtstoletí (Bachmač 1918, Sokolovo 1943). V obou bojovali proti Němcům českoslovenští vojáci, mezi nimi i pozdější armádní generál a v letech 1968-1975 prezident ČSSR Ludvík Svoboda (1895-1979).

O významu bachmačské bitvy promluvil Petr Tolar z ČsOL. »Význam nespočívá ve výhře nebo prohře, ale v tom, že od Bachmače odjížděl Čs. armádní sbor vnitřně jednotnější, zocelený a obohacený bojovými zkušenostmi. Vítězství v této bitvě bylo dalším krokem k svobodnému státu Čechů a Slováků,« řekl. Pro svůj přesun českoslovenští legionáři zajistili přes 50 lokomotiv a více než 1300 vagonů. Vozový park se v následujících letech rozšířil až na 11 000 vozů v 259 ešalonech.

Tolar informoval, že letos od 4. do 12. března uspořádala ČsOL ve spolupráci s Ministerstvem obrany pouť do ukrajinské Bachmače, v rámci které byly u Velké Doči a na budově bachmačského nádraží odhaleny pamětní desky připomínající účast Čechoslováků v bojích.

Prof. Bystrický seznamuje s dopisem Ludvíka Svobody rodině z 29. 1. 1943

Vlastenectví není nadávka

Historik Jindřich Marek z VHÚ Praha se věnoval prvním svobodovcům, tzv. Oranské skupině (devět desítek důstojníků a poddůstojníků v čele s pplk. Svobodou, kteří vytvořili základní velitelský a instruktorský kádr jednotky). Tyto vojáky Svoboda dobře znal, neboť s nimi byl internován v sovětském městě Oranky. »Osudy těchto vojáků jsou jedněmi z největších čs. vojenských příběhů,« zdůraznil Marek. »Prožili mnichovskou zradu… Uprchli z okupované vlasti do Polska, kde zažili těžkou porážku polské armády… Od září 1938 neviděli nic pozitivního. Přesto byli plni odhodlání a energie,« uvedl. O takových vojácích – byl mezi nimi i Otakar Jaroš - by měly být točeny televizní seriály »namísto Českého století či Zdivočelé země«. Jenže, to by nesmělo být u nás vlastenectví nadávkou, vysvětlil naší zpravodajce, jak svůj návrh myslel.

Stejný obdiv k vlastenectví, ke kterému byli vychováváni frekventanti hranické vojenské akademie, na které Ludvík Svoboda přednášel, má mjr. v. v. Stanislav Balík, jenž se zaměřil na Svobodu a jeho účast v prvním a druhém odboji. Právě takto, v kontextu obou odbojů, je třeba Svobodu chápat. »Z dnešního pohledu jsou události hodnoceny často lacině. Přitom je lze hodnotit jen v kontextu doby!« zdůraznil. Svoboda podle něho ideály vlastenectví naplňoval bytostně, legionářskou přísahu nikdy nezradil, nezpronevěřil se jí. Byl neuvěřitelnou osobností se silou charakteru. Znalosti historie, i povědomí o vlastenectví však žel mnoho současných žáků nemá, svěřil se auditoriu konference Balík, který často beseduje s mládeží.

Na osobní dopis Ludvíka Svobody rodině napsaný 29. ledna 1943, před odchodem na frontu, poukázal historik docent Jozef Bystrický z VHÚ Bratislava. »Osobně mám tento dopis velmi rád, protože je to vyznání člověka rodině, který neví, zdali se ještě vrátí domů. To není propaganda…« řekl. Nabídl posluchačům, kteří zcela zaplnili Konferenční sál Domu armády Praha, přehled národů a národností, jejichž příslušníci a příslušnice bojovali ve Svobodově jednotce (byli v ní mj. i Romové) a také denní statistiku lidských ztrát během bojů od prvního nasazení čs. jednotky do osvobození republiky. Největší ztráty byly zaznamenány 9./10. září 1944 (padlo 23 důstojníků a 746 vojáků), již nikdy nebyly větší. V důsledku toho I. S. Koněv nařídil výměnu velitele 1. čs. armádního sboru, namísto generála Kratochvíla velení převzal právě Svoboda.

Otec Volyňáků

Svobodou ve vzpomínkách volyňských Čechů se zabývala předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel (SČVP) Dagmar Martínková. S nimi se Svoboda setkal již za první světové války. Mezi příslušníky čs. vojenské jednotky bylo na 12 000 volyňských Čechů, z toho 600 žen; jejich příspěvek k vítězství byl obrovský. Po válce se užívalo příměru, že »Svoboda je otcem volyňských Čechů«, což nebylo podle Martínkové prázdné gesto, neboť právě Svoboda napomohl jejich návratu do původní vlasti. »Mezi nimi a Svobodou panoval vztah úcty a respektu.«

Jiný vztah však byl mezi Svobodou a o 18 let mladším Gustávem Husákem (1913-1991). »Nemyslím, že Husák si Svobody nevážil, ale jeho úcta byla ‚v mezích diplomacie‘,« domnívá se profesor Jozef Leikert, děkan PEVŠ Bratislava. Husák a Svoboda pocházeli z rozličného prostředí, nelze však vyzdvihovat jednoho na úkor druhého. Jako problematickou vidí Leikert situaci, kdy Husák zakázal Svobodovi vydat jeho paměti. »To je zahanbující, na to Husák neměl právo. Mrzí mne, jak se ke Svobodovi choval,« uvedl. Přitom oba politici byli na Slovensku populární, Svoboda má na Slovensku stále vysoký kredit, jak doložil i primátor jediného města z bývalého Československa, jež má Svobodovu sochu, slovenského Svidníku.

Nezapomínat na celou rodinu

Statečné nasazení široké rodiny Stratilovy, z níž pocházela manželka Ludvíka Svobody Irena, v protifašistickém odboji přiblížila profesorka Gymnázia Uherské Hradiště Miroslava Poláková. »I ti, kteří nebojovali na frontě, prokázali obrovské hrdinství. Nemělo by se zapomínat na celou rodinu,« zdůraznila. Na závěr přiblížil Roman Štér z Národního archivu obsah Osobního archivu Ludvíka Svobody, jenž je uložen v této státní instituci.

Je velkou zásluhou pořadatelů, mezi nimiž byly také SČVP a Klub potomků (svobodovců), že pořádají akce, které udržují povědomí o událostech, jež nesmějí zapadnout.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.9, celkem 53 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-04-26 00:18
jaroslav.prchal: To asi byli ti generálové po bitvě.
antal
2018-04-24 17:25
Martin Harfa, máte pravdu, že Karpatská operácia bola slabo
pripravená. Lenže to nebola chyba Koneva. Memala byť ani kedy a ako
dobre pripravená, štábne rozpracovanie akcie, ale hlavne jej logistické
zabezpečenie, oddýchnutí vojaci, nahradenie mŕtvych a ranených, opravy
a doplnenie techniky, pohonných hmôt, munície trvá nejaký čas. Bolo
to ako v prípade Varšavského povstania, Londýn i exilová vláda v
Londýne chceli využiť efekt útočných operácií Červenej armády,
ale zároveň znížiť ich zapojenie, ich podiel na víťazstve. Intrigy
mali za následok aj problém s vymenovaním nového velenia dvoch
východoslovenských divízií, ktoré mali otvoriť hranice Červenej
armáde. Čo sa nestalo, preto tá operácia bola taká krvavá. Na rozdiel
od Varšavského povstania, kde povstalci a londýnska vláda odmietali
komunikovať s ČA, v prípade SNP došlo k dohodám a ČA preto narýchlo
zmenila smer útočných operácií v snahe pomôcť SNP, hoci pôvodne
chcela obísť Karpaty z juhu. Bolo to v ústrety SNP, nebola to chyba ČA,
ale nášho vedenia. //// Ale krásne ste ukázal, že vedenie operácií
musí byť logisticky veľmi dobre pripravené. Nabudúce, ak budete
obviňovať ČA, že nepomohla Varšavskému povstaniu, Vám to
pripomeniem. Pretože v prípade VP ČA nemala v úmysle útočiť za rieku
Vislu, ktorá tvorila pre Nemcov prirodzenú silnú obrannú líniu a ČA
mala za sebou náročnú operáciu Bagration. A na prípravu ďalšej
operácie potrebovala znovu ju dôsledne logisticky rozpracovať,
zabezpečiť.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.