Servilnost naší diplomacie

Informace o tom, že jsme byli jednou ze tří zemí, která zablokovala rezoluci Německa, Francie a dalších států v EU, jež se měla negativně vyjádřit k postupu USA v Izraeli, tedy v přesunu americké ambasády do Jeruzaléma, což následně vyvolává akce Palestinců a opět oddálí možné řešení blízkovýchodního problému, mě nepotěšila. Dokonce i náš velvyslanec byl přítomen »na párty«, které k tomuto účelu zorganizovala zde americká strana, a podivné ceremonie se účastnil. Jako by neexistovaly rezoluce OSN a Rady bezpečnosti k řešení konfliktu, který na samém počátku vytvořil právě Izrael.

Připomínám i války v tomto regionu, jichž se účastnily všechny arabské státy v blízkosti Izraele, zabrání rozsáhlých území, která ani po válkách nevrátily zemím, jimž patřily, vojenské napadání těch, s nimiž by lépe bylo jednat.

Jistě, ani Arabové nebyli v těchto střetech čistí, ale oni byli postižení a oni už desítky let žijí vystěhováni za svých domovů a brání se. Jak však bojovat proti Američany super vyzbrojenému Izraeli? Připadá mi to, bez ohledu na nějakou tu raketu nevelkého doletu, jež vystřelí palestinští nacionalisté z Pásma Gazy nebo jiných míst, jako boj sedláků vyzbrojených cepy a sudlicemi proti dělům a puškám habsburských vojáků, jako tomu byl ve slavném východočeském povstání v konci 18. století.

Jenže jde o mír, ne o olej přilévaný do ohně, o fandění jedné straně proti druhé, protože strana, jíž se fandí, je mezinárodně silnější a bez hlasů židovské lobby by Trump ve Spojených státech nevyhrál.

To všechno je třeba mít na mysli, když se zamýšlíme nad naším postojem, tedy českého ministerstva zahraničních věcí, a tudíž i vlády premiéra Babiše. Náš postoj ukázal na dva momenty. Jedním je to, že dlouholetou realistickou politiku na Středním východě jsme zaměnili za jednosměrně angažovanou. A za druhé, že naše podřízenost americké administrativě, jež se projevila mimo jiné vydáním ruského hackera do Spojených států, ač nebyly dodrženy litery zákona, i tím, jak aktivní jsme v politice proti Rusku, jak jsme ochotni zapomínat i na oběti rudoarmějců, kteří padli za nás, jak ochotně souhlasíme s rozšířením tzv. misí v Afghánistánu a jinde, se vyznačuje až servilitou. Můžeme se tisíckrát odvolávat na soudržnost společenství, na »poděkování Americe« za to, že nás »třikrát (?) osvobodila«, servilnost vždycky zůstane jen servilností a nám zkazí renomé ve světě, zvláště když v uvedeném případu vůdčí evropské země si problém zcela uvědomily a pokusily se ho alespoň položit na stůl k případným jednáním.

Otakar ZMÍTKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 105 hlasů.

Otakar ZMÍTKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.