David Ben Gurion čte Deklaraci nezávislosti Státu Izrael 14. května 1948 v Tel Avivu. FOTO - wikimedia commons

Vznik Izraele, katastrofa pro Palestince

Izrael oslavuje v těchto dnech 70. výročí svého vzniku. Pro Palestince je to historická katastrofa (arabsky nakba), která změnila jejich osud v nekonečnou tragédii.

Návrat do minulosti připomenou události ilustrující vztahy mezi Izraelem a Palestinou i vztahy mezi Izraelem a Organizací spojených národů (OSN): židovští přistěhovalci vyhlásili vznik státu Izraele na palestinském území 15. května roku 1948. Vyhlášení se zakládalo na základě rezoluce OSN č. 181 z roku 1947, která doporučovala vytvořit na území Palestiny arabský (palestinský) i židovský stát v poměru skoro 1:1, tedy každý stát by měl mít skoro polovinu Palestiny a Jeruzalém měl podle tohoto doporučení být pod mezinárodním statusem. Přistěhovalci však vojenskou silou obsadili 78 % území historické Palestiny, vyhostili kolem 750 000 Palestinců z jejich půdy a zbavili je majetku, 560 vesnic srovnali se zemí, což znamenalo, že skoro 80 % Palestinců se v této době stalo uprchlíky, a pouze 150 000 Palestinců zůstalo ve vzniklém Izraeli, 100 000 jich žilo v západním břehu Jordánu včetně Jeruzaléma a pásma Gazy.

Ve snaze napravit křivdy spáchané vůči palestinským uprchlíkům OSN vydala 11. prosince 1948 rezoluci č. 194 o právech palestinských uprchlíků na návrat do svých domovů a navrácení jejich majetku. Izrael tehdy přislíbil, že tuto rezoluci splní a na základě toho byl přijat za člena OSN.

Kořistnická válka

Válka z roku 1967, takzvaná šestidenní válka, je výrazným příkladem územní touhy Izraele na úkor svých sousedů. V této válce, která vypukla 5. července 1967, Izrael zaútočil na sousední arabské státy, obsadil rozsáhlá teritoria, konkrétně celý egyptský Sinaj, syrské Golanské výšiny a zbytek Palestiny, tedy Západní břeh Jordánu včetně východního Jeruzaléma a Pásmo Gazy. Mezinárodní společenství tehdy izraelskou okupaci odmítlo a Rada bezpečnosti (RB OSN) následně vydala rezoluce pod čísly 242 a 338, v nichž vyzvala Izrael k ukončení okupace a návratu vojsk do hranice před 5. červnem. A opět - až do dnešního dne Izrael stále odmítá úplně realizovat tyto rezoluce. A navíc na zabraném okupovaném území v rozporu s mezinárodním právem Izrael postavil stovky osad a pokračuje v jejich rozšiřování, a také v rozporu s mezinárodním právem anektoval okupovaný východní Jeruzalém. A ještě k tomu pokračuje ve stavbě vysoké zdi hluboko zasahující do palestinských území. Tím odděluje palestinská města a obce od sebe. Mezinárodní soudní dvůr odsoudil stavbu této zdi a vydal verdikt k jejímu zbourání. Všechny izraelské vlády intenzivně pokračovaly v politice požidovštění východní okupované části Jeruzaléma. Existují desítky rezolucí OSN považující tato izraelská opatření v Jeruzalémě za neplatná a ilegální z hlediska mezinárodního práva.

Po válce z roku 1967 Palestinci pod vedením Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v čele s Jásirem Arafatem vedli ozbrojený odpor za své právo osvobodit své území a za své právo na sebeurčení a na konci 80. let minulého století vypuklo první lidové palestinské povstání proti okupačním praktikám Izraele vůči nim.

V norském Oslu roku 1993 byly podepsány mírové dohody, v nichž OOP uznala Izrael na 78 % historického území Palestiny (tedy hranice Izraele z roku 1948 bez okupovaných území z roku 1967), tím právě měl vzniknout na zbytku Palestiny (tedy Západní břeh včetně východního Jeruzaléma a Pásma Gazy) palestinský nezávislý stát s hlavním městem východním Jeruzalémem, který bude žít v míru vedle Izraele. Všechna následná mírová vyjednávání a plány ke konečnému řešení selhaly hlavně proto, že Izrael nechce ukončit okupaci a návrat do hranic z roku 1967 a že stále rozšiřuje osady na okupovaných území.

Katastrofa pokračuje

Současná realita je pro Palestince stále tragická, složitá a těžká. Palestinská katastrofa (nakba) pokračuje. Izrael stále okupuje západní břeh včetně arabského Jeruzaléma, stále rozšiřuje osady a pokračuje ve stavbě vysokých zdí zvaných zdi apartheidu. Izrael stále konfiskuje další palestinská území, tisíce Palestinců jsou uvězněny v Izraeli včetně žen a dětí, protože kladly odpor okupaci. Podle posledních statistik současný počet palestinských zajatců uvězněných v izraelských vězeních dosáhl 6500 osob včetně 350 dětí a 58 žen. K tomu je dalších 450 zadržených ve vězeních bez soudu a bez obvinění, v takzvané administrativní vazbě, v níž Izrael zadržuje tyto osoby ve vězení na dobu půl roku s možností neomezeného prodloužení, protože je považuje za nebezpečné osoby. Jen v roce 2017 Izrael zabil 94 Palestinců včetně 16 dětí a dvou žen. V tomto roce také zranil 8300 Palestinců během různých střetů. Letos také Izrael zadržoval ve vazbě na nějakou dobu 6742 osob včetně 1462 dětí a 156 žen.

Takže palestinský národ již od roku 1967 čelí každodennímu okupačnímu a kolonizačnímu teroru. Mezi tyto praktiky patří například útoky izraelských osadníků a extrémistů na Palestince a jejich majetek, i surovost, s níž izraelští vojáci zacházejí s palestinskými dětmi. Další každodenní realitou Palestinců žijících pod izraelskou okupací je bourání jejich domů. Izraelské buldozery ročně připraví stovky Palestinců o střechu nad hlavou. V případě střetů kolem mešity al-Aksá izraelské okupační úřady skoro denně povolují židovským extremistickým skupinám násilně vstupovat do prostor mešity a provádět tam provokace, přitom je hlídají izraelští vojáci a policie. Izrael se tím snaží, aby střety vypadaly jako náboženská válka, pro Palestince je to obrana symbolů své identity okupovaného východního Jeruzaléma, toto místo je pro Palestince silně citlivé na projevy moci izraelské okupace. Je známo, že tyto extremistické skupiny usilují o postavení třetího chrámu na místě mešity al-Aksá, lídrem mezi těmito skupinami je Chrámový institut, který má finanční podporu izraelské vlády. Takže křivdy a nespravedlnosti, které Palestinci denně zažívají od okupačních vojáků a úřadů, jsou tak rozsáhlé, že by je nestačila popsat ani velká kniha.

Pásmo Gazy, které tvoří necelých pět procent Palestiny, je jedinou palestinskou oblastí, z níž Izrael vojensky stahoval a rušil osady. Avšak krátce po začátku vlády Hamásu Izrael na Pásmo uvalil blokádu z pevniny, moře i vzduchu, což je něco jako vnější okupace. Blokáda, která už trvá 11 let, podle všech prestižních mezinárodních organizací přispěla k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti, ke zhoršení zdravotní péče a školství, k nedostatkům stavebních materiálů a potravin, jinak řečeno podle pozorovatelů, Izrael učinil z Pásma velké vězení. A ještě k tomu Izrael několikrát vojensky udeřil proti Pásmu Gazy a způsobil velké škody na infrastruktuře, zabil stovky lidí a zranil další tisíce, doslova to byly vojenské ofenzivy proti obyvatelstvu jako kolektivní trest. Izrael byl několikrát obviněn ze spáchání válečných zločinů během těchto ofenziv.

Lidé v Pásmu Gazy od konce března protestují proti jedenáctileté blokádě a za právo uprchlíků na návrat. Od té doby každý pátek lidé pořádají masové pochody za návrat směřující do hraničních bariér mezi Pásmem Gazy a Izraelem, v nichž se domáhají svého legitimního práva na návrat do své někdejší domoviny, toto právo je zaručeno podle mezinárodního práva i podle zmíněné rezoluce OSN č. 194 z roku 1948. Izraelští vojáci a odstřelovači střílí na účastníky pochodu, což znamenalo jen do 11. května 2018 kolem osmi tisíc zraněných a 53 zabitých. Velký pochod za návrat se konal 14. května. Izraelci při něm zavraždili dalších 60 lidí.

Trump odměňuje anexi a okupaci

Jako by toto všechno utrpení nestačilo, další bolestivou ránou pro Palestince bylo loni v prosinci rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele!! Washington následně rozhodl přestěhovat do Jeruzaléma své velvyslanectví. Rozhodně je to špatné rozhodnutí ze všech hledisek, protože porušuje mezinárodní právo a je v rozporu s rezolucemi OSN a Rady bezpečnosti OSN. Toto rozhodnutí je jakoby odměnou pro Izrael, že stále provádí anexi a okupuje Jeruzalém, že se stále odmítá podřídit rezolucím OSN a RB OSN. Toto rozhodnutí vůbec neslouží klidu a míru v oblasti, naopak, je to, jako by lil benzin do ohně nevyřešeného konfliktu. Nejen Palestinci odmítli toto nevyvážené a jednostranné rozhodnutí, ale prakticky celý svět ho odmítá, ani nejbližší spojenci USA s tím nesouhlasili, Trump svým rozhodnutím vyvolal oprávněnou kritiku Evropské unie, arabského a islámského světa i mezinárodní veřejnosti. Trump tak stojí proti všem. Valné shromáždění OSN dne 21. 12. 2017 odsoudilo Trumpovo rozhodnutí, pro dokument hlasovalo 128 států, proti jen devět. Palestinská národní samospráva kvůli tomuto rozhodnutí kontakty s USA od prosince bojkotuje. Po tomto rozhodnutí USA ztratily postavení hlavního patrona mírového procesu v oblasti, protože jasně odhalily svou plnou angažovanost a podporu Izraele.

Řešení existuje

Navzdory tomu všemu stále existuje rozumné řešení pro tento letitý konflikt, je to řešení ve formě dvou států, izraelského a palestinského s hlavním městem Jeruzalémem, které budou žít vedle sebe v míru. Toto řešení vyžaduje jasně, aby Izrael ukončil okupaci palestinských území a přijal spravedlivé řešení otázky palestinských uprchlíků, vše by mělo být podle mezinárodní legitimity, tedy rezolucí OSN a RB OSN. Toto řešení je nejen v zájmu Palestinců, ale i v zájmu Izraele. Bohužel Izrael to stále odmítá a snaží se z pozice síly pohltit většinu palestinského území a donutit Palestince odstoupit od svého legitimního práva. Palestinci jsou připraveni k míru, ale ne ke kapitulaci, jak si přeje Izrael.

Historický vývoj v oblasti Blízkého východu od vzniku Izraele v roce 1948 potvrdil, že palestinská otázka je ústřední otázkou pro arabský i islámský svět a bez spravedlivého řešení této otázky oblast bude nadále zaplavena konflikty a násilím. Tato nestabilita působí záporně i na Evropu a celý svět. V tomto smyslu právě můžeme rozumět zahraniční politice Evropské unie vůči palestinské otázce. Její politika je vyvážená a občas i kritizuje Izrael. Také nesouhlasila s Trumpovým rozhodnutím o Jeruzalému.

Od vzniku Izraele až dosud Palestinci stále trpí a zažívají prodlouženou katastrofu nakba, a přesto nejsou frustrovaní, jsou odhodláni získat svá legitimní práva mírovou cestou. Prezident Národní palestinské samosprávy Mahmúd Abbás byl v nedávných dnech znovu zvolen předsedou Výkonného výboru OOP, což je největší politická palestinská autorita. Prohlásil, že bude pokračovat v této cestě a potvrdil znovu, že jediná možná cesta pro Palestince je klást nenásilný mírový lidový odpor. Řekl, že nebude nikomu bránit, aby podal žalobu proti Izraeli k mezinárodnímu soudnímu dvoru a jiným světovým organizacím za izraelské okupační a válečné zločiny. Zmínil například, že Izrael za posledních 17 let zabil 2027 palestinských dětí.

Takže zatím je situace taková. Nakba Palestinců pokračuje. Izrael má dost síly a plnou podporu USA, tak chce uplatnit zákon práva síly, ale na straně Palestinců je legitimita a mezinárodní právo, takže chtějí uplatnit zákon síly práva.

Mohammed AL-NABULSI

(Autor je český novinář palestinského původu.)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.2, celkem 33 hlasů.

Mohammed AL-NABULSI

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-05-17 22:04
Izraelci, neboli Židé mají propracovanou strategii a taktiku, která má
kořeny v Jafě před 2cca 000 lety, po rozdrcení povstání Judey
Římany a kterou postupně od té doby trpělivě realizují. Přes svou
letitost je při tom pružná i přizpůsobivá a je do ní třeba
zakomponován i holokaust, zajišťující státu Izrael beztrestnost ať
dělá co dělá. Kdo se opováží cokoliv namítnout, je okamžitě
označený za antisemitu a znemožněný. Že pane Harfa. Izraelci
postupně získali vliv po celém světě, finanční i politický a
podřídili své strategii i taktice skoro všechny ekonomické a vojenské
velmoci západního světa. To vše je v podstatě jedinečné a
obdivuhodně, kdyby to nebylo tak jednoznačně egoistické. V posledních
desetiletích to nabírá na exponenciální intenzifikaci. Stát Izrael si
dovoluje co ho napadne, a nerealizuje už své cíle nepřímo či
zprostředkovaně přes ony "druhé strany", ale přímo přes
svoji vojenskou a policejní moc, finančně podporovanou zvenčí. Opírá
se i o temnou hrozbu vlastních atomových zbraní, které sice oficiálně
nemá, ale "Negev a Francouzi vědí své", není-liž pravda.
Ovšem "geniální" mystifikace není taky vyloučena. Ale kdo by
to riskl, že? Přitom to nikomu absolutně nevadí (To Severní Korea je
jiný tabák)! Z toho všeho by nakonec mohl mít špatné spaní i pan
Harfa, kdyby nebyl líný si zrekapitulovat celý řetěz příčin a
následků a nezačít jen "prvním dnem po vyhlášení státu
Izrael". A taky by si mohl položit otázku komu vše, co de událo a
děje, přineslo přináší užitek. Řekl bych, že mimo Izraele, nikomu.
A tak bay se dalo pokračovat dál a dál.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.