Honorární konzul Aleš Zedník, Tamara Galynina a Karel Šesták 28. října při pietním aktu ke vzniku ČSR u památníku v Husově parku v Ostravě.
Rozhovor Haló novin s Alešem Zedníkem, honorárním konzulem Ruské federace v Ostravě, bývalým primátorem města

V Moravskoslezském kraji vítězí rozum - a přál bych to i druhým

Když se řekne honorární konzul, každý ví, že je to čestná funkce. Jaké jsou vaše povinnosti? Na práva se snad ani ptát nemohu, nebo ano?

Máte pravdu, je to čestná funkce, která má své »ale«... Ruská federace upravuje náplň funkce honorárního konzula nařízením o zhruba dvaceti stranách. To jsou ty povinnosti. Je to celá řada možných situací, od péče o hroby padlých rudoarmějců, přes dědická řízení, až po pomoc posádkám letadel či lodí. Honorární konzul nevede vízovou agendu, jinak má práva diplomata jako ostatní konzulové, například vozidlo s diplomatickou značkou.

Tuto čestnou funkci vykonáváte letos již desátým rokem. Měnil se za toto období nějak vztah k ruské realitě, ruské politice u těch subjektů, se kterými jakkoli služebně přicházíte do styku?

Nezměnil. Akorát někteří lidé, kteří to dříve vyslovovali nahlas, mi to dnes raději říkají šeptem. Na severní Moravě se historicky desetiletí rozvíjely hospodářské vztahy s Východem, mířily sem stovky vagónů s rudou, na Východ putovaly složité strojírenské celky. Kraj je protkán pomníčky padlých rudoarmějců, vždyť na jaře roku 1945 jich zde padlo více než dvaadvacet tisíc. Jsou vzorně udržovány a sem tam přibude i úplně nový. To se podle mě odráží i ve vnímání současného Ruska, ten náhled je přátelský, příznivý a v takové atmosféře se konzulovi dobře pracuje.

Narážíte ve své práci na rusofobii, která je obvyklá v současné české společnosti, resp. je živena některými médii a některými politiky? Jako kdyby veškeré zlo přicházelo právě z Ruska, které se už už chystá, že bude okupovat snad celý svět. Takže jakékoli kontakty s Ruskem se mohou jevit jako nežádoucí… Jak se na tyto tendence díváte, případně jak jim čelíte?


Na otevřenou rusofobii jsem za těch deset let nenarazil. Se mnou je to těžké, nepoužívám Facebook, musíte mi všechno přijít říci do očí. Já se nesnažím dělat propagandu, to konzulům nepřísluší. Snažím se účastnit společenského života v Ostravě, navštěvovat okolní města a obce a během těchto setkání hovořit o tom, že Rusko je významným - a spolehlivým - obchodním partnerem, že ruská města se rozvíjejí způsobem, který vyráží dech. A že mnohé v Rusku je »západnější«, než jsou naše představy o Západu, který je dnes bohužel už jinde, než bychom si přáli.

Nebojíte se vojenské konfrontace s Ruskem, když sedíme na sudu střelného prachu? Jsme členy NATO, které posiluje své základny všude podél ruských hranic, a to vyvolává reakci na druhé straně a stále více a více se napíná struna…

Věřím, že politici nejsou hloupí, pouze jim tato profese velí ukazovat ramena. Byl jsem zastupitelem dvanáct let. A ten pohled, byť z žabí perspektivy, mi pomáhá vidět svět politiky takový, jaký je. Mohl jsem ovlivňovat jedno město a život tří set tisíc obyvatel. Globální hráči mají »k dispozici« celý svět a sedm miliard lidí. USA se svými satelity vydávají na zbrojení násobky toho, co zbytek světa, včetně Ruska. Kdo vynakládá na armádu tolik peněz, ví, proč to dělá. V nadsázce často říkám, kdo chce být velmocí, musí mít buďto silnou surovinovou základnu nebo silnou námořní pěchotu. Rusko má obojí, proto bylo a bude suverénní.

Již jste zmínil, že se zabýváte také péčí o ruské vojenské hroby a pomníky na Ostravsku. Možná v Ostravě nemáte takovou situaci jako v Praze, kde bude v červnu opatřena doplňující tabulkou socha osvoboditele Prahy maršála I. S. Koněva. Co říkáte takovým doplňujícím tabulím?

Odstraňování soch je vždy spojeno s určitou situací, kdy emoce převládají nad rozumem. Doplňující tabulky jsou podobným výlevem mysli. Pak by měly být na Bílé Hoře nebo třeba na Karlově mostě, o prázdninách uplyne 370 let, kdy Švédové vyrabovali Prahu. Jsem rád, že v Moravskoslezském kraji vítězí rozum, a přál bych to i druhým.

Ostrava má přátelské vazby s Volgogradem, a tyto byly založeny hned po druhé světové válce jako jedny z prvních. Vy jste měl možnost je upevňovat v době vaší primátorské funkce v letech 2002-2006. Jak nyní vypadají partnerské vztahy Ostrava-Volgograd? Co konkrétně se děje?

Děje se až překvapivě hodně. Delegace ostravské radnice je nyní už pravidelným účastníkem únorových oslav vítězství ve Stalingradské bitvě. Představení opery Brundibár v podání volgogradských dětí před dvěma lety nejen ve mně zanechalo hluboký dojem, ostatně dětské soubory odtud přijíždějí každé léto. Ostravská univerzita navázala těsné vztahy s Volgogradskou státní univerzitou, studenti tam v srpnu pojedou na letní školu. Primátor Volgogradu v minulých třech letech dvakrát navštívil Ostravu, to byl opravdu průlom do způsobu vzájemných setkání.

Jste ředitelem Rusko-českého vědeckého a kulturního fóra. Jak pestrá je jeho činnost?

Rusko-české vědecké a kulturní fórum je obecně prospěšnou společností, jejíž náplní je dělat vše, co je užitečné pro všestranný přátelský rozvoj vztahů mezi oběma státy. Díky pořádání různých vědecko-technických, kulturních, sportovních a společenských akcí získáváme české reklamní a marketingové partnery, sponzory a donátory. Ze zahraniční nemáme ani korunu. Takto můžeme pro spoluobčany působit jako diplomatický úřad se vším všudy - s výjimkou víz a dalších úředních úkonů, příslušejících generálním konzulátům. Staráme se o válečné hroby, pomáháme ruským občanům v mimořádných životních situacích, pořádáme oslavy významných výročí z ruské historie... Prostě žijeme Ostravou a Ostrava žije Ruskem!

Máte technické vzdělání, které jste získal na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě. A vím, že jste nepřerušil svou vědeckou práci v oboru městského inženýrství a rozvoje průmyslových aglomerací. Ostrava a ostravská aglomerace se za poslední desetiletí velmi změnily. Kde vidíte největší změnu v této oblasti – je to »jen« omezení těžby uhlí, omezení hutnické výroby a proměna Dolní oblasti Vítkovice na kulturní centrum?

Nejsem jediný, kdo každý den vnímá ten skok vzhůru v kvalitě života v Ostravě. Odklon od těžkého průmyslu je z hlediska životního prostředí prospěšný. Ale v dolech a těžkých provozech byly platy, na které u montážních linek zdaleka nedosáhnete. Můžete říkat, že přesun zaměstnanosti z průmyslu do služeb je prospěšný, ale pak je lépe nezmiňovat mzdovou stránku. Nicméně životní úroveň vzrostla, lidé se více zajímají o náplň volného času, máme každý večer plná divadla, koncertní sály... Přeměna vysokopecního závodu (Dolní oblast Vítkovice) na kulturní centrum do toho přesně zapadá.

Přečetla jsem si ve vašem životopisu, že jste autorem originálního sférického modelu rozvojové (investiční) politiky průmyslového velkoměsta. Prosím, můžete stručně vysvětlit laikům, o co jde?

Začnu příkladem: Zeměkoule je tvořena žhavým jádrem, to je obklopeno vrstvami. Poslední vrstva je ta, po které šlapeme. A teď to přenesme na průmyslové město. Každé lidské sídlo muselo mít důvod ke svému vzniku. Prostě obživu. To je to žhavé jádro, dnes soukromé firmy. Kolem jsou infrastrukturní vrstvy financované z našich daní: sídliště, silnice, autobusy, tramvaje, školy, rozvody pitné vody, plynu, policejní a hasičské stanice, divadla, stadiony... Do všeho proudí veřejné finance, politici stříhají pásky a noviny je chválí. Jenže je tu zub času a amortizace. V tomto modelu každá tisícikoruna investic umí příslušnou vrstvu městské »zeměkoule« přifouknout a každý rok a s ním spojené opotřebení zase vyfouknout. Takže zadáte investice do správné vrstvy a koule se zvětšuje, nastavíte odpisy a koule se zmenší. Počítačová grafika vám to ukáže velmi sugestivně.

Když jsem byl primátorem Ostravy, investice za mé čtyřleté období činily přes jedenáct miliard. Zápis do knihy rekordů! Ale po započtení amortizace byl »čistý« přírůstek hodnoty majetku za čtyři roky pouze dvě stě padesát milionů korun. Na Ostravu skoro nic! Účetnictví měst v ČR tehdy neznalo odpisy, jako mají podniky, aby se neukázalo v plné nahotě jejich stabilní podfinancování. Různé havárie - a moje disertační práce - to dokladovaly a volaly po změně. Od roku 2011 se odepisuje, ale neudržované mosty padají dál.

Jste technicky zaměřeným člověkem, a přitom máte úžasný koníček – zpěv. Odkdy se mu věnujete?

Od školky. Byl jsem vyhlášeným pěvcem. Učitelky si mě postavily na obrácený kbelík a já zpíval procítěně píseň Karla Gotta Oči má sněhem zaváté... Někdy v šesté třídě nový pan učitel začal známkovat zpěv. Já jsem dostal známku 1,4, ale přede mnou se umístil spolužák Pavel Šabacký (dnes první violoncellista brněnské filharmonie) se známkou 1,1. Ta porážka mě pronásledovala celý život. V pětapadesáti jsem se rozhodl, že se musím Pavlovi vyrovnat…

… a začal jste studovat operní zpěv na Lidové konzervatoři v Ostravě. Takže se může stát, že v divadle nebo na koncertě někdy v blízké době uslyšíme zpívat honorárního konzula?

Když jsem dostal nabídku studovat na Múzické škole, součásti to Lidové konzervatoře, řekl jsem si, proč ne. To bylo před pěti lety. Nyní studuji u paní docentky Drahomíry Míčkové. Ta mým spolužákům říká, že jsem mimořádný talent a prý - pokud to tak půjde dál - mohli by si mě lidé poslechnout možná už v roce 2021! To mě vždy pobaví! Jednou do roka si vyprosím možnost někde si zazpívat před publikem. Nejraději nějakou lidovou píseň v úpravě Leoše Janáčka. A k tomu nějakou ruskou, když už hájím ruské barvy. Takže mě uslyšíte na letošním ostravském koncertě ke Dni Ruska ve čtvrtek 7. června. Už to mám povoleno!

Monika HOŘENÍ

FOTO - Karel ŠESTÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 28 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.