Rozhovor Haló novin se stínovou ministryní zdravotnictví KSČM Soňou Markovou

České zdravotnictví trpí podfinancovaností

Vláda zatím vládne v demisi, nicméně jí to nebrání provádět některé zásadní změny. Pokud jde o resort zdravotnictví, jak hodnotíte dosavadní kroky jeho šéfa Adama Vojtěcha?

Nezvykle dlouhá doba vládnutí v demisi má samozřejmě negativní vliv na kvalitu i kvantitu práce jak vlády samotné, tak i Poslanecké sněmovny. Pokud by se ministři odhodlali k řešení některých zásadnějších problémů, bude jim oprávněně vyčítáno, že k tomu nemají dostatečně silný mandát. Současná menšinová vláda tedy spíše »přežívá« a Sněmovna se utápí v pseudotématech. Teprve nyní, prakticky po půl roce, jsou v prvních čteních schvalovány pro občany významnější návrhy, jako například zrušení karenční lhůty nebo tzv. náhradní výživné. Velkou ministerskou aktivitu ale nelze vysledovat v oblasti tolik významného a dlouhodobými problémy sužovaného zdravotnictví. Jediným důležitým a z mého osobního pohledu kladným počinem poslední doby se stalo udržení tzv. protikuřáckého zákona v nezměněné podobě. Tedy takové, která staví ochranu veřejného zdraví nad ekonomické přínosy v podobě daně z tabáku a nad právo na absolutní svobodu.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo zatím podle vás příliš velkou aktivitu nevyvíjí, zaměřme se na programové prohlášení v oblasti zdravotnictví. Jak ho hodnotíte?

Programové prohlášení vlády č. 2 již sice pojmenovává některé aktuální i dlouhodobé problémy, ale většinou chybí jasná konkrétní řešení. Oproti předvolebním prohlášením hnutí ANO a lednovému prvnímu pokusu naštěstí vymizely pacientům nebezpečné formulace o nutnosti snižování počtu lůžek, rušení menších nemocnic nebo zvyšování spoluúčasti pacientů. Povídá se však, že se prý této asociální myšlenky pan ministr nevzdal a hodlá ji prosazovat i přes absolutní nesouhlas KSČM. Některé hrozby byly zase více skryty. Například místo »vytváření prostoru pro větší konkurenci zdravotních pojišťoven a jejich odpovědnosti za zajištění hrazených služeb včetně umožnění cenové konkurence« se objevuje méně jasná formulace, »vytvoříme novou koncepci fungování zdravotních pojišťoven«. Na dlouhodobý požadavek KSČM o vzniku jedné zdravotní pojišťovny ovšem odpovídá programové prohlášení nesmělým »zvážíme snížení počtu zdravotních pojišťoven«. V novém návrhu pak již nenajdeme volání po »odpolitizování« VZP. Přece jen ve správní radě zasedá docela dost poslanců a také ministerských náměstků, popřípadě poradců. Zcela správně se klade důraz na zlepšení pracovních a vzdělávacích podmínek zdravotnických pracovníků. Nejsem ale přesvědčena o tom, že by avizované prosté navyšování míst na lékařských fakultách pomohlo tzv. dostat doktory do regionů, kde je jich nedostatek. Za nebezpečný pak považuji slib o předložení zákonné úpravy, která zefektivní řízení fakultních nemocnic ve spolupráci s univerzitami. Jedná se snad o všemi kritizovaný návrat zákona z konce minulého volebního období o univerzitních nemocnicích, který předznamenával určitou možnost obrovských majetkových přesunů ve zdravotnictví?

Komunisté často kritizují ministra Vojtěcha za výběr poradců nebo za »čistky« ve vedení státem řízených organizací. Premiér označil tyto informace za lži. Jak to je tedy ve skutečnosti?

Pan ministr je snaživý, ale ve zdravotnictví nezkušený. Z tohoto důvodu musí zřejmě čelit snaze různých lobbistických skupin i jednotlivců o ovlivňování jeho rozhodování. Začít své působení na ministerstvu rozsáhlými personálními čistkami bez odpovídajícího odůvodnění považuji za hanebně osobní »vyřizování si účtů«.

Stejně tak se mi jeví jako velmi nešťastné jeho vyjádření ohledně působení některých svých poradců. Každý, kdo se dlouhodobě pohybuje ve zdravotnictví, ví velmi dobře, »kdo je kdo«, a některá jména jsou spjata s nechvalně známou, pro solidární systém zdravotnictví devastující a klientelistickou minulostí pravicového vládnutí ministrů zdravotnictví za ODS a TOP 09. Pokud pan premiér tyto skutečnosti nezná, pak zřejmě není úplně na svém místě. Pravda se nestane lží ani poté, co ji za ni opakovaně prohlásí Andrej Babiš.

Zdravotnictví se potýká s neustálým nedostatkem lékařů, ale i středního zdravotnického personálu. Ministr to chce řešit různými finančními výhodami především pro sestry pracující v nepřetržitém provozu v nemocnicích, chybějící lékaře by měli nahradit doktoři z Ukrajiny, kde také navrhuje nějaké výjimky. Je to řešení situace?

Díky tlaku zdravotnických odborů se dosavadní, celkem neústupný postoj ANO k závazku bývalé vlády pokračovat v navyšování platů sester změnil. Začalo se hovořit i o možných dalších finančních bonusech pro ty, kteří pracují v náročných nepřetržitých provozech. Problém až pětitisícového rozdílu mezi odměňováním sester v nemocnicích zřizovaných ministerstvem a kraji či jinými subjekty však zůstává. Stejně tak i fakt, že slibované navýšení není pro všechny stejné. Nízké finanční ohodnocení nicméně není jediným důvodem mnohdy katastrofálního nedostatku středního zdravotního personálu v lůžkových zdravotnických zařízeních. Přetrvává problém vzdělávání, kdy se ukazuje, že ani dlouho diskutovaný model 4+1 není ideálním a dostatečně připraveným řešením. Další změny je nezbytné provést v organizaci práce, snížení administrativy a také v nastavení kompetencí.

A pokud jde o lékaře…

Nedostatek lékařů pak spočívá především v nevyhovujícím systému postgraduálního vzdělávání a bohužel také ve stále větší neochotě absolventů medicíny »sloužit« v menších nemocnicích a venkovských praxích. Tady nepomáhá ani finanční motivace ze strany ministerstva, krajů a zdravotních pojišťoven. Nastal zřejmě čas na zahájení diskuse o tom, jestli ti lékaři, kteří vystudovali za veřejné finanční prostředky, by neměli - aspoň dočasně - povinně určitou dobu »odpracovat« i v mimopražských regionech. Pomohla by i větší solidarita lékařů v oblasti tzv. pohotovostí. Všude totiž žijí lidé a ze zákona mají stejný nárok na kvalitu a dostupnost zdravotní péče.

Pokud jde o lékaře z Ukrajiny, myslím si, že kvalita zdravotnického vzdělávání na Ukrajině se příliš neliší od té naší, a po osvědčení vzdělání a složení odpovídající jazykové zkoušky, by mělo být těmto lékařům ale i sestrám umožněno u nás pracovat. Ostatně celá řada jich tak činí již dnes a zatím jsem nezaznamenala žádný závažnější problém jak ze strany pacientů, tak ani od zaměstnavatelů. Výhrady představitelů České lékařské komory mě proto poněkud překvapily. Škoda, že stejně aktivně nevystupují proti všem těm tzv. léčitelům, kteří se někdy honosí i akademickými tituly a přitom za velké peníze ohrožují zdraví a životy zoufalých pacientů.

Na co podle vás ministr zapomíná, které změny jste očekávala, že provede především?

Zdravotnictví v České republice je zatím na celkem vysoké úrovni, pacienti mají v zásadě přístup k moderní potřebné léčbě i lékům a zdravotnickým prostředkům. Této efektivity je však dosahováno na úkor přetěžování a neodpovídajícího ohodnocení především středního zdravotnického personálu a lékařů v lůžkových zařízeních s nepřetržitým provozem. Zvlášť výrazně nám chybí KSČM dlouhodobě požadované jasné stanovení základní páteřní sítě neziskových nemocnic, ambulancí a lékáren. České zdravotnictví trpí podfinancovaností a do systému nedáváme dostatek veřejných peněz, tak jako tomu je ve srovnatelných zemích Evropské unie. Dvacet let čekáme na koncepci dlouhodobé péče a její jasné financování. V souvislosti se stárnutím populace potřebujeme více paliativní a hospicové péče. Chybí nám hodnocení a kontrola kvality poskytované zdravotní péče. Stále není dokončen systém úhrad podle DRG a s tím související spravedlivé hrazení výkonů. Zdravotníky trápí přebujelá administrativa a potřeba nového nastavení kompetencí. I když stále hovoříme o nutnosti posílení primární péče a navýšení odpovědnosti praktických lékařů zvlášť v oblasti prevence civilizačních chorob, žádné významnější kroky učiněny nebyly. Pokulháváme za světem v oblasti elektronizace zdravotnictví, není zatím dokončen ani projekt eReceptu s lékovým záznamem a možností kontrolovat případné, pro pacienta škodlivé, interakce léků. Česká republika je dokonce na posledním místě mezi státy EU v rychlosti přístupu k moderním léčivým přípravkům. I když máme nadměrný počet lékáren, v podvečerních hodinách a o víkendech či svátcích jsou potřebné léky pacientům téměř nedostupné. Tyto všechny náročné úkoly a významné výzvy stojí nyní před ministrem zdravotnictví.

Současný pan ministr se ale vysiluje na personáliích, nepodstatných proklamacích, vytváření různých komisí či »kosmetických« úpravách a vyniká spíše v »poslouchání«. Proto lze jen těžko uvěřit, že mu skutečně leží na srdci blaho pacientů, zdravotnických pracovníků i poskytovatelů zdravotní péče. Že se opravdu cítí vázán Ústavou ČR, která garantuje všem občanům České republiky dostupnou kvalitní zdravotní péči tak, jak to dlouhodobě prosazuje KSČM. Pan ministr Adam Vojtěch mě svými dosavadními kroky nepřesvědčil a měl by ze své funkce odejít.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.6, celkem 12 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.