Rozhovor Haló novin s Martinem Pýchou, předsedou Zemědělského svazu ČR

Rozvoj družstev může zvrátit negativní vývoj zemědělství

Stále silněji se ozývají hlasy, které upozorňují na nevhodnou strukturu naší zemědělské produkce, stále klesající soběstačnost v některých základních komoditách, ohrožení potravinové bezpečnosti. Jaký je váš názor?

Zemědělství je strategickým sektorem, což má spoustu pozitiv, ale i negativ. Mezi negativa patří i to, že je velmi úzce spjato s politikou každého členského státu EU i každého státu na světě. Každý rozvinutý stát podporuje své zemědělství a zemědělce. Na nedávné konferenci o družstevním podnikání řekla ekonomka Ilona Švihlíková, že současný model české ekonomiky je neudržitelný. Bohužel, platí to i o zemědělství.

Jsme v situaci, kdy u nás v České republice máme velmi schopné zemědělce. V některých parametrech jsou na špičkové světové úrovni. Například z hlediska užitkovosti, kontroly, genetiky, plemenitby, což se mimo jiné projevuje tím, že vyvážíme živá zvířata a genetický materiál do celého světa. Na druhé straně hlavními položkami našeho zemědělského exportu jsou komodity. Vyvážíme především obilí, syrové mléko, živá zvířata, která se někde porazí a přivezou zpátky jako masné výrobky apod. A tak se prohlubuje závislost na dovozu potravin s vyšší přidanou hodnotou ze zahraničí. Taková je realita.

To není příliš povzbudivé...

Chci říci, že české zemědělství je v pozici rozvojové země uvnitř Evropské unie. Vyvážíme suroviny a dovážíme výrobky s přidanou hodnotou, které pak konzumujeme. EU jako celek je největším exportérem potravin na světě. Zároveň je také největším dovozcem zemědělských surovin ze zemí třetího světa. Ale zatímco země na západ od nás dokážou z těch surovin vyrobit výrobky s vyšší přidanou hodnotou a ty pak vyvézt, my do jisté míry konkurujeme rozvojovým zemím. Pokud dovážíme obilí z Ukrajiny nebo z Ruska, musíme konkurovat stejnými cenami. Pokud dovážíme argentinské hovězí, někdo si tu kupuje argentinský steak jako luxusní výrobek a už nehledí na to, že v Argentině není zakázáno používat třeba růstové hormony. Sám jsem byl svědkem, když zde zvířata byla očkována farmářem. U nás nejen že jsou takové přípravky, jako například růstové hormony, zakázány, ale ani běžné léky nesmí podávat sám zemědělec, ale pouze veterinář. A my si to kupujeme jako luxusní výrobek, přestože v České republice, a vůbec v EU, by u chovatele dobytka něco takového nebylo možné.

Lze tuto podřízenou pozici našeho agrárního sektoru ještě vůbec změnit k lepšímu?

Jak dosáhnout změny postavení našeho zemědělství? Chtěl bych v této souvislosti upozornit na význam družstev v sektoru zemědělství. Družstva v tom mají podstatnou roli. Máme v zásadě dvě formy družstev. První jsou družstva výrobní, která vznikla buď transformací v devadesátých letech, kdy se vlastníci majetkových podílů rozhodli, že sami hospodařit nechtějí. Vytvořili nová družstva a svou majetkovou účastí se podílejí na jejich hospodaření. Takové průměrné zemědělské výrobní družstvo v ČR má dnes 148 členů-vlastníků. Některá družstva vznikla i tak, že se jednotliví zemědělci domluvili a založili vlastní družstvo. Takovým krásným příkladem – málokdo si to uvědomuje – jsou Templářské sklepy Čejkovice. Je to jediné vinařské družstvo v republice. Jeho členové nejen dodávají hrozny z vlastních vinic, ale dokážou je i zpracovat, dokážou je prodávat – mají skvělý marketink – a jsou už i na zahraničních trzích. To je právě ukázka, že to družstvo má obrovský potenciál.

Výrobních družstev v sektoru zemědělství je asi 517 a hospodaří na asi dvaceti procentech půdy. Mají největší průměrnou výměru, protože každé hospodaří asi na 1300 hektarech. Je důležité připomenout, že jsou velmi důležitým faktorem udržení zaměstnanosti na venkově. Mají velmi vysoký podíl živočišné výroby, proto zaměstnávají lidi, věnují se i některým méně populárním nebo méně profitabilním komoditám.

Družstva mají i svůj významný sociální aspekt...

Samozřejmě hrají důležitou sociální roli na venkově. Mnoho z nich např. provozuje jídelny, kam chodí nejen zaměstnanci, ale i lidé z obce, mnohdy důchodci, na obědy. A našli bychom i jiné sociální aktivity těchto družstev ve prospěch okolních obcí a jejich obyvatel. Je důležité říci, že vedení, ten top management, je - pokud jde o výši svých odměn - jinde než v průmyslu. Rozdíl ve výši jejich odměn a odměn řadových pracovníků je v družstvech daleko menší, než je průměr v celé ekonomice.

Druhá forma zemědělského družstevnictví, která je typičtější v zemích na západ od nás, kde nebyl vývoj přerušen politickými zvraty, jsou družstva odbytová; jednotliví zemědělci se sdružovali a zakládali odbytová družstva, podobně jako na začátku minulého století v českých zemích. Není bez zajímavosti, že jsme patřili mezi země s nejrozvinutějším družstevnictvím na světě. Dnes odbytová družstva ve »starých zemích EU« mají obrovský podíl na trhu a globální rozsah. Jako příklad mohu jmenovat dánské družstvo Arla. Když pojedete do Číny, Ameriky nebo do Jižní Afriky, všude najdete mléčné výrobky skupiny Arla, družstva, které dnes působí i v Německu, Británii, Švédsku i Finsku a vyrábí a prodává po celém světě. Ale pořád je vlastní zemědělci.

Jak to vypadá u nás?

I u nás po roce 1989 vznikají odbytová družstva. Typickými sektory, kde dochází ke koncentraci, jsou ovoce a zelenina a také výroba mléka. Méně v rostlinné výrobě, i když výjimkou je chmel, protože Chmelařské družstvo Žatec má významný podíl na českém trhu a je i zárukou exportu chmele do zahraničí. Český žatecký červeňák je světová top značka. Typickým příkladem českého odbytového družstva je Viamilk, které vzniklo na základě toho, že nakupuje od farmářů mléko a prodává je do mlékáren. Samo toto družstvo mléko nevyrábí. Dnes už ale obchoduje i s masem a zároveň sdružuje zemědělce na straně nákupu, to znamená, nakupuje chemii, pohonné hmoty a zajišťuje služby pro své členy. V současnosti shromažďuje finanční prostředky na to, aby si pořídilo i vlastní mlékárnu.

Když se podíváme na podíl odbytových družstev na trhu, u chmele je to 90 procent, u mléka 70 procent, to je srovnatelné s jinými zeměmi. Ale v ostatních komoditách je podíl už mnohem menší.

Když říkám, že je důležité, aby v budoucím modelu zemědělství hrála významnou úlohu družstva, je to proto, že u nás družstva ještě poměrně málo vytvářejí přidanou hodnotu. Naše družstva hlavně vyrábějí a prodávají, aby si zajistila lepší postavení na trhu, ale Templářské sklepy Čejkovice, které prodávají finální výrobek, jsou výjimkou.

Před šedesáti lety k nám dánští zemědělci jezdili studovat družstevní model podnikání. Dnes je Dánsko na nejvyšší úrovni fungování družstev. Když se na evropské úrovni diskutuje, zda a jak chránit dodavatele, zemědělce a potravináře před neférovými obchodními praktikami, jediný, kdo proti tomu na evropské úrovni bojuje, je Dánsko. Oni říkají: My to nepotřebujeme. My máme tak silná družstva, že i s tím silným globalizovaným obchodem jsme schopni si poradit a jakákoli další legislativa je pro nás zbytečnou zátěží.

Přiblíží se někdy naše družstva této úrovni? Mohou se spolehnout na podporu státu?

Bohužel, v České republice je podpora družstev mizivá. Jedinou podporou jsou čtyři preferenční body v Programu rozvoje venkova, když chce někdo investovat a je členem družstva. Bohužel, v současnosti jsou i tyto čtyři body navržené na zrušení. Naproti tomu třeba ve zmiňovaném Dánsku mají družstva, resp. Sdružení zemědělci, např. daňové úlevy. Právě proto, aby to motivovalo zemědělce, aby se do družstev sdružovali.

Přestože naše zemědělské podniky mají největší průměrnou výměru v EU, síla našich zemědělců je malá. Naše produkty prodáváme za cenu o 10-20 procent nižší, než je průměrná evropská cena. Například realizační cena mléka zemědělců, kteří prodávají mléko prostřednictvím družstev, je o dvacet haléřů vyšší než individuálních zemědělců. Producenti ovoce a zeleniny by nebyli schopni dostat se do větších obchodů, kdyby si nevybudovali společné kapacity na balení, skladování a distribuci, protože žádný individuální zemědělec by nebyl schopen pokrýt poptávku obchodníků z hlediska sortimentu, objemu či kvality služeb apod.

Stará moudrost říká, že v jednotě je síla...

Velmi často hovoříme o budoucnosti, o robotizaci, digitalizaci. Asi si dokážete představit, jak těžko si každý zemědělec, který má deset hektarů, kupuje stroj, který je řízen přes GPS navigaci, který bude do jisté míry autonomní a stojí 12–20 milionů korun. Navíc k tomu jsou ještě třeba ještě další přídavné stroje. Ale jestliže bude součástí družstva, které je koupí společně a stroj sdílí, je jeho ekonomická síla úplně jinde. Proto podporujeme individuálně hospodařící farmáře, aby se spojovali. Bohužel ČR je jedinou zemí EU, kde se průměrná obhospodařovaná výměra půdy zmenšuje. Dokonce je snaha velké podniky štěpit a dělit, přestože trend vede opačným směrem.

Družstva dokážou čelit krizím – např. některá mlékařská družstva vybírají z každého litru mléka jistou částku, kterou odkládají do zajišťovacího fondu, a v okamžiku, kdy přijde krize, jsou schopna svým členům nashromážděné prostředky rozpouštět tak, aby dopady krize snížila. Je to velmi potřebné. Za posledních osm let pouze ve dvou letech výkupní cena mléka pokryla výrobní náklady. Částečně to kompenzují dotace, bohužel však byly roky, kdy ztrátu nepokrývaly ani dotace. Odbytová družstva zafungovala velmi dobře a pomohla členům ze svých finančních rezerv.

Jsem přesvědčen, že družstva mají v českém zemědělství smysl a význam. Měli bychom je podporovat a slovo »družstvo« by mělo být v české společnosti vnímáno pozitivně. I proto, že těžko nějaký zahraniční investor bude kupovat družstvo vlastněné 150 lidmi, kteří žijí na venkově. Je to daleko složitější, než koupit akciovku nebo společnost s ručením omezeným. Často za vlastníky takových firem stojí německé, holandské i britské společnosti.

Nyní se vyjednává Společná zemědělská politika (SZP) EU po roce 2020. Jaká je vyjednávací pozice ČR? V čem by nová SZP mohla pomoci rozvoji družstev a jak toho dosáhnout?

Ano, zrovna v této době Evropská komise představuje svůj návrh na novou zemědělskou politiku EU po roce 2020. Pozice ČR je podle mého názoru správná. Měli bychom podporovat skutečně hospodařící zemědělce, kteří vedle údržby krajiny také produkují nějaké potraviny.

Hlavně ale odmítá návrh povinného zastropování přímých plateb, degresivitu přímých plateb a snížení dobrovolných plateb vázaných na produkci. Tento návrh Evropské komise je špatný, neboť nereflektuje odlišné podmínky v jednotlivých zemích a mohl by velmi vážně poškodit české zemědělce. Vlastně tak pokračuje v nastavení nerovných podmínek pro české zemědělce. Jsem zklamaný, že Evropská komise nenaslouchá našim argumentům a ignoruje varování před negativními dopady zastropování plateb na životní prostředí. Povinné zastropování totiž postihne střední a větší podniky, které tvoří podstatnou část českého zemědělství a většinu živočišné produkce. My už dnes máme velmi nízkou živočišnou produkci, a tím následně i problém s organickou hmotou v půdě, která pak zadrží méně vody, než by měla. Zemědělci se to snaží kompenzovat jinými způsoby hospodaření na půdě, ale to není z ekonomického hlediska jednoduché. Na druhou stranu by mohla nová politika ale více podpořit družstva. To by byla správná cesta.

Jakou pomoc od státu by družstva potřebovala, aby mohla zaujmout významnější místo v zemědělsko-potravinářském komplexu?

Kdyby část podpor, které dnes zemědělci dostávají, byla podmíněna členstvím v družstvech, bylo by to dobře. Navíc některé země využívají to, že v družstvech spojení zemědělci mohou plnit některé povinnosti směrem k životnímu prostředí na úrovni družstva, nikoliv jednotlivé farmy, a to jim usnadňuje život. Určitě bychom našli i další možnosti podpory. To by ale u nás musel existovat zájem družstva podporovat, tak jako je tomu jinde. Dnešní politici většinou družstvo vnímají jako jednu z forem podnikání vedle akciových společností, společností s r. o. a dalších. Těžko pak lze očekávat, že by podpoře družstev věnovali nějakou energii, a to je škoda.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 15 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-06-13 12:19
Družstevnictví dosáhlo vždy úspěchu, pokud mu nebyly házeny klacky
pod nohy. Je to o spolupráci lidí - a to je dnes ideologicky
nevyhovující. Ale něco k tomu řekl už Svatopluk.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.