Rozhovor Haló novin s Helenou Vrzalovou, předsedkyní Ústřední rozhodčí komise KSČM a předsedkyní OV Jihlava

Baví nás pořádat nejrůznější aktivity

Na X. sjezdu KSČM jste byla delegáty a delegátkami opět zvolena předsedkyní Ústřední rozhodčí komise, vstoupila jste do svého druhého volebního období. V čem bude vaše práce toto volební období jiná a v čem stejná? A můžete, prosím, přiblížit čtenářům a čtenářkám, čím se zabýváte, jak velká je vaše agenda?

Ústřední rozhodčí komise (ÚRoK) je dle Stanov KSČM nejvyšším rozhodčím orgánem strany mezi sjezdy, tedy vstupuje do hry ve chvíli, kdy vzniklé problémy postupně přesáhnou rámec okresů a krajů, případně jsou nadregionálního rázu. Stížnost nebo jiný podnět rozhodčí komisi by přitom měl být tím nejzazším vyústěním situace, prioritním zájmem je vždy se domluvit a konflikt vyřešit společným jednáním, teprve když strany k sobě nedokážou najít cestu, přichází čas pro komisi. Vždyť sebelepší rozhodnutí smír nenahradí, vždycky zůstane někdo nespokojený… A to škodí nejen vztahům v dotčené organizaci, ale celé naší straně.

Oproti minulému volebnímu období, kdy jsme se s kolegy zpočátku poznávali a hledali společnou řeč, systém práce, bychom rádi naši agendu rozšířili o kontrolu plnění usnesení nejvyšších stranických orgánů, což je další kompetence svěřená nám Stanovami KSČM.

Ústřední rozhodčí komise - to není jen jeden člověk, ale tým. Kdo jsou vaši spolupracovníci?

Každý kraj vysílá do komise svého zástupce, se mnou je nás tedy celkem patnáct, to je ideální počet, aby každý člen měl možnost vyjádřit svůj názor, abychom mohli o věci diskutovat, ale zároveň se dobrali ke společnému řešení. Rozhodujeme hlasováním, většinou jednomyslným. Za sebe musím říct, že si ohromně vážím nejen možnosti stát v čele ÚRoK, ale především spolupracovat právě s těmito lidmi – čestnými a spravedlivými.

V prosinci loňského roku jste byla zvolena novou předsedkyní okresního výboru KSČM v Jihlavě. Proč došlo k této změně a možno ji - vzhledem k vašemu mládí - nazvat generační výměnou?

Generační výměna určitě ano, vždyť Pavel Kalabus, předchozí předseda okresu, si ve mně svoji nástupkyni »vychoval«, takže když se po osmnácti letech rozhodl odejít, byla to přirozená volba. I když je dobře, že se i tak našel protikandidát, navíc o další generaci mladší, aspoň mě to hned od začátku nesvádělo k přesvědčení, že jsem jediná a nenahraditelná. Vím, že důvěru si musím zasloužit – a snažím se o to.

Jaké máte plány pro vedení jihlavské stranické organizace? Co chcete dělat jinak, nápaditěji, dynamičtěji? Jak se více dostat mezi občany?

Prvním a nejdůležitějším krokem musí být především aktivizovat členskou základnu, která bohužel, stejně jako všude jinde, stárne a je stále méně akceschopná. Abychom mohli informovat o činnosti okresní organizace opravdu všechny naše členy, i ty méně mobilní, vydáváme každý měsíc Zpravodaj, ve kterém přinášíme novinky z okresu, kraje i vedení strany. Je to taková naše »drbna« – ale funguje, počet odebíraných výtisků je pořád vyšší.

Kromě obvyklých, tradičních akcí, jako jsou MDŽ, První máj nebo pietní akty, jsme letos poprvé (a doufám, že ne naposledy) uspořádali koncem května okresní setkání členů a příznivců KSČM, jako hosté se zúčastnili noví místopředsedové ústředního výboru Stanislav Grospič a Václav Ort. Počasí nám přálo a akce to byla určitě úspěšná.

Veřejnost jsme se pokusili oslovit »otevřenými čtvrtky«, kdy jsme tento den vyhradili právě aktivitám pro každého – soutěžím nebo příjemnému posezení pro seniory, ručním pracím pro maminky s dětmi nebo přednáškové činnosti na témata obecného zájmu (v květnu to bylo dědění podle nového občanského zákoníku). Bohužel musím říct, že i když jsme po okolí roznesli letáčky a akce opakovaně avizovali mezi našimi členy, zájem byl mizivý.

Přes prázdniny si dáme pauzu, to mají lidi jiné starosti, a na podzim to ještě zkusíme, třeba se situace obrátí. Komunikace s veřejností je velký problém, předsudky podporované médii přetrvávají a poslední dobou zase nabírají na síle.

Říkáte, že poslední dobou předsudky zase nabírají na síle. Souvisí to s čím? S blížícími se volbami, nebo vyjednáváním o vládě?

Jsem přesvědčená, že s vyjednáváním o možné podpoře vzniku vlády. Komunisté nejenže vycházejí z jakéhosi ústraní, kam byli médii vykazováni, ale stávají se dokonce zásadním hráčem na české politické scéně. Mají možnost prostřednictvím programového prohlášení vlády plnit svůj vlastní program, realizovat sliby dané voličům. Doposud bylo snadné říkat, že hlasy pro KSČM jsou ztracené, protože komunisté můžou slibovat, ale nedokážou nic prosadit. Jsme stranou bez skandálů, o níž je známo, že stojí za svým, nemění názory a postoje – a teď by se ještě mělo ukázat, že jsme schopni své priority prosadit?! S takovou vizí se určitě špatně usíná spoustě politiků i novinářů…

KSČM má vyšší průměrný věk svých členů. Jak ve vaší jihlavské organizaci pečujete o to, aby se snižoval? Přijímáte nové členy a členky?

V letošním roce jsme zatím získali jen tři nové členy, což rozhodně nemůže vyrovnat přirozený úbytek.

Jak je zapojujete do činnosti strany?

Štěstí jsme měli v tom, že všichni tři se od začátku aktivně zapojili do práce, účastní se akcí a mají zájem pomáhat s organizací nebo i přicházet s vlastními nápady. To se cení – jen by takových mohlo být víc.

Vaším bydlištěm je obec Brtnice na Jihlavsku, kde stojíte v čele základní organizace KSČM, tu jste dokonce založila. Jak pracujete na skladbě kandidátní listiny pro komunální volby v Brtnici?

Brtnická organizace vznikla po minulých komunálních volbách, v nichž se mi podařilo postavit kandidátku KSČM – první po dvaceti letech. Získali jsme dva zastupitele, ale především se dali dohromady lidé, které baví vymýšlet a pořádat nejrůznější aktivity – od sportovních, přes společenské až po zábavu pro děti. Každý měsíc realizujeme minimálně dvě akce pro občany města a okolních obcí, vydáváme vlastní časopis, který v nákladu 1500 kusů zdarma distribuujeme do všech domácností, pomoc nabízíme i ostatním organizacím. Tahle práce se nám zúročila i při letošním sestavování kandidátky, kterou už máme hotovou, a dokonce se značnou rezervou náhradníků. Hodně jsme omladili a podařilo se nám získat nové a zajímavé kandidáty. Teď už jen hlasy aby byly!

Vím, že ZO KSČM v Brtnici se účastní i celostátní úklidové akce Ukliďme svět, ukliďme Česko. Co dalšího děláte pro brtnickou veřejnost?

Úklidová brigáda je jen jednou z mnoha činností.

Loni jsme navázali spolupráci s majitelem brtnického zámku, to je báječné prostředí pro neokoukané podniky, zdejší večerní halloweenské strašení bylo snad zatím naší nejúspěšnější akcí. A taky nejnáročnější, musím říct. V Brtnici je nás osm komunistů, ale díky rodinám, kamarádům a dalším nadšencům využíváme kolem třiceti organizátorů, nedávno se k nám přidala i parta mládeže, ti pomáhali třeba nedávno při branném závodě nebo v pohádkových kostýmech při soutěžích pro nejmenší. Chceme, aby si každý mohl z našich akcí vybrat to svoje – děti se s námi 23. června budou moci vydat za pokladem hradu Rokštejna nebo je o prázdninách čeká pohádkové odpoledne na zámku, pro střední generaci pořádáme taneční večery či vědomostní kvízy, starší si přicházejí zavzpomínat u komponovaných hudebních pořadů. Stále větší zájem je o burzy a bleší trhy, kam přijíždějí prodejci ze všech koutů republiky.

A nezapomínáme ani na politickou práci. V Brtnici jsme přivítali mj. Vojtěcha Filipa, Kateřinu Konečnou, Jiřího Maštálku, Pavla Kováčika, Stanislava Grospiče, Václava Orta a další představitele KSČM. Nápady máme, tahle činnost nás baví, jen volného času bychom potřebovali víc.

A čím to, že v obci o 3600 obyvatelích, tedy Brtnici, takové akce pro veřejnost jdou, lidé se jich účastní, a v Jihlavě s cca 50 tisíci obyvateli nikoli? Je to jen otázka velikosti sídla?

To si nemyslím, nám naopak nejvíc práci komplikují typické projevy maloměsta, především usazenost ve stereotypech. Takové to »vždyť takhle se to dělalo vždycky, tak proč něco měnit«. Snažíme se ukázat, že věci jdou dělat odlišně, nově, že není, proč se bát změn, a že je potřeba se taky občas rozhlédnout, jak se s tím či oním vypořádali jinde, umět si vzít dobrý příklad. S těmito problémy se větší města vypořádávat nemusí.

A jestli akce někde pořádat jdou a jinde ne? Tak otázka nestojí. Jde to vždycky, jen musíte mít ochotné spolupracovníky, na které se můžete spolehnout, nápady, energii a chuť pouštět se do nových věcí – a nenechat se odradit neúspěchem. Když se něco nepovede, zkusit jinou aktivitu, změnit způsob propagace, hlavně se nevzdat. Nejhorší je rezignace.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3, celkem 12 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Gartouzek
2018-06-13 15:26
Nápady má dobré, soudružka. Držím palce, ať ji elán neopustí.
Rezignace na iniciativnost v řadě ZO bývá projevem syndromu
vyhoření. Dobrá diagnostika je prvním krokem k nápravě.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.