REDAKČNÍ SLOUPEK

Láska nade vše

»Maminko, mám tě moc rád, ráda!« Tuhle větu slyší s bezbřehou láskou a vděkem jistě každá správná maminka. Mateřská, rodičovská, dětská láska je to nejkrásnější, co může člověk podle mého zažít. Je čistá, bezbřehá, bezpodmínečná.

Když jsem v minulém sloupku psala o nastavování hranic, o ochraně a vymezení bezpečného životního prostoru, ztratil se mi z toho pojem rodičovská láska. Možná proto, že pro mě je samozřejmé. Vždyť to, že svá mláďata chráníme před hrozbami vnějšího světa, byť třeba za cenu okřiknutí, nebo varovného plácnutí, děláme proto, že je milujeme. Že nechceme, aby se jim něco stalo. Stále je lepší malé rodičovské okřiknutí před přechodem, kdy se dítě nedočkavě vymyká z rukou a chce přeběhnout teď hned, než neřešit a pak sbírat dítě sražené autem.

Důležitější, než řešit jestli vůbec okřiknout, či plácat, je podle mne názor, jestli vedle stanovování hranic existuje i stanovování lásky. Mnoho dětí, které vyrůstají ve »volném stylu« »v nevýchově« (říkejte si tomu, jak chcete), kdy se rodič snaží co nejméně zasahovat do běžného každodenního života dítěte, staví ho do role sobě rovného, dospělého, a nechává ho vyvíjet bez omezení, postrádá jeden základní fakt. Obyčejný lidský kontakt. Zájem. Sounáležitost.

Někdy, když dítě zlobí, jen prostě vyžaduje kontakt, zájem, porozumění a lásku svých nejbližších. Pak i projev zloby nad tím, co vyvedlo, je pro něj projevem zájmu, tedy dosažení cíle…

Ale mělo by to být jinak. Výchova pozitivním příkladem. To je to, oč většinou propagátorům »zdravé výchovy« jde. Bylo by krásné, kdyby dítě žilo ve společnosti, kde se všichni navzájem respektují, kdy jeden uznává práva druhého, všichni se milují a jsou na sebe hodní, ohleduplní. Jenže žijeme dnes ne ve vytoužené budoucí utopii. Řidiči ne vždy respektují právo chodce na přechodu, jiní dospělí ne vždy respektují právo matky s kočárkem v autobusu na místo k sezení. Nerespektujeme se ani v obyčejném rozhovoru v obchodě, na hřišti, v práci, kdekoliv. Nehledě na běžné každodenní neshody ve všedním životě jak na veřejnosti, tak i v mnohých rodinách. Mnohdy jen křikem, nebo drzým chováním dokážeme dosáhnout toho, co chceme. Jak se pak má dítě v takovém světě orientovat?

Bylo by mnohem jednodušší, kdyby se nejen výchova dětí, ale celková komunikace mezi lidmi řídila principy lásky, porozumění a vzájemného respektu. Jenže do tohoto bodu jaksi lidská společnost ještě nedospěla…

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.9, celkem 19 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Gartouzek
2018-06-14 10:13
Společnost, kde celková komunikace mezi lidmi se řídí principy lásky,
porozuměním a vzájemným respektem? Podařilo se mi vybudovat několik
takových ostrůvků. Když se skupinka sejde na akci, všichni se cítí
uvolněně, spokojeně a každy svým dílem přispívá k dobré náladě.
Nedávno jsem si uvědomil, že tam není ani jedná osoba, která by se
dala považovat za egoistu, individualistu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.