Jiří Jaroš Nickelli (vlevo) společně se členy vlasteneckých spolků, kteří 2. června takto »vítali« účastníky tzv. Pochodu smíření z Pohořelic do Brna.
Rozhovor Haló novin s muzeologem a předsedou Historicko-dokumentační komise ČSBS Boskovice Jiřím Jarošem Nickellim

Zeman měl pravdu, když řekl, že odsun byl lepší než smrt

V poslední době jste se velmi angažoval v Brně proti akcím obhájců někdejších brněnských Němců, kteří byli po válce vysídleni. Když procházeli účastníci pochodu z Pohořelic do Brna, stál jste spolu s ostatními lidmi s transparenty podél ulice. Co jste na nich měl napsáno?

Já jsem držel transparent s textem »Chtěli jste do Říše«, který byl kromě češtiny vyveden i v německém jazyce, aby dobře rozuměli i ti, kteří hovoří jen německy. Ostatní lidé, kteří tam spolu se mnou stáli, měli také své transparenty, například s hesly: »Odkazu prezidenta Beneše věrni zůstaneme«, »Na válku z let 1938-1945 se nikdy nesmí zapomenout« či »Zapomeňte na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Česku«. Nejvýstižnější byl nápis »Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast«.

Co říkáte těmto akcím, které se několik let s pečlivou pravidelností pořádají v Brně v rámci tzv. Meetingu Brno? Účastní se jich, nebo je aspoň nechá pozdravovat, mluvčí SdL Bernd Posselt.

Tzv. pamětní pochody Pohořelice – Brno, mající upomínat na odsun několika tisíc brněnských Němců a sudeťáků z města v květnu 1945, brněnská koalice vydává za moment smíření se všemi Němci, kteří prý »byli vyhnáni jako nevinní jen pro národní příslušnost a jazyk«. Koalice odmítá vědecké vyvrácení této nepravdy jak od renomovaných historiků, jako je profesor dr. Žampach, CSc., nebo renomovaných archivářů, jako je mikulovský expert dr. Kordiovský. Odmítá dokonce svědectví očitých pamětníků, jako je například paní Eva Langerová z Brna-Líšně, která pochod zažila a nezaznamenala, stejně jako jiní pamětníci, žádné excesy, natož nějaké střelby či vraždění, z něhož jsou neustále brněnští Češi lživě obviňováni.

Profesor Žampach, autor publikace o letovickém masakru a očitý svědek pohořelického pochodu, stále žije, a ačkoli zdraví až tak neslouží, účastní se některých akcí na Generálním konzulátu RF v Brně. Rovněž archivář Kordiovský žije a paní Eva Langerová, svědkyně pohořelického pochodu, ve vysokém věku též.

Na druhé straně brněnská koalice a primátor Vokřál neustále zastírají dokonané zločiny brněnských a sudetských Němců - v Kounicových kolejích, v koncentráku Pod Kaštany, ve věznici Cejl a Špilberk atd. Tyto zločiny nepáchali jen říšští Němci usazení v Brně, ale i rodilí brněnští Němci. Další zločiny ještě v dubnu a květnu 1945 konali na celé Moravě sudetští Němci, kteří zabíjeli a popravovali české občany například v Letovicích (20 osob), na Suchém-Vícově (deset osob), v Třešti, ve Velkém Meziříčí a jinde.

Zde svědectví a dokumenty vyvracejí mantru těchto obhájců bývalých čs. Němců, poté říšských Němců, o tom, že za zločiny na Češích prý nejsou zodpovědní oni, ale »národnostně nehmotní nacisté«. Tuto mantru neustále opakuje i pan exministr Herman, jehož kandidatura do Senátu je výsměchem všem pozůstalým po obětech sudetského zločinu. Proto by též bylo potřeba zrušit pomníček před Krajským soudem v Brně, který hlásá úctu »obětem nacistického násilí«. Má tam být pravdivě psáno »obětem velkoněmecké třetí říše«. Protektorát neokupovala jen NSDAP, ale i wehrmacht, SS, SD a jiné složky velkogermánské říše. Řada Němců, kteří páchali zločiny na Češích, Romech a Židech, ani nebyla příslušníky strany, například ve wehrmachtu. Podle norimberských zákonů byli všichni ostatní včetně Čechů podřadnými bytostmi.

Jedním z žalobců Norimberského tribunálu byl JUDr. Bohuslav Ečer, Brňan. Má jihomoravská metropole nějakou upomínku na něho? Ví se o něm v »jeho« městě?

Ano, byl to právě Dr. Ečer, který vypracoval podklady žaloby na sudetské Němce, a zasloužil se o vydání vraha Čechů K. H. Franka československému soudu. Žel, dr. Ečer je v Brně hanebně zapomenut, a kromě názvu ulice nemá žádný monument, který by jeho nesmrtelné zásluhy o českou spravedlnost připomínal. I toto je neskonalá hanba brněnského magistrátu a jeho primátora.

Na letošním srazu SdL v Norimberku bylo naznačeno, že v budoucnosti by se mohl sraz SdL konat i v některém městě v ČR. Zdá se, že právě Brno by mohlo být vhodným adeptem, ačkoli premiér Babiš (ze stejné strany jako Vokřál) pochybuje, že by se takové město našlo. V Brně se skvěla i maketa někdejšího zbouraného hitlerovského Německého domu…

Nejdříve k Německému domu: Tento dům byl postaven poté, co se Češi v Brně složili na Besední dům. Pozemek tehdejší německý magistrát získal výkupním podvodem za cenu čtyři tisíce zlatých, což byla setina skutečné ceny (2500 m2). Podvod potvrdil až císař Franz Josef I. Dům postavili dva berlínští architekti a byl vyzdoben sochami vládců a germánských bohů. V domě se konal slučovací sjezd henleinpartei s NSDAP a sjezdy nacistických Němek. Za Mnichova tu byl hlavní stan ordnerů a SA-manů, kteří pak zabrali radnici, vyhodili posledního českého starostu Spaziera a předali moc komisaři Brna SS grupenfýrerovi Oskaru Judexovi, Schwabemu, Foltovi a dalším brněnským nacistům.

Při okupaci Brna zde byl štáb wehrmachtu s generálem Listem. Váleční zločinci Judex a spol. byli později popraveni, po osvobození. Další odsunuti bez trestů. Prezident Zeman měl pravdu, když řekl: Odsun byl lepší než smrt!

Německý dům v roce 1945 bránily SS a Hitlerjugend. Byl zničen dělostřeleckou palbou Rudé armády. Nikdo z Čechů nechtěl trosky odklízet, proto byli nakomandováni brněnští Němci na odklízení s Čs. armádou. A u ruiny Německého domu byli provizorně pohřbeni padlí rudoarmějci.

Radnice Brna vedená panem Vokřálem postavila na paměť Německého domu trubkové monstrum za 850 tisíc Kč. My protestovali demonstrací proti tomu a taky jsme vyvěsili podobiznu náměstka Hollana jako Hitlera s knírkem. Bylo to na internetu. Trubkové monstrum Německého domu bylo zkrátka vyhazováním peněz.

A k možnosti uskutečnit sraz SdL v některém českém městě? Já bych to vnímala jako pošlapání odkazu prezidenta Beneše a všech čs. vlastenců, kteří padli v boji s nacismem.

Sjezd SdL v Brně odpovídá zrádcovské politice brněnského magistrátu, a je to zásadně antidekretální politika, kterou by prezident Beneš odsoudil. Naopak, oni odsuzují dnes - i když prolhaně a účelově - prezidenta Beneše, tak jak to v Česku již mnohokrát učinili pan kníže, pan Pithart, pan Herman a jiní političtí manipulátoři.

Zakopaný pes je ovšem ve feudální pravomoci samosprávy v ČR, která může takový sjezd v rámci působnosti svého regionu dokonce povolit. I pan premiér toto údajně konstatoval. Pak ovšem musí nastoupit trestní oznamování, které však »díky« dnešní legislativě nemusí být úspěšné. Vždyť landsmané jsou registrováni v obchodním rejstříku v Praze zcela »legálně« a vše lze »prezentovat« jako setkání německých rodáků a potomků Brňanů (!). To jsou mefistofelské fígle novorežimu, které občan loajální k Benešově republice prorazí jen velmi těžko. A stát? Mlčí. Jako Troja k trojskému koni. Uvědomují si vůbec všichni političtí předáci, co se tu vlastně peče??

V rakouském Památníku KT Mauthausenu, kde trpěli i čeští vlastenci, spolupracovníci čs. parašutistů, písničkář Hašler, komunisté, sociální demokraté, oběti heydrichiády atd., se uzavřely ony ďábelské Schody smrti, po kterých vězni museli chodit s těžkými náklady. Že prý je to pro návštěvníky nebezpečné. Je to v pořádku?

Když jsem kráčel po mauthausenských schodech, napadla mne kacířská myšlenka. Dvakrát do roka, kdybych měl tu moc, bych poslal všechny ty liberálně demokratické politiky, od nás počínaje panem Bělobrádkem a konče panem Hermanem, po těch schodech s těžším či lehčím nákladem kamene. Lehčí by měl 25 kilo, těžší mauthausenskou normu 50 kg. A pak bych je nechal jednou v mraze a jednou o vedřinách vystoupat po těch schodech. Pak by si možná uvědomili »tíhu mauthausenského vězeňství«.

Co se týče zákazu přístupu na schody, jako pozůstalý po obětech jiného pekla - Osvětimi, zásadně protestuji. Zákaz je podle mne nejen nesmyslný, ale i dehonestační vůči památce obětí Mauthausenu, a namísto zátarasu by se měli kompetenti postarat o to, aby se při cestě návštěvníkům nic nestalo. Jistě to lze zabezpečit.

V rámci Meetingu Brno se konala beseda tří českých intelektuálů pod názvem Rok 1918 – vítězství, nebo tragédie?. Pozoruhodné je, že dva z nich, filozof Bělohradský a historička umění Bartlová, uvedli, že vznik ČSR byl tragédií. Co pro vás znamená 28. říjen 1918?

Pakliže pro ně je vznik ČSR tragédií, nechápu, proč pobývají v republice a neodstěhují se jinam. Pro nás z rodin legionářských, sokolských, byl vznik ČSR rehabilitací uloupené české státnosti ze žaláře národu zvaného tehdy Rakousko-Uhersko. TGM správně řekl, že teprve republika učinila z poddaných občany. Pan Bělohradský a dáma zjevně nestudovali zakládací listinu republiky, Washingtonskou deklaraci. Nevědí, že teprve ona požadovala rovnost žen a mužů, osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo od počátku státnosti, na rozdíl od Rakouska, které zavedlo volební právo všech až roku 1907, a to po krvavých sociálních bojích. Odkud se stále bere ono nepravdivé žvanění o »liberální monarchii«, když opak byl pravdou? My se ztotožňujeme s tím, co o Rakousku řekl již dávno před jeho zánikem britský politik Gladstone, že na mapě světa nelze ukázat prstem jediné místo, kde by Rakousko udělalo dobře.

Tvrdit, že Češi, Slováci, Rumuni, Italové, Poláci, Jihoslované, Rusíni přišli zánikem rakousko-uherského impéria o světový komunikační jazyk, je podle mého mínění buďto lež, anebo nehoráznost. Světovými jazyky byly a jsou angličtina, ruština, francouzština, ale kdepak intelektuálové vzali němčinu? Tu němčinu, kterou si mohli kavárenští povaleči ve všech větších městech mocnářství číst různé Tagblatty nebo Pester Lloydy, to snad ano. Jinak ovšem nikoli. Zde by snad slušela středně jedovatá otázka. Nepřišli jsme pádem socialismu právě my o světový jazyk, ruštinu? Copak na to páni profesoři nebo historičky umění?

Jak jste reagoval na výrok německé kancléřky Merkelové, který vejde do historie: Vysídlení německého obyvatelstva ze střední a východní Evropy prý nemělo žádné politické ani morální ospravedlnění?

Výroky německé kancléřky podle mě de facto anulovaly poválečnou stabilitu státoprávního pořádku podle vítězné antifašistické koalice. O tom není sebemenších pochyb. V České republice vyvolalo odpor prezidenta, některých politiků a zejména vlasteneckých organizací včetně veteránské a pozůstalostní fronty českého národa. Vzbudilo oprávněný nesouhlas a nevůli takto prezentovat historické události po osvobození porobených zemí od nacistické třetí říše, jejímž nástupníkem, ať se jí to líbí, nebo ne, je i stát reprezentovaný právě paní kancléřkou.

Ovšem opak je pravdou v případě našeho ministerstva zahraničí. Naše »zamini« vyvolalo svým prohlášením k incidentu dojem, jako by bylo protektorátním orgánem chlácholícím rozhořčené obyvatelstvo německého protektorátu. Vykládat veřejnosti, že »není nutno brát v potaz toto vyjádření«, jež bylo prosloveno na tzv. Dni vyhnání, není ani vysvětlením ani omluvou, jak by pravil Voltaire. Je to jen nejapná nepravdivá výmluva nehodná ministerstva zahraničí suverénní země.

Pravda je taková, že kancléřka se prostě (sprostě?) a jednoduše podbízela tzv. sudetským Němcům, jejichž hlasy by potřebovala jako sůl v nastávající politické krizi v Německu. Proto držela basu lhářům landsmanšaftu o tom, že odsun - v jejich ptakořeči vyhnání - způsobil jakýsi »němcožrout Beneš« a že způsobil »utrpení tří milionů Němců«.  Jaká pyramidální blbost! Již dříve jsem podal důkazy opaku, a nejen já.

Samozřejmě, že naše zamini se neodvážilo prohlásit, že císařovna v tomto případě nemá šatů, nýbrž že se zcela odhalila do nahé lži. Postoj našeho ministerstva zahraničí je stejně ubohý, jako v případě uznání lžistátu Kosova, jak tomu říkají bratři Srbové. Zdá se, že alespoň ministerstvo zahraničí vyvolává ten dojem, že se chová jako za strašlivého panování pana knížete, který se řídil zásadou, »stejně se s tím nic dělat nedá, tak jsme jim to dali«, není-liž pravda?

My, pozůstalí po obětech sudetského řádění v protektorátu, si nepřejeme, aby naše ministerstva servilně podkuřovala západním sousedům. Chceme přece mít vztahy, jak říkal TGM, »ty pán, já pán«. Nebo si máme přát protektorátní vztahy »ty pán - já poddaný, já otrok, poníženě misku lížu, i když tisíckrát jsem byl bit«? Myslím si, že český národ ve své uvědomělé většině si toto nepřeje ani náhodou. A na margo našich sousedů Němců: Místo vznášení neustálých ukřivděných žalob, co takhle, kdybyste vůči České republice a bratřím Polákům splnili válečný dluh a konečně nám zaplatili miliardy, které nám nekonečnou dobu stále dlužíte??

Monika HOŘENÍ

FOTO – Václav ŽALUD


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 99 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jaroslavprchal
2018-06-28 22:12
Jenom naprostý hlupák může zpochybňovat význam němčiny jako
světového komunikačního a kulturního jazyka. Autor zřejmě v životě
nebyl v knihovně a neslyšel jména jako Thomas Mann, Stefan Zweig, Lion
Feuchtwanger, Hans Fallada, Heinrich Böll a další a další. Jenom
naprostý mentální ubožák si může myslet, že své nepřátele
poníží zlehčováním. Spíš, než vyhrabávat věčné
nepřátelství, které několika generacím už mnoho neříká, je třeba
znovu a znovu zkoumat skutečnost, že i v tak vyspělé společnosti, jako
byla německá, mohlo vzniknout něco tak zrůdného, jako byl nacismus. A
brát si z toho poučení pro dnešek. Aby se taková zvěrstva, jako
ubití filipínského občana v Bratislavě, nestala časem
samozřejmostí...
kafrmi
2018-06-28 13:36
Ten pán má přehled.
hajek.jiri51
2018-06-27 17:39
Být Brňan, tak se za takovou "hlavu" stydím. Být Babiš, tak
někoho takového v ANO nestrpím. Nejsem ale ani jedno a ani druhý.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.