»Vzpomínám na okamžik, kdy jsem svého otce přemlouval, aby mi podepsal přihlášku do učebního poměru v továrně Avia. Toužil jsem po tom být u skutečných letadel. Když jsem dosáhl otcova souhlasu a také doporučení ředitele základní školy, v Avii se přestala letadla vyrábět, učební obor leteckého mechanika byl zrušen,« vzpomíná na své začátky kandidát do Senátu za KSČM ve volebním obvodu č. 80 – Zlín Ing. Václav Ransdorf, letecký odborník a soudní znalec v oborech kybernetika, elektronika, elektrotechnika a ekonomika.
Příležitost poskytl aeroklub
Byl tady ale ještě aeroklub, jehož byl členem. »Začal jsem se učit. Mraky, ručička, kulička… všechna razítka u lékařů, první navijákový start. Vůně motorových letadel ale měla své kouzlo a sílu. Za tím vším jsem skoro každou neděli chodil deset kilometrů na letiště a večer zpět.«
Mezitím rané mládí vystřídalo vojenské sukno, jiné okolí, jiná technika. Dřevěný větroň už pro něj nebyl ten zázrak techniky. Svist letícího větroně nebo dunění pístového motoru vystřídala elegance dálkového řízení raketové techniky. »Stále ve mně přitom sílila touha k návratu k té ‚klasice‘«.
* * *
Pak přišel čas, kdy rostoucí kvalifikaci v oboru kybernetika mohl využít i ve spojení s letadly a letectvím. »Československo tehdy zaujímalo přední místo ve špičkových leteckých sportech. K hodnocení výkonu a výsledků v těchto disciplínách již nestačilo jen logaritmické pravítko. Bylo dobré, když po skončení soutěžních letů byly neprodleně zveřejněny přesné výsledky. Dalo to dost práce, byla to věc neprobádaná. Spolu s několika dalšími odborníky jsme tento systém přivedli na svět a přes značnou závist části okolí opakovaně úspěšně použili. A tak se postupem doby můj svět letadel a kybernetiky opět spojil.«
Vstoupil na půdu známé letecké značky Moravan Otrokovice. V dosahu mu zůstalo také několik aeroklubů. »Všude byli lidé, tvůrčí lidé se schopností přinášet nové a dobré věci. To nakonec bylo tehdy vidět, i přes to, že jsme dlouhé roky byli podceňováni, naše práce byla snižována, bylo neustále povyšováno vše okolní, cizí, ať to bylo jakékoliv. Naplno jsme to, snad všichni, pochopili a poznali, když už bylo pozdě,« říká Ransdorf.
A z pohledu svých osobních zkušeností komentuje vývoj po Velké sametové: »Naprosto zbytečně a hloupě se zničilo vše, co se dalo. Opustili jsme zavedené trhy a odbytiště. Na Václavském náměstí se ozývaly nesmysly o tajemných slušovických nitkách. Bohužel, lidé tomu věřili. Přišli ti, co mohli dělat kdykoliv, kdekoliv a cokoliv, zdivočelí kádrováci z OF se svými kamarádíčky to vzali do svých rukou. Kdo nesouhlasil, musel odejít.«
Ze zachránců se vyklubali tuneláři
»Tento podnik a lidi v něm i se všemi jeho vadami, jsem měl rád, nemohl jsem se ale účastnit jeho likvidace, nemohl jsem se podílet na pošlapání tradic a zneuctění práce nás, našich otců a dědů.
Šli jsme tedy každý svou cestou, pro nikoho to nebylo jednoduché,« říká s určitou dávkou hořkosti Ransdorf.
Čas rychle ukázal, že zázrační novodobí »experti« a jejich parta nebyli tak kvalifikovaní a pevní v kramflících, jak prohlašovali. Velmi rychle se z prosperujícího podniku, který byl vybaven špičkovými technologiemi, stal tunel. Výrobní a montážní přípravky, které jsou nutnou a nezbytnou podmínkou letecké výroby (a nejen letecké), jejichž cena je nedozírná, byly postupně likvidovány a rozkradeny. Do podniku postupně přicházeli místní i zahraniční »zachránci a machři«. A bylo to vidět!
* * *
»Rozhodně nechci dělat celý personální seznam všech, kteří se na zničení Moravanu a vlastně celého leteckého průmyslu postupně podíleli, ani bych je neuměl přesně vyjmenovat. Přesto nemohu opomenout roli takzvaných zemědělsko-leteckých odborníků ze Slušovic (přitom musím zdůraznit, že slušovického podniku a lidí v něm jsem si vždy velmi vážil a vážím), Charvátů, Sosků, Tuttrů, Harkinů, Buriánové…
Ten podnik přitom dával lidem práci, živobytí stovkám kvalifikovaných pracovníků a jejich rodinám, přinášel možnost získání a rozšíření kvalifikace, odbornosti, umožňoval i další společenské vyžití,« připomíná Ransdorf.
Co s tím?
Ostatně podobně se situace vyvíjela v rámci likvidace nežádoucí české konkurence i v pražském Aeru a ostatních leteckých podnicích. Pečlivě má Václav Ransdorf zdokumentován i postup při likvidaci letiště Holešov, dlouze hovořit by mohl i o přerovském letišti.
»V celém světě známou leteckou značku Zlín a Moravan jsme léta budovali a nejen letecká veřejnost tuto značku dobře znala. To vše je ale pryč. Dnes nemáme ani ty letecké podniky, ani ta letiště, z armády jsme udělali bandu žoldáků, jímž jednou velí špatná zpěvačka, jednou zase všeho schopný veleduch s modrou knížkou. Současné události, zejména hořké taškařice s padáky, Gripeny, Pandury, pistolemi nebo letouny CASA jsou ukázkou toho, že opravdu může každý dělat cokoliv. Je to jen malá část velké množiny případů, které dnes nazýváme korupčními aférami. Opravdu jsme tak hloupí nebo naše slušnost přešla v neschopnost?« ptá se letecký odborník.
A uzavírá: »To co vidíme a slyšíme, není normální. Záleží pouze na nás, občanech, zda necháme dále řádit smečky lobbistů, ‚poradců‘ i jiných ‚umělců‘. Budeme-li dále mlčet, neobhájíme náš postup před našimi potomky ani před vlastním svědomím. Je opravdu nejvyšší čas urychlit odchod současné vládní party.«
(ici)
**************
Na této straně 9 ještě naleznete souhrnný přehled, jak šel čas v Moravanu Otrokovice – od začátku na přelomu 20. a 30. let do hořkého aneb sametového konce... To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.
**************
Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)
Hodnocení: 6.6, celkem 33 hlasů.
Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Poštovní adresa: Haló noviny, P.B. 836, 111 21 Praha 1, telefon: 222 897 111, e-mail: halonoviny@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.
Diskuse k článku
Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.