Na »drobný detail« zapomněli

Neuvážené výroky některých německých představitelů o dávné minulosti vyvolaly zájem o to, jak řešily svou německou menšinu, kolaborující s nacistickou mocí, jiné státy. Ono to v našem mediálním diskurzu, a možná i v tom německém, vypadá, jako kdyby pouze státy střední a východní Evropy po druhé světové válce řešily odsun.

Náměty pro přemýšlení poskytl rozhlasový pořad, který se v tomto týdnu věnoval poválečnému osudu německé menšiny v Belgii. Němečtí muži, kteří bojovali ve wehrmachtu, byli po válce uvězněni, Němcům byl zabaven majetek a až do padesátých let probíhaly ve společnosti čistky. Do Německa odešli - tedy byli vysídleni - představitelé elit, učitelé, úředníci, kněží... Ještě prý v osmdesátých letech byly časté slovní útoky na kolaborantskou minulost belgických Němců, kdy se i oni stali pátou kolonou okupantů. Belgie Němce hromadně nevysídlila, zato se je snažila pofrancouzštit. V současnosti má německá menšina v Belgii autonomii, s vlastními orgány a úředním jazykem. Její příslušníci se však za Němce nepovažují, nýbrž za německy mluvící Belgičany.

K odsunu nedošlo i z toho důvodu, že německá menšina v Belgii nebyla rozhodně tak početná jako například v Československu, a Belgičané se domnívali, že pofrancouzštění bude dostačující, i když vlastně k němu v plném rozsahu nedošlo.

Potud je vše jasné. Problém kolaborace s okupujícím nepřítelem musely řešit, podle svých podmínek, i jiné státy. Překvapující je však, že se současně v pořadu nastolila otázka, proč se Belgičané s německou otázkou vyrovnali a proč se s ní - prý - nevyrovnali Češi. I Československo ji přece vyřešilo - tak, jak jedině bylo možné, vysídlením těch, kteří neprokázali svůj antifašismus. Alternativou mohly být jen soudy pro velezradu. Československá situace byla významně jiná než ta belgická - v Belgii nepřipravovali Němci genocidu místního obyvatelstva. V českých zemích, a obecně ve všech slovanských národech, však od samého počátku a programově ano. Tento »drobný detail« v pořadu nezazněl.

Je správné, že vlastenecké spolky typu ČSBS, Klub českého pohraničí, Společnost Edvarda Beneše a další budou důrazně připomínat vyhnání Čechů a antifašistů z českého pohraničí v roce 1938 - 30. září se takto stane památným dnem obětí tohoto vyhnání. A jde jen o tlak veřejnosti, jestli tento den vejde i do kalendáře.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 29 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.