Rozhovor Haló novin s Františkem Jordákem, kandidátem KSČM do Senátu v obvodě č. 80 Zlín/Uherské Hradiště

Senát by měl být Radou starších

Můžete se čtenářům nejprve stručně představit?

Jsem ročník 1948, mám tedy už něco za sebou. Vystudoval jsem stavařinu a po návratu z vojny jsem nastoupil do Průmyslových staveb Gottwaldov. Zde jsem zastával funkci mistra, později stavbyvedoucího a nakonec výrobního inspektora. Budovali jsme Tatru Příbor, Tatru Kopřivnice, nebo Lakrum Pršné, nejmodernější mlékárnu na Moravě, kterou listopadový převrat bohužel zlikvidoval. Stavěli jsme také svazácký hotel Voroněž v Luhačovicích na přehradě. I ten bohužel po Listopadu zpustl a zanikl.

Od roku 1984 jsem pracoval ve Státních lázních Luhačovice jako vedoucí provozu. Tam mě zastihlo převratové období. Dvakrát mě z politických důvodů odvolali z místa. Nejprve krátce po Listopadu, kdy se jim ale nepodařilo mě jako předsedu odborové organizace vyštípat úplně, a podruhé v roce 2001. Od té doby jsem se živil jako OSVČ, protože vedení ODS ve Zlíně vydalo zákaz mě zaměstnat, navzdory halasení, že politická šikana u nás neexistuje. Patnáct let jsem byl živnostník, pracoval jsem dál ve stavařině, například na rekonstrukci Českého domu v New Yorku. Dnes jsem v důchodu, ale pracuji pořád, jsem autorizovaný stavební inženýr, provádím technické dozory staveb a starám se o údržbu jednoho nákupního střediska.

Ve straně jsem od roku 1973. Po převratu jsem se stal předsedou základní organizace v Luhačovicích a jsem jím dodnes. Pracuji i v okresním a krajském výboru. Ten mě také navrhl jako kandidáta na senátora. Kandidaturu jsem přijal, protože se domnívám, že už mám dostatek zkušeností, abych dokázal posoudit řešené problémy a také možná poradit.

Co vás do aktivní politiky přivedlo?

Naštvanost. Dráždilo mě, když jsem viděl, jak ti, co byli před Listopadem takzvaně »u komunistů« a spíše škodili, než za něco bojovali, tak škodí dál, v jiných stranách. Pro takové byla vždy kritériem jen vlastní kapsa a společenská prestiž. A tito lidé mají pré dosud. Stali se z nich kariérní politici, kteří této zemi škodí a nestarají se o to, co potřebují lidé. Tomu je potřeba se postavit. Někde je nutné lidi hájit. Věřím, že tím místem může být i Senát.

Za co tam chcete bojovat?

Za dostupné bydlení. Za práci pro každého, kdo pracovat chce. Za platy a důchody, které porostou minimálně tak, jako životní náklady, ne-li více. Jako senior bych se chtěl zvlášť prát za důstojné podmínky života starších lidí, zejména těch, kteří zůstanou sami. Obávám se, že se o to tento stát zatím moc nestará. Měl by například podporovat vznik seniorských komunit s odpovídající a dostupnou péčí. A nejen jich. Staví se málo domů opravdu pro potřeby lidí. Kdyby radnice stavěly, co stavět mohou, a rekonstruovaly, co mají, rychle by přestaly kšefty s chudobou i s byty. Stejně tak by se zastavilo narůstání cen bytů, které je nejen v Praze zcela extrémní. Růst nájemného by to také zbrzdilo. Místo toho radnice rozprodaly domy s argumentem, že opravy by stály peníze. Výsledek je, že dnes prakticky neexistují sociální byty. A pokud existují, člověk leckdy žasne, kdo tam vlastně bydlí – spříznění městští úředníci a politici…

Myslím, že bude také potřeba nasadit ohlávku státní správě. Ta se vymkla a dnes diktuje demokraticky voleným zastupitelstvům. Mnohá zastupitelstva obcí dnes už řídí úředníci. To je třeba změnit.

A mám i řadu dalších programových cílů, nelíbí se mi například vůbec situace ve školství nebo v dopravě.

Co vám vadí ve školství?

Do deváté třídy jsou dnes děti vychovávány ve vyloženě protilevicovém a antikomunistickém duchu. To ale není ještě to nejhorší. Mnohem horší je, že dnes vycházejí ze základních, středních a vysokých škol mladí lidé, kteří mají tituly, profesně však nejsou schopni se uplatnit, natož aby uměli zatlouct hřebík. Jako stavař tu zkušenost skutečně mám. Stavebnictví bohužel není pečení rohlíků. Ty když se jeden den nepovedou, druhý den se mohou upéct lepší. Ale propad kvality technického vzdělávání, byť by byl jen dočasný, bude na stavbách vidět dalších 80-100 let.

Myslíte, že kvalita stavebnictví poklesla?

Jednoznačně. Ale příčinou není pochopitelně jen zhoršující se kvalita technického vzdělávání a učňovského školství. Dalším faktorem je honba za levnější pracovní silou. Tedy dělníci z ciziny, kteří na většině staveb dnes pracují. Ti jsou povětšinou jen zaučení, skutečné vzdělání nemají a schází jim cit pro obor. Všichni si myslí, že je to jedno, protože u manuální práce se nemusí přemýšlet. To je ale obrovský omyl. Dalším faktorem je kvalita skutečně použitých materiálů a nedostatečná kontrola provedené práce. Problém je i na straně projektantů. Já kreslil celý život na prkně. Dnes projektanti pracují na počítači a nestačí tak rychle myslet, jak jim mašina rychle maluje. Proto jsou ty výsledky někdy tristní.

Samostatnou kapitolou je pak úroveň stavebních úřadů. Ty sledují již jen paragrafy, nikoli skutečnou kvalitu staveb. A vydání stavebního povolení je na roky.

Obrovský úpadek pak nastal u územních plánů. Dnes územní plány úředníci natolik zevšeobecnili, že developeři si mohou stavět, skoro co se jim zlíbí. Připomínky dotčených účastníků je mnoho nezatěžují, potřeby a zájmy lidí už vůbec ne.

Já se jako stavař řídil pravidlem: Stavět se má tak, aby stavba, která se postaví letos, byla nadstandardem, za dalších dvacet let standardem a dalších dvacet by měla být stále funkční. Takto už se dnes neuvažuje. Chybí vize a schopnost předvídat vývoj.

Ve vámi zmíněné dopravě to je asi problém největší.

Bezpochyby. Na dopravu si stěžují všichni. Přibývá kamionů, ale jezdí na silnicích postavených na »polňačkách« s ošizenou zatížitelností. Opotřebování se obrovsky zrychluje a roste nám tu neviditelný dluh. Dálnice se přitom staví hlemýždím tempem. Proč? Právě proto, že se nepracuje koncepčně a s vizí. Kdyby pozemky, s nimiž se počítá pro výstavbu dopravní infrastruktury, byly dlouhodobě vyčleněné, popřípadě rovnou vykoupené, žádné problémy nemáme, nikdo by se nemohl nekonečně dohadovat.

A to nemluvím o ekoteroristech, s nimiž si současná legislativa neví rady a dává jim naopak do ruky spoustu možností, jak blokovat rozvoj celých regionů. Kdybych jim mohl svým působením v Senátu vzít byť jen trochu vítr z plachet, mělo by takové působení smysl.

Řada voličů ale Senát nemá příliš v lásce.

Tomu se nelze divit. Já mám vizi Senátu jako jakési Rady starších. Její členové by podle mě vůbec nemuseli dostávat stálý plat. Proplácel bych senátorům jen náklady na cestovné, stravné a ubytování během jednacích dnů Senátu, nic víc. A viděl byste, že by se tam spousta současných kandidátů netlačila. Proto také jdu do kampaně s heslem »Senátorem z přesvědčení, ne za peníze«.

Již v 80. letech jsem byl popotahován za to, když jsem na jednom veřejném shromáždění řekl, že »do politiky se u nás tlačí lidé, kteří neuspěli ve svých profesích«. Na tomto výroku ani dnes nemám co měnit. Platí stále, ba mnohem víc než dříve.

Senátní volby budou také testem, zda se ke KSČM vrací důvěra voličů. Výsledek posledních sněmovních voleb byl bezpochyby neúspěchem. Z čeho pramenil?

Z naší vlastní neaktivity. Chybí nám manažerské řízení. Postaru pracovat už nejde. Jako kandidát na Zlínsku si neodpustím říci, že nám neuškodí trochu té baťovské vize a disciplíny, která tento region posunula dopředu.

Když nám někdo ve Sněmovně ukradne náš nápad či návrh, což se děje častěji, než si lidé myslí, je nutno to veřejnosti hlasitěji sdělovat. Vysvětlit a prokázat, že lidé, kteří kdysi hlasovali proti takovému návrhu, ho dnes protlačují, ale už se skrytou vazbou na lobbisty.

Více musíme také využívat Haló noviny, třeba i k metodickému řízení základních organizací, k šíření programových kroků po celé republice v aktuálním čase. I k distribuci jednoduchých informačních letáků do vývěsních skříněk.

Musíme být také pružnější ve vyjadřování se k aktuálním tématům dne.

Já chápu, že hlavní média naše představitele bojkotují a nevolají jim, aby zjistila jejich názor. Pak musíme najít jiné cesty, jak ten názor k veřejnosti dostat. Není možné, abychom se k horkým tématům dne vyslovovali třeba s týdenním zpožděním.

Strategie tolerovat vládu ANO a ČSSD podle vás může rovněž pomoci obnovit důvěru voličů?

Můj postoj od začátku byl, že je třeba mít řádnou vládu a že budeme-li schopni prosadit základní principy z našeho volebního programu do programu vlády, a bude-li je koalice respektovat, podpora vládě je možná. Komunistická strana Čech a Moravy vždy pracovala v zájmu této země a všech jejích obyvatel.

Jan STERN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 27 hlasů.

Jan STERN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2018-07-06 11:15
No nevím zda v případě že by zastával stanovisko opačné by se na tu
kandidaturu dostal.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.