Golda Meirová s americkým prezidentem Johnem F. Kennedym

Právě ta žena. Golda Meirová

Ben-Gurion o ní řekl: »Jediné, co Golda umí, je nenávidět!« Ne že by mě Golda Meirová neměla ráda. To by bylo podcenění. Nesnášela mě. Způsob, jak mluvím, jak se oblékám, jak vypadám. Všechno.

Jednou, uprostřed projevu v Knessetu (myslím, že to bylo o tom dovolit Beatles, aby se objevili v Izraeli) jsem přerušil proslov a řekl: »Teď bych chtěl odpovědět poslankyni Goldě Meirové...«

- »Ale poslankyně Meirová nic neřekla!« namítl předseda.

- »Neodpovídám na poznámku,« vysvětlil jsem. »Odpovídám na její úšklebky!« Golda se skutečně ušklíbala, každým svalem ve tváři deklarujíc zášť.

Byla jí věnovaná třetí kapitola zajímavého seriálu Raviva Druckera o prvních izraelských premiérech. Levi Eškol zemřel v únoru 1969 na náhlou srdeční mrtvici. Šprýmaři trvali na tom, že to byl výsledek svatby 74letého předáka se ženou o 40 let mladší.

Z nuly na 80

Populárních kandidátů, kteří jej mohli nahradit, byla spousta, ale - jaká škoda! - žádný nebyl členem vládnoucí Dělnické strany (Mapai). Tak byla z ničeho nic vybrána Golda Meirová. Tenkrát dokonce ani nebyla ministryní. Tehdy se stal zázrak. Těsně před jejím nástupem k moci byla v průzkumech její popularita téměř na nule. Přes noc vzrostla na víc než 80 %...

V následujících letech byla její autorita neomezená. Žádné vysvětlení pro to neexistovalo - neměla žádnou osobní mocenskou základnu, žádnou vlastní politickou organizaci. Ovládala stát čistě silou své osobnosti. Živě si připomínám jednu scénu. V roce 1973 musel být zvolen nový prezident státu. Golda měla v úmyslu, aby byl zvolen její kandidát, vážený univerzitní profesor Ephraim Katzir. I protikandidát byl ale váženou osobností.

Knesset se v té době chystal schválit nový zákon o metodě volby, kdy by výsledky byly převedeny do aktuální velikosti frakcí. Nazývali jsme ji »Bader-Oferovo spiknutí«. Byla navržena ve prospěch největších frakcí a poškozovala ty nejmenší, jejichž součástí byla i moje. Uspěl jsem při zformování koalice malých stran - levicových, pravicových, náboženských i sekulárních - a společně jsme měli sílu rozhodnout, kdo bude prezidentem. Tak jsme předložili ultimátum ministrovi financí Pinhasu Sapirovi, jednomu z čelních představitelů Dělnické strany - zrušte navržený zákon a my budeme hlasovat pro Katzira, jinak budeme hlasovat pro opozičního kandidáta. Sapir vytáhl svůj legendární malý notebook, sečetl členy a usoudil, že tu sílu opravdu máme. »Počkejte tady«, řekl nám. »Jdu za Goldou.«

Co následovalo, bylo ohromující. Viděli jsme ho vstoupit do Goldiny kanceláře. Za deset minut vyšel jiný muž. Všemocný Sapir, přezdívaný »ředitel státu«, vyšel jako trpaslík, uhnul očima a šel rovnou k telefonu. Zavolal ultraortodoxní náboženské frakci, slíbil jim peníze a dostal jejich hlasy.

Golda mu řekla: »Nenechám Uri Avneryho rozhodovat, kdo bude izraelským prezidentem!« To jsou ale malé epizody ve srovnání s největší událostí v jejím životě a v životě národa: Jomkipurskou válkou.

V šestidenní válce roku 1967, za Eškola, Izrael zabral obrovská území, především Sinajský poloostrov. Naše armáda byla zakopaná podél Suezu. Nový egyptský prezident Anwar Sadat chtěl dostat Sinaj zpět. Vystrčil diskrétní tykadla s neuvěřitelnou nabídkou: když se Izraelci stáhnou na dřívější hranice, Egypt uzavře s Izraelem mír. Když se to doneslo Goldě, s opovržením nápad odmítla. Drucker jako obvykle předkládá veškerá fakta, mnohá z nich dosud neznámá. Ale opět, nejsem si jistý, že získal zcela správný Goldin obraz.

Rodačka z Ukrajiny

Golda se narodila na Ukrajině, a když jí bylo sedm, její rodina se vystěhovala do USA. A to poté, co, jak tvrdila, prošla významným pogromem... Vyrůstala jako americká Židovka, která se jako 26letá vdala a odstěhovala do Palestiny. Mladý pár odešel žít do kibucu a Golda začala být aktivní ve straně Mapai. Ačkoli nikdy nebyla příliš hezká, zdá se, že měla plno afér se staršími stranickými předáky. Vzpomínám na mnohé řeči o nich v té době a chápu, proč jim Drucker věnuje spoustu času, i když já je shledávám pozoruhodně nezajímavými.

Základním faktem je, že Golda chovala od začátku vůči Arabům úděsné opovržení. Stejně jako její předchůdci (kromě Mošeho Šareta) neměla s Araby nikdy skutečný kontakt, naprosto ignorovala arabskou kulturu a z celého srdce jimi pohrdala.

Lehkost, s jakou izraelská armáda porazila tři arabské v roce 1967, tohle pohrdání prohloubila. Golda nesnila o tom, že by Sinajský poloostrov vrátila Egyptu, což byl opovrženíhodný arabský stát. Zvlášť teď, když jej vedl Sadat, jehož považoval za padavku už jeho velký předchůdce Gamál Abdel Násir.

Nechápala arabský svět

Kdyby Golda pochopila z arabského světa aspoň něco, byla by věděla, že Egypťané jsou nesmírně hrdý národ, dokonce i v chudobě si vědomý toho, že je dědicem 8000 let staré kultury. Kanál je součástí této hrdosti. Myšlenka, že by se jej vzdali, je dětinská stejně, jako že by se Palestinci někdy vzdali arabského Jeruzaléma.

Palestinci? Golda se tomu vysmála. »Něco takového jako Palestinci neexistuje!« prohlásila jednou v Knessetu, když jsem vystoupil s tímhle tématem. To byla žena, jež vedla Izrael v jednom z jeho nejkritičtějších okamžiků...

Už před Jomkipurem, v roce 1973, byl šéf izraelské zpravodajské služby naléhavě povolán do Londýna na schůzku s nejcennějším izraelským špionem, egyptským zrádcem, Násirovým zeťem. Hnal se zpátky, aby oznámil, že egyptská armáda zaútočí v den Jomkipur (Den smíření, jeden z významnějších židovských svátků, slavený na přelomu září a října - pozn. překladatele).

Na Goldu to dojem neudělalo. Egypťané? Co by mohli udělat? Svolala své generály a následovala živá diskuse. Měly by být povolány zálohy? A když ano, kolik? Až 200 000, jak navrhl náčelník štábu David Elazar, nebo jen 50 000, jak nadhodil ministr obrany Moše Dayan? Golda, jako typický politik, přišla s kompromisem: bylo jich povoláno 100 000. Z toho se později stalo jádro věci. »Proč byly povolané zálohy?« bouřil zas a znova šéf opozice Menachem Begin.

Stařena? Ne, domina!

V Druckerově filmu se Golda zobrazuje jako bezmocná stařena, obklopená mladými a dynamickými generály. Pravda byla úplně jiná. Golda Meirová byla dominantní a dominující osobností při rozvažování, generálové byli v její přítomnosti jako děti.

Když opovrhovaní Egypťané překročili kanál a ovládli všechny proslulé izraelské opěrné body, Izrael to ohromilo. Zbožňovaný Moše Dayan, nekompetentní jako vždycky, všude obíhal a prorokoval zničení třetího chrámu (následující po dvou chrámech antických). Elazar, přezdívaný Dado, se naštěstí ukázal být kompetentním a v Izraeli nakonec dostal situaci pod kontrolu. Konec byl rychlý. Vyšetřovací komise odsoudila Dada a osvobodila Goldu i Dayana, ale země byla pobouřena, Golda a Dayan museli jít.

Sadat přišel do Izraele uzavřít mír, byla zorganizována jeho schůzka s Goldou. Ta mu s úsměvem potřásla rukou a představila se jako »stará dáma«. Z jejich hrobů skon války nevstal.

Jsou současní vůdcové Izraele moudřejší než Golda? Respektují Araby víc? Jsou připraveni vrátit okupovaná území?

Ne! A ne! A ne!

Uri AVNERY

Překlad Vladimír SEDLÁČEK

FOTO – cs.wikipedia.org


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 12 hlasů.

Uri AVNERY

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.