Rozhovor Haló novin se Šárkou Kalvovou, kandidátkou KSČM do Senátu v obvodu Jablonec nad Nisou

Inkluze devastuje české školství

Jakou máte politickou zkušenost?

Od prvního roku svého života jsem žila s rodiči ve vojenském újezdě Ralsko, který se časem stal městem. Tam dnes působím jako zastupitelka, radní a předsedkyně finančního výboru. Od roku 2014 jsem také členkou výboru pro sport a tělovýchovu Zastupitelstva Libereckého kraje.

Za svou největší politickou zkušenost však považuji dobu, kdy jsem dva roky působila jako místostarostka Ralska. Byla to ovšem dosud nejtvrdší zkušenost mého života. Prohlásila jsem dokonce, že bych musela být Johankou z Arku, abych vydržela v této funkci další čtyři roky. Situace byla totiž velice komplikovaná. Po volbách jsme získali většinu a získali jsme ke spolupráci i koaličního partnera, kterému jsme dokonce přepustili místo starosty. Bohužel, tři měsíce po volbách došlo k malému převratu, starosta byl odvolán a já zůstala náhle ve vedení sama. Když jsem se ptala, proč neodvolají i mě, řekli mi, že je za mnou vidět práce a není k tomu důvod. Nejspíše mě tam ale nechali jen proto, že nikdo ze vzbouřenců neuměl všechno to papírování dělat. Takže jsem dva roky pracovala pro nepřátelsky naladěné zastupitelstvo. Nicméně nelituji, zkušenost to byla ohromná.

Mohla by vám pomoct i v Senátu?

Myslím, že ano. A nemíním tím jen onu zkušenost práce v týmu, který mi není vždy nakloněn. Obecně považuji zkušenost z místní politiky za ideální průpravu pro zákonodárce. Není od věci vědět, jaké problémy řeší politici na komunální úrovni, zejména ty, které přímo pramení z legislativy. Nedávno jsme na zastupitelstvu například řešili problém s novelou stavebního zákona, která nám znemožnila mít vlastní stavební úřad. Senát je přesně tím místem, kde se dala taková novela jednoduše opravit a nemusel dnes o ní rozhodovat Ústavní soud.

Vůbec nepatřím k těm, kdo tvrdí, že je Senát zbytečný. Měl by tu být institut, který může zabránit schválení špatného zákona. Vidíme, co se děje v Poslanecké sněmovně. Jaký paskvil se tam kolikrát prohlasuje. Jistá »výstupní kontrola« je podle mne proto nutná. A tou by měl být právě Senát.

Profesí jste učitelka. Co je podle vás největší problém českého školství?

Největší problém je v tom, že při každé změně ministra se mění i celková koncepce a spolu s ní legislativa. Na školy to má obrovský dopad.

Za velkou chybu rovněž považuji, že byly zrušené společné osnovy pro celou republiku. Tam začal chaos. A postupoval dál.

V tuto chvíli vidím jako největší aktuální problém jednoznačně inkluzi. Tak, jak je nastavena, ničí české školství. Mám zkušenost přímo z praxe. Učím na prvním stupni základní školy a ve třídě děti s podpůrnými opatřeními mám.

Vidím ohromné mrhání penězi. Ty obrovské prostředky mohly být vynaloženy úplně jinak a dětem s různými handicapy mohly pomoci mnohem více. Tyto děti potřebují speciální vedení a měly by mít speciálního pedagoga. Proto by bylo užitečné, aby vznikaly speciální třídy. A nejde jen o pedagogy, ale i o pomůcky. Dnes škola musí zakoupit pomůcky pro každé jedno takové dítě s handicapem. Ve speciální třídě může tuto konkrétní pomůcku využívat mnohem více dětí, často stačí jedna pro celou třídu. Bylo by to mnohem úspornější.

Nejsem proti integraci, ale nesmíme při podpoře integrace znásilňovat rozum. Nemluvě o tom, že nechápu, jak mohl být spuštěn projekt, který se předem vůbec nevyzkoušel.

Nejhorší je, že vyučující musí kvůli inkluzi ve třídě snižovat nároky. A to pochopitelně jde na úkor těch nejtalentovanějších žáků. Ti by mohli v té škole získat mnohem víc a já jsem přesvědčená, že na to mají i právo. Ale my jim ho dnes upíráme. Ochuzujeme mnohé z nich. A poškozujeme tím konkurenceschopnost celé generace.

Do třídy mé dcery na gymnáziu byl nedávno například zařazen autista. A ona napsala slohovou práci, v níž se zeptala: Proč musíme snášet házení bačkorama po hlavách? Proč musíme snášet sprosté nadávky? Její vyučující na to reagovala slovy, která bych použila taky, protože podobné věty jsme se naučily opakovat jako kolovrátek: Musíte tu jinakost respektovat, tento váš spolužák má takový a takový problém a ten se takto projevuje. Snad tím dáváme té generaci umění tolerance. Ale nikdo se již neptá, co jí bereme. Dá se jen z tolerance vyžít? Je to jediná hodnota života? Navíc, buďme k sobě upřímní – opravdu se takto té toleranci žáci naučí? Není to spíše tak, že je učíme jen potlačovat hněv, který jednoho dne vzkypí? Opravdu se to nemůže obrátit právě proti těm »jiným dětem« a jinakosti jako takové? Myslím, že si v těchto otázkách hodně lžeme. Nechceme vidět pravdu a zaděláváme si tím na obrovský problém.

Myslel jsem, že největším problémem školství jsou nízké platy.

Jistěže to také není problém malý. Mladí vystudují pedagogickou školu, ale jen proto, aby měli nějaký titul a pak jdou pracovat mimo školství. Mají vysokoškolské vzdělání a chtějí být podle toho oceněni. A toho ocenění se jim dnes dostane spíše jinde.

Já sama jsem se však nedoceněná nikdy necítila. Mám k učení asi trochu jiný přístup, než je dnes obvyklý. Vysokou školu jsem si dodělávala v době, kdy už jsem učila. Protože mě ta práce bavila a chtěla jsem ji dělat. Ale takových lidí je dnes málo.

Pojďme k politice. V posledních volbách dostala levice na frak. Proč tomu tak bylo, podle vás?

Ano, v poslední době levice ztrácí. Je to patrně tím, že nedokážeme přesvědčit mladé lidi. To ale také souvisí se školstvím – s tím, jak se ve školách prezentuje minulá doba. Mladí se ve školách dnes ve vztahu k minulosti naučí jen paušalizovat, všechny házet do jednoho pytle, házet špínu na cokoli. Vůbec nejsou vedeni ke kritickému přístupu k dějinám, k pochopení jejich složitosti, vícevrstevnatosti. A to říkám jako člověk, který není členem KSČM, a maturovala jsem v roce 1992, takže mě nikdo nemůže obvinit, že jsem v minulém režimu čerpala nějaké výsady či moc.

Ale nesmíme to vzdávat. Věřím, že když nebudeme slibovat nereálné nesmysly, když budeme poctivě pracovat a trvat na tom, že každý si zaslouží poctivý a spravedlivý život, získá nejen KSČM, ale celá levice znovu důvěru lidí.

Jak jste vnímala vyjednávání o podpoře nové vládě?

Nechtěla jsem, abychom tolerovali vládu za každou cenu. Pokud by měly být cenou ústupky z volebního programu, bylo by to špatně. Ale věřím, že k tomu nedojde. A že se podaří využít nastalé konstelace k alespoň částečnému prosazení našeho programu.

Jan STERN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 43 hlasů.

Jan STERN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


1958Jirka
2018-07-21 09:40
Správně, pane Kořínku! Naše školství je ve srabu!
hajek.jiri51
2018-07-20 12:57
Ve "hře" je vše, chybí pouze racionalita. A komu to má vše
sloužit? Českému národu těžko.
joska.korinek
2018-07-20 12:35
oprava - žvanily
joska.korinek
2018-07-20 12:34
Každý z těch víc jak dvacítky ministrů chtěl zanechat svou stopu.
Takže není divu, že v tom notně zaťapaném resortu je zmatek. Na
základkách se učí hlavně nenávidět socialismus a Rusko, učňáky
silně upadly v úrovni, o střední odborné není moc zájem, protože
není vidět perspektiva zaměstnání, učení vysoké technické je moc
náročné, takže většina chvátá nejraději přes gympl na nějakou
vysokou kecavou. Žvanili produkuje současné školství ve velkém.
1958Jirka
2018-07-20 10:56
Paní kalvová by měla ostat za katedrou. Tam je daleko prospěšnější
než senátorka. O hodně užitečnější!
reich.mir.fan
2018-07-19 18:03
Tento neutěšený stav popsala paní s.Kalvová kandidátka do senátu moc
hezky.Chci se jí ale zeptat na to jaké konkrétní hmatatelné kroky ona
sama učinila k odstranění tohoto stavu.Nebo snad tento článek napsala
jen proto aby se zviditelnila že kandiduje za KSČM do senátních
voleb­?Nejsem si zcela jist zda to bude stačit k vítězství.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.