Rozhovor Haló novin s předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou

Situace našich zemědělců v konkurenčním prostředí EU není jednoduchá!

Ve stanovisku Agrární komory ČR k návrhu Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020 je uvedeno, že nejhorší pro české zemědělce je návrh na zastropování přímých plateb pro zemědělské podniky. Mohl byste to vysvětlit?

Víte, na to je jednoduchá odpověď. Protože by většina produkčně orientovaných zemědělců u nás přišla o významné finanční prostředky, což by je vystavilo do nekonkurenceschopného postavení. Evropská komise (EK) stojí před rozhodnutím, kde ušetřit finanční prostředky, a došla k závěru, že je nezbytné krácení i rozpočtu na Společnou zemědělskou politiku. Proto návrh víceletého finančního rámce EU zahrnuje návrh na snížení rozpočtu pro zemědělství oproti minulému období o pět procent. Potud by to bylo pochopitelné. Zároveň ale EK chce zvýšit dotace pro malé zemědělce, a to jde proti snižování rozpočtu. Proto se EK rozhodla ke zmíněnému zastropování přímých plateb na farmu, a to podle velikosti obhospodařené půdy. Tím chce více podporovat malé zemědělce, aniž by na to musela vynaložit více peněz. Už ale neřeší, co to udělá s těmi, kterým prostředky odebere, a přitom od nich chce, aby plnili stále více povinností směrem k ochraně životního prostředí na veškeré výměře, welfare zvířat apod. Návrh by tak omezil zemědělce už od velikosti cca 190 hektarů. Přitom, v důsledku historického vývoje, Česká republika má největší farmy, které vyrábějí kolem 80 % všech potravin produkovaných u nás. Průměrný český zemědělec obhospodařuje cca 132 ha zemědělské půdy, proti tomu průměrný evropský zemědělec cca 16 ha. Vytvoření tohoto stropu nejenže by dopadlo nejvíce na naše zemědělce, ale významně by zhoršilo stav naší krajiny a půdy. Zemědělci by byli tlačeni mnohem více do pěstování monokultur a velká část těch, kteří ji ještě mají, by musela zrušit živočišnou výrobu. Ten návrh je ve své podstatě nesmyslný, neboť jde proti proklamovaným cílům Společné zemědělské politiky. Dotace jsou primárně určeny na částečnou kompenzaci nákladů spojených s plněním povinností, které evropská legislativa zemědělcům ukládá. Ty ale musí plnit na každém jednotlivém hektaru, nejen na prvních 190 obhospodařovaných hektarech. Je zcela zřejmé, že zastropování je tak politické téma, které s pragmatickým fungováním společného zemědělského trhu v EU nemá nic společného.

V návrhu SZP je také ustanovení o podpoře řady různých ekologických opatření. Z jakého důvodu?

Jedním z důležitých cílů zemědělské politiky je ochrana životního prostředí, krajiny apod. a Evropská komise má zájem, tento aspekt zemědělské politiky posilovat. S tím zemědělci souhlasí. Zároveň ale upozorňujeme, že to také něco stojí a že tyto požadavky nesmějí ohrozit naši konkurenceschopnost. Proto také upozorňujeme, že krácení evropského rozpočtu na SZP jde proti těmto záměrům. Nicméně již dnes zemědělci v EU, a tedy i u nás, dělají hodně pro ochranu životního prostředí, byť to lidé tak nevnímají. Mimochodem, naši zemědělci patří mezi ty, kteří používají poměrně málo chemie, velmi opatrně nakládáme s antibiotiky a našli bychom mnoho dalších pozitivních příkladů. O těch se ale nehovoří. Navíc mnohdy musíme bojovat i s podmínkami, které vytváří sám stát.

Můžete uvést konkrétní příklad?

U nás jsme dnes v situaci, kdy stát po našich zemědělcích chce, aby za tzv. »ostatní plochy«, jako jsou např. meze, remízky apod., které se např. nalézají uprostřed pole, zaplatili 2000 Kč za hektar. Přitom u orné půdy na tom poli platíme za hektar desetkrát méně. Přičemž zemědělec z tohoto remízku nemá žádný, a to zdůrazňuji, ekonomický užitek. Plodiny, které by prodal, z tohoto remízku nezíská. Takže naši zemědělci se vlastně dostávají do paradoxní situace, kdy z plochy půdy, která jim nic ekonomicky nepřináší, platí desetkrát vyšší daně než z orné půdy. Přitom český stát, ve smyslu Společné zemědělské politiky, tvrdí, že by zemědělci měli naopak tyto krajinné prvky budovat, vytvářet. Navíc to má ještě další háček, a to dost podstatný! Naši zemědělci totiž převážně hospodaří na pronajaté půdě. Přitom majitelů půdy, kteří ji danému zemědělskému podniku pronajímají, jsou stovky a tisíce. Zemědělec se tak nemůže sám o sobě rozhodnout, že na vybraném úseku pole vybuduje mez. K tomu musí mít souhlas všech vlastníků půdy. Nemůže jim říci, vážení přátelé, měli jste zde ornou půdu a my z toho nyní uděláme mez či remízek. Tím bych mnohonásobně snížil hodnotu tohoto pozemku. Logicky jsou v takových případech vlastníci proti snížení hodnoty jejich půdy.

To je jeden z důvodů, proč potřebujeme, aby půdu vlastnili zemědělci. Nejvíce půdy obhospodařují zemědělské podniky a stát jim dlouhé roky bránil v tom, aby mohli kupovat půdu, kterou stát prodával. Dnes je cena kvůli spekulantům tak vysoká, že se její nákup přestává zemědělcům ekonomicky vyplácet. Ziskovost zemědělců na jednom hektaru nám dlouhodobě vychází mezi 2,5 až třemi tisíci korun z hektaru. Ale cena té půdy se pohybuje někde kolem dvou set až tří set tisíc korun za hektar. Tak si propočtěte ekonomiku, kdy vám naběhne návratnost této koupě. Je to i sto let. Proto by zde mělo existovat předkupní právo při nákupu půdy pro zemědělce, který na té půdě hospodaří. Náš svaz o to usiluje již dlouho, ale většina politiků je netečná. Je to nepopulární opatření, kterým si nechtějí komplikovat život. Zkrátka našim zemědělcům musíme dát možnost vydělat, umožnit, aby mohli půdu koupit a řádně hospodařit.

V současné době se také hodně hovoří o zavádění robotizace a automatizace do zemědělství. Jak jsme na tom u nás v České republice?

Nedávno jsme na toto téma uspořádali mezinárodní odbornou konferenci, na níž ukázali, že robotizace a digitalizace do českého zemědělství proniká významně, a to z řady důvodů.

Z realizovaného průzkumu vyplývá, že v posledních dvou letech se 85 % zemědělských podniků potýkalo s nedostatkem vhodné pracovní síly. Pětina zaměstnavatelů v zemědělství byla proto k investicím do automatizace a robotizace donucena situací na trhu práce, neboť se jim nedařilo získat vhodné pracovníky.

Navíc investice do automatizace a robotizace velkou měrou přispívají ke snížení zátěže pro životní prostředí, k růstu pohody zvířat při udržení objemu produkce. To je důležité, když si uvědomíte, že populace na zemi roste a zemědělské půdy stále ubývá. Zároveň jsou investice do nových technologií jediná možná cesta, jak konkurovat cenám zemědělských komodit a produktů ze třetích zemí, které nemusí splňovat vysoké standardy jako zemědělci v EU.

Které profese v zemědělství chybějí nejvíce?

Chybějí všechny profese. Chybějí nám jak manuální pracovníci, tak i vysoce kvalifikovaní odborníci. Na to, abychom byli schopni zajistit sklizeň některých komodit, zveme k nám Ukrajince, Bulhary, Rumuny. Jednáme i v Mongolsku, jestli i tam seženeme pracovní síly. Snažíme se získat i kontakt v Srbsku. I tam hledáme pracovníky, kteří by mohli přijet k nám pracovat do zemědělství.

Ze středních škol a učilišť vychází poměrně dost lidí, kteří jsou odborně vzděláni, ale často nejdou pracovat do zemědělství.

Rovněž u vysokoškolsky vzdělaných lidí to není pro nás jednoduché, neboť i oni odcházejí pracovat do jiných oborů. Mohu jen konstatovat, že v roce 1990 jsme měli nejlepší kvalifikační strukturu v zemědělství ze všech zemí OECD. V současné době se situace na tomto úseku vysokoškolsky vzdělaných lidí nadále zhoršuje. Dnes nám například agronomii v zemědělských podnicích dělají i lidé, kteří agronomické vzdělání vůbec nemají, a tak je musíme dodatečně vzdělávat. To je paradox. Přitom náročnost na odbornost a vzdělání pracovníků v zemědělství neustále roste. Viz postup oné automatizace a robotizace.

Chybějí nám operátoři zemědělské techniky, opraváři zemědělských strojů, agronomové, zootechnici.

Starší pracovníci nám odcházejí do důchodu. Pokud je o zájem mladých lidí o zemědělství, musíme si položit otázku, jak tuto složitou situaci řešit. Co dělat, aby tomu tak nebylo. Ale to je i otázka nejen pro nás, pro zemědělce, ale i pro státní orgány.

V návrhu Společné zemědělské politiky se také hovoří o možnosti intenzivněji využívat Program rozvoje venkova. O co konkrétně jde?

K tomu mám jednu závažnou poznámku. Program rozvoje venkova by podle našeho názoru měl být v souladu s celorepublikovou strategií dalšího rozvoje našeho zemědělství, což tomuto zaměření úplně přesně neodpovídá. Musíme podporovat rozvoj živočišné výroby, abychom snížili dovoz masných výrobků ze zahraničí a pokusili se o postupný návrat k soběstačnosti v produkci masa. S tím ale také souvisí i vracení organické hmoty do půdy a pestřejší struktura plodin, protože pro ta zvířata musíte vypěstovat krmení. Dále musíme podporovat pěstování citlivých komodit, jako jsou brambory, ovoce, zelenina, cukrovka, chmel a další plodiny. Musíme budovat lepší stáje, zkrátka připravit chovaným zvířatům lepší welfare, aby se to projevilo v jejich vyšší užitkovosti. Zde jsem zase u toho, že živočišná výroba je náročná na investice a finanční prostředky. Ty spíše získají větší zemědělci. Cesta kupředu nevede tím způsobem, že budeme drobit naše velké zemědělské podniky, jak si představují mnozí činitelé EU.

Hodně se nyní skloňuje výraz - precizní zemědělství. Jak se to projevuje v praxi?

Jestli máme být zemí, která je schopna uživit naše obyvatelstvo, tak musíme snižovat náklady na zemědělskou výrobu. Konkrétně tedy na hnojiva, na postřiky. Prostě zvyšovat efektivitu výroby, a tím i produkci našich zemědělských výrobků. Česká republika je dnes v podstatě v postavení rozvojové země uvnitř Evropy. Produkujeme a prodáváme do zahraničí zemědělské suroviny, jako je například mléko, obilí či živá zvířata, nikoliv výrobky s přidanou hodnotou, jako je máslo, sýry, jogurty apod. To je špatně. Evropská unie se nyní stále více otevírá světu, tedy i dovozu základních zemědělských surovin. Dostáváme se tak do mnohem většího konkurenčního tlaku. Při všech těch povinnostech evropští, tedy i čeští zemědělci nedokážou tak levně například pěstovat obilí, jako to dokážou zemědělci na Ukrajině či v Rusku. Pokud nebudeme investovat a modernizovat, tak v důsledku rostoucích nákladů na produkci a dlouhodobě stagnujících prodejních cen zemědělských komodit budou evropští zemědělci krachovat. Toho bych se nerad dožil.

Proto se snažíme vytvářet podmínky pro produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Snad se nám to bude postupně dařit.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 17 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


ezpn
2018-08-03 21:04
JZD a státní statky je jediný cesta a ne aby puda patrila keťasum a
zlodejum
hajek.jiri51
2018-08-02 12:18
Jádro pudla je v "dotační politice" Bruselu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.