Rozhovor Haló novin s MUDr. Luďkem Danešem, CSc., sexuologem a asistentem Sexuologického ústavu 1. LF a VFN v Praze

Vždy se poraďte výhradně s odborným lékařem

Předpokládám, že za vámi chodí pacienti s nejčastějším zdravotním problémem, který souvisí s erektilní dysfunkcí. Od jakého věku začínají mít vaši pacienti tyto zásadní problémy?

Je to jeden z nejčastějších problémů, ale zde v sexuologickém ústavu řešíme také problémy reprodukčního charakteru, kdy manželé nemohou mít děti, dále i různé poruchy týkající se sexuálního života, ale také soudní znalecké posudky z naší lékařské oblasti. Jinak máte pravdu, nejběžnější problém je porucha erekce. Tyto organické změny v rámci těchto chorob se objevují okolo padesáti let a pak samozřejmě čím je člověk starší, tím má stále větší nárok na své zdravotní problémy.

Neměl bych zapomenout ještě na jednu z hlavních chorob. Tou je arteroskleróza, která úzce souvisí s problémem poruchy erekce, a také by bylo dobré zmínit u starších lidí andropauzu, což je u mužů vlastně to samé, čemu se říká u žen klimaktérium. Andropauza je vlastně úbytek testosteronu. U mužů začíná zhruba v pětačtyřiceti až padesáti letech. Přichází velmi plíživě a první problémy se můžou projevit po deseti letech od začátku andropauzy. Většinou začne testosteron v pětačtyřiceti ubývat, ale první poruchy erektilní dysfunkce, úbytek libida, se projeví až v pětapadesáti.

Jaké jsou další příznaky andropauzy u mužů?

Nás hlavně zajímá úbytek chuti do sexu, úbytek libida a s tím je spojena porucha erekce. Ale jsou zde dokonce změny povahových rysů a projevů, a to i psychické změny nálad. Starší muži jsou často nerudní. Ubývá také taková ta životní jiskra, chuť do nějaké fyzické aktivity nebo pacienti i hůře spí. To vše může souviset s testosteronem. Tam se to pozná, že když je dotyčný pacient mrzout od mládí, tak to bude spíše povahový rys, než že by to mohl být jen úbytek hormonu. Také ubývá svalová hmota, jelikož to působí anabolicky. Tady je potřeba zdůraznit, že je to plíživé, ne jako u žen. U žen to bývá totiž skokově, kde úbytek hormonů nastává vlastně během roku.

Ale zpět k mužům. Běžně rozebírám s pacientem, že před osmi lety měl pohlavní styk třikrát za týden a dnes ho má tak jednou za měsíc. Většinou zde pomáhá manželka nebo partnerka, která sama má větší zájem a také svým zájmem partnera motivuje. Jen pro představu: průměrná sexuální potřeba pro lidi okolo padesátky je pohlavní styk tak dvakrát týdně.

A jak je to u žen s tímto hormonálním poklesem v období jejich klimaktéria?

U žen to je obdobné, jen zásadní rozdíly jsou tyto. Jednak, jak už jsem uvedl, ženy mají menopauzu, tedy pokles tvorby hormonů estrogenu a aprogesteronu velmi prudký, průměrně do jednoho roku. A za druhé, nechodí s tímto problémem za sexuologem, ale řeší to se svým gynekologem. Do toho se my sexuologové »nemontujeme«. Jinak i zde platí zásadně, že hormonální léky se dají napsat, ale pouze po lékařském vyšetření, kdy se vyloučí i jakékoliv pouhé podezření na nádorové onemocnění.

Zpět k doplňování hormonů. Například v USA je všeobecný trend, že ženy často doplňují tento svůj hormonální pokles, protože mimo vliv na sexuální život je to dobré také na pokožku, na pleť, ale i na psychiku. Dokonce to může mít vliv i na sebevědomí. Ale je to rovněž individuální, prostě případ od případu. U mužů i u žen.

Takže neváhat a rozhodně, pokud nastane nějaký problém, za vámi preventivně přijít co nejdříve?

Určitě. Tady se samozřejmě také nabízí doplňování hormonálních látek, třeba doplnit testosteron, ale u mužů je potřeba mít rovněž v pořádku třeba prostatu. Pokud by měl pacient karcinom na prostatě nebo jiné nádorové onemocnění, nemůže jednoduše hormonální léky, například Undestor, brát. Hlavně je nutné se minimálně poradit s lékařem. Třeba lidé si často myslí, že když mají kardiostimulátor nebo bypass, tak nemohou brát léky jako je Viagra nebo Cialis, což jsou léky na podporu erekce, jak víme. Přitom to není pravda, pokud vyloženě neberou nitráty a lékař prověří další užívání medikace, tak lze tyto léky rovněž předepsat. Ale opět vážně zdůrazňuji, jen po vyšetření lékařem.

Nejlepší možná varianta samozřejmě je, když to ještě pořád funguje bez léků. Člověk by měl mít hlavně do intimního života zásadně chuť. Dost často slýchám připomínky, že to pacienty po pěti minutách přestane bavit, a když u mužů dochází k poklesu erekce, tak co mají dělat. Pak je důležité, aby na chvilku v danou chvíli zvolnili, přešli k nekoitálním způsobům aktivit a po chvilce opět pokračovali. Rozhodně to nemají být žádné dostihy. Má to být příjemně strávený čas, který si musejí oba partneři na tyto intimní věci udělat. Nejlépe pravidelně. Právě pro zažití sexuálních stereotypů.

Jaký je další častý problém, se kterým pacienti přicházejí?

Obecně pro pacienty vůbec nejčastějším problémem je, že přicházejí s velkým zpožděním. Ono totiž, když se objeví nějaký ten problém, tak sexuální život prostě a jednoduše většinou takzvaně »potichu« odloží a řeknou si, že se k tomu vrátí, až bude zas nějak lépe. A to je ta zásadní chyba, která se stane samotným problémem. Zde platí, nic neodkládat, a vůbec ne potichu. Tyto věci je nutno si otevřeně vyříkat. Je to i celkově pro dobro vztahu. Jakmile se to odloží, tak za prvé je předpoklad, že se jim do toho už nebude znovu chtít, protože z toho návratu budou mít oba strach, muž ze svého selhání samozřejmě více. A za druhé, že oba partneři vypadnou z takového zažitého intimního stereotypu. Což problém navršuje, to my lékaři moc dobře víme. Často se stává, že někdo ovdoví a je třeba osm let bez partnerky nebo partnera, a jak jsem říkal, když vypadne ze stereotypu a následně si najde novou partnerku či partnera, mají zejména muži strach, že když dojde na intimní záležitosti, tak to nepůjde a partnerka ho opustí. A je jasné, že výběr partnerů v tomto věku okolo sedmdesáti let je složitý. Stres, že by ho partner opustil, je samozřejmě větší než ve třiceti, kdy není problém si jiného partnera najít. Musí tedy každý pacient v této věkové kategorii počítat s tím, že návrat po několika letech pauzy sexuálního života bude poněkud komplikovanější. Je dobré ještě před obnovením intimního života v novém vztahu, aby se poradili se sexuologem, aby si takzvaně »pojistili« intimní začátek, třeba právě pouhou radou, ale také i léky, které dnes výrazně pomáhají. Dost často chodí ti starší, kteří dopředu mají psychický problém, ale mají odvahu se dostavit k lékaři. Tak jim ty rady velmi rádi dáme, případně se domluvíme na postupu řešení, kdy třikrát až čtyřikrát předepíšeme léky, a když z nich strach spadne, psychicky se srovnají. Tohle platí jak pro mladou generaci, tak i pro starší naprosto stejně.

V kolika letech si muži mají přestat lámat hlavu s tím, že je to normální biologický proces, protože za prvé z toho mají zbytečné trauma a za druhé to pochopitelně tají?

Důležité je, aby muž měl partnerku, která má především zájem. Samozřejmě když má partnerku, která odmítá sexuální život, nemá cenu ji do toho v žádném případě nutit. A pokud jsou partneři, kde je oboustranný zájem, tak intimní život je důležitý, jelikož to upevňuje jejich vzájemný manželský či partnerský vztah. Nebrat v potaz takové ty představy, že je to nenormální, když starší lidi souloží. To bohužel bere lidem motivaci, kdy si řeknou, »tak už to přece v pětašedesáti nebudeme dělat a s důchodem to ukončíme, co si o nás děti pomyslí«.

Důležité je vědět, že intimní život každého z nás ve vyšším věku je přirozený, normální a samozřejmě je také spojen s problémy, které s věkem souvisejí. Hlavní je, že se s tím dá něco dělat. Rozhodně je potřeba také říci, že nikomu nepomůžou kamarádi v hospodě nebo kamarádky z klubu pletení, ale je třeba zajít k odborníkovi. Neboť zvlášť v té hospodě jsou všichni mistři světa nebo všeználci.

Doporučujeme správnou životosprávu, nekouřit, nepít velké množství alkoholu, pravidelně spát a alespoň lehce udržovat fyzickou kondici v rámci možného. Proto je takovéto dodržování psychických pouček nutné. Sem patří také psychické zdraví. To znamená mít nějaké koníčky, sledovat, co se děje ve světě apod. Nesedět doma a nekoukat apaticky před sebe.

Z toho tedy vyplývá, že nikdo by svůj sexuální život v jakémkoliv věku neměl vzdát a měl by si udržet kvalitu života?

Ano. A také to přizpůsobit zdravotnímu stavu a nechtít od sedmdesátiletého diabetika, aby podával nějaké heroické výkony. Partnerka by měla být soudná a pomoci mu společně najít cestu, třeba přes nekoitální aktivity, tak aby došlo k oboustrannému uspokojení, byť jinou formou. Ale ono těch alternativních aktivit je samozřejmě víc. Je důležité říct, že problém jednoho v této oblasti je vlastně problém obou. Někdy mají tendenci partnerky říct, »tak teď se na to vykašli a až budeš zdravý, tak potom přijď«. Ten chlap je samozřejmě s nervy na dranc a se strachem to zkusí zase za měsíc, což samozřejmě dopadne opět špatně. Až mu manželka řekne, »tak se na to raději vykašli, necháme toho«.

Přirozeně, aby se oba vyhnuli příštím nepříjemným chvílím, tak jak už jsem zmínil, potichu tento svůj problém dají »k ledu« a jejich sexuální život často praktický skončí. A od toho jsme tu my, lékaři sexuologové, kteří se snažíme těm, co mají odvahu to řešit, pomoci, aby si mohli i nadále užít kvalitně život a nežili jen ze vzpomínek.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 24 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.