Žďákovský most

Stavby století

Ke stoletému výročí republiky se letos koná velké množství akcí. K nejzajímavějším patří anketa České a slovenské stavby století. Hledá nejlepší stavbu postavenou na území bývalého Československa od roku 1918 až do dneška.

Anketu na internetu organizuje Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a zapojit se do ní svým hlasováním můžete i vy. Vybírat budete mít z čeho. Komise architektů nominovala sto staveb. A nutno říci, že přitom nebyla svazována předsudky. Nominována byla krom očekávaných budov také řada staveb industriálních i velké urbanistické celky, mnohé z nich pak z období socialismu. Jednou z nominovaných staveb století je tak například i celá panelová výstavba u nás, ještě donedávna často dehonestovaná.

Žižkovský vysílač

Ačkoli výsledky hlasování budou oznámeny až na podzim, jednoho vítěze již anketa má. Podíváme-li se na sto nominovaných staveb statisticky, jasně nám vyjde, že králem posledních sta let v české architektuře je funkcionalismus. Přičemž si dovoluji k tomuto směru přiřadit i pro laika jen obtížně odlišitelný konstruktivismus a purismus. K těmto stylům, jež byly u nás úzce spjaty s meziválečnou levicovou avantgardou, můžeme zařadit hned devatenáct jednotlivých staveb ve výběru.

K nejznámějším patří perla českého funkcionalismu Veletržní palác v Praze, jemuž se kdysi obdivoval i samotný Le Corbusier, a jenž dnes využívá Národní galerie. Nechybí samozřejmě ani vila Tugendhat v Brně, již navrhl proslulý architekt Ludwig Miese van der Rohe, a která byla zapsána i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. I další dvě vily v seznamu reprezentují funkcionalismus: Liškova ve Zlíně a Háskova v Jablonci nad Nisou. Ke krásným puristickým stavbám patří krematoria v Nymburce a Brně. Mocnými modernistickými věžemi jsou vybaveny Nová radnice v Ostravě či Kostel sv. Václava v pražských Vršovicích. Dnes tak oblíbené kancelářské budovy měli funkcionalisté také rádi – ve výběru najdeme Penzijní ústav v Praze, kde dlouho sídlily odbory, jež budovu před pár dny prodaly, a také centrálu Elektrických podniků v pražských Holešovicích. Ukázkový funkcionalistický obchodní dům postavili v Praze těsně před začátkem druhé světové války pod názvem Bílá labuť, ukázkové nádraží pak v Pardubicích. To si ve městě perníku postavili na just, aby radikální modernou předčili nádhernou neoklasicistickou stavbu nádraží v nedalekém Hradci (i ona byla vybrána do TOP 100). To, že se zvládnutý a uměřený funkcionalismus hodil i na bydlení, dokazují Skleněný palác v Praze-Dejvicích a Kolektivní dům v Litvínově. Nebo Masarykovy domovy v Praze-Krči, které byly kdysi postaveny jako důstojné bydlení pro chudinu, dnes je ovšem využívá Thomayerova nemocnice. Unikátní aplikaci funkcionalistických stylových pravidel představuje Památník na Vítkově v Praze. Z vnějšku nenápadný a okolní zástavbě se přizpůsobující je Hotel Avion v Brně, teprve nedávno uznaný za kulturní památku. Obzvlášť dobře se funkcionalismus hodil pro řešení školských zařízení. Mnoho různých staveb tohoto druhu u nás reprezentují ve výběru Francouzské školy v pražských Dejvicích. A dostal se do něj i Strahovský stadion, jehož jedna z rozhodujících vývojových etap byla rovněž funkcionalistická. Když uvážíme, že do kolonky tohoto stylu, jenž českou architekturu uhranul po první světové válce, můžeme zapsat i některé nominované velké urbanistické celky, jako je Baťův Zlín, zahradní čtvrť Starý Spořilov, vilovou osadu Baba v Praze a do značné míry i Brněnské výstaviště (jakkoli obsahuje pavilony i jiných stylů), vidíme, jaký obrovský vliv měla modernistická estetika u nás. A avantgarda s ní spjatá.

Ošizeny nebyly ovšem ani směry druhé poloviny století. Socialistický realismus v nominaci reprezentuje Sídliště Ostrava-Poruba. Takzvaný bruselský styl, který převzal v české architektuře žezlo v 60. letech 20. století, zastupuje Plavecký stadion v Podolí či Ústav makromolekulární chemie v Praze z dílny Karla Pragera. Zastoupen je i stále více doceňovaný brutalismus 70. a 80. let: Obchodní dům Kotva z pera manželů Machoninových, Nová scéna pražského Národního divadla od Karla Pragera či v době svého otevření tak posmívaná Žižkovská televizní věž. Ne zcela typickým směrem u nás po druhé světové válce byl tzv. technicismus. Ovšem když se ho chopil Karel Hubáček a v jeho duchu na vrcholu Ještědu vystavěl hotel a vysílač, byl z toho triumf. Ještědský vysílač jistě patří k favoritům ankety. Stavba se stala – jak se dnes s oblibou říká – ikonickou. Vždyť se dostala i do znaku libereckého fotbalového klubu.

Socialistickou architekturu reprezentuje ovšem i dům na Můstku v Praze, známý ponejvíce jako »budova ČKD«. Dílo manželů Šrámkových je stylově neuchopitelné. Díky této nezařaditelnosti je někdy označováno i za prapočátek českého architektonického postmodernismu.

Protože je anketa vymezena rokem 1918, zůstala bohužel stranou česká architektonická secese. Kompenzováno je to naštěstí tím, že se do výběru dostal celý Hradec Králové, kdysi zvaný »salon republiky«. V řadě tamějších staveb Josefa Gočára či Jana Kotěry ozvuky slavné secese cítíme.

Nepříliš úspěchů si připsalo poslední čtvrtstoletí, neboli doba polistopadová. Pokud jde o stavby klasické, má v soutěži čtyři své reprezentanty. Dle očekávání k nim patří Tančící dům v Praze. Dílo světoznámého Franka Gehryho Pražany dodnes rozděluje. Mnozí si na rozevlátou stavbu nezvykli ani po letech. Ovšem pohlednice prodávané turistům a koneckonců i davy těchto turistů stavbu si fotící (ohrožovány zběsilými kolonami automobilů dvou »autostrád«, které se právě v tom místě v Praze kříží), jsou důkazem, že stavba je to mimořádná. Stejně jako mnohem méně proslulý, ale dle skromného názoru autora o to výjimečnější odbavovací terminál letiště v Brně-Tuřanech. Někoho snad překvapí, že v nominaci se ocitla i okolnostmi své výstavby neblaze proslulá O2 aréna. Krom architektonických odborníků pak asi málokdo bude znát Archeopark Pavlov.

Je jistě dobře, že autoři ankety do výběru zařadily nemálo technologických celků, staveb industriálních a infrastrukturních (za všechny jmenujme vltavskou vodní kaskádu, jadernou elektrárnu Temelín, dálnici D1, pražské metro, letiště Ruzyně, v uplynulých letech hrubě poplivaný Nuselský most, nebo tunel Blanka v Praze). Je stejně tak dobře, že se nezapomnělo na rekonstrukce staveb starších (od úprav Pražského hradu z počátku století, přes Fragnerovu přestavbu staroslavného Karolina, až po nedávné nové využití Dolní oblasti Vítkovic). Je neméně skvělé, že nebylo opomenuto Slovensko, a že každý účastník ankety může dát hlas kupříkladu odvážné budově Slovenského rozhlasu z roku 1967 (jaká škoda, že taková stavba nevznikla tehdy v Česku – ani dnes by jako zcela nový projekt neudělala ostudu).

Ovšem pravdou také je, že absence některých staveb překvapí. Lze pochopit, že se do výběru nedostala žádná stavba kubistická, neboť všechny podstatné byly postaveny před první světovou válkou. Ale snad bylo možno připomenout i zvláštní dozvuk českého kubismu – tzv. rondokubismus, například stavbou Legiobanky v Praze na Příkopech z dílny Josefa Gočára. Můžeme jistě pochybovat o progresivnosti pokusů o tvorbu tzv. národního stylu a ohlasů lidové architektury v moderně, přesto se domnívám, že některé výboje těchto snah – například Palác Adria v Praze, nebo Pardubické krematorium Pavla Janáka – jsou natolik výjimečné, že si v seznamu sta nejzajímavějších staveb být zasloužily. Za takřka nepochopitelné považuji, že komise architektů pozapomněla na obdivuhodný dar, který dal Praze ve 30. letech Josip Plečnik - Kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Kdo někdy byl v aule budovy Právnické fakulty v Praze, jistě na něj zapůsobila monumentalita a čistota rukopisu Jana Kotěry. A asi se tudíž podiví, že tato stavba z roku 1926 se do hitparády také nevešla. Funkcionalismu je ve výběru jistě až dost, přesto překvapí, že byla vynechána Müllerova vila v Praze, často označovaná za stylově vzorovou. Osobně bych se přimlouval i za odvážné Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí. Lze se také ptát, jestli i některé projevy sorely – pražské hotely Internacional a Jalta – nejsou přeci jen nepominutelné. Překvapí též, že v seznamu nenajdeme asi nejslavnějšího reprezentanta stylu zvaného bruselský, restaurant z Expa 58 v Letenských sadech. Obzvláště když právě podle výstavy v Bruselu celý styl získal svůj název. Troufám si tvrdit, že i obchodní dům Máj v Praze byl ve své době průlomovou stavbou. Kotva je jistě vynikající brutalistickou budovou, ale za stylově čistší bývá obvykle uváděno jiné dílo Věry Machoninové, Dům bytové kultury v Praze. Často bývají zmiňovány i kvality jejího hotelu Thermal v Karlových Varech či Bubeníčkův hotel Intercontinental v Praze. Pěkným štulcem do žeber soudobých bouračů by jistě také bylo, kdyby se anketa zastala ohroženého Trangasu Václava Aulického. A osobně mě asi nejvíce překvapilo, že se do výběru nedostala dle mého soudu nejzajímavější stavba polistopadová – budova Národní technické knihovny v Dejvicích.

Navzdory těmto drobným pochybnostem lze nápad na anketu jen kvitovat a autorům poděkovat za nepředpojatý a poctivý přístup. Čtenářům pak lze doporučit hlasovat – mohou tak učinit na internetových stránkách stavbystoleti.cz, a to do 15. září.

Jan STERN

FOTO – Wikimedia Commons


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 10 hlasů.

Jan STERN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.